Bastard - 24. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

Nechala jsem LJ spát v jeho psím pelechu u mě v pokoji. Je příliš malý, aby spal venku.

Navíc přichází zima, takže noci jsou docela chladné. Miluju toho malého kluka. Přináší zpět mnoho dobrých vzpomínek na Lassie, když byl ještě štěně.

Chci obejmout všechny ty krásné vzpomínky a pokusit se zapomenout na ty hrozné, které jsou z toho dne.

Po mnoho let jsem chtěla jiného psa, ale nemohla jsem se přinutit to udělat. Nechtěla jsem mít pocit, že nahrazuju Lassie. Nikdy jsem to nemohla udělat.

Jsem vděčná, že Carter vzal tuhle volbu na sebe. Nemá ani tušení, co pro mě tohle gesto znamená. Může být nejsladším, nejněžnějším, nejvíce starostlivým mužem, když není arogantní, vzteklý osel. Nemůžu se přimět podívat na jeho kresby Lassieho, ale časem určitě ano.

Neviděla jsem Cartera od té doby, co mě vysadil včera u mě, ale když jsem šla do postele včera, byl ve své ložnici. Když jsem mu zamávala, poslal mi polibek. Mé srdce hned poskočilo radostí. Kdysi mi místo polibku posílal prostředníček.

Několik hodin jsem ležela v posteli a myslela na něj, na to že je jen pár metrů ode mne.

Po Markovi je moc brzy, abych tam za ním zašla. Chci na to jít pomalu. Potřebuju vědět, že tentokrát se tu zdrží. Nemůžu mu dát mé srdce, dokud si nebudu jistá.

Kdybych tak udělala a on mě zase opustil, vím, že by mě zlomil.

V neděli ráno se probudím brzy díky LJovu kňučení. Úsměv ozdobí můj obličej, jakmile se podívám přes okraj postele a najdu ho tam, jak sedí a dívá se na mne.

Má nejsladší čumák. Potom, co s ním jdu ven, aby se vyvenčil, ho nakrmím, vezmu zpátky do domu a vlezeme si ke mně do postele.

Moje bolesti hlavy se stále stupňují. Některé dny je bolest snesitelná, ostatní dny je to děs. Vím, že je to všechno kvůli stresu. Čím dřív dostanu svůj život zpátky do normálu, tím líp.

Kupodivu mi Mark nechybí tak moc, jak jsem si myslela, že bude. Myslím, že mi chybí moje práce a zvířata, o která jsem se starala. Milovala jsem tu práci.

Nejtěžší pro mě je, jak věci mezi námi skončily. Dala jsem mu rok mého života a nenávidím, že to skončilo tak náhle. Myslím, že není tak dobrý chlap, jak jsem si o něm myslela.

To je ta část, kterou se moje hlava snaží pobrat.

Jak se ukázalo, dva muži, na kterých mi kdy záleželo, udělali to samé; odešli ode mě a všeho, co jsme sdíleli, bez jediného ohlédnutí.

Mohu vám říci, že je to obrovský kopanec do ega. Myslíte si, že někdo znáte, pak boom, uvědomíte si, že ho vůbec neznáte.

O něco později, jsem vytržena ze svého spánku, probere mne zvuk sekačky. Podívám se na hodiny na mém nočním stolku, je 10:30. nerada spím tak dlouho.

Vstávám a promnu si oči, když jdu k oknu zjistit, kdo to seká. A pak ho uvidím. Zatracený peklo.

Omdlím.

Říkám tichou modlitbu k bohům slunce za požehnání s přiměřeně teplým dnem pro tuhle roční dobu. Carter je vzadu na zahradě a seká trávník své mámy a je bez trička. Přísahám, že si olizuju rty, jak ho moje oči hltají.

Jeho tělo je ještě svalnatější a silnější, než si pamatuju.

Má na sobě vybledlý džíny, které mají díry na kolenou.

Tak sexy.

Visí mu nízko u pasu a odhalují jeho lahodné Véčko a gumu jeho boxerek. To ani nemluvím o jeho tetování. Co bych za to dala, dotknout se znovu rukama každé pídě jeho těla. Vzpomínám si moc dobře na pocit jeho tvrdých, vyrýsovaných svalů pod mými konečky prstů.

