Bastard - 34. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

Ráno se probudím s Carterovou krásnou tváří mezi nohama. Je to nádherný pohled. Je to už podruhé, od doby, co tu jsme, kdy mi tohle dělá. Je to něco, na co bych si mohla snadno zvyknout. Mark nebyl velký fanoušek orálního sexu. Já, na druhé straně, to miluju. Je to něco tak erotického.

„Dobré ráno,“ říká proti mému citlivému místečku, jak sténám a prsty ho tahám za vlasy.

„Dobré,“ zašeptám bez dechu.

Po neuvěřitelném sexu, který jsme měli, když jsme přišli do hotelu včera v noci, mě Carter odnesl do sprchy, když hrozilo, že se mi podlomí nohy. Poté, co umyl každý centimetr mého těla, vzal si mě proti dlaždicím. Vím, že je jen pár dní, ale jako bychom se nemohli nabažit toho druhého.

Zdál se být znepokojen, když jsme vylezli ze sprchy. Řekl, že vypadám unaveně a bledě.

Neměl důvod se strachovat. Ačkoli mé bolesti hlavy stále přetrvávají, nezdá se, že mě tolik obtěžují, když jsem v něm ztracena. On je vše, co potřebuju.

I když jsem mu řekla, že jsem v pořádku, zabalil mě do ručníku a posadil mě na okraj vany a usušil mi vlasy. Bylo to velmi sladké. Když skončil, nařídil mi, abych šla do postele.

Přiznám se, že jsem byla trochu zklamaná, když mě zabalil do náruče a řekl, abych spala. Těšila jsem se na třetí kolo.

Překvapuje mě, že z dnešní schůzky s lékařem nejsem rozrušená. Možná to teprve přijde. Právě teď bych měla štěstí, kdybych si mohla vzpomenout na své vlastní jméno. Díky Carterovi a jeho kouzelnému jazyku jsem ohromena velikostí pocitů, které mnou pronikají. Pokud hodování na kundičce by byl olympijský sport, získal by zlatou medaili.

Zasune do mě dva prsty a zahákne je, aby dosáhl mého G-bodu, a současně nasává můj klitoris do úst.

 „Ach, Bože ano,“ sténám, tlačím boky směrem k jeho obličeji, zatímco moje hlava opět spadne do polštáře. Když hlasitě zasténá, vibrace mě pošlou přes okraj. Moje tělo se svíjí v křečích, jak mě silně udeří orgasmus.

Usmívá se, jak slíbává mé tělo směrem nahoru a pohled uzamkne s mým. Jeho postelové vlasy jsou všude, ale stále vypadá nádherně jako vždycky. Moje srdce začne silně bušit, když se jeho rty setkají s mými. Jsem ohromena láskou k tomuto muži. Přála bych si, abych mu mohla říct, jak se cítím. Chci, aby věděl, jak moc pro mě znamená, ale nechci ho vystrašit.

Nemůžu ho znovu ztratit.

„Můžeš být mým budíkem každé ráno?“ Zeptám se a pohladím ho po vlasech.

„Pokud budu moct být mezi tvýma nohama každé ráno, budu šťastný muž,“ zasměje se, když se jeho rty pohybují po mé čelisti a po krku.

„To můžu zařídit,“ řeknu žertovně. Odtáhne ode mě svá ústa a zvedne hlavu. Jeho výraz je vážný, když se jeho pohled setká s mým.

„No, tak to zařiď,“ řekne vážně. Začnu se smát. „Co je tak legračního?“

„Ty,“ říkám.

„Víš, pokud bys měl být mezi mýma nohama každé ráno, museli bychom spolu strávit každou noc.“ No, předpokládám, že by mohl vždycky vylézt z okna před svítáním, ale to by bylo téměř nemožné, protože žije dvě hodiny ode mě. Děsím se toho, že zase odjede

„A?“ Odpoví a vyklene jedno z jeho obočí. Určitě to nemůže myslet vážně. I kdybych s ním chtěla strávit každou noc, jsem si jistá, že by to on nechtěl. Myslela jsem si, že se žertuje, ale vážný pohled v jeho tváři mi říká, že nežertuje.

