Dante - 4. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Vzpomínáte si, jak vřele Cecelia uvítala své dvě snachy? V případě Cat rozhodně tak vřelá není. A Cat kupodivu její chování víc než chápe...                                                                               Sinnel

Dante si měřil Catrinu, která seděla na pohovce. Bystrým zrakem se snažil najít jakýkoli náznak toho, že by lhala nebo že by se za její nabídkou skrývaly postranní úmysly. Zatím musel ještě něco najít.

„Nechápu, na co se ptáš,“ řekla Catrine. „Řekla jsem ti všechno, co chci.“

„Jistě, z profesionální stránky. Ne, co se týče osobní.“

Catrine zakašlala. Nepodařilo se jí skrýt překvapení. „Myslíš takové ty věci jako fyzické nebo duševní?“

„Pro začátek,“ odpověděl Dante.

„Nechci s tebou mít vztah. Netoužím po tom, abych s tebou šukala.“

S ohledem na to, jak si ho prohlížela, o tom Dante pochyboval. Ženy mohly skrývat své úmysly jen do okamžiku, než se jejich maska spadla. Ani na vteřinu nemohl popírat to, že Catrina Danzi mu zatraceně připadala jako jedna z nejvíc sexy žen, na které měl kdy to potěšení podívat se, a kdyby mu dala tu možnost, pravděpodobně by si ji bez jakýchkoli otázek vzal do postele.

Pokud nic jiného, Dante byl upřímný.

„Tvoje neomalenost se mi líbí,“ řekl Dante. Dokonce, i když lhala.

„Je to naučená vlastnost. Ale jestli chceš skutečně probírat tyhle věci, můžeme. Mít fyzický vztah vede k emocionálnímu vztahu, ať už chceš, nebo ne. Nechci mít vztah s mužem, který není schopný milovat. Také bych měla dodat, že se nebudu chovat jako tvoje poslušná žena a netoužím po dětech. Takže pokud jsi to čekal, nestane se to.“

„No, na to, abys měla děti, musíš mít sex, že?“

„Takové věci se stávají, Dante. Jen říkám, že děti nebudou jednou z nich.“

„Na tom nezáleží. Nemůžu mít děti.“

Catrina cítila, jak má napjatá ramena. „Prosím?“

„Nemůžu mít děti. To je další důvod, proč mi to přijde vůči ženě nefér, když dojde na otázku manželství se mnou. Něco dalšího, co bych ji nemohl dát, kdyby to možná někdy chtěla.“

„Urazil by ses, kdybych se zeptala, v čem je u tebe problém?“ zeptala se Catrina.

„Ne, řeknu ti to. Je to prostě něco, co otevřeně nesdílím se zbytkem světa,“ řekl Dante s povzdechem. „Když mi bylo něco málo přes dva roky a moje máma čekala Giovanniho, táta vzal naši rodinu na výlet do Itálie. Pro mého tátu to byl byznys, protože by si jinak nevzal dovolenou. V té době ještě nebyla tak přísná pravidla ohledně povinných očkování, která byla nutná před cestou. Moje matka nevěřila v očkování, což bylo rozhodnutí, kterého později litovala. V jedné vesnici, kde jsme se zastavili, propukla epidemie zarděnek. Nebyl jsem očkovaný a kvůli tomu se jednalo o vysoké riziko. Bylo však příliš pozdě,“ Vysvětloval Dante. Když vyprávěl svůj příběh, snažil se vypadat nezaujatě. Navzdory tomu, že se snažil od své minulosti odprostit, nemohl. Svůj příběh proto často nevyprávěl.

„Protože se úřady snažili kontrolovat šíření ohnisek, zdravotnické zařízení, kde byli nemocní, byla v karanténě. To bylo to nejlepší, co šlo – čekat a počkat, jak se situace vyvine. Moje máma, která byla těhotná, byla z důvodu bezpečnosti těhotenství nucena odjet pryč. Zarděnky by mohly vyvolat potrat nebo skončit těžkým zdravotním poškozením plodu nebo jeho deformace. Můj otec zůstal se mnou. Až mi bylo lépe, odjeli jsme domů. To je vše.“

„To nemůže být.“

„Je,“ řekl Dante a pokrčil ramenem, jako by to vysvětlovalo vše, co nebylo vyřčené. „Je to vzácná komplikace, aby se muž díky zarděnkám stal neplodným, ale stává se to. Zvlášť, když se ohnisko nemoci potuluje bez léčení po celém těle, aniž by se bránilo k infikování spodní oblasti těla. Když se mí rodiče vrátili zpátky do Států, byli informováni o možných následcích. Poté, co jsem dosáhl příslušného věku, byl provedený test, při kterém bylo zjištěno, že jsem sterilní. Pak jsem ho podstoupil znovu, krátce po dvacítce a výsledek byl stejný.“

Catrina se zamračila. „Omlouvám se.“

„Nemusíš. Už dlouho vím, že by děti neměly být součástí mé budoucnosti. Takže tuším, že se ti snažím říct, že tohle není něco, co bych po tobě kdy chtěl. Nikdy.“

„A netoužíš po lásce,“ řekla Catrina.

