DATB - 3. kapitola

Překlad: Wikča
Kor.: Klára

První den vyučování byl zdrcující. I když jsem si zkoušela udělat přátele a lidé byli milí, všechno to byly povrchní věci. Všimla jsem si, že spousta studentů se již znala. Měli přátele a opravdu nepotřebovali nové. Než jsem se začala cítit příliš opomenutá, vzpomněla jsem si, že to byl první den.

Vyučovací místnosti v New Hampton byly obvykle malé s lavicemi jako na střední škole. Více oblíbené třídy byly ve větších místnostech. Moje třída anglické literatury byla v jedné z těch velkých hal a měla jsem problém být uvolněná s tolika lidmi šeptajícími si kolem mě. Přesto většina mých tříd byly menší a věděla jsem, že časem si zvyknu i na ty přeplněné.

Taky se mi líbilo, jak většina mých instruktorů preferovala být oslovována jejich prvním jménem. V takové uvolněné atmosféře jsem se konečně do toho dostávala v čase, kdy jsem dorazila na mou poslední hodinu.

Španělština byla můj volitelný předmět na semestr. Můj plán byl stát se plynulým mluvčím a udělat ze sebe lepšího kandidáta na práci v místech, kde žili lidi nemluvící anglicky.  Navíc jsem se vždycky chtěla naučit další jazyk. Začala jsem brát španělštinu na střední, ale přestěhovali jsme se a na nové škole se neučila. V tomto roce s žádným nečekaným stěhováním se konečně naučím španělsky. Jen jedna z mnoha věcí na mém seznamu pro nový život.

Utíkala jsem pozdě a poté, co jsem špatně zatočila, jsem vstoupila do třídy, již z většiny plné.  Třída byla plná holek, co vypadaly jako celoživotní kamarádky.

Našla jsem si místo vepředu, kde seděli jedině šprti včetně moc roztomilého kluka napravo. Dívala jsem se náhodně jeho směrem a předstírala jsem, že se rozhlížím, jen abych si ho mohla prohlédnout. Vysoký, štíhlý, možná málo vyvinutý, tušila jsem, že ještě neskončil s růstem. Jeho hnědé vlasy mu padaly do očí a přistihla jsem ho párkrát odhodit si je pryč.  Nebyla jsem si jistá barvou jeho očí, dokud mě nepřistihl dívat se a zelenooký Sladký Koláček se zakřenil. Dala jsem mu rychlý úsměv, pak jsem se schovala za vlasy a předstírala, že hledám pero.

Za mnou se nejlepší kamarádky smály a mluvily o jejich letní zábavě. Byla jsem zvyklá nebýt v partách. Většinou byly holky přítelkyně od školky. Jako dítě z motelu, které nebude kolem na konci roku, nikdo nechtěl být můj nejlepší kamarád. Nakonec jsme to byly vždy jen já a Tawny. Holky za mnou byly opálené, hezké a sebejisté. Smečkové myšlení dávalo holkám moc a já si přála najít vlastní smečku tady na vysoké.

Zadní část třídy bylo místo pro skvělé anebo lhostejné lidi. Jeden kluk už spal, zatímco o dvě židle níž byl lenoch, který se stále ohlížel za sebe, jakoby číhal. O tři židle níž od lenocha byl Žhavý Kluk.

To byl kluk, který dostane, co chce. Když jsem předstírala, že si zavazuju boty, všimla jsem si usmívajících se holek na něj. Mrkl na ně, jakože nemá zrovna náladu, ale že později dovolí jedné z nich obsloužit jeho potřeby. Jeho tmavě blond vlasy byly chaotické, jakoby už možná byl obsloužen a neměl čas se poté upravit. Nemohla jsem vidět jeho oči, ale byly tmavé a hrozivé. I když na holky mrkl a věnoval jim úsměv, Žhavý Kluk vypadal připraven praštit někoho do hlavy pro blokování jeho výhledu nebo jednoduše za dýchání.

On byl přesně ten typ, který mě děsil k smrti. S širokými rameny, svalnatý, nenuceně strašidelný, potetovaný a ohromující. Způsoboval, že se mi převracel žaludek, jak chtíčem, tak zděšením. Kdyby o mě někdy projevil zájem, chvěla bych se vzrušením a pravděpodobně si počůrala kalhoty.