Odvrátím od něj hlavu na stranu. Z nějakého důvodu se mu nemůžu dívat do očí. Nechci mít plané naděje. To je Carter Reynolds, o kterém mluvíme. Pán – nerad - závazky.

„Hej,“ říká, položí mi prst pod bradu a otočí mou tvář zpátky k jeho. „Nechceš se se mnou každé ráno probouzet?“ Slyším v jeho hlase bolest. Z nejistoty v jeho tváři mě zabolí srdce.

„Samozřejmě, že ano,“ odpovím a snažil se ho uklidnit.

„Myslela jsem, že žertuješ.“

„No, nežertuju. Jsem do tebe zamilovaný, Indiano. Chci to. Chci nás.“ Cítím, jak se mi zvedají koutky rtů. Řekl právě, že mě miluje?

„Miluješ mě?“

„Já tě jen nemiluju, miláčku. Vlastníš mě, celého. Je šílené, jak moc. Nikdy jsem si ani nepomyslel, že by mě někdo mohl přimět se takhle cítit, ale do prdele se mnou, ty ano. Díky tobě cítím všechno. Miloval jsem tě, když jsem před pěti lety odešel, a nikdy jsem nepřestal. Už navždy to bude jen ty.“

Pohladí mě po tváři. Slzy pálí v mých očích z jeho sladkých slov.

„Taky tě miluju, Cartere,“ přiznávám. Moje srdce právě teď zpívá radostí, když ví, že se cítí stejně jako já. Nikdy jsem to předtím nikomu neřekla. Dobrá, kromě mého táty, ale to se nepočítá. Carterův obličej se rozzáří obrovským úsměvem. Než stačím říct další slovo, jeho ústa pohltí má.

Kolenem mi roztáhne nohy, když se usadí mezi mými stehny. Cítím, jeho erekci se tlačit na mou nohu. Rukou se natahuje do strany, zatímco rty zůstává na mých. Vím, že se natahuje pro kondomy, které si včera večer nechal na nočním stolku.

Když ho najde, odtáhne se a dřepne si, aby si ho nasadil. Jeho oči nikdy neopouštějí moje.

„Nemůžu uvěřit, že mě miluješ,“ šeptá.

Věř tomu.

Když se znovu usadí mezi mýma nohama, úsměv, který vidím na jeho obličeji, roztaje mé srdce. Navzdory tomu, co si myslí sám o sobě, je snadné ho milovat. Proplete si se mnou prsty a naše ruce připne za mnou hlavu.

Žádná slova nejsou vyřčena, jak do mě až bolestně pomalu sklouzává. Jeho rty se setkají s mými, jak se zhoupne boky dopředu. Tentokrát mě nešuká, sladce a vášnivě se se mnou miluje. Dává mi každý kus sebe a já dělám to samé, zatímco se naše srdce spojuje jako jedno.

Miluji ho přímo z hlubin své duše.

••••

Vylezeme z postele o hodinu později. Mám pocit, že se vznáším. Nikdy jsem se necítila tak šťastně, tak celá. Carter nám napustí vanu a objedná snídani. Nepřestává se usmívat od doby, co jsme si řekli, jak se cítíme.

Cítím, že být s ním je správné. Vždycky bylo. Vím, že proto jsem se nikdy úplně přes něj nedostala. Proč jsem se nedokázal plně oddat Markovi. Moje srdce vždy patřilo Carterovi. Vždycky bude.

Když vylezu z vany, zabalím se do ručníku a zvednu zmačkané šaty z podlahy. Myslím, že si je budu muset obléknout na cestu zpátky.

Než pojedeme k doktorovi, musíme se stavit doma.

 Stáhne se mi žaludek, když na to pomyslím. Modlím se, abychom dnes dostali nějaké dobré zprávy. Život nemůže být tak krutý. Právě jsme se znovu našli.

„Hej,“ říká Carter, když přijde do koupelny a vytáhne mě z mých myšlenek.

 „Jsi v pořádku?“ Rukama mě zezadu obejme kolem pasu a jemně mě políbí na tvář.