„Ne. Jak už jsem řekl, proč přivádět ženu do života, kde kromě mě bude mít víc než málo a já ji nemám co poskytnout na oplátku. S tím jsem naprosto srozuměn.“

Datne odsunul svou židli od stolu a otočil se, takže mu teď Catrina nemohla vidět do obličeje. Obvykle se netočil k ženě zády, zvlášť ne k takové jako Catrina Danzi, ale něco od něj chtěla, což znamenalo, že se mu nechystala ublížit.

Za jeho stolem byl na velkém podstavci kovový trezor s protipožární ochranou. Dante na displeji naťukal desetimístný číselný kód. Zaznělo tiché cvaknutí a pak se před ním otevřela dvířka. Z horní poličky vyndal malou krabičku na šperky a následně sejf znovu zavřel.

Dante se otočil čelem ke Catrině, která se ze svého místa za celou dobu nepohnula ani o píď a krabičku položil na samý roh svého stolu. Nesnažila se pohnout a dotknout krabičky, aby zjistila, co je uvnitř.

„Jsi katolička?“ zeptal se Dante.

„Ano.“

„Za dobře s vírou?“

„S kostelem ano, ale co se týče Boha, tam je ta situace naprosto odlišná.“

Dante se při jejím černém humoru, který se znovu objevil, hlasitě zasmál.

„Jen ze zvědavosti. Jak se ti podařilo vetřít na mé ulice tak snadno, jak jsi to udělala?“ zeptal se Dante, který si znovu sedl do své židle a založil si ruce na prsou. „Přijde mi, že Královna Pojistka tvého kalibru by se neměla potulovat na ulicích, aby předávala produkt. Nevím, jak jsi sebrala tolik pouliční vychytralosti, abys mohla udělat něco takového.“

„Jednoduše. Tvoji hlavní muži nejsou dost blízko. Rozhodně to nejde z ruky do ruky, jak by to měli dělat. Ne, že by ve své práci nebyli dobří, protože zcela jasně ano, pokud stále realizují zisk, ale lidé, jako já snadno proklouznou. Jejich vojáci – nebo tvoji, pokud tomu dáváš přednost – možná některým věcem poskytují až příliš velkou volnost.“

„Děkuji,“ řekl Dante. „Byl bych rád, kdybys to řekla mým mužům na příštím setkání na vybírání poplatků, aby si mohli uvědomit své chyby a problémy napravit.“

Catrina zvedla obočí. Začínal se jí formovat úsměv. „Ach?“

„Ano a já tam budu. Samozřejmě.“

„Samozřejmě,“ zopakovala.

„Je tu ještě pár dalších věcí, kterých by sis měla být vědoma.“

„Jako co?“

„Jako třeba to, že tohle manželství nesmí vypadat jako nějaký podvod,“ řekl Dante a mávl mezi ně. „V každém aspektu veřejného života musíme vypadat jako pevná a nezdolatelná jednotka. Je to jednoduché. Nemůžeme žít odděleně. Potřebuji tě mít při všech záležitostech po svém boku a i v případě, pokud se nechceš chovat jako mafiánská manželka, budou okamžiky, kdy si tuhle masku budeš muset nasadit a dělat to s úsměvem.“

„V tomhle bytě máš další ložnici, že?“

Dante se snažil neusmát, ale nepodařilo se mu to. „Po tom, co jsem ti řekl, je tohle to, čeho se bojíš?“

„No, ano. Pokud ti nebude vadit spát na gauči.“

„Vzadu, úplně na konci chodby mám prázdný pokoj. Vyber si, co do ní chceš a já ti to pořídím, Cat.“

Dante se předklonil a otevřel krabičku na šperky. V ní byl čtyřkarátový diamant zasazený do bílého zlata. Menší drahokamy ho obklopovaly jako malou korunu. Catrinu ten kousek okamžitě uchvátil, ale zůstala zticha.

„Nebuď tak překvapená tím, že pro tebe už něco mám. Je to dědictví. Patřil matce mé mámy. Od okamžiku, kdy babička před deseti lety zemřela, jsem ho zdědil. Jeho nošení pomůže překonat počáteční neúctu, kterou jistě pocítíš díky tomu, že ses stala ženou, která vstoupila na mužské území při výběru poplatků od mých mužů.“

„Myslím, že je dokážu zvládnout. Umím znejistět muže, vzpomínáš? Když to jinak nejde.“

„Jak jsem řekl, nošení toho prstenu by mělo pomoci. Tvoji nabídku přijímám, Cat.“

Catrina se ušklíbla. „Myslela jsem si to.“

„Když krásná žena sedí na vysokém koni, nemusí to dopadnout vždy dobře. Ještě nemáš důvod cítit se tak samolibě.“

„Proč?“

„Protože se stále musíš setkat s mou mámou,“ řekl Dante. „Jako ideální čas mi přijde tato neděle. Naše rodina vždy pořádá obrovskou hostinu, na které je několik hostů. Moji bratři v domě občas zůstanou noc předtím, ale mám až moc práce, takže si nemyslím, že by byl správný čas zkusit to. Nicméně pokud bys chtěla, vyzvednu tě po mši a vezmu na večeři.“

„Myslím, že to by šlo,“ odpověděla Cat s úsměvem. „Do kostela nepůjdu?“

„Jedno po druhém, Cat. Soukromí je pro mou rodinu velice důležité. Rád bych tě nejdřív představil. Chápeš, co tím myslím?“

„Jistě.“

Jejich hovor pokračoval dlouho do noci. Déle, než si Dante uvědomoval, protože zjistil, že s touto krásnou a inteligentní ženou bylo snadné povídat si. Krátce poté, co Dante vyprovodil Cat ven ze svého bytu a zamkl za ní dveře, zavolal na známé číslo. Bylo pozdě. Skutečně příliš pozdě, ale Dante se o to nestaral.

„Ciao, synku,“ pozdravil ho Antonyho unavený ochraptělý hlas. „Jen do záznamu. Tohle je nepřijatelný čas pro to, abys volal.“

„Přijal jsem její nabídku.“

Antony zmlkl. Dante věděl, že se jeho otec nebude ptát, o kom to mluví. Po tom show, které Catrina předvedla v Giově klubu Dante neseznámil své bratry s její plnou nabídkou. Ale bezprostředně poté si promluvil s otcem.

Jistě, s Antonym nevycházel naprosto dokonale, ale byl tím jediným člověkem, který mohl dát Danteovi upřímný a ničím nefalšovaný názor.

„V to jsem doufal,“ nakonec zamumlal Antony. „Vypadá, jako dobrá volba.“
„Možná. Uvidíme. V neděli večer přijde na večeři a já pak provedu oficiální oznámení.“

„Přijde do kostela?“

„Ne, říkal jsem si, že to bude lepší nechat na další neděli.“

Antony na druhém konci linky zabroukal. „Připravím tvou matku.“

Dante si nebyl zcela jistý, co tím myslel. Když to říkal předtím Catrině, jen mírně žertoval. Vypadalo to, že Antony nežertoval ani trochu.

**********

„Mamma, rád bych tě seznámil s Catrinou Danzi. Svoji snoubenkou.“

Cecelia při představení jeho syna mlčela. Nic nedělala. Jen zírala na Catrinu s jakýmsi druhem lhostejnosti, kterou u ní Dante viděl jen zřídkakdy. Jeho matka nebyla hrubou ženou – jejím prostředním jménem by mohla být příjemnost a zdvořilost. Cecelia Marcella byla dokonalá v každém aspektu.

Přesto tu však teď jeho matka stála a sledovala ženu po Danteho boku, jako by cítila něco špatného. Nevěděl, co s tím dělat.

V místnosti bylo na Danteho vkus až příliš ticho. Jeho bratři byli rozprostřeni kolem kuchyňského ostrůvku a v tichosti pozorovali nastalou scénu. Jordyn spolu s Kim pokračovaly v krájení zelenině a dívaly se dolů pod ruce. Antony seděl u stolu, na klíně držel Johnatthana a volnou rukou mu přidržoval v puse kousátko, které jeho vnuk žvýkal.

„Tesoro?“ zeptal se Antony.

Ceceliiny rty byly staženy do tenké linky. Snažily se bránit zamračení. Přesto zůstávala klidná.

„Cecelio, naše rodina a hosté brzy dorazí na jídlo,“ dodal Antony klidněji. Nevyřčená slova v jeho větě byla naprosto hlasitá a jasná. Ať už má Danteho matka s tím představením jakékoli problémy, musí je vyřešit rychle. Dřív, než se ukáže zbytek hostů.

Dante netušil, co měla jeho matka za problém. Bůh věděl, že když si Lucian a Givoanni přivedli domů své vlastní partnerky, táhlo jí to k nim jako můru za světlem. Do Jordyn a Kim se okamžitě zamilovala a byla šťastná. Neměla vůbec žádný problém s tím, že vztahy s jejich syny začaly za nebezpečných, nebo dokonce nesprávných okolností. Bylo jí jedno, že spolu před svatbou nechodili příliš dlouho. Prostě… zbožňovala je. Obě ženy přijala s radostí a otevřenou náručí.

Tak proč to neudělala s Catrinou?

Catrina měla prsty propletené s Dantem. Teď je sevřela pevněji. Jako by dokázala vycítit jeho nepohodlí. Zůstala tiše stát po jeho boku a čekala, až matriarcha Marcellů promluví jako první. Dante musel své společnici přiznat k dobru, že měla pevné nervy. Cat nedala najevo ani mrknutím řasy, že by byla rozrušená z toho, jak je Cecelia očividně odtažitá.

Dante nepotřeboval matčino svolení pro to, aby se s Catrinou oženil, ale její přijetí jeho volby by rozhodně pomohlo. Být Italem pro jejich rodinu znamenalo víc, než jen velké večeře, hlasitá setkání a neděle strávené v kostelní lavici. Byli si blízcí a vždycky budou. To poslední, co Dante chtěl, bylo to, aby jeho manželství tyhle pevné uzly, které vázaly jeho rodinu dohromady, uvolnilo. Zvlášť kvůli matčinu nesouhlasu.

Naneštěstí neměl na výběr. Musel se oženit. A to brzy. Catrina byla tou osobou, která ho přiměla, aby se to stalo. Něco potřebovala a tak to udělal. Nikdo z nich do toho svazku nebyl nucený. Všechno to bylo z obchodních důvodů, a dokud to potřebovali, mělo by to tak zůstat.

„Ahoj,“ řekla nakonec Cecelia. Hlas měla napjatý nucenou zdvořilostí.

Catrina se usmála. „Ráda tě poznávám.“

„I já,“ odpověděla Cecelia pevně s neochvějným výrazem.

Obě ženy se navzájem sledovaly. Vypadalo to, že napětí v místnosti jen vzrůstalo.

Catrina se podívala na potraviny, které ležely na pultu, a zeptala se: „Nehodil by se vám další pár rukou, který by vám pomohl?“

„Ne. Myslím, že to zvládneme dobře v tom počtu, který tu je. Zatímco budeme čekat na zbytek našich hostů, běž prozkoumat dům.“

Se stejnou lehkostí, kterou dala Cecelia Catrině najevo pohrdání, se na ni bez dalšího slova podívala s odmítavou nemilostí.

Dante byl ohromen. Činy jeho matky byly tak neobvyklé. Možná ani ne tak kvůli pomoci v kuchyni, i když v případě manželek jeho bratrů to byla ta úplně první věc, kterou je vítala.

„Mami,“ řekl Dante a doufal, že se v tom jediném slově dost jasně ozývá jeho nelibost včetně varování.

S matčiným nesouhlasem by nemohl udělat vůbec nic, ale nedokázal snést pocit, že se Cecelia chová ke Catrině s despektem. Zvlášť v přítomnosti ostatních. Pokud budou ostatní lidí vidět, jak se jeho matka chová k jeho budoucí manželce tak, jako by nestála za řeč, mohli by předpokládat, že Catrina byla nevhodná a chovat se k ní stejně.

Catrina lehce zavrtěla hlavou a jemně zatahala Dantea za ruku, aby k sobě přitáhla jeho pozornost. „Dante, to je v pořádku. Dům je nádherný a tak jako tak jsem ho chtěla vidět. Až budeš připravený, přijď pro mě. Dobře?“

„Jistě.“

Dante počkal, až bude Catrina mimo doslech a pak se otočil na svou matku.

„Co to bylo, mami?“ zeptal se Dante tónem ostrým jako čepel nože.

Cecelia se sklonila, aby zkontrolovala obsah trouby. Hněv jejího syna ji zdánlivě nevzrušoval. „Netuším, co máš na mysli, Dante.“

„To s Catrinou. Co se to sakra -“

„Opatrně,“ zamumlal temně Antony a varovně zvedl tmavé obočí.

Dante svého otce ignoroval. Panebože, bylo mu dvacet osm. Nehodlal dál opatrně našlapovat kolem svého otce. Už ne. Antony se s tím bude muset vypořádat. Koneckonců, ohledně tohoto na Danteho tlačil on.

Dante byl však velmi překvapen, že se jeho matka nevyjádřila k tomu, že v její kuchyni použil sprosté slovo. Tohle se jí vůbec nepodobalo. Kdy se zasraně propadl do Twilight zóny?

Měl pocit, jako by se jeho bratři i jejich manželky proměnili v kámen. Všichni měli v obličeji výraz šoku a zmatenosti. Bezpochyby stejně tak jako Dante nechápali podivné Ceceliino chování.

Cecelia se narovnala, zavřela dvířka trouby a položila utěrku na stůl. „Už jste si vy dva vybrali datum?“

Dante zamrkal. Při té jediné otázce to vypadalo, že jeho matka otočila o sto osmdesát stupňů.

„Za sedm týdnů.“

„Tak brzy,“ řekla Cecelia tiše a s neskrývanou nelibostí se podívala přes celou místnost na Antonyho.

Antony se na ni odmítl podívat.

„Není tu žádný důvod, proč otálet a čím dřív, tím líp,“ řekl Dante.

„Ano?“

„Ano.“

„Je to strašně blízko Velikonocím,“ řekla Kim.

Dante pokrčil rameny. „Až po nich, takže v tomhle ohledu obřadu nic nebrání.“

Antony, který houpal Johnathana na klíně, se teď postavil. „Nařízení katolické církve vyžaduje před samotným obřadem šesti měsíční párové poradentství. Ty to víš.“

„Vyřeším to,“ odpověděl Dante.

„Jak?“ zeptala se Cecelia.

„Když Lucian chtěl, tak se u něj hodiny před svatbou zvládly téměř třikrát rychleji.“

„Ale stále jsem tam chodil,“ vložil se do toho Lucian.

„A já jsem dřív, než jsme vůbec mohli začít, musela podstoupit křest,“ řekla Jordyn.

Dante odmítavě mávl rukou. „Giovanni se vůbec neženil v kostele a poté, co do toho vstoupil, neměl žádné problémy s církevním uznáním manželství. Jak dlouho ti trvalo, než církev uznala jejich sňatek, mami? Dva týdny?“

Cecelia přimhouřila oči. „Tohle není to samé a ty to víš:“

Gio vypadal, jako by chtěl přeskočit místností přímo k němu. „Moje manželství z toho vynech.“

„Ano, prosím,“ zamumlala Kim, zatímco se věnovala krájení brambor.

„Dante, nebudu žádat otce Petera, aby ignoroval požadované poradenství,“ řekla Cecelia.

Dante pokrčil rameny. „Neříkal jsem, že musíš. Řekl jsem, že to vyřeším.“

„A já se zeptala, jak?“

„Jakkoli chci, mami. Stane se to, ať už chceš, abych se oženil v kostele pod dohledem muže, který mě pokřtil, nebo ne. Pokud ne, v pořádku. Zařídím si obřad jinde a konvalidaci manželství získám později. Upřímně řečeno, bylo by to tak sakra o hodně jednodušší a mé manželství s Catrinou by nemělo o nic menší platnost, než když ho uzavřu kdekoli jinde. To je to všechno, co potřebuji, mami. Prostě oddací list a všichni ostatní budou spokojeni, protože dostanou to, co chtěli.“

Cecelia se zamračila. „Přesně tak, Dante. Všichni ostatní budou spokojeni.“

„Mami, Dante má pravdu,“ řekl Giovanni. „K uzavření jeho manželství může dojít kdekoli. A on je z hlediska církve považovaný za zbožného. Jeho konvalidace mu bude udělena snadno, ať už s tvou intervencí, či bez ní. Nevím, co chceš -“

„Tiše,“ nařídila mu Cecelia. „Toho jsem si vědoma, ale neznamená to, že s tím souhlasím.“

„To nemusíš,“ řekl Dante.

„Catrina mi připadá… milá,“ řekla Jordyn tiše a pokrčila přitom rameny.

„Jistě, pokud jsi ji nikdy neviděla v akci,“ odpověděl Dante.

Lucian se s povzdechem podíval na svou manželku. „Bella mia, Catrina navzdory svému přízvuku a zdánlivě nevinné tváři není obvyklou italskou katoličkou.“

„To jsem také velice dobře slyšela,“ zamumlala Cecelia. Ani na okamžik se nepřestala dívat na Danteho.

„Mami, to je to, s čím máš problém?“ zeptal se.

„Ne. Dante, podívej se na mého manžela. Skutečně si myslíš, že by mi na ní mohlo tohle vadit?“

„Tomu nerozumím,“ řekla Kim a podívala se na Gia. „Co je na ní špatného?“

„Vzhledem k naší rodině? Skutečně nic moc. Je Královnou Pojistkou, takže se tahle dívka hodí k našemu jídelnímu stolu, aniž by se tam cítila nepatřičně.“

„Gio,“ zavrčel Dante.

„Poslouchej, kreténe. Moje priority nezahrnují lhaní mé ženě.“

„Vážně?“ zeptala se Jordyn se spadlou čelistí. „Jako na vrcholu potravinového řetězce obchodu s drogami?“

„Sì,“ odpověděl Antony dřív, než stačil zareagovat kdokoli jiný. „Ve svém byznyse je velice populární a úspěšná, protože se zaměřuje na špičkovou klientelu. Neříkám, že nemá lidi na ulici, protože je tam zjevně má. Což byl na prvním místě důvod, jak k sobě přitáhla Danteho pozornost. Vzhledem k jejímu věku a absenci rodinného zázemí v obchodě představují její úspěchy docela výkon.“

Antony rozhodil rukou směrem k Jordyn a Kim. „A teď už se prosím pohněme od Catrininy profese dál. V kuchyni uvnitř tohoto domu neprobíráme obchodní jednání.“

„Omlouvám se,“ zamumlaly Jordyn i Kim.

„Catrina je pekelná žena, kterou bych rozhodně nechtěl potkat v temné uličce,“ řekl Giovanni, který tím rozesmál Luciana. „Ale ona je přesně to, co Dante potřebuje, ať už v soukromém životě nebo v byznyse.“

„Na soukromém životě se asi neshodneme, ale v tom byznyse ti dávám za pravdu,“ řekl Dante.

„Hele, chlape, neříkám, že ji mám rád. Jen to, že by to možná mohlo pro tebe fungovat.“

„Tohle neřešíme.“

„A dělali byste to kdy?“ zeptala se poněkud drsně Cecelia.

Dante se ušklíbl. „To není tvůj problém, mami.“

Antony se do toho vložil a vstoupil mezi Cecelii a Danteho. Oběma rukama se opřel o desku pultu a podíval se přímo na svou ženu. „Cecelio, to stačilo.“

Lucian a Giovanni tiše vzali své manželky a bez ohlédnutí opustili kuchyň.

„To všechno je kvůli tobě,“ zašeptala Cecelia směrem ke svému manželovi. „Způsobil jsi to a já jsem na tebe kvůli tomu strašně naštvaná, Antony.“

„Budiž, ale teď musíš ustoupit, Tesoro.“

„Tak naštvaná,“ zopakovala.

„Dante, běž najít svou snoubenku a omluv se jí za to netaktní a hrubé chování,“ řekl Antony, aniž by se podíval na svého syna. „Dej Catrině najevo, že od tohoto okamžiku s ní bude zacházeno s nejvyšším respektem… ode všech.“

Ať už se mezi rodiči dělo cokoli, Dante nechtěl uvíznout přímo uprostřed, takže udělal přesně to, co mu řekl jeho otec a kuchyň opustil. Najít Catrinu mu nezabralo příliš času. Seděla na gauči v obývacím pokoji. Připojil se k ní.

Dante si nervózně odkašlal. „Catrino, za to, co se tam stalo, se omlouvám. Cecelia není… tohle nebyla moje máma. Tohle jí není podobné. Ne obvykle.“

Catrina s hlavou nakloněnou na stranu pokrčila rameny. V očích měla veselí. „Ach, myslím, že tohle je přesně to, čím je tvá máma. Přirozeně, ne že by mi to vadilo.“

„Cože?“

„Dante, je to tvoje máma. Samozřejmě, že neschvaluje ani není šťastná z toho, že sis vybral, že se oženíš se mnou.“

Dante se opřel do gauče. Třel si čelo a doufal, že ho přestane bolet hlava. „Ty mi nerozumíš. Poslyš, Cecelia je obvykle dobromyslně sladká a zdvořilá. Nikdy nedává zcela jasně najevo neúctu k lidem, a to včetně těch, které nenávidí. A věř mi, že i těch pár existuje.“

„Hmm, ne, ty to zjevně nechápeš. Tvoje matka chce, abys byl šťastný.“

„Takže?“

„Takže ona ví, že já tě nedělám šťastným, bello. Ne skutečně. Ne tak, jak je ona šťastná díky svému manželovi nebo, jak jsou tví bratři šťastní díky svým manželkám. Mezi tebou a mnou není láska. Ne taková jako ji mají oni. Z jejího pohledu tě dělám smutným a kvůli tomu je na mě naštvaná.“

Dobře, sakra.

„Skutečně je to v pořádku, Dante,“ řekla Catrina s tichým povzdechem. „Od ženy s Ceceliiným postojem bych nečekala nic jiného. Upřímně – já ji za to respektuji.“

„Bože, proč? Bylo to příšerné, Cat.“

„Protože mi dala své pocity najevo hned od začátku. Neskrývala je za maskou nebo zdvořilostí a vybraným chováním, ve kterém byla vychována. Dávám přednost vědět hned od začátku, jak na tom s tvou mámou jsem, než abych se později divila, že mi vrazila nůž do zad. Věř mi, že pro nás obě je to mnohem lehčí a jednodušší.“

Když se domem ozval zvuk zvonku, Dante zasténal. „Skvěle. Nechť začne peklo.“

Catrina ho s úšklebkem poplácala po koleni. „Myslím, že zbytek bude mnohem jednodušší. A klidně bych se byla ochotna vsadit se, že v přítomnosti ostatních se tvoje matka pravděpodobně nebude snažit kousnout ani do mě, ani do tebe. Pojďme. Nadešel čas předvést se.“

Poté, co bylo naservírováno jídlo a Catrina byla oficiálně představena těm nejdůležitějším lidem Marcellů jako Danteho budoucí manželka, se jejich hosté rozprostřeli po celém domě. Dante se v přítomnosti ostatních překvapivě uvolnil. Vypadalo to, že jeho rodina a přátelé Marcellových přijali Catrinu jen s minimem otázek. Ne, že by do toho měli co mluvit.

Dante byl opřený v rohu pokoje a přes velké arkýřové okno sledoval, jak venku poletuje sníh. Z napůl plné sklenice upíjel vodku. Když se vedle něj ukázala jeho matka, nějak se mu podařilo nedat najevo zbytek podráždění.

„Promluvím si s otcem Peterem,“ řekla Cecelia.

Dante zvedl svou sklenici a znovu upil vodky. Nebyl v náladě na to, aby s matkou vedl další kolo hádky, takže se rozhodl, že místo toho, aby na ni vyštěkl, jak měl prve v úmyslu, si raději naplní ústa alkoholem.

„Souhlasím s tím, že on by měl být tím, kdo požehná tvému sňatku.“

„Myslel jsem, že bys mohla, ale vzhledem ke krátkému času, ve kterém to chceme stihnout a vzhledem k tomu, že nechci tradiční obřad, se mší, by možná mohl odmítnout a vyžadovat, aby to místo něj udělal jáhen.“

„Jsme Marcellovi. Jakmile si s ním promluvím, neodmítne. Věř mi.“ Cecelia se zamračila. „A omlouvám se za to, jak jsem se předtím chovala.“

„Skutečně se omlouváš, nebo jsi prostě jen zdvořilá?“ zeptal se Dante.

„Jsi můj syn. Jen kvůli tomu ode mě není vyžadováno, abych se k tobě chovala zdvořile, Dante. Na druhou stranu, ty ke mně musíš být uctivý vždy.“

To je fér.

Dante držel svůj hněv na uzdě a své matce prokázal respekt, který ji dlužil. „Vím, že ji neschvaluješ.“

„To ne. Skutečně, opravdu ne.“

„Mami, musím to udělat,“ řekl Dante s pokrčením rameny.

Cecelia kývla směrem ke Catrině. Jeho snoubenka stála s jeho bratrancem v obývacím pokoji. V očích měla mazaný pohled. „Nenaplňuje tě. Neděláš to proto, že chceš, ale proto, že to potřebuješ. Tohle nemůžu akceptovat - jako ženu, která ti nedává ty věci, které bys měl mít. Věci, které si zasloužíš, abys měl.“

„Na prvním místě jsem se nikdy nechtěl ženit, takže tohle mi nedá žádná žena, mami.“

„To, že nemůžeš mít děti, neznamená, že nemůžeš mít lásku.“

„Tohle vynech.“

„Ne, to ty to vynecháváš,“ odpověděla jeho matka s odfrknutím. „Vím, že máš pocit, že nemáš nic moc co nabídnout, protože nemůžeš ženě dát určité věci, ale Dante, manželství není jen o dětech. Tvého otce jsem milovala mnohem dřív, než jsem kdy zvažovala, že tě budu mít.“

„Ale stále jsi děti chtěla,“ zdůraznil Dante pevně. „Popři to, mami.“

„Ne každá žena chce děti. Ne každá žena má pocit, že je musí mít, aby byla spokojená.“

„Díky.“

Cecelia svraštila obočí. „Prosím?“

„Beze mě sis vysvětlila, proč to uspořádání, které jsme s Catrinou udělali, bude fungovat. Právě jsi to řekla. Takže díky.“

„Já -“

„Catrina je typem ženy, která nechce děti, takže ji v tomhle ohledu nebudu nic upírat. Nechce, aby se do toho zapojovaly emoce. Ani jeden z nás nepotřebuje, aby nás v naší dohodě vázala láska. Naše podnikání se prolíná takovým způsobem, že věříme, že můžeme uspět. Mně to hraje do karet a je to to, co právě teď potřebuji. Navíc, s tím, proč jsem se nikdy nechtěl ženit, mají děti málo co společného. Byl to jen jeden z bodů,“ dodal Dante.

