Bastard - 30. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

Carter a já jsme zůstali vzhůru až do ranních hodin. Když jsme neměli sex, leželi jsme si v náručí. Jsem tak ráda, že jsem dostala odvahu sem přijít, protože tato celá zkušenost byla kouzelná. Ještě lepší než naše poprvé. Nic se nezměnilo, ale všechno se změnilo, pokud to dává smysl.

Už nejsme děti. Jsme dospělí, rozhodujeme se jako dospělí a máme pocity dospělých. I když je ve mně malá část, která se bojí, že mě znovu opustí, mé srdce věří, že to neudělá. Doufám, že se moje srdce neplete.

Alternativa nepřichází v úvahu. Včera večer jsem upustila všechny své bariéry. Myslím, že to taky udělal. Nebyl to ten starý vychytralý osel Carter. Byl milý, pozorný a velmi sladký.

Dala jsem mu všechno. Každý kus mě. Dokonce i moje srdce. Minulou noc jsem si jen potvrdila, že jsem stále do něj zamilovaná. Je pro mě ten pravý. To, co jsme s Markem sdíleli, se ani nesrovnává s tím, co máme s Carterem, když jsme spolu. Je to ohromující.

Zůstali jsme v posteli až do pozdního nedělního odpoledne. Probudila jsem se dopoledne a viděla ho ležet vedle mě a pozorovat, jak spím. Bylo to trochu skličující.

Doufám, že jsem nemluvila ze spaní nebo cokoli jiného. Znovu jsem se probudila o několik hodin později, tentokrát s jeho usmívající se tváři mezi mýma nohama. Musím říct, že je to úžasný způsob, jak se probudit. Měli jsme tolik sexu, že si nejsem jistá, jestli budu schopna chodit, když konečně vstaneme.

Brzy musím vstát z postele. Elizabeth pro nás připravuje večeři. Zjistila, že jsem tady s Carterem, když vyrazil do kuchyně, aby nám přinesl nějaké jídlo. Zdá se, že můj otec také dorazil.

Musím jít domů, abych se osprchovala a převlékla. Mám tu jenom župan, ve kterém jsem včera přišla. To rozhodně není vhodné oblečení na večeři. Zejména proto, že je to s našimi rodiči.

„Musím jít domů se převléknout,“ řeknu mu, když se k němu otočím na bok, abych mu čelila.

„Nejsem ještě připraven, tě nechat jít,“ odpoví a přitáhne mě k sobě. „Osprchuj se tu se mnou.“

„Musím jít domů. Nemám tu oblečení.“ Když se mazaně usměje, vím, že vypracovává plán.

„Kdybych ti donesl nějaké oblečení, zůstaneš se mnou?“ Zvedne obočí plný naděje. Miluju jeho sladkou stránku. Je tak rozkošný.

„Co? Půjdeš do mého pokoje a vybereš mi oblečení?“ Zeptám se, zaujatě a zděšeně.

„Sakra jo. Nevěříš mi?“ S takovým úsměvem ani ne.

„Určitě ne,“ vypísknu.

Převalí mě na záda a připne mě na matraci. „Dokážu si jen představit, co mi vybereš. Máme jíst s našimi rodiči, vzpomínáš?“

Pohled na jeho tváři mě přiměje se usmát. Snaží se vypadat ublíženě, ale vím, že to jen hraje. Ví, že mám pravdu. Pravděpodobně mě chtěl obléknout jako zatracenou šlapku. Čím kratší, tím lepší. Znám jeho typ.

„Ukážu ti, že se mýlíš,“ říká, nakloní se dopředu a jemně mě políbí na nos, než se posadí a vstane z postele.

„Cartere. Já půjdu a vrátím se a osprchuju tu s tebou,“ nabídnu a posadím se.

„Není třeba. Postarám se o to.“ Mrkne na mne, zatímco si obléká džíny. Ach jo. Nejsem si jistá, jak se cítit, když se mi bude prohrabovat zásuvkami. Nic nevhodného tam nemám. No, doufám, že ne.

Když vyskočí z okna, vstanu a popadnu jedno z jeho triček a přetáhnu si jej přes hlavu. V době, kdy přispěchám k oknu, je už uvnitř mého pokoje. Ugh! To by mělo být zajímavé.