Stojím tam a jen zírám. Nedaří se mi od něj odtrhnout oči. LJ zakňučí u mých nohou.

Zvednu ho a hladím ho po srsti.

„Jen kontroluju tvého tatínka,“ zašeptám. „Psst. Neříkej mu to.“ Dá hlavu na stranu a zírá na mě s jeho velkýma hnědýma očima. Musím se usmát

„Bez trička vypadá děsně dobře. Děsně dobře,“ zamumlám. Otočím LJ tváří k Carterovi a on se ozve malým roztomilým štěkotem, když ho uvidí.

Když se odtrhnu od okna, beru LJ zase ven, než skočím do sprchy.

Mít Cartera je osvěžující pocit. Už nechci být zavřená ve svém pokoji. Chci být venku, nebo tam, kde je on.

••••

Musela jsem se dát trochu do kupy.

Oblékla jsem si bílý top a černé těsné džíny a černé kanady. Taky jsem si pohrála se svými vlasy a nanesla si trochu make-upu.

Když jsem hotová, zamířím do kuchyně, abych vzala studený nápoj pro Cartera z lednice. Stále slyším sekačku, takže vím, že tam pořád je.

„Dnes vypadáš pěkně, tykvičko,“ říká táta, když na mne vzhlídne od čtení nějakých papírů od kuchyňského stolu.

„Díky, tati. Myslela jsem, že nějaké studené píti Carterovi bodne.“

„To je pěkné,“ říká s úsměvem.

„Ach, tady. To je pro tebe.“ Zvedne obálku ze stolu a předá mi ji.

„Co je to?“ Zeptám se.

„Myslím, že jsou to peníze, které ti ten čurák dluží z restaurace.“

„Cože? Jak jsi je získal?“ Ptám se.

„Opravdu záleží na tom, jak? Prostě buď vděčná, že je máš zpátky,“ říká rozzlobeně.

Mohu říct, že se zdaleka nevyrovnal s tím, co se stalo. Myslela jsem, že mu praskne tepna, když mě vyzvedl u restaurace po tom, co mě tam Mark nechal. Nikdy jsem ho neviděl tak naštvaného. Chtěl zamířit k němu domů, ale já ho prosila, aby tam nejel. Zbít ho by nic nevyřešilo.

„Šel jsi za ním?“ Zeptám se a zamračím se. Výslovně jsem ho prosila, aby to nedělal. On ignoruje mou otázku.

„Tati, co jsi udělal?“

„Já jsem neudělal nic,“ říká a vrátí se k jeho papíru. Jasně, že neudělal. Znám Marka. On by je jen tak nedal.

Jeho rodina je bohatá, ale peněz se drží pevně. Peníze jen tak nedávají. Otevřu pusu, abych něco řekla, ale můj otec zvedne ruku, aby mě zastavil.

„Prostě toho nech, Indiano. Proč nejdeš ven a nedáš Carterovi pití. Jsem si jistý, že by byl za to vděčný.“

Vím, že je rozhovor u konce. Ugh! Muži.

Po tom, co dám LJ na vodítko, jdu před dům. To je místo, kam se Carter přestěhoval.

LJ pěkně táhne zpátky, když se blížíme. Myslím, že hluk sekačky ho děsí. Sehnu se a zvednu ho, nesu ho v náručí a hladím, aby se nebál.

Když Carter vzhlédne a všimne si, jak se blížím, usměje se. Sáhne po páce a vypne sekačku.

„Ahoj,“ říká, když přejdu k němu.

„Ahoj. Slyšela jsem sekačku. Myslela jsem, že by ti studené pití bodlo.“ Pozvednu plechovku Coca-Coly.

„Díky,“ říká, jednou rukou si jí bere a druhou si otře pot z čela. Třpyt potu pokrývající jeho chutné tělo, jen zvýrazňuje jeho svaly. Moje oči cestují k jeho hrudi. Tehdy si všimnu, že jedna z jeho bradavek je propíchnuta.

Svatá krávo.

Přistihnu se, jak se toužím naklonit a přejet po jeho piercingu jazykem.

