Checkmate:TID - 18. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

„To nemůžeš myslet vážně?“ ptám se Kayly, jakmile zvedne svetry, které pro nás koupila. „Vypadá to, jako by se na to vyzvracel vánoční skřítek Buddy s jeho nesnesitelným duchem Vánoc.“

„Ale no tak.“ Ukáže na mě prstem a snaží se zamaskovat úsměv, když se jí zvedají koutky. „Nemluv o Buddym takhle. Je skutečný.“

Sedím na její posteli, zakloním hlavu a rozesměju se. „Jsem si jistý, že je. Ale to neznamená, že musím toto nosit?“ nakrčím obočí, doufám, že změní názor. Místo toho našpulí rty.

„Ale řekl jsi, že můžeme mít stejné svetry,“ připomene mi a přitom na mě dělá ty největší psí oči, co jsem kdy viděl.

Zavrčím, projedu si rukou vlasy a vzdám se. „Okay, fajn.“ Vezmu ji za ruku a přitáhnu si ji k sobě. Vezmu jí ty svetry z rukou a hodím je za sebe, když mi spadne na klín.

„Pod jednou podmínkou,“ řeknu, když se otírá boky o moje. „Žádné fotky.“

Zvedne hlavu a zúží na mě oči, jako bych řekl něco naprosto šíleného. „S tím nesouhlasím.“

„Dobře, pak prostě žádné fotky se mnou.“ Zakřením se.

„Přestaň!“ Směje se. „Nechceš mít aspoň jednu naši společnou, aby sis ji mohl dát do jednoho z tvých prázdných fotorámečků?“ Usměje se na mě a je to ta nejsladší věc. Zatraceně. Ví, jak mě zpracovat, aby dostala, co chce.

Ale ani si nemůžu stěžovat, protože jí moc rád dávám, co chce.

„Dostalas mě. Fajn.“

Usměje se a prudce mě políbí. Obejmu ji a držím ji těsně na své hrudi. Rukou jí sjedu k lemu trička a začnu ho vyhrnovat, dokud necítím pruh podprsenky. Zrovna, když se ji chystám odepnout, zastaví mě.

„To tedy ne, mistře.“ Odstrčí mi ruce pryč. „Máme párty, na kterou se musíme připravit.“

„Ani trošku?“ zakňourám, předstírám, že sem naštvaný.

Dá mi obě ruce na tváře a krátce mě líbne. „Není čas, ale jestli budeš hrát podle pravidel, možná tě nechám se se mnou později vykoupat.“ Mrkne na mě a já se zakřením, protože mě to přivádí k šílenství.

„Dobře, dohodnuto.“

***

Odpoledne strávíme instalováním a nošením vánočních světýlek, zdobením jejího mini-stromku a zdobením všeho možného. Je to naprosto divné, když uvážím, jak je venku horko a slunečno, ale miluju vidět Kaylu šťastnou. Právě teď září od ucha k uchu, a já bych udělal cokoliv, abych viděl tenhle pohled v její tváři.

„Mám ještě něco udělat?“ ptám se. „Ozdoby z popcornu a jmelí?“ žertuju.

„Legrační, ale ne. No, možná jmelí.“ Zakření se. „Ale mám další bednu v garáži. Můžeš tam pro ni dojít, prosím?“ Je zelená s nápisem VÁNOČNÍ DEKORACE.“

„Skoro každá bedna ve tvé garáži má na sobě nápis Vánoce,“ žertuju, a uskočím jí z cesty, když se mě pokusí plácnout po hrudi. „Dělám si srandu! Jdu pro to.“ Hodím jejím směrem úsměv a ona jen potřese hlavou.

Když s bednami šoupu, vidím tu, kterou chtěla a náhodou zakopnu o krabici uprostřed. „Kruci.“ Bedny jsou jedna na druhé a ačkoli se snažím být opatrný, jedna se převrhne.

Čekám, že uvidím další dekorace, nebo předměty, které sem uklidila, a jsem kompletně v šoku, když vidím složku uvnitř. Zkontroluju složky vysypané z krabice, kde je napsáno SOCIÁLNÍ SLUŽBY – PODKLADY.

Vím o Kaylině neustálém stěhování, ačkoli se zdá, že o tom nerada moc mluví. Řekla mi, že svůj celý život strávila v pěstounských domovech, což je hlavní důvod její tradičních vánočních párty v červenci. Když začnu sbírat složky, které vypadly ven, zastavím se u nápisu ADOPCE, který upoutá mou pozornost.