Vrátí se o několik minut později, vypadá být potěšen. Když mi předá jeho výběr přes okno, vybuchnu smíchy. Krátké šortky a těsné tílko. Věděla jsem to. Znám ho lépe, než si myslí.

„Uvědomuješ si, že je zima, viď?“

„Nepotřebuješ teplé oblečení, máš mě,“ zakření se. Zavrtím hlavou. Nemůžu si pomoci, ale smát se jeho vážnému výrazu.

„Můžeš jít zpátky a vzít mi něco vhodnějšího? Neb víš co, lepší bude, když půjdu já,“ říkám.

„Takže tohle si nevezmeš?“ Zeptá se a vezme mi to z rukou a zklamaně se na to podívá.

„Chci tě v tom vidět, budeš sexy.“ Začínám se smát.

„Na večeři si to nevezmu, Cartere.“

„Oblékneš si to teda později, až budeme sami?“ Podivný pohled v jeho tváři mě přiměje přikývnout.

„Ale ne na večeři.“ Nakloním se a políbím ho na rty.

„Dobře,“ říká a mírně mu poklesnou ramena. „Půjdu zpátky a přinesu ti něco méně odhalujícího.“ Než dostanu šanci na protest, opět míří ke mně.

„Mimochodem, potřebuju i spodní prádlo.“

„Jasně,“ křikne a podívá se přes rameno, než vleze do mého pokoje. Můj pohled je přilepený k jeho zadku. Bože, má opravdu skvělý zadek. Kulatý, pevný a chutný.

O několik minut později se znovu objeví u mého okna a usmívá se jako blázen. Můj pohled se pohne k černému krajkovému kombiné v jeho ruce.

Rozhodně ne.

Přehrabuje se v mém prádle. Silně zavrtím hlavou, ale on přikývne a nacpe si ji ho do kapsy. Ponořím hlavu do svých dlaní. Věděla jsem, že je to špatný nápad.

Nedokážu si pomoct, ale obdivuju jeho svaly, když použije ruce, aby se o několik minut později přehoupnul do okna svého pokoje.

Opravdu je na něj skvělý pohled. Tentokrát má v ruce červenou mikinu s kapucí a legíny. To je ono. Jeho úsměv roste, když mi předá mou černou krajkovou podprsenku a odpovídající kalhotky.

„Do prdele, máš fakt hromadu sexy prádla,“ říká a vypískne.

„Očekávám módní přehlídku v blízké budoucnosti.“

„Zapomeň,“ zasměju se, když si vezmu oblečení z jeho rukou.

„A to kombiné, které sis dal do kapsy,“ požaduju s nataženou rukou.

„No to ne. To je na později,“ odpovídá, když ho vytáhne a umístí do horní zásuvky nočního stolku.

„Jako tohle,“ dodává a vytáhne z kapsy můj růžový vibrátor.

K čertu. Zapomněla jsem, že ho tam mám

„Dej mi to,“ vyštěknu a vyřítím se k němu, ale je příliš rychlý. Zvedne ruku a drží ji vysoko ve vzduchu, abych se k tomu nedostala. Když skočím, abych to zkusila, začne se smát. „Cartere,“ zakřičím.

„Dej mi to.“

„Promiň, krásko. To nepůjde. Od tohoto dne máš zakázáno ho použít bez mého svolení. Pokud si chceš užít s hračkou,“ říká a mává ji u mého obličeje, „pak se budu dívat.“ To si jen myslí, že mi bude něco zakazovat. Kdo si sakra myslí, že je?

„Nemůžeš mi zakázat dělat ani hovno,“ odpovím a založím si ruce na hrudi.

„Nerad ti ničím iluze, zlatíčko, ale teď jsi moje. Takže, můžu, já a tak to prostě udělám.“ Jemně položí prst na špičku mého nosu, a já ji vztekle odstrčím.

„Jsi pitomec,“ odpovím, ale použití slova moje, mě nutí se uvnitř usmívat.

„Já vím, ale jsem tvůj pitomec,“ říká, než mě přitáhne do náruče a políbí mě.