„Bude tvou manželkou, Dante.“

„Nosí zásnubní prsten tvé matky. Jsem si vědom toho, že bude mou manželkou,“ odpověděl suše a znovu naklonil skleničku, aby si dal další doušek.

„Ano, to vidím. Prsten jí padne hodně dobře, i když se mi nelíbí, že ho nosí. Pokud se nechystá zaplnit určité části tvého života jako je třeba postel, tak kdo tedy?“

Dante se vodkou málem udusil. Donutil se ji vykašlat. Potřásl hlavou. Cecelia věřila tomu, že k sexu by mělo docházet pouze v manželské svátosti. Její synové samozřejmě s jejím přesvědčením nesouhlasili. Dante věděl, že jeho matka v tomto ohledu akce svých synů neignorovala, ale jen zřídka kdy s nimi o tom diskutovala. Neschvalovala to a jim to bylo jedno. Bylo jednodušší ten problém neřešit a nebojovat s tím.

Jeho matka se však evidentně rozhodla s předstíráním přestat.

Merda. Dante se svou matkou nechtěl mluvit o sexu.

„Mami, Dio mio! Přestaň.“

„Vím, že to není moje věc.“

„Ne, můj intimní život rozhodně není tvoje věcí.“

„Dante, věřím v naprostou oddanost a závazek pouze vůči partnerovi, kterého si vybereš. A k lidem, kteří to tak nemají, mám jen velice malou důvěru. Kdyby mě tvůj otec v manželství byť jen jednou podvedl, nakopala bych ho do zadku, a sebrala mu vše, co měl, včetně jeho synů. Vychovala jsem tři chlapce -“

„Vím, jak jsi mě vychovala. Mamma, jsem věrný. Nech toho.“

„Budeš vždy? To je další část tvého života, které se musíš vzdát, abys vyhověl svému otci a la famiglia? Protože já tě, chlapče, znám moc dobře. Ty nejsi typem muže, který by nutil ženu k něčemu, co mu není ochotna dát.“

„Nech toho,“ zopakoval rozzlobeněji.

„Dobře. Hrome, tímhle mě tak rozčiluješ,“ povzdechla si Cecelia a znovu zajela pohledem ke Catrině. „Je velice nádherná.“

Dante se zasmál. „Myslím, že díky tomu se jí podařilo tak dobře fungovat v obchodě.“

„O tom ani na vteřinu nepochybuji. Pohled, který má v očích, na hloupé muže má takovéhle účinky.“

„Mami, bude to v pořádku. Je to moje volba a je to to, co chci. Vím, že si myslíš, že je to všechno kvůli Cosa Nostře a Papà. Ale je v tom víc, než jen to. Tohle je můj život, a abych se dostal tam, kde chci být a dosáhl toho, co potřebuji, musím tohle udělat. U mě ani Catriny není nikdo třetí, kdo by nás nutil. Rozhodli jsme se pro to sami, a já jsem s tím v pořádku.“

„Stále to neschvaluji.“

„To nemusíš,“ připomněl jí Dante jemně.

„Ale chceš to, že?“

Ano.

I když Dante by to nahlas nepřiznal. Chtěl, aby jeho matka, pokud by nedokázala mít osobně Catrinu ráda, si s ní našla přinejmenším vzájemný respekt. Ale chtěl, aby k tomu Cecelia dospěla sama. Ne proto, že jí to řekl. „Běž najít Gia a rozčilovat ho požadavky o druhého vnuka, co? Vždycky mě baví sledovat ho, jak se snaží vykroutit.“

Cecelia ho s širokým úsměvem zlehka poplácala po ruce. „Myslím, že přesně to půjdu udělat. Něco, co mi tak jako tak rozjasní den.“

Když jeho matka odešla, Dante znovu zaměřil svou pozornost zpátky ke Catrině. Už se přesunula k dalšímu hostu, kterého měli na večeři. Její koketní úsměv a tiché chichotání mu připomnělo, že Catrina vždycky byla taková. Nezáleželo na tom, kde byla, nebo co se možná dělo kolem ní. Ta dívka netušila, jak vypnout královnu, kterou v sobě měla.

Uměla nosit svou masku.

Ano. Catrina byla přesně to, co Dante potřeboval od své manželky, pokud by kdy chtěl nějakou mít.