Zatímco byl Žhavý Kluk špatná novinka, Sladký Koláček byl víc můj styl. Vypadal jako ten typ kluka, kterého bych si mohla vzít. Měli bychom pár dětí, psa, možná kočku. Trávili bychom naše víkendy spravováním domu a dvora, zatímco by si děti hrály. Měli bychom tradiční rodinný oběd venku v sobotu, nebo kde děti budou jíst zdarma. Poté, co by se děti unavily po dni hraní, manžílek a já bychom si užili jednotvárný neděsivý sex a zaspali bychom myslící na naše daně.

Kdokoliv jiný by shledal tuhle představu chabou, ale mně vždycky bylo trochu horko a trápila jsem se při této představě. Bezpečný klidný život s mužem, který mě miluje bezpečným a klidným způsobem. Sladký Koláček by nikdy nevsadil naše vánoční peníze. Nikdy by nezapomněl na mé narozeniny, přestože by mohl potřebovat připomenout naše výročí. On byl ten typ kluka, který si chtěl koupit spoustu elektrických hraček, ale nekoupil by, kdyby tím děti měly ztratit šanci dostat něco skvělého od Santy. 

Sladký Koláček byl pro některé nudný, ale byl ten typ kluka, který by mě nepřiměl plakat nebo se bát jeho nálad. Byl ten typ kluka, kterého bych si užila v mém životě jako učitelka, máma a manželka. Byla jsem dobrý člověk a zasloužila jsem si, aby se mé sny staly skutečností.

Když hodina začala, Manuel, instruktor španělštiny, se na mě stále usmíval. Usmíval se na všechny v předních řadách a docela dost ignoroval zbytek třídy, který stejně pravděpodobně nedával pozor. Holky si šeptaly o nadcházejících párty, lenoch si stále myslel, že na něho někdo číhá, spící kluk se sotva pohnul během vyučování a Žhavý Kluk vypadal znuděně, kdykoliv jsem se na něj náhodně ohlédla.

Ne, Manuel znal své publikum a pracoval tvrdě, abychom se Sladká Koláček, já a tmavá holka cítili pohodlně. Pomohl nám vyzkoušet si pár frází a nebyl naštvaný, když jsem si šeptala odpovědi.

Jak jsem šla po vyučování půl míle na autobusovou zastávku, tušila jsem, že španělština bude moje oblíbená hodina. Den šel přesně tak, jak jsem si představovala. Cítila jsem se speciálně, že chodím na New Hampton, usmála jsem se na to, jak má budoucnost už nebyla nedosažitelná.

Tak moc nocí jsem brečela ve tmě a bála se, že můj sen byl jen tupá představa chudého dítěte, které doufalo v příliš mnoho. Teď se mé sny stávaly skutečností a pomůžu Tawny, aby se ty její staly skutečností taky. Život nebude samý nepořádek, závislosti a násilí jako s mými rodiči. Život bude bezpečný, jednotvárný a šťastný.

Stále v myšlenkách o mé budoucnosti jsem se převlékla do Dennyho uniformy. Poprvé jsem pracovala jako servírka ve dvanácti. Užívala jsem falešné dokumenty, pracovala jsem v I-HOP v Colorádě. Táta měl problém dostat legální práci poté, co seděl za krádež v jeho dřívějších dvaceti letech. Máma měla potíže dostat legální práci, když se se ukázala na pohovoru sjetá. Nikdy mi nevadilo pracovat pro rodinu v létě, ale trávit šest hodin v noci a k tomu školní práce mě dělalo rozmrzelou.

Měla jsem spoustu dobrých doporučení z prací, kde jsem pracovala legálně, nikdy jsem neměla těžké dostat šanci od manažera. Říkali, že mám upřímnou tvář. Spousta holek na mé střední škole nechtěla být servírkou. Mračily se nad uniformou a myslely si, že je víc cool pracovat v GAP* nebo někde jinde v obchodním centru. Slevy na předražené oblečení mi byly k ničemu. Chtěla jsem hotovost a dostala jsem spropitné. Bez toho spropitného bych teď nebyla na vysoké. To byla dohoda, kterou jsem uzavřela s tátou v patnácti, stěžovala jsem si, že jsem jediná, co pracuje. Jeho první řešení bylo, ať Tawny pracuje také, ale vypadala na její věk a většina míst zkoumala její dokumenty příliš pozorně.

Jeho druhé řešení bylo, že si vezme mou výplatu, ale nechá mě si nechat spropitné na vysokou. Otevřela jsem si účet v bance a uložila si tam spropitné každý den, protože nechávat si hotovost kolem motelu nebylo bezpečné. Přinejmenším jsem se nemusela bát o tátovy mazlavé prsty.

Nejistá, jaká je u Dennyho ve vysokoškolském městě míra spropitného, jsem si vydělala pět dolarů za dvě hodiny. Polovina byla od vysokoškolských děcek, které mi daly spropitné ve čtvrťákách. Druhá polovina byla od staršího štamgasty, který mě hodně sekýroval a byl opravdu vybíravý. Hodně jsem se usmívala a dala mu, co chtěl a on mi dal dobré spropitné. Zvlášť když zvážíme, že utratil jen čtyři dolary.

Ostatní servírky byly rozděleny mezi profíky a vysokoškolskými spratky. Slyšela jsem jednoho z profíků říkat druhému, jak jsem byla nový noční spratek. Vsadili se o to, jak líná budu. Druhý noční spratek byla přesně to, co očekávali. Piper často mizela na záchody, kde jsem ji podezřívala, že si dopisuje. Hlídala jsem její stoly, uklízela kdykoliv jsem nepracovala a neustále kontrolovala kečup v láhvích.

Navzdory tomu, co si má rodina myslela, líbat zadky nebylo ponižující. Zatímco by hlavně tátova strana rodiny nesouhlasila, většina z nich si nemohla udržet práci na víc jak pár měsíců. Ve skutečnosti byli často vyhozeni za dopisování na záchodcích.

V osm, když jsem utírala další spratkův prázdný stůl, Žhavý Kluk ze španělštiny se ukázal sám. Nesl tašku a procházel k rohovému stolu, aby si zapojil laptop. Místo, které si vybral, byl Pipeřin stůl, ale nevěděla jsem, kde je, tak jsem se rozhodla pomoct. Taky jsem chtěla mluvit s Žhavým Klukem, ale tady ani ne.

,,Kořenové pivo,“ řekl, aniž by vzhlédl.

Možná by bylo nejlepší, kdyby se na mě nepodíval. Oblečená v černém beztvárném tričku a v kalhotách se škaredými botami. Sotva jsem měla na sobě make-up, setřela jsem si ho, když jsem se potila po cestě do práce.

I kdybych vypadala dobře, pravděpodobně jsem nechtěla, aby si mě Žhavý Kluk prohlédl. On byl ten typ kluka, který nebyl do bílých plotů nebo náhodných večeří. Pravděpodobně nevěděl, kdo byla Paula Deen a nechtěl by děti, dokud by nebyl dost starý na to, aby už nemohl klátit dívky pod zákonem. Nebyl o moc starší než já, měl před sebou dlouhou cestu, než se usadí z nutnosti a bude si hrát na rodinného potetovaného muže s dvacetiletou motorkářskou ženuškou jménem Bambi.

,,Víte, co byste rád?“ zeptám se, rozpolcená mezi touhou, aby mi věnoval pozornost a doufáním, že se nikdy nevzhlédne.

Ve chvíli, kdy se plně nakloním a doufám, že si mě nevšimne, Žhavý Kluk vzhlédne. Jeho hnědé oči byly tak syté barvy, že jsem se cítila táhnuta i odpuzována jejich temnotou. Bez ohledu na krásu těch očí, jeho pohled měl druh přímosti společnou s debilama. Oni se nedívali na lidi, ale skrz ně. Věděli, že rozsáhlý oční kontakt byl vnímán jako výzva a oni se na to mohli vysrat. Užívali si dělat lidem nepohodlí a sledovat holky kroutit se.

,,Hodina španělštiny,“ řekl.

,,Ano,“ byla moje super úžasná odpověď.

,,Prvačka.“

,,Jop.“

Určitě souboj lásky. Nic neříká romantické spojení víc než odsekávat konverzaci.

,,Víš, co bys rád?“ zeptám se znovu.

,,Jo,“ řekne a stále na mě hledí, jako bych měla něco v úmyslu a on se neopovážil podívat pryč. ,,Slamburger a opečené hranolky. Budu chtít dezert, tak zatím nenos účet.“

 ,,Jak chceš vejce?“

,,Středně,“ řekne, pak ukáže za mě. ,,Ta holka tě nenávidí.“

Otočím se, uvidím Piper, jak na mě zírá. Zkroutí rty a prokřupe si krk, jako by kdykoliv mohla udeřit.

,,To je můj stůl,“ zamumlá.

,,Mělas pauzu a on tu chtěl sedět.“

,,Dobře, no, jsem zpátky.“

Nejistá, jestli se chtěla Piper dívat na Žhavého Kluka nebo věděla, že dává dobré spropitné, jsem ustoupila, když popadla můj blok na psaní a podívala se na objednávku.

,,Středně?“ ujasnila si s velkým pěkným úsměvem.

,,Noup. Nechávám si tuto,“ řekne Žhavý Kluk a ukazuje na mě. ,,Máme spolu španělštinu. Ne snad, zlato?“

,,Ano, ale...“

,,Žádné ale,“  řekne, ztrácejíc náznak úsměvu. ,,Jestli chceš, můžu si jít promluvit s manažerem, jestli se stará, co si tahle ta myslí?“

Piper a já zíráme na Žhavýho Kluka, potom mi podá blog a odejde.

,,Půjdu ti to objednat.“

,,Nedostanu poděkování?“

Přikývnu a donutím se k úsměvu. ,,Děkuji ti.“

,,Ah, to je ono. Nevíš, jak dobré dávám spropitné žhavým holkám z mé hodiny španělštiny. Až to budeš vědět, tvoje poděkování bude znít víc upřímně.“

,,Promiň“

Úsměv rozsvítí jeho tvář. ,,Vypadáš, jakože budeš brečet.“

,,Jsi děsivý. Předpokládala jsem, že chceš, abych brečela.“

Jeho úsměv se ještě rozšířil, opřel se v boxu. ,,Prosím, nebreč na můj účet.“

..Nech mě ti to objednat.“

Žhavý kluk přikývne a cítím ho, jak mě sleduje, dokud nezmizím do kuchyně. Nutkání proplížit se na toalety a upravit svůj vzhled bylo neuvěřitelně silné. Poté jsem si připomněla, že nemám flirtovat s potetovaným klukem. I kdybych na to chtěla skočit s klukem, který mě nevezme na vědomí jen, co skončíme, Žhavý Kluk už mě viděl vypadat jako hovno. Není potřeba se upravit a prozradit, že jsem ho pojmenovala Žhavý Kluk.

V kuchyni Piper prošla kolem a zašeptala, ,,Kluci jako on bijou svoje přítelkyně. Hodně štěstí s tím.“

Beru jídlo a dochucovadla, jdu k jeho stolu a všimnu si, že píše. S jeho těsným tričkem objímajícím svaly, můžu vidět tetování vypadající jako orel na jedné ruce a možná anděla na druhé. Když jsem jen o dva stoly dál, jeho pohled se na mě uzamkne jako laser, který mi zahřívá kůži.

,,Doufám, že vajíčko je v pořádku.“

Zakřenil se, zvedl housku a pokrčil rameny. ,,Mám sestřenici jménem Farah,“ řekne a já mu dám napjatý úsměv. ,,Je to mrcha.“

Můj úsměv se změní do divného. Ačkoli jsem to nemohla vidět, cítila jsem, že úsměv byl špatný, protože mě děsil.

,,Za pár minut budu zpátky, abych tě zkontrolovala.“

,,Nechceš znát moje jméno?“ zeptá se, když bere láhev kečupu, aniž by ode mě odvrátil oči.

,,Jasně. Jak se jmenuješ?“

,,Nezníš skutečně zaujatě.“

,,Nebudu prosit, jestli to je to, na co čekáš.“

Hodil hlavou dozadu, vypustil hluboký burácející smích, než znovu zaměřil svůj temný pohled na mě.

,,Nevadilo by mi vidět tě prosit,“ řekne, poté dodá, když se zamračím, ,,Cooper.“

,,Už tě někdy někdo nazval Coop the Poop nebo Poopy Coopy (pozn.přek. Poop-hovínko, Poopy-plenkový)?“ Zeptám se, dělajíc si z něj srandu, protože jeho železný pohled mě znervózňuje.

,,Ne,“ zamumlá.

,,Každopádně ne do obličeje.“

Úsměv mu zvedne koutek úst a jeho pohled změkne. ,,Ne, ne do obličeje.“

,,Hádám, že být děsivý má své výhody.“

Cooper mi dá poloviční úsměv, ale jeho oči mě teď sledují divným způsobem. Jakoby si mě zapamatovával pro možnou pozdější pitvu. Nebo možná mě chtěl jen ošukat. Jakékoliv jeho důvody byly, znovu mě děsil.

,,Vrátím se.“

Během dalších dvaceti minut jsem párkrát zkontrolovala Coopera, umyla stoly a doplnila solničky. Bez ohledu na to, kam jsem v restauraci šla, jsem cítila Coopera, jak mě sleduje. Ani ne náhodně. Opíral se v boxu, ignoroval svůj laptop a pár zbývajících hranolek.

,,Připraven na dezert?“ zeptala jsem se nakonec.

,,Odkud jsi?“

,,Hodně jsem se stěhovala, když jsem vyrůstala.“

,,Rodina v armádě?“

,,Ne.“

,,Proč New Hampton?“

,, Jsem velký fanoušek vepřového. Připraven na dezert?“

Cooper se jemně usmál, ale jeho pohled byl temný. ,,Přinesla sis s sebou do města přítele?“

,,Ne,“ řekla jsem, když jsem ustupovala. ,,Soustředím se na školu.“

Přikývne Cooper a věnuje mi malý úsměv. ,,Zpráva přijata,“ zamumlal, když si bral dezertové menu a díval se na to. ,,Prozatím.“

,,Můžu se vrátit později.“

,,Noup. Přines mi brownie. Šlehačka navíc.“

,,Nemyslím si, že se podává se šlehačkou.“

,,Teď ano. Vlastně se šlehačkou navíc.“

Přicházím do kuchyně, připravím brownie. Flirtovat s Cooperem byla chyba. Na základě jeho laptopu a velkého černého Harleje, stojícího na parkovišti, má peníze. Na základě jeho vzhledu, zakopává o holky. Na základě způsobu, jakým mě škádlil, jsem byla na jeho radaru jako možná rychlovka. Už jsem si to posrala. Jestli ochladnu, může mi ztížit věci v práci. Nebyla jsem si jistá proč, ale tušila jsem, že by si opravdu promluvil s manažerem o holce, která ho nasere. Nechtěla jsem být ta holka.

,,Tady máš. Šlehačka navíc.“

Cooper vypnul laptop a zavřel ho. ,,Děláš si úkoly před prací?“

,,Dostanu se k nim, až tu skončím.“

Se zamračením se rozhlédl kolem. ,,Pracuješ každou noc?“

,,Ne o víkendech a většině pátků. Starší holky mají ty směny,“ když se zamračí víc, pokračuji, ,,lepší spropitné.“

Přikývne, vezme si lžíci a rozřízne brownie. ,,Jdeš na nějakou párty o víkendu?“

,,Pochybuji. Mám úkoly a ještě jsem nedokončila vybalování.“

,,Kde žiješ?“ zeptá se při míchání brownie a zmrzliny.

,,S mámou.“

Cooper vzhlédl od jídla a přimhouřil oči, jako bych si z něj dělala srandu. ,,Tvoje máma se sem přistěhovala s tebou?“

,,Ne, žila tady. To je, proč jsem přišla do New Hampton. No, to a vepřové.“

,,Jo, vepřové,“ zamumlá a kření se, ,,předtím jsi nežila s mámou?“

,,Ne,“ řekla jsem tiše, doufala jsem, že můj tón mu zavře pusu.

,,Proč ne?“

Vzdychla jsem a uvědomila si, že Cooper byl buď hluchý na tóny, nebo se nezajímal. Tušila jsem, že to druhé.

,,Mí rodiče se rozešli a já šla s tátou.“

,,Je tvá máma posraná nebo něco?“

Ustupujíc jsem se na něj zamračila. ,,Měla bych tě nechat jíst.“

Cooper vzhlédl od brownie. ,,Nebuď taková. Jsem jen zvědavý. Většinou, když se rodiče rozejdou, děti jdou s mámou. Ty ne, tak jsem přišel na to, že tvá máma musí být posraná.“

,,Bez urážky, ale to je osobní a já tě neznám.“

,,Chceš mě poznat?“ zeptá se, jeho pohled je příliš přímý, ,,můžu ti říct cokoliv, co chceš vědět. Ne tady v práci s tvým sledujícím šéfem a tou mrchou, ale o víkendu ti to tu můžu ukázat.“

