Checkmate:TID - 19. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Dívat se, jak mi Kayla usíná v náručí je jeden z nejkrásnějších pocitů na světě. Mám s ní pocit bezpečí a jistoty. Bez ohledu na to, co dělá. Když vím, že někdo tak úžasný jako Kayla ke mně cítí to samé, jako já k ní, mám pocit, že jsem konečně získal v životě zpět nějakou kontrolu.

Jakmile zjistím, že usnula, pomalu zpod ní vysoukám ruce a potichu vstanu z postele. Vezmu svůj telefon a zamířím ven z pokoje. Zavřu za sebou dveře a zamířím ke gauči, nastavím si buzení a usnu.

Slyším svůj budík a rychle ho vypnu. Ještě další dvě hodiny do práce nemusím, ale vstanu dřív, když musím zpátky domů vyvenčit Hermana, než se nachystám. Složím přehoz a vrátím ho zpátky na své místo, a zamířím do koupelny. Než stihnu vejít do chodby, vidím v kuchyni Kaylu, jak se dívá přímo na mě. A nevypadá šťastně.

„Ahoj, zlato. Jsi vzhůru brzy.“ Jdu k ní, nastavím náruč, abych ji mohl obejmout, ale ona si založí ruce na hrudi a udělá krok zpátky. „Co se děje?“

„Co se děje? Spíš na gauči!“

„Zlato, není to tak, jak si myslíš.“

„Tak jak tedy?“ ptá se, uvolní ruce. „Nerad vedle mě spíš, nebo co? Chrápeš? Počkat, chrápu já?“

„Samozřejmě s tebou rád spím. A ne, takhle to není. Je to mnou, ano? Mám problém spát v jedné posteli s někým dalším.“

Svraští obočí, snaží se mě rozluštit. Vím, že nejsem konkrétní, ale teď není čas na takovou diskuzi. „Přísahám, není to tebou.“

„Tak čím tedy?“ ptá se jemně.

„Je to…“ Ani nevím, jak s touhle konverzací začít. „Není to něco, co se dá lehce vysvětlit. Přijď po práci a můžeme si promluvit, ano?“

Přivře oči, ale přikývne.

„Chceš, abych s tebou vyvenčil psy?“

„Ne, to je v pořádku. Půjdu ještě tak na hodinku spát.“

Jdu za ní do ložnice a políbím ji, než odejdu. Cítím se hrozně, že mě nachytala a ještě hůř, že jsem jí neřekl pravdu. Je to něco, čeho jsem se děsil, ale vím, že si zaslouží to vědět. Jen doufám, že to mezi námi nic nezmění. Kdybych ji ztratil, zlomilo by mě to více, než jedním způsobem.

Jakmile jsem v práci, udržuju se zaneprázdněný doháněním telefonátů a emailů. Ten případ distribuce drog se omezil na neustálé rozhovory se sousedy a náhodná sledování. Čím víc toho budeme mít, tím větší šanci máme, že celou věc vyřešíme, ale jít po nich tak brzy by mohlo znehodnotit policejní zásah.

Nemůžu se soustředit, když vím, že je na mě Kayla naštvaná. Jakmile dokončím směnu, zamířím domů, abych vyvenčil Hermana a napíšu jí.

L: Dnes večer přijď. Udělám večeři.

K: V kolik?

L: V sedm, ale můžeš i dříve.

K: Budu tam.

V jejích zprávách cítím lhostejnost a vím, že jí toho budu muset hodně vynahradit. Nejsme spolu tak dlouho, ale jsme dost dlouho přátelé, že bych mohl vědět, že jí můžu důvěřovat natolik, abych jí mohl říct pravdu. Každopádně to mám dnes večer v plánu napravit. Vím, že to nebude lehké znovu prožít to období svého života, ale pro ni to udělám. Udělám cokoliv, abych si ji udržel.

Ve tři čtvrtě na sedm na dveře zaklepe Kayla a mně se uleví, když ji vidím.

„Ahoj, bejby.“ Přitisknu si ji na hruď a vdechuju její květinový šampon. Vtisknu jí polibek na kůži a cítím, jak se uvolní. „Děkuji, že jsi přišla.“

„Samozřejmě.“

Pozvu ji dovnitř a okamžitě ji zdraví Herman. Ona si klekne, pohladí ho a usměje se na něj.

„Doufám, že jsi hladová. Udělal jsem toho dost pro celou armádu,“ řeknu jí, vezmu ji za ruku a vedu do kuchyně.

„Páni, voní to úžasně,“ pochválí mě. „Jak vidím, jsi muž mnoha talentů?“

„Pokouším se – nejsem žádný šéfkuchaře – ale rozumím si s grilem.“ Podepsaly se na tom roky vaření pro sebe samotného.

Směje se a je to hudba pro moje uši. Vím, že jí dlužím vysvětlení; jen nechci začínat teď.

Na dva talíře naservíruju hovězí steaky posypané česnekem, dodám upečené brambory a na brokolici uvařenou v páře nastrouhám parmezán.

„Chceš mě dostat do kómatu z jídla?“ ptá se, když vidí, co všechno jsem naservíroval na stůl.

„Jen když to skončí tebou v mé posteli a bez šatů,“ žertuju, sednu si naproti ní, ale ona na mě přestane zírat a já vím, že to nebylo vtipné.

Sleduju, jak přimhouří oči a ukrojí si příborem steak.

„Začalo to krátce po tom, co jsem se vrátil z mise za mořem,“ začnu, vím, že se nedostaneme moc daleko, dokud si nepromluvíme o tom slonovi v místnosti. Podívá se na mě zpátky a poslouchá. „Začal jsem pít, než jsem šel spát, takže jsem chtěl padnout v bezvědomí v naději, že nebudu mít noční můry. Jeden nebo dva drinky na večer se změnily ve čtyři nebo pět a než jsem se nadál, ztratil jsem vědomí a místo, abych se probudil z nočních můr, probudil jsem se a seděl na Maggie.“

Polknu ta slova, nikdy jsem ne neřekl nahlas. Neřekl jsem to ani terapeutce a v době, kdy už ano, Maggie a já jsme už nebyli spolu.

„Co tím myslíš, že jsi seděl na Maggie?“ Odloží vidličku a vím, že už pravděpodobně ztratila chuť k jídlu.

Vsaju si rty do pusy, zahanbeně a v rozpacích, ale chci k ní být naprosto upřímný, olíznu si rty a začnu od začátku.

„Když se to stalo poprvé, křičel jsem jí do obličeje, aby vstala. Jeden můj kamarád měl nehodu, a když jsem ho našel, byl pokrytý krví a já jsem zpanikařil, takže jsem na něj křičel, aby se probudil. Nemohl jsem tenkrát uvěřit, že je mrtvý. Když mě ty vzpomínky dohnaly ve spánku, pil jsem, abych je zaplašil, ale místo toho mi zamlžily mysl, dokud už před tím nebylo úniku.“

„Ó můj Bože. To zní strašně.“ Natáhne se přes stůl a chytí mě za ruku. „Je mi tak líto, že jsi to musel zažít.“

„Bylo to horší,“ varuju ji. „Přestal jsem pít, když Maggie zjistila, že je těhotná. Noční můry pokračovaly, ale ona mě z nich nemohla probudit. Začal jsem brát prášky na spaní, aby mi pomohly do REM fáze spánku, takže sem to mohl zaspat. To trošku pomohlo, ale pak to začalo znovu. Probudila mě z toho snu až voda, kterou mi Maggie chrstla do obličeje.“

„Ježíši,“ zašeptá.

„Pak jsme se jeden večer hádali kvůli něčemu debilnímu. Maggie byla v osmém měsíci a moc se nevyspala, protože se necítila pohodlně, a já jsem byl ve spánku neklidný. Pamatuju se, že jsem usnul, než přišla ten večer do postele a bylo to něco, čeho od té doby lituju. Vždycky mi říkala, že bychom neměli do postele chodit rozhádaní, když uvážíme, že jsem byl ve válečném pásmu a nic nebylo samozřejmostí. Ale byl jsem unavený a nechtěl jsem o tom celý večer mluvit, takže jsem polknul tři prášky na spaní a zapil to whisky.“

„Ó můj Bože,“ zamumlá, zakryje si rukou ústa. Cítím se jako největší kretén na světě, když jí musím vyprávět můj a Maggiin příběh, ale je to v tomhle bodě nevyhnutelné.

„Vzbudil jsem se o mnoho později v poutech,“ řeknu, zavřu studem oči.

„Cože?“

„Znovu jsem na ni vylezl, až na to, že místo křiku jsem ji začal dusit.“ Můj hlas se chvěje, když si vyvolávám vzpomínky na ten večer. „Nebyl jsem při vědomí a ona mě neuměla zastavit. Sotva zvládla popadnout mobil a zavolat 911, a jakmile zaslechli její křik, poslali tam policisty, ti vykopli dveře a přitlačili mě na zem. Nic z toho si nepamatuju. Poslední věc, kterou si pamatuju, po tom, co jsem usnul, bylo, že mě drželi na podlaze s rukama za zády. Přijeli záchranáři a prohlédli Maggie, a jakmile zjistili, že je v pořádku, strčili mě do vězení.“

„Tys´ nebyl policista?“

„Ano, byl. Proto mě zadrželi jen na dvanáct hodin. Maggie podala svědectví, a když bylo jasné, že jsem to neudělal úmyslně, byl jsem propuštěn. Můj nadřízený mi tehdy nařídil, abych šel na terapii. Částečně to pomohlo, ale ty sny pořád přicházejí a odcházejí. Nevím, co by se stalo, kdybychom s Maggie znovu spali spolu, protože už jsem s ní nikdy v posteli neusnul. Ležel jsem s ní, dokud neusnula a pak jsem přešel na gauč. Nemohl jsem riskovat, že ji znovu zraním.“

„Takže proto se mnou nespíš v posteli? Bojíš se, že mě zraníš?“

Přikývnu.

„Ale neznáš faktory, které tenhle druh podvědomých reakcí spouštějí. Mezi alkoholem a prášky, tohle by mohlo tyto vzpomínky vyvolávat. Kdybys nic z toho neužil, nemyslíš, že bys byl v pořádku?“

Pokrčím rameny, protože upřímně – nevím. „Přemýšlel jsem o tom, uvažoval jsem, jestli je to pro mou mysl dost dlouhá doba, aby se s těmi vzpomínkami vyrovnala, ale nemůžu to riskovat,“ vysvětlím, při čemž se jí dívám do hlubokých hnědých očí. „Nikdy bych si neodpustil, kdybych tě zranil, Kaylo. Tohle je něco, s čím musím žít, ale nechci, aby to bylo něco, s čím musíš žít ty. Nechci, abys usínala se strachem, což je důvod, proč spím na gauči, takže mám jistotu, že ty jsi v bezpečí.“

„Proto jste se s Maggie rozešli? Protože jste nemohli spát spolu v jedné posteli?“

„To byl jen vrchol všeho, bylo to z mnoha různých důvodů, ale nastartovalo to řetězovou reakci. Ovlivnilo to náš intimní život, a ještě víc, když se Skylar narodila, protože jsme byli oba novopečení rodiče a moc jsme se nevyspali. Ačkoli říkala, že to není pravda, vím, že mě nesnášela za to, co jsem udělal. Nakonec to bylo něco, přes co jsme se ani jeden nemohli dostat. Nemohl jsem si odpustit, co jsem udělal a ona se se mnou necítila v bezpečí.“

Kayla

Právě teď se mi láme srdce pro Logana, a upřímně nevím, jak mám pobrat to, co mi právě řekl. Celý srdcem mu věřím a důvěřuju, ale to znepokojení tu pořád je. Může opravdu fungovat vztah, když nemůžeme spát ve stejné posteli? Cítil by se někdy v bezpečí, kdyby vedle mě měl spát? Nebo bychom museli vždycky spát odděleně?

„Už hodně dlouho jsi nemrkla,“ vyhrkne Logan. „Omlouvám se, že tě tímhle vším musím protáhnout.“

Slyším v jeho hlase smutek, což se dalo čekat. Vím, že se pravděpodobně bojí, že ho nechám nebo že mu řeknu, že to mezi námi nemůže fungovat. Vůbec nic z toho nechci, ale pořád to všechno potřebuju zpracovat.

Olíznu si rty, podívám se zpátky na něj a vidím starostlivého, sladkého, opravdového a ochranářského Logana, kterého jsem vždycky znávala.

„Opravdu je mi z toho smutno za tebe,“ přiznám. „Jsem smutná, že jsi musel tím vším projít na své misi, ztratil jsi přátele, byl jsi svědkem toho všeho a taky co se stalo s Maggie. „Je mi líto, že jsi to musel všechno prožít.“

„To pro mě hodně znamená.“

„Chci, abys se mnou dnes v noci spal,“ řeknu mu už rozhodnutá. „Spi se mnou v posteli a nech mě ti dokázat, že to přes to všecko může fungovat.“

„Ne,“ řekne tvrdě. „Budu tam jen ležet v obavách, že bych mohl usnout.“

„Pak se ujistíme, že s předstihem uklidníme tvé nervy. Ujistíme se, že se budeš cítit dobře a odpočatý.“ Zakřením se. Podívá se na mě, jako by mi na to neskočil. „Logane, bylo to před šesti lety. Vím, že se bojíš, ale opravdu chceš po zbytek života žít ve strachu? Vím, že ne. Cítím se v tvém objetí bezpečně. Bezpečně a jistě,“ ujistím ho.

Odsune svou židli a jde ke mně, vezme mě do náruče, takže jsem na něm přitisknutá. Usměje se a zvedne mi bradu, aby mi mohl dát polibek na rty. „Co jsem kdy dělal, že si zasloužím někoho, jako jsi ty?“

„Pravděpodobně hodně věcí.“ Usměju se a obejmu ho. „Nemusíš se nikdy bát být přede mnou upřímný. Budu tě soudit jen za něco směšného jako třeba být fanouškem týmu Feylin nebo tak.“ (pozn. Feylin je dvojice z knihy Dvůr trnů a růží, Feyre+Tamlin)

Jeho tvář se skoro dotkne mého ucha, když mu v hrdle zaklokotá smích. „No, do záznamu, byl bych tým Feysand.“ (pozn. jiná varianta dvojice z té samé knihy, Feyre+Rhysand)

Směju se a uvítám, že ví, o čem mluvím. „Nevím, jestli jsem spíš v šoku nebo ohromená tím, že znáš ty knihy.“ Nejsem žádná šílená fanynka, ale použila bych v knihkupectví lokty, abych dostala další díl.

„Můj parťák Bradley má mladší sestru, které o tom jednou mluvila. Byli jsme zrovna na pátračce, když si volali, a pro můj zájem ji dal na hlasitý odposlech. Tři hodiny to probírali tam a zpět, ale protože jsem se nudil jak blázen, tak jsem tomu věnoval pozornost.

Miluju, že můžeme s Loganem probírat takové věci, i když je pravda, že se to těžko poslouchá. Dokazuje to, že jsme schopní spolu fungovat i přes drsné a provizorní podmínky. Vím, že to nebude jednoduché, když vezmu v úvahu jeho minulost a to, že je otcem, ale mám naději, že mezi námi bude vždy dobrá komunikace.

Dovečeříme a nakonec skončíme na gauči při sledování filmu. Po tom, co projedu Netflix a nejsem schopná se rozhodnout, řeknu Loganovi, že má vybrat něco, co jsme ještě ani jeden před tím neviděli. Netrvá dlouho, abych dokázala předpovědět děj příběhu. Mladá holka skončí těhotná, a ačkoli čelí opravdovým dopadům svých rozhodnutí, rozhodne se dítě si nechat, zatímco si najde práci na částečný úvazek a chodí do večerní školy, aby ukončila své vzdělání.

Cítím, jak se Logan vedle mě napjal, ačkoli si nejsem jistá, proč. On není ten s tajemství, které ho pronásleduje od patnácti. Předstírání, že jsem teenegarské roky nikdy neprožila, je o mnoho snadnější, když vám nikdo nepředhazuje vaše chyby. Už dávno jsem tenhle život nechala za sebou, a ačkoli si tuhle svou část nechávám pro sebe před všemi, které ve svém životě miluju, je to pro jejich dobro.

„Je pozdě,“ řeknu mu, když oba vstaneme z gauče. „Měla bych jít domů a ještě jednou vyvenčit psy.“

Doprovodí mě ke dveřím, souhlasí, že když dneska přespím doma, bude to tak nejlepší. Zastrčí mi několik volných pramenů vlasů za ucho a lehce mě políbí na rty. Podívám se mu do očí a vidím tam upřímnost.

„Sladké sny.“

„Dobrou noc. Uvidíme se zítra,“ řeknu mu, než zamířím ven, konverzace, kterou jsme vedli, mi stále vrtá hlavou, když jdu do auta a jedu zpátky domů.

***

Ve středu po práci si naplánuju, že pojedu do jídelny a několik hodin budu dobrovolnicí. Po tom, co Loganovi o svých plánech řeknu, mě naprosto překvapí, když ho tam spatřím.

„Co tady děláš?“ obejmu ho a dám mu rychlý polibek.

„Chtěl bych pomoct,“ řekne hrdě. „Moje dívka mě inspirovala, tak jsem chtěl svůj volný čas darovat.“

„Zlato.“ Dám mu ruce na tváře a znovu ho políbím. „Jsi úplně nejsladší.“ Popadnu ho za ruku a vedu ho chodbou. „Je tu vždy nedostatek dobrovolníků, takže Bonnie bude nadšená, že tě vidí. Když uvážím, že budeš novou pastvou pro oči.“ Zakřením se, miluju, že Logan je tu.

Dovedu ho do místnosti, kde sedí další dobrovolníci a po tom, co se rozhlédne, zašeptá, „Kdo byl předchozí pastva pro oči?“

Opřu se, zašeptám zpátky. „Larry, ten támhle.“ Kývnu hlavou směrem k chlápkovi před šedesátkou s šedivými vlasy a bradkou, která se dotýká středu jeho pivního břicha.

„Páni. Vidím, že ta soutěž byla přísná.“

Odfrknu si a potřesu na něj hlavou. Bonnie vejde a hned si Logana všimne.

„Tedy Kaylo, zlato. Ještě minimálně měsíc nebudu mít narozeniny, ale…“ Vezme to na sebe, zmáčkne mu biceps a zakření se jako blázen. „Beru to.“

Vyprsknu smíchy. Bonnie má skvělý smysl pro humor a každého vždy rozesměje. Jakmile jsou tam všichni, řeknu Loganovi podrobnosti o tom, jak všechno funguje. Je chytrý a snadno se chytne, ne, že by to bylo příliš komplikované, ale s ním vedle mě čas uletí.

„On je tak pěkný a silný, Kaylo. Nedivím se, že sis ho tak dlouho nechávala pro sebe,“ zamumlá na mě s drzým úsměvem.

„Myslím, že by pro tebe byl příliš mladý, Bonnie,“ řeknu jí hravým hlasem. „Ačkoli má na oddělení, kde pracuje, spoustu kamarádů, kteří jsou single, takže ti to může domluvit.“

„Oh, nepokoušej mě.“ Mrkne a široce se usměje.

„Ty koketo,“ žertuju se smíchem. Doufám, že jsem tak cool a moderní jako Bonnie, když byla v mém věku.

Miluju, když vidím Logana, jak se zajímá o věci, o které já. Opravdu mi to ukazuje, jakou osobností je a že si cení toho, co dělám. Bavíme se, zatímco rozbalujeme krabice s jídlem a ukládáme vše na police. Řeknu mu o statistice v naší oblasti, kolik rodin naše spižírna týdně nakrmí a kolik by jich bez toho nepřežilo. Otevře vám to oči, když se v tomto tématu zorientujete. Spoustu těchto rodin pochází od jednoho rodiče samoživitele s mnoha dětmi. Bez dobrovolníků by to nemohlo fungovat a to je to, co mě vždy přiměje darovat svůj volný čas. Když můžu přispět ve věci, kde to pomůže rodinami s dětmi, pak chci udělat, co můžu.

Představím Logana několika dalším pravidelným dobrovolníkům, a jakmile zjistí, že byl policista a teď detektiv, ještě víc z něj omdlévají.

Zůstaneme ještě hodinu navíc, než obvykle, protože mu Bonnie dá za úkol pozvedat všechny ty těžké krabice a prakticky nově zorganizovat spižírnu.

Když se rozloučíme, jdeme ruku v ruce na parkoviště. Doprovodí mě k autu a než můžu otevřít dveře, otočí mě a přišpendlí k němu.

„Co to děláš?“ vykřiknu, zasměju se tomu náhlému pohybu. Sevře mě v pažích a přejede mi nosem podél mé čelisti.

„Snažím se tě přemluvit, abys dnes v noci přijela ke mně,“ zamumlá mi do krku, což mi vyšle třes po páteři. „Funguje to?“ Cítím, jak se mu rty roztáhnou v úsměvu.

Se smíchem si kolem něj dám ruce a hraju také. „Vždycky to funguje.“ Skloní se a znovu mě políbí. „Pod jednou podmínkou,“ řeknu.

„Jakou?“

„Musíš zůstat v posteli se mnou. Nechci se bát o náš vztah, a chci, abys mi věřil.“

Nakrčí obočí a udělá krok zpátky. „Proč bych ti nevěřil?“

„Chci, abys mi věřil na tolik, abys věděl, že se mnou můžeš zůstat v posteli a nic se nestane.“

„Věřím ti svým životem, Kaylo, ale to neznamená, že se něco nemůže stát. Nevěřím sobě.

„No, já ti věřím naprosto, Logane Knighte.“

Projede si rukou vlasy a zamrká. „Okay. Pro tebe, Kaylo Sinclairová. Udělám to.“