„Jsem v pořádku,“ odpovím a otočím hlavu, abych se setkala s jeho pohledem. „Budeme muset zajet ke mně domů, abych se převlékla.“

„Něco jsem ti zabalil. Máš to na posteli.“

„Vážně?“ Jsem překvapena.

„Jo, jo,“ říká pyšně.

„Doufám, že to není nic vyzývavého.“ Zasměje se.

„Uvažoval jsem o tom, ale věděl jsem, že musíme za doktorem, takže jsem ti vzal džíny a svetr.“

„A spodní prádlo?“

„To taky,“ říká, otočí mě v náručí a políbí na nos.

„Oblékni se, akorát dorazila snídaně. Koupil jsem ti i nový zubní kartáček. Je v toaletní tašce na umyvadle. Jo, a nějaký holčičí deodorant. Nemůžu dovolit, aby moje holka smrděla.“ Rozesměju se a hravě ho strčím do ruky.

„Děkuju,“ řeknu a silně ho obejmu. „Za všechno.“ Znovu ucítím slzy v očích. Právě teď se cítím tak ohromeně.

Je to, jako by mezi námi byla tato věc příliš dobrá, než aby to byla pravda.

Modlím se, aby tomu tak nebylo.

••••

Moje noha se nezastaví, jak sedíme v místnosti lékaře a čekáme na zavolání. Snažím se chovat klidně, ale nešťastně selhávám. Překřížím si nohy a Carter mě chytí za ruku.

 Dnes tu jsme jen my dva. Můj táta volal předtím, než jsme opustili hotel, ale Carter mu vymluvil jít s námi. Jak znám tátu, nebyl rád, ale Carter slíbil, že mu zavolá hned, jak budeme mít výsledky.

Carter zvedne mou ruku ke svým ústům a políbí mě na klouby. Usměju se na něj a snažím se mu tak oznámit, že jsem v pořádku, i když se mi nervy stahuje žaludek.

„Pan doktor na vás čeká, paní Montgomeryová,“ řekne sestřička za stolem. Carter zvedne jako první a vytáhne mě na nohy. Carter si se mnou proplete prsty, jak jdeme malou chodbou ke kanceláři mého lékaře. Už se ani nesnažím mu zabránit jít se mnou. Tajně jsem ráda, že jde se mnou. Potřebuju ho. Rychle se stává mojí skálou.

„Ať už doktor řekne cokoliv, postavíme se tomu společně,“ zašeptá mi Carter do ucha, jak mě stále drží za ruku.

Nejsem si jistá, jestli bych si tím bez něj dokázala projít. Je úžasný. Věnuju mu malý nervózní úsměv, když se mi podívá do očí. Obávám se, že když promluvím, rozbrečím se.

Doktor nás u dveří pozdraví. Potřese si s námi a nabídne nám místo. Jakmile se usadíme, Carter se opět natáhne pro mou ruku. Podívám se na něj. On se pevně dívá na doktora. Obočí má svraštěné a na obličeji je jasně vidět starosti.

 Tentokrát mu stisknu ruku, jak se snažím uklidnit. Najednou si uvědomím, že ať už doktor řekne cokoliv, je to irelevantní. Máme jeden druhého. V tomto okamžiku záleží jen na tom.

Můj pohled opustí Cartera, když doktor promluví.

 „Mám vaše výsledky z magnetické rezonance, Indiano.“ Zadržím dech, jak čekám, až bude pokračovat.

 „Jsem potěšen vám oznámit, že neexistuje přítomnost sekundárního nádorového onemocnění.“ Tváře se mi vyfouknou, jak pomalu vypouštím zadržovaný dech. Podívám se na Cartera a úleva v jeho obličeji je zřejmá. Jeho pohled se setká s mým a jeho rty se zvednou do krásného úsměvu.

„To je skvělá zpráva,“ říká Carter a přitáhne svou pozornost k lékaři. „Co se bude dít dál?“

„No, rád bych dal Indianu na dva týdny na steroidy, abychom zmírnili jakýkoli otok kolem nádoru, a pak můžeme začít s radiační terapií. Mám nějaké informace, které bych chtěl, abyste si mezitím přečetli. Odpoví na všechny vaše dotazy. Také popisují přínosy, rizika a vedlejší účinky, které mohou vzniknout a jiné věci takové povahy.“

„Jaká jsou rizika a vedlejší účinky?“ Zeptá se Carter. Jsem ráda, že má vše pohromadě, aby se zeptal. Moje mysl je momentálně přetížená.

„Rizika jsou minimální. Proto jsem si vybral tuto cestu namísto operace. Nádor je malý, takže během šesti týdnů dostanete malé dávky ozařování. Možná delší v případě potřeby, ale jsem si jist, že to nebude nutné. Radiace zničí všechny rakovinné buňky a doufejme, že zabrání růstu nebo šíření. Co se týče nežádoucích účinků, nemusíte mít žádné. Lidé zcela reagují na léčbu odlišně. Můžete cítit nevolnost nebo ztratit chuť k jídlu. Je důležité, abyste správně jedla při podávání radioterapie. Existuje seznam potravin a věcí, kterým byste se měla vyhýbat. Může dojít k únavě a vypadávání vlasů, ale každý případ je jiný. Vaše kůže na hlavě může být časem sušší a začít svědit, ale existují krémy, které s tím mohou pomoci. Celkově, nic vážného. Výhody převážně převáží.“

Je toho tolik, co pobrat a z toho se mi začne točit hlava. Pokud mě tato radiační terapie vyléčí, pak se ujmou jakýchkoli vedlejších účinků, které se na mě vrhnou. Pokud mi to zachrání život, je mi to jedno.

„Všechno, co byste měla a neměla dělat, je jasně uvedeno v brožurách uvnitř obálky. Přečtěte si je. Nejlepší bude, když budete dobře informována.“

„Budeme,“ ujišťuje ho Carter. Cítím se tím naprosto ohromena.

Lékař musí vidět váhavost na mé tváři, protože dodává: „Jste mladá a zdravá. Máte všechno na své straně, Indiano.“

Věnuje mi uklidňující úsměv, když mi předá obálku.

„Dám vám ještě recept na steroidy.“ Sleduju, jak se jeho prsty pohybují přes klávesnici před ním, než se otočí k tiskárně.

„Pokud budete mít po přečtení informací nějaké obavy, neváhejte a zavolejte mi. Jsou docela jednoduché a měly by odpovědět na všechny vaše dotazy.“

„Děkuju,“ říkám, když se natáhne přes stůl a podá mi recept.

„Zavolám vám, abychom se domluvili na termínu vaši další schůzky, a prodiskutujeme vaše obavy a připravíme se na začátek léčby následující týden. Pracujete?“

„Jsem momentálně nezaměstnaná,“ připouštím.

Pořád nemůžu uvěřit, že mě Mark vyhodil, pitomec. Není to, jako bych tam za daných okolností mohla pracovat, předpokládám, ale chtěla bych si najít něco jiného. Miluju, co dělám. Chybí mi zvířata.

„No, možná je to dobře. Budete potřebovat spoustu odpočinku během léčby, takže možná byste to takto měla nechat na několik měsíců. Nebo přinejmenším najít si příležitostnou práci.“

Díky tomu že žiju doma s tátou, peníze nebudou problém. Mám úspory, do kterých se mohu ponořit, pokud to bude nutné.

Když vstane, Carter a já ho následujeme. Carter si potřese s jeho rukou a já taky.

 „Děkujeme, doktore,“ říká Carter, než se vydáme k odchodu.

Jakmile opustíme budovu, Carter mě přitáhne do náruče a zvedne. „Jsem tak šťastný,“ říká, než mě postaví zpátky na nohy.

 „Jsem šťastný, že to není horší, než jsme si mysleli. Stále ale nenávidím, že si tím musíš projít.“ Uchopí do dlaní můj obličej a smutně se usměje.

 „Tohle zvládneš. Víš to, že ano?“ Dodává sebevědomě, zatímco mě přitahuje k drtivému objetí. „Musím zavolat tvému ​​otci. Čeká, až mu zavolám.“

Usměju se, když mě uvolní a vytáhne telefon. I když to, co přede mnou leží, je skličující, přinejmenším jeho radost je nakažlivá.