Dirty - 25. kapitola

Překlad: Lucie

Twitch

„Ty zasraný debile. Blázne. Pitomče.“ Ethan Black má špatný den. „Máš vůbec ponětí, co si nás stál?“

Vložím si nehet na palci do pusy a lehce se do něj koušu. „Pouč mě.“

„Byla to falešná adresa, Twitchi. Nikdo tam nebyl. Nikdo. Doslova nic. SWAT tam byl zbytečně. Další příležitost přišla nazmar.“ Ethanovy pěsti se po jeho bocích zabalí tak pevně, až mu zbělají klouby. Vykročí dopředu s hrozivým výrazem na napnutém obličeji. „Když se mnou budeš vyjebávat, chlapče, shniješ za mřížemi. Přísahám.“

Nakloním hlavu a podívám se mu do očí s kamennou tváří. „Vypadáte trochu napjatě, Blacku. Mohl bych navrhnout více vlákniny do vaší stravy?“

„Twitchi.“ Utne mě Šef předtím, než by Ethan mohl ztratit kontrolu. „Co se stalo? Myslím, že jsme si vyjasnili, že pokud nedostaneme naši část dohody, pak ani ty ne.“ Zmateně se zamračil. „Proč s námi hrajete hry?“

„Nemysleli jste si, že bych vám dal celou adresu, že ne?“ Pohled na jejich rozzlobené tváře je k nezaplacení.

„Co tedy?“ Ethan chce jít přímo k věci.

Zavrtím hlavou. „Myslíte si, že budu věřit vašemu slovu, že jste je dostali? Ale no tak.“ Zasměju se nosem. „V žádném případě.“

Ethan Black si hlasitě povzdechne, než protočí oči a zakřičí, „Co chceš?“

Moje prohlášení je jednoduché. „Chci tam být. Přítomný. Jako svědek. Potom ode mě dostanete víc.“

Šéf vypadá chladně. „Ne, Twitchi. Teď už žádáš mnoho.“

Ethan projde kolem stolu a podívá se skrz skleněnými dveřmi od kanceláře. „V žádném zasraném případě. Nevezmu tě s sebou do akce.“

Nepatrně pokrčím rameny. „Pak si myslím, že jsme v bezvýchodné situaci.“ Postavím se a začnu se pohybovat. „A nechám to na vás.“ Otočím se na šéfa. „Přeju vám jen to dobré, ale-“ lehce se ušklíbnu. „-ve skutečnosti ani nechci.“ Nohy mě zavedou k zádům Ethana Blacka, který mi momentálně blokuje dveře, a řeknu, „Vypadněte mi z cesty, Blacku.“

Ethan se otočí s obezřetným výrazem a jeho ústa se stáhnou do tenké linky. „Jestli se mnou vyjebeš, vyjebu s tebou taky.“

„Nemám v úmyslu s nikým vyjebat.“ Opakuju si pro sebe pořád dokola. „Jenom chci jít domů, být se svým synem a se svou ženou. To je vše.“

Vidím ten moment, kdy prohraje svůj vnitřní boj. Dlouze a pomalu se nadechne, pevně zavře oči a obličej se mu stáhne bolestí. „Dobře,“ zamumlá potichu, a pak znovu hlasitěji. „Dobře.“

Otevře oči a podívá se přímo na šéfa. „Připravte ho za dva dny. Odjíždíme za úsvitu.“

Mé emoce prudce stoupají, ale držím je na uzdě. V tomhle okamžiku mám pouze jedinou myšlenku, která mi víří v mysli.

Jupííí – jaj – jej, sráči.