Sklouzne rukama po mých stehnech, pohne se pod tričko a uchopí mě za zadek. „Kurva, vypadáš sexy, když máš na sobě moje oblečení.“

••••

Den D. Můj žaludek je v uzlech, jak jedeme do nemocnice na moje MR. Pozitivní myšlenky. To je to, co si stále říkám. Carter, můj otec a Elizabeth jsou se mnou jako morální podpora.

Jsem vděčná, ale kdyby bylo po mém, jedu sama. Když jsem ten druhý den uslyšela, že mám nádor, bylo to hrozné, ale vidět Carterovo a otcovo trápení, bylo ještě horší.

Když dorazíme do nemocnice, musím nejprve vidět lékaře. Chce se mnou probrat pár věcí a vysvětlit, co se bude dnes dít.

Samozřejmě, že mě Carter následuje do místnosti bez formálního pozvání. Drzý osel.

Miluju, jak mě podporuje, ale přesto na něj zúžím oči, když si sedne vedle mne v kanceláři lékaře a vypadá samolibě. Přirozeně se na mě usměje a sáhne po mé ruce, když to udělám. Je zřejmé, že se rád dostává pod mou kůži.

Postup se zdá být docela jednoduchý. Lékař vysvětluje, že MRI (magnetická rezonance) využívá silné magnetické pole, impulsy rádiových frekvencí a počítač pro vytváření detailních snímků orgánů, měkké tkáně, kostí a prakticky všech ostatních struktur vnitřku těla.

Neexistují žádné vedlejší účinky spojené se skenováním, ale informuje mě, že mohu cítit klaustrofobii v tak malém prostoru, kde budu uzavřena asi hodinu. Pokud tomu tak bude, budu mít v ruce bzučák, který můžu stisknout, a můžu dostat lehké léky s uklidňujícími účinky, aby mi v případě potřeby pomohly se uvolnit. Osobně si myslím, že zůstat v klidu tak dlouho, bude to nejtěžší.

„Kdy budou výsledky, doktore?“ Zeptá se Carter.

„Naplánuju schůzku na zítra. Prodiskutujeme výsledky a odtamtud se potom odrazíme pro další kroky,“ odpoví a krátce se usměju, když vstane a přejde ke dveřím. „Dojdu pro sestřičku, aby vás doprovodila do zobrazovací místnosti. Čekají na vás.“

„Děkuji,“ říkám, když se zvednu ze svého místa.

„Ano, děkujeme,“ dodává Carter, jak natáhne k doktorovi ruku, když dorazíme ke dveřím.

„Uvidíme se ráno.“

Sestřička informuje Cartera, že nebude moci vstoupit dovnitř se mnou, ale stále trvá na tom, že mě aspoň doprovodí. Vezme mě do náruče a políbí mě do vlasů, než vstoupím dovnitř.

„Budu tady na tebe čekat,“ říká. A to je přesně tam, kde ho najdu, když skončím.

Celá zkušenost byla velmi skličující, takže se mi uleví, když je po všem. Všichni se rozhodneme někde zastavit a po cestě se najíst.

O mé MR se moc nemluví a už vůbec ne o mých zítřejších výsledcích. Je to jako temný mrak visící nad našimi hlavami. Nebudu se bát, dokud nemusím. Již jsem byla diagnostikována s nádorem, takže to nemůže být mnohem horší než je.

Když se vrátíme zpátky domů později toho odpoledne, táta zve Elizabeth k nám na kávu. Když jsme sami, Carter mě vezme do náruče. „Musím si vyřídit pár věcí,“ říká, než mě jemně políbí na rty.

„Později něco společně podnikneme, dobře?“ Jeho prsty mě hladí po bocích a pak uchopí do rukou můj zadek. Přitáhne mě k sobě a hladově políbí. Těším se na to, že s ním později strávím čas. Kéž by to mohlo být teď, ale má život i mimo mě. Nemůžu být sobecká. Dává své potřeby stranou, aby mi byl po boku od té doby, co jsem diagnostikovaná.

••••

Poté, co vezmu LJe na procházku, zkouknu film, zatímco táta a Elizabeth sedí v kuchyni. Když film skončí a Carter se ještě nevrátí, jdu do svého pokoje.