Kayla nikdy nebyla žádnou rodinou adoptovaná, což je důvod, proč se po ukončení střední školy osamostatnila a nakonec ji nechali, ať se o sebe postará. Řekla mi, že se svými pěstouny nevycházela, ale vydržela to, než mohla odejít na vysokou.

Vím, že bych jí neměl šňupat v jejích osobních složkách, posbírám tedy zbytek papírů, které vypadly z krabice. Než je položím zpátky, zaváhám a zírám na složku. Zvědavost mě přemůže a já složku znovu vytáhnu a otevřu ji.

Naprosto nechápu, na co se to dívám, když rychle prolistuju dokument, ale zastavím se hned, jakmile přečtu řádek, BIOLOGICKÁ MATKA: KAYLA SINCLAIROVÁ.

Mrkám znovu a znovu, nemůžu uvěřit, že čtu správně. Pokračuju ve čtení a konečně pochopím, na co se dívám.

Slyším, jak se dveře od garáže otevřou a rychle všechno naskládám zpátky do krabice a odstrčím ji z cesty. Vstanu, vezmu vánoční bednu a otočím se, abych viděl, jak ke mně jde Kayla.

„Našel jsi to?“

„Jo.“ Nasadím úsměv. „Zrovna jsem byl na odchodu.“

„Oh, super. Musíme ještě zaběhnout do obchodu. Potřebuju led, sodu, pivo a víno.“

„Dobře, není problém.“ Vyjdeme z garáže spolu, ale cítím se naprosto nesvůj z toho, co jsem právě našel. Dostat se s ní do sporu tím, že se o tom zmíním, by pravděpodobně neskončilo dobře. Kdyby chtěla, abych to věděl, řekla by mi to. Když to nadnesu a zeptám se jí na to, bude naštvaná, že jsem jí prohledal věci.

Tak či tak, začínám si uvědomovat, kolik věcí ještě o Kayle nevím a ona neví o mně. Můžu jen doufat, že se jednoho dne bude cítit natolik jistě, že mi řekne pravdu, a i když jsem se nikdy s nikým jiným necítil příjemněji, je něco, co jsem jí taky zatajil a doufal, že si nechám pro sebe. Každopádně čím déle jsme spolu a já jí to neřeknu, tím těžší bude kápnout božskou.

***

O několik hodin později je celý dům ozdobený, kuchyně plná pití a občerstvení, psi spí v ložnici a Kayla a já jsme připraveni v našich ladících svetrech. Je z toho o něco více nadšená, než já, ale hej, snažím se.

Kayla mě poučila o některých hostech, které pozvala. S několika děvčaty pracuje, několik zná z vysoké a pořád žijí v okolí, a samozřejmě naši společní přátelé. Řekla mi, že si mám pozvat nějaké kámoše z práce, ale nechci překračovat hranice svého profesního a osobního života. Přinejmenším když nemusím.

„Vy dva vypadáte tak podezřele roztomile, je to nechutné.“ První slova, která vyšla z úst Courtney, ne, že by někoho překvapila.

Kayla se s ní obejme na pozdrav. Courtney a Drew jsou první, kdo přijeli. On si přinese balení šesti piv jako tichý pozdrav a já mu naznačím, aby se mnou šel do kuchyně.

„Už je to nějaká doba, co jsem tě neviděl, chlape. Courtney tě zdržuje?“ dělám si legraci, když jsou od března svoji, a moc jsem ho nevídal.

„Dá se to tak říct.“ Zakření se, zatímco si vytahuje své pivo. „Skáče na mě při každé příležitosti, kterou má. Skoro vejdu do dveří a jsem bez kalhot.“

Směju se, protože jsem šťastný, že Drew našel tak skvělou holku jako Courtney. Skvěle se k sobě hodí a je to jasné ze způsobu, jak se jeden na druhého dívají.

„S dovolením, pane.“ Courtney projde dovnitř, očividně slyšela celou konverzaci. „Ani se ráno nemůžu obléct, dokud ho nepoškrábu jako divoké zvíře.“

Oba se s Kaylou smějeme. Ona stojí vedle Courtney a slyším, jak jí nabízí pití.

„Ne, díky. Nepiju.“

Kayla zaměří na Courtney zvláštní pohled.

„Co?“ ptá se Courtney.

„Jsi těhotná?“ ptá se Kayla.

Drew zbledne a nejsem si jistý, jestli je to dobře nebo špatně.

„Ne, ne!“ Courtney se rychle opraví. „Jen dělám preventivní opatření a ujišťuju se, že nebudu pít a brát své prenatální vitamíny a to všechno. Nepoznáš minimálně dva první týdny, že jsi těhotná, takže to nechci pokoušet. Jen pro případ, víš?“

„Oh, chápu. No, je to jen čtyři měsíce. Ačkoli jsem si jistá, že si to snažení užíváte.“ Kayla se zakření.

„Když o tom mluvíme,“ Courtney se na Drewa zamračí. „Taky se od tebe čeká, že nebudeš pít. Řekl jsi mi, že ta piva jsou pro Logana.“

„Ale je to párty, Court.“ Snaží se bránit. „Jen jedno, přísahám.“

Ona zamumlá a protočí oči. „Jo, to už jsem někdy slyšela.“ Snaží se být vážná, ale brzy vybuchne smíchy. „Jen tak mimochodem, to tě bude něco stát.“

„Stát? Už to děláme dvakrát denně,“ vyhrkne Drew a Courtney ho propíchne očima.

Kayla umírá smíchy a jako na zavolanou se rozdrnčí domovní zvonek. „Jdu otevřít,“ řekne a odejde.

„Půjdu s tebou,“ řeknu jí, potřebuju vypadnout z téhle divné konverzace.

„Nejsi rád, že máme ty nejlepší přátele?“ žertuje Kayla, když jí dám ruku kolem ramen a doprovodím ji k hlavním dveřím.

„Čím dál tím víc, zvláště, když jsme se přes ně seznámili.“ Mrknu na ni, když sáhne na kliku.

Usměje se. „To je pravda.“

Je to Travis a Viola bez jejich klanu. Museli si na dnešní večer zajistit hlídání. „Ahoj!“ Všichni vykřiknou ve stejnou dobu. Pozdravíme je a vedeme je dovnitř. Hned za nimi dorazí další pár lidí.

„Oh, chtěla bych tě seznámit s Lucy a Rochelle. Holky, se kterými pracuji.“

Stojíme u dveří a já čekám, až dojdou. Ony obě se vrhnou na Kaylu a zadusí ji v medvědím objetí.

„Takže ty jsi ten s tím velkým--“

„Lucy!“ Kayla ji okřikne, než to stihne doříct.

„Co?“ zvedne ruce. „Chtěla jsem říct s velkým srdcem. Ježíši. Nemysli hned na bůhví co,“ žertuje s rozpustilým úsměvem. „Za to, že si vzal Hermana,“ dodá ke svému vysvětlení.

„Jo, okay. Musíme vás dostat dovnitř s velkým talířem jídla, abyste už nemohly mluvit.“ Kayla ji vezme za ruku a vede své dvě kamarádky dovnitř. Sleduju, jak je představí Courtney a Viole a rozhodnu se zůstat s Travisem a Drewem.

„Tak, co jsem to slyšel, že jsi pod pantoflem?“ vyhrkne Travis, z čehož se málem udusím svým pivem.

„Kámo,“ Drew se zachechtá.

Travis ukáže pivem na můj svetr a nadzvedne obočí. „Vím, že já jsem pod pantoflem, ale až v manželství a po třech dětech. Ty jsi pořád ve fázi nového vztahu. Očekává se, že si své koule ubráníš minimálně příštích několik měsíců, než je odevzdáš.“

Zatřesu na něj hlavou. „Ty jsi takový debil.“

Drew a já se smějeme.

Přijde ještě několik Kayliných přátel, a i když mi je všechny představí, nepamatuju si jejich jména, ale zdají se být v pohodě, tak se na ně prostě usměju a řeknu ahoj. Vidím, že je Kayla zaneprázdněná tlacháním s holkama v kuchyni, ale nemůžu na ni přestat zírat. Chci ji popadnout a nechat si ji celou pro sebe.

Kayla má puštěnou vánoční hubu a když začne hrát All I want for Christmas is you, rozhodnu se tam napochodovat a přerušit jejich malé shromáždění. Vezmu ji za ruku, otočím ji a vedu ke dveřím. Sevřu ji v náručí a pod jmelím ji políbím.

Slyším, jak kolem nás její přátelé povykují a pískají a Kayla nakonec se smíchem polibek přeruší. Postavíme se zpátky a Kayla se znovu zachichotá.

„Hádám, že to byl způsob, abychom si všichni všimli, že je to vaše první akce jako páru?“ řekne Viola dostatečně nahlas, aby to všichni slyšeli.

Je mi to ale jedno. Zírám Kayle do očí a usměju se. „První z mnoha.“

Kayla

V době, kdy jsou všichni pryč, úplně cítím účinky alkoholu. Logan byl tak skvělý spoluhostitel, ačkoli přísahal, že to celé byla moje zásluha.

„Můžeme to uklidit zítra,“ řeknu mu, když se opřu o dveře.

„Jsi si jistá?“

„Jo. Vyvenčíme psy a půjdeme do postele.“

Směje se, když v mém pohledu vidí opojení. „Dobře, vyvenčím je. Jen tě dostaneme do postele.“

„Jsem v pohodě,“ lžu.

„Jo, a já jsem Thor. No tak.“ Chytne mě za ruku a vede mě chodbou.

„Oh, Chris Hemsworth,“ zakřením se. „Nedělej si ze mě legraci.“

Směje se. „Já budu Thor. Ty budeš Jane.“

„Když mi dáš na zadek, budu cokoli, co chceš.“

„Ježíši, Kaylo.“ Potřese na mě hlavou, a já vidím, jak se upraví v rozkroku. „Nemůžeš říkat takové věci, když jsem v opravdovém pokušení to udělat.“

„Já vás nezastavím, detektive…“ dobírám si ho, když otevřu dveře ložnice a všichni tři psi se se štěkotem vyřítí ven.

„No, já ano. Pila jsi,“ pořád mluví vážně.

„Citronádu,“ bráním se.

„Citronádu s vodkou,“ připomene mi a já na něj protočím oči nad jeho technickou stránkou, když mi pokyne, abych vešla. „Vyvenčím psy. Ty jdi do postele a já si tě tam najdu.“

„To si piš, Thore.“

Sleduju, jak za ním chodbou jdou psi a začnu se svlékat. Vysleču se do podprsenky a kalhotek, než vklouznu pod přikrývky. Vezmu svou masku na spaní a dám si ji na hlavu, a čekám, až se Logan se psy vrátí. Má víčka jsou tak těžká, takže podlehnu spánku – vím, že mě přemohla citronáda – s vodkou.

Probudí mě slunce, které mi svítí oknem do pokoje, a já si uvědomím, že jsem si zapomněla dát masku na oči. Otráveně se podívám, abych zkontrolovala čas, a uvědomím si, že Logan se mnou v posteli není. Kristoff spí na konci postele a Adam s Philipem spí na podlaze, takže je nevzal ven. Zamrkám, konečně mám zrak jasný natolik, abych viděla, že je něco po šesté ráno. Kde k čertu může být?

Skoro pokaždé, když spolu spíme v posteli, probudím se a on tu není. Buď byl ve sprše, nebo venčil Hermana nebo dělal snídani. Ale při neděli nemá důvod, aby vstával tak brzy a dělal něco z těchto věcí.

Kristoff ucítí, že jsem se vzbudila a vezme to na sebe, aby vzbudil ty ostatní dva. „Ty bastarde,“ zamumlám, zavrčím, ale dlouho naštvaná nezůstanu. Vrazí mi čumák do tváře a olízne mě. „Máš štěstí, že jsi tak roztomilý.“

Popadnu hedvábný župan, který mi visí na dveřích a obleču si ho. Psi jsou celí diví, aby šli na svou procházku, ale chci se nejdřív podívat po Loganovi.

Najdu ho v obýváku, jak spí na gauči. Použil ten malý přehoz z gauče, který mu sotva sahá do pasu. Na chvilku obdivuju výhled na jeho polonahé tělo, po špičkách dojdu se gauči, abych ho nevzbudila, ale Philip jde za mnou a skočí na gauč vedle něj.

„Philipe!“ šeptem zasyčím, ale je pozdě. Logan je už vzhůru.