,,To je milé, ale plánuju zůstat doma o víkendu.“

,,Uh-huh,“ řekl, sroloval své rty do nabručeného sevření. ,,Můžeš jít zkontrolovat láhve od kečupu, jestli chceš, Farah. Já si sním potichu svoje jídlo a dám ti pauzu.“

Stála jsem trapně, věděla jsem, že je naštvaný a nebyla si jistá, jak to zvládnout. Když mě ignoroval, odešla jsem pryč. Přestože jsem zvažovala zkontrolování láhví od kečupu, zastavila jsem se. Kolem deváté se tu ukázal opilý chlap a měl mě a Piper stojící vedle sebe, než si vybral servírku, kterou chtěl. Naštěstí pro mě si vybral Piper.

,,To bylo těsné,“ řekl Cooper, stoupající si, když jsem došla pro jeho talíř.

,,Povídej mi o tom.“

S výškou 6,4 Cooper mě převyšoval o celou stopu, silný a zastrašující. Když jsem si všimla trochu šlehačky na jeho bradě, utřela jsem ji bez rozmyslu. Jeho pohled se uzamkl s mým a mohla jsem cítit, že dýchal rychleji.

Cooper vypadal tak temně a přesto působivě, když na mě shlížel dolů. Mohla jsem si představit jízdu na zadku jeho motorky, moje ruce obalené kolem jeho tvrdého břicha, vzduch pádil skrz mé vlasy, jak jsme se někde bavili. Ano, dokázala jsem si představit pobavit se s ním, a potom odejít, když bude sexovat s další holkou. Vysoká byla o lehké sexy zábavě a Cooper měl lehkou sexy zábavu napsanou přes celý jeho krásný obličej.

,,Promiň, jestli jsem se zdála předtím mrzutá,“ řekla jsem při snaze být přirozená. ,,Stěhování se sem bylo stresující, ale možná až se věci usadí, mohl bys stále chtít mi to tu ukázat“

Cooper studoval můj obličej, poté přejel palcem po mém spodním rtu, jakoby mě zbavoval skvrnky od něčeho. Rychle jsem si utřela pusu.

,,Mám něco na obličeji?“ zeptala jsem se, myslela jsem, že jsem byla hrozný hňup, chodit kolem s hovnem na sobě. Jo, zrcadla existují z určitého důvodu, pitomče.

,,Ne,“ odpověděl, když ustupoval a posuzoval mě. ,,Mohl bych si sednout vedle tebe při hodině příští týden. Jestli to udělám, zkus nebýt za to mrcha.“

Sebevědomé flirtování oficiálně skončilo, snížila jsem pohled a přikývla. Nikdy jsem na střední nerandila a očividně jsem nevěděla, co dělám. Lépe držet hlavu dole, tvrdě pracovat a zapomenout na chvíli na kluky. No, Sladký Koláček může být stále možnost. Tušila jsem, že on používal slovo mrcha méně často, než Cooper.

Při předklonu se Cooper zakřenil. ,,Škádlím tě. Nebuď tak vážná. Život je krátký a to všechno.“

,,Proč příští týden a ne zítra?“ zeptala jsem se, než jsem si uvědomila, že jsem idiot, ukazovat víc zájmu.

,,Jsem hotový se školou tenhle týden. Taky nikdy nechodím na páteční hodiny.“

,,Dobře pro tebe.“

Stále se usmívající Cooper se natáhl a znovu mi hladil spodní ret. Držel můj pohled, skoro mě vyzíval, ať si stěžuju.

,,Díky za šlehačku navíc,“ řekl, vzal si svůj batoh a šel dopředu se svým účtem.

Poté, co jsem ho sledovala odejít, jsem si uvědomila, že mi nechal dvacet dolarů dýško. U kohokoliv jiného bych si myslela, že to byla nehoda a odnesla bych jim peníze. S potetovaným zazobancem jsem usoudila, že se předvádí.

Zastrčila jsem si dvacku do kapsy, usoudila jsem, že Cooper se může předvádět, škádlit, nazývat mě mrchou, a dělat cokoliv dalšího, co chtěl, tak dlouho, jak bude nechávat velké spropitné.

GAP* - americká globální módní značka a oděvní firma