Překvapuje mě, že najdu velkou bílou krabici zabalenou v červené mašli na posteli. Nemám tušení, jak se sem dostala. Nebyla tady, když jsem dnes ráno odešla. Moje první myšlenka patří Carterovi. Moje hlava se pohne směrem k jeho pokoji, ale nikde není vidět.

S úsměvem se přiblížím k posteli. Nakloním se směrem ke krabici a zaposlouchám se, nejsem si jistá, co očekávat. Tikání? Což by bylo hloupý, už nejsme děti. Pak si všimnu, že pod stuhou je kartička. Indianě, je napsané na přední straně obálky. No to je určitě pro mě.

Váhavě ji otevřu, abych si přečetla, co je napsáno na kartičce.

Chci, abys byla připravena v 19:00, přesně. Ne neberu jako odpověď. Víš, že nebudu váhat, kdybych si tě musel hodit přes rameno. Oblékni si jen to, co je v krabici. Nic jiného. Vím, jak jsi tvrdohlavá, takže jsem přijal náležitá opatření, abych se ujistil, že k tomu dojde.

Carter. X

Moje první myšlenka je, jak se opovažuje, aby mi takhle šéfoval? Kdo si do pekla myslí, že je? Netřeba avšak říkat, že se usmívám jako zatracený blázen, když si to myslím.

Tajně miluju jeho náročnou stránku. Vzrušuje mě. Chybí mi od chvíle, kdy mě dnes odvezl domů. Miluju, že chce se mnou trávit čas.

Začnu přemítat, co tím myslí, že přijal náležitá opatření. Znám ho, to nemůže být dobré. Dokážu si jen představit, co je uvnitř krabice.

Natáhnu se po mašli a rozvážu ji. Pokud je to něco, v čem mě chce vidět, začínám mít strach, co se ukrývá uvnitř. Jestli je to oplzlé spodní prádlo, nakopu mu zadek.

Když sundám víko, zalapám po dechu, až uvidím, co je uvnitř. Jsou to šaty. Krásné a podle toho vzhledu, nesmyslně drahé šaty.

Jsou hezké jadeitově zelené barvy a látka je jemná a třpytivá. Když je vytáhnu z krabice, přidržím si je k tělu. Jsou nádherné. Sedí těsně nad mými koleny a jsou na tenká ramínka. Můj pohled se přesune k štítku. Je to moje velikost. Jak to věděl?

Myslím, že když byl včera v mém pokoji a šel mi pro oblečení, čmuchal. Ugh! Nemůžu z něj.

Přitisknu k sobě šaty a otočím se s nimi dokolečka. Můj úsměv roste. Miluju to. Nikdy v životě jsem neměla něco tak krásného.

Když je opatrně položím na mou postel, všimnu si zelených lodiček ve spodní části krabice. Také jsou správné velikosti. Přestože jsem skeptická, jsem nesmírně dojatá, že to pro mě udělal. To je něco, co by skutečný Carter udělal. Ten sladký. Ne bastard, kterým předstírá být většinu času.

Abych byla upřímná, je to poslední věc, kterou jsem očekávala. Moje myšlenky se přesunou ke vzkazu.

Co tím myslí, že si nemůžu vzít nic jiného? Snaží se říct, že nemám dovoleno vzít si kalhotky? To je určitě něco, co by Carter navrhl. Spěchám přímo k zásuvce na spodní prádlo.

Šokem vydechnu, když se podívám dovnitř. Je prázdná. Všechno mé prádlo je pryč. Všechno. Jedinou věcí zůstává osamělá krabička tamponů.

Moje oči se okamžitě pohnou směrem ke Carterově ložnici. Stojí u svého okna s bílými, krajkový tangy, která mu visí na špičce prstu, a na jeho hezkém obličeji má samolibý výraz.

Jak nesnesitelný pitomec.

Velký, svalnatý, krásný, nesnesitelný pitomec. Ať už jsem s ním jakkoli otrávená, nádherný, hravý úsměv na jeho tváři mě nutí se usmívat. Jsem v pokušení jít ven a koupit si nejvíce nepřitažlivé babičkovské kalhotky, které najdu, jen abych ho vyděsila, ale myšlenka, že s ním budu bez kalhotek, mě skutečně vzrušuje.

Nemůžu se dočkat, až uvidím, co nás dnes večer čeká.