„Kruci, omlouvám se!“ Pohrozím prstem Philipovi a řeknu mu, aby slezl. „Šla jsem tě hledat. Co tady děláš?“

Několikrát zamrká, než se posadí a projede si dlaní přes obličej. „Nemohl jsem spát,“ konečně řekne. „Šel jsem sem, abych tu trochu uklidil a musel jsem usnout.“

Kleknu si mu mezi nohy a obejmu ho kolem pasu. „Říkala jsem ti, že se o to postaráme později. Musíš být vyčerpaný.“

„Ne, budu v pořádku.“ Ujistí mě s úsměvem a políbí mě. „Co děláš tak brzy vzhůru?“

Vysvětlím mu situaci s maskou na spaní a sluncem a on se směje tomu, jak to dramatizuju, ale je to pro mě opravdu zásadní.

„Běž zpátky do postele.“ Políbí mě na špičku nosu. „Vyvenčím psy a přijdu za tebou, až se vrátím.“

„Jsi si jistý?“

„Ano! Teď už běž.“

Logan jde za mnou do ložnice, aby se oblékl, ale nejpravděpodobněji proto, aby se ujistil, že zase zalehnu. Ujistím se, že mám na očích svou masku a nedočkavě čekám, až se vrátí.

O dvacet minut později ucítím na posteli pohyb. Jsem v polospánku, ale cítím jeho chladnou kůži na své. Připlíží se blíž, a já cítím jeho vousy, jak mě šimrají na tváři.

„Nesundávej si tu masku,“ zašeptá mi do ucha.

Počkat, co?

„Pokouším se spát,“ zavrčím a s úšklebkem ho odstrčím.

„Nepřestávej,“ zachechtá se, popadne mě za ruce a zvedne mi je k hlavě. „Drž se pelesti.“

Udělám, jak mi řekne, a zaháknu se prsty o mříže. „Co chceš dělat?“

„Jen ti ukážu, co znamená snídaně v posteli.“

Cítím jeho ruce a ústa, jak se mi sunou po těle dolů, své rty přitiskne k mé nahé kůži. Jsem pořád jenom v podprsence a kalhotkách, takže mi jeho studená kůže způsobuje husí kůži.

„Žádnou snídani necítím,“ žertuju, vím, že mi žádnou nepřipravil.

„Oh… chtěl jsem říct mou snídani, anděli.“ Jeho hravý tón hlasu mi neunikne. Ve skutečnosti vím přesně, co chce dělat.

Sundá mi kalhotky a dráždí mě jazykem, krouží mi kolem klitorisu a líže mou štěrbinku. Hltá mě, přehodí si mé nohy přes ramena a jí mě jako hostinu na Den díkůvzdání. Strčí do mě dva prsty a krouží jimi, zatímco mi dráždí klitoris, a přivádí mě tím k šílenství.

Zabořím mu ruku do vlasů, potřebuju, aby mi dal chvilku na popadnutí dechu.

„Dej ruce zpátky na pelest,“ požaduje. „Nebo tě budu nucen přivázat.“

„Já-já nemůžu…“ lapám po dechu, tlačím se mu do úst, toužící po uvolnění. „Chci se tě dotknout.“

„Tentokrát hrajeme podle mých pravidel, bejby. Žádné pohledy. Žádné doteky.“

„To není fér,“ stěžuju si, ruku dám zpátky nad hlavu.

„Tak zlobivá.“ Usměje se mi do klína. „Já ti neříkám, jak máš jíst svou snídani, takže v tuhle chvíli nebudeš šéf.“

Zakřením se jeho malé hře, ale netrvá to dlouho. Zasune své prsty hlouběji, tvrději mi saje klitoris a ve vteřině jsem hotová.

„No kruci,“ zamumlám, mám nohy jako želé, když je mám pořád kolem jeho krku.

Vtiskne mi další polibky do klína, očistí mě jazykem. „Tak a teď můžu potvrdit ten slogan.“

„Huh?“ zmateně se ptám, stále někde ve výšinách.

„Servíruje nejlepší snídani ve městě!“ Konečně mi sundá nohy a vyšplhá po mně, než mi dá sladký polibek na rty. „Nesouhlasíš?“

Olíznu si rty, předstírám, že právě přemýšlím. Pořád ho nevidím, ale můžu říct, že je sám se sebou spokojený. „Těžko říct. Ještě jsem neochutnala jejich vyhlášenou Nejlepší světovou klobásu.“

Zasměje se mi do úst a přetočí nás tak, že jsem teď na něm. „No. Dobrou chuť!“