„Hej, mé oči jsou tady,“ říká s uchechtnutím. Cítím, jak můj obličej rudne, když s ním navážu oční kontakt. Jsou to stejná slova, která jsem použila ten první den, kdy se sem vrátil a čuměl mi na prsa.

„Promiň,“ říkám, jak mě rozpaky spotřebovávají.

„Neomlouvej se. Líbí se mi, že mě shledáváš neodolatelným.“

„Tak to není,“ ušklíbnu se a zkřivím obličej.

„Popírej vše, co chceš, krásko, ale ty i já známe pravdu.“ Neobtěžuju se reagovat, protože by měl jen další inteligentní poznámku. Kromě toho, má pravdu.

Navíc mě nazval kráskou.

Už je to dlouho, co jsem ho slyšela ‚mi tak říkat.

„Dnes vypadáš dobře. To ses tak vyparádila pro mě?“ šklebí se a pak mrkne. „Jsem poctěn.“ Bože, je to namyšlený osel.

„Ne,“ zapištím. I přesto, že odpověď je ano. LJ štěká v mém náručí a teprve tehdy si Carter uvědomí, že ho držím.

„Jak se dnes má náš malý kluk?“ Ptá se a natahuje se a počechrá mu srst na temeni hlavy.

Skutečnost, že ho nazval naším, mi vyvolá úsměv na tváři.

„Spal v pohodě?“

„Spal. Byl v mém pokoji.“ Jeho oči se uzamknou s mými.

„Spal v tvém pokoji? Šťastný prevít. Možná jsem měl včera vlézt do té krabice, pak bych taky mohl spát v tvém pokoji.“

„Haha. Hezký pokus,“ zasměju se.

„Tak mi musíš dát deset bodů za snahu,“ řekne se smíchem.

„Takže, jaké jsou dnes tvoje plány? Máš nějaké?“ Pokrčím rameny.

„Ani ne.“

„Chceš se mnou něco podniknout? Jsem tu skoro hotov.“

„Jako co?“ Zeptám se skepticky. S Carterem nikdy nevím.

„Mohli bychom se jet projet nebo do kina.“

„Na film? Byl jsi někdy v kině?“ Zeptám se překvapeně. Nevypadá to jako jeho věc.

„Ne, ale vše je jednou poprvé.“ Usměju se. Jsem ráda, že chce trávit čas se mnou a je ochoten navrhnout něco, co nemusí.

„Můžu vybrat, na co půjdeme?“

„Pokud to nebude nějaká holčičí blbost, pak ano,“ odpoví.

„Dobře.“ Usměju se. Srdce mi uhání. Nemám ponětí, kam ta věc s námi zajde, ale Bože, doufám, že někam ano.

„Dej mi hodinu. Musím to tu dodělat a pak si dát sprchu.“

„Dobře. Vezmu LJ na procházku. Přijď si pro mě, až budeš připraven.“

Potom, co položím LJ dolů, jdu přes trávník směrem k chodníku. Otočím hlavu a naposledy se podívám na Cartera přes své rameno. Stojí tam a sleduje mě. Usměju se na něj a on na mě mrkne. Hned to pošle motýly do mého žaludku. Bože, on je sex na nohou.

••••

„Jak se daří tvojí mámě?“ Ptám se ho na cestě do města.

On pokrčí rameny. Potřebuji rozptýlení, protože vše, na co mohu myslet, jsou všechny špatné věci, které bych mu ráda dělala. Jako třeba přejíždět jazykem po každém kousku jeho těla.

Z nějakého důvodu vždycky vytáhne mou divokou stránku. Je čerstvě osprchovaný a voní božsky, což moc nepomáhá. Mohla bych se vážně utopit v jeho vůni.

„Dobře, myslím. Tvůj táta je skvělý. Jsem vděčný za všechno, co dělá.“

„Líbí se mi, že se stávají přáteli,“ říkám mu, jak otočím hlavu jeho směrem.

Z profilu je tak krásný. Zatímco jeho oči jsou pevně upřené na silnici před sebou, já toho využívám, abych si vychutnala jeho vzhled.

„Oba ztratili své blízké. Doufejme, že když budou spolu, tak jim bude lépe,“ dodávám. No to je moje naděje. Jeho oči krátce opustí silnici a podívá se mým směrem. Proč mě vzruší jen jeho pohled?

Elizabeth bude pro něj dobrá. Je to už šestnáct let, co moje máma zemřela. Můj táta se ještě stále zamyká na její výročí a narozeniny. Nikdy s nikým nerandil po její smrti. Vím, že ji miloval, ale potřebuje jít dál. Znovu žít. Jsem si jistá, že moje máma by to pro něj chtěla.

Carter mi otevře dveře a pomáhá mi ven z auta, když dorazíme do kina. Původně jsme plánovali zajít před tím na oběd, ale ukázalo se, že nemáme čas.

„Můžeme se jít najíst později,“ Carter říká, když stojíme ve frontě na lístky.

„Dobře.“ Usměju se na něj, když mi položí ruku na spodní část zad, jak se posuneme ve frontě vpřed. Pořád nemůžu uvěřit, že jsme tady spolu.

„Budeš chtít nějaký popcorn?“ Zeptám se.

„Ty chceš popcorn?“

„Sakra jo. Nemůžeš sledovat film bez popcornu. Je to neetické.“ Hází hlavu dozadu a směje se.

„Když to říkáš. Budu potřebovat, abys mě naučila vše, co k filmům patří. Tohle je moje poprvé, nezapomeň.“ Poté, co vezmeme lístky, popcorn a velkou kolu, vydáme se směrem ke kinu.

„Nemůžu uvěřit, že právě semnou přicházíš o své filmové panenství,“ říkám mu, jak jdeme dál. Podívá se na mě a šklebí se.

„No, semnou si o panenství přišla, takže si myslím, že je jen spravedlivé, že to ty teď děláš mě.“

Přísahám, že moje oči musí trčet z mé hlavy, jak to říká. To neřekl! Cítím svou tvář rudnout. Nakloní se ke mně, šeptajíc chraplavým hlasem: „Miluju, když se takhle červenáš. Strašně mě to vzrušuje.“

Ó, Bože. Musím být rudá, jako kelímek, který drží ve své ruce. Šťouchne do mě loktem.

„Nestyď se teď semnou, krásko. Jen si z tebe dělám legraci.“ Některé věci se nikdy nezmění. Vidím přesně, kolik potěšení mu dělá si se mnou zahrávat.

Bastard.

Následuju ho po schodech směrem k sedadlům a ptám se: „Jak vysoko půjdeme?“

„Do zadní řady.“

„Nemyslím si,“ říkám, když se natáhnu pro jeho paži, aby se zastavil. „Přesně tady je to v pohodě.“

„Proč nechceš sedět v zadní řadě?“ Dělá si srandu?

„Copak mi nevěříš, že se budu chovat slušně?“ Dívá se na mě rozpustile. Pěkný pokus.

„Nemyslím si, že víš, jak se chovat slušně,“ zasměju se.

„Odmítám tu poznámku,“ říká posměšně falešnou ublížeností. On ví zatraceně dobře, že mám pravdu. Jeho další komentář to jen potvrzuje.

„Opravdu si myslíš, že sedět tady mě zastaví od zlobení? Protože víš moc dobře, jako já, že nezastaví.“ Z jeho slov se mi chce přitisknout stehna k sobě, jak nervózně polknu.

Dravý výraz v jeho očích, když projdu kolem něj, abych se posadila, vytváří v mém žaludku podivný pocit. Nejsem připravena na něco podobného, ​​ale vím, že bych ho nebyla schopna zastavit, kdyby se o něco pokusil. Vzpomínám si moc dobře, jak dobře jsem se pokaždé cítila před všemi těmi lety.

Nemůžu vám ani říct, kolikrát jsem si přála, aby mě Mark přinutil se aspoň trochu cítit tak, jako Carter kdysi, ale bohužel nikdy to neudělal. Asi bych je neměla srovnávat, ale poté, co jsem byla s Carterem, to je docela těžké.

Carter se posadí vedle mě a dává popcorn na můj klín.

„Děkuji,“ říkám, jak se dívám dopředu.

Intenzivní výraz v jeho tváři právě teď mě z nějakého důvodu znervózňuje. Nemůžu se přimět na něj podívat. Pro dobro svého srdce, potřebuju čas. Musím si být jistá, že to bude fungovat, než půjdeme dál.

„Uklidni se,“ říká.

„Máš štěstí, že jsem v náladě se chovat slušně.“ Mé oči k němu vystřelí a najdu ho se usmívat. Je to sladké a uklidňující, ale stále mám své pochybnosti. Nemůžu si pomoct a zakoulím očima. Je to Carter Reynolds, o kom mluvíme. Zvednu kus popcornu a hodím si ho do úst a trochu se uvolním. Film, který jsem vybrala je Rychle a zběsile. Je to sedmý díl. On bude slintat nad auty a já nad sexy chlápky. I když už vím, že je nebudu moci srovnávat s tím, kdo sedí vedle mě. Neviděla jsem prvních šest filmů, ale on byl tak laskav, že mě sem vzal, takže to nejmenší, co jsem mohla udělat, bylo vybrat něco, co by si mohl užít.

Sedíme v tichosti. Za pár minut film začne a tak i jeho dovádění.

No jasně, prý v náladě chovat se slušně.

Snaží se chovat nenápadně, ale vidím přímo skrz něj. Pokaždé, když sáhnu po popcornu, udělá to samé. Jeho prsty se vždy otřou o moje. Pokaždé to pošle záchvěvy do celého mého těla. Když se na něj podívám, upřeně sleduje film, ale úšklebek na jeho tváři mi říká, že je to úmyslné.

Dívám se, jak se napije koly, než mi jí nabídne. Mé oči se pohybují od kelímku zpět na něj. Díky slanému popcornu jsem žíznivá, ale nejsem fanoušek sdílení nápojů. Nikdy jsem nebyla.

„Co? Nemám opar,“ říká a podává mi pohárek.

„To je diskutabilní,“ odseknu.

„Nemám.“ Tón jeho hlasu mi říká, že je uražený.

Nakloní se dopředu do mého osobního prostoru.

„Pokud si dobře vzpomínám, měla jsi svůj jazyk v mém krku. Vlastně, když o tom tak přemýšlím, měla jsi mýho ptáka ve svých ústech. Nezhroutila ses a neumřela, tak se kurva napij,“ říká a strká kelímek do mé ruky. Mé oči se rozšíří. Nemohu uvěřit, že to řekl. Moje hlava se otočí směrem k lidem, kteří sedí za námi. Doufám, že to neslyšeli.

„Fajn,“ odseknu a vytrhnu mu ho z ruky. Usmívá se, když zabalím ústa kolem brčka.

„Vidíš, žádný opar,“ říká, když mu ho znovu podám. Musím se uchechtnout.

„Ještě je moc brzy,“ zašeptám.

„Jsem si jistá, že opar nevyvolá okamžitou smrt.“ Hravě do mě šťouchne loktem.

„Znovu odmítám tuto poznámku.“ Jeho odpověď mě rozesměje.

O několik minut později, jeho dovádění pokračuje. Zvednu kus popcornu, moje ruka se pohybuje směrem k mým ústům, když najednou Carter ovine prsty kolem mého zápěstí a zastaví mne v pohybu.

Moje oči se okamžitě přesunou k němu, když se na mě škodolibě usměje. Tahá mě za ruku, sleduju v hrůze, jak táhne mou ruku k jeho ústům. Jeho oči jsou přilepené k mým, jak jeho rty se pomalu natahují po mých prstech, a vezme popcorn z mých prstů.

Když jeho jazyk vyleze ven, svůdně olízne sůl z mé kůže a já se ostře nadechnu a zatnu stehna dohromady, jak touha přejede skrze mne. Vzpomínám s lehkostí, jak magické byly jho rty na mém těle. Uvolní sevření a olízne si rty.

„Vynikající,“ vydechne.

Souhlasím.

Právě teď mě strašně vzrušil. Ugh! Jsem si jistá, že to je jeho plán.

Jak koukáme na film, přistihnu se, jak na něj po očku pokukuju. Je tak nádherný. Zdá se, že si to užívá. Několikrát ho nachytám, jak se směje.

Vidět ho šťastného, se mnou něco dělá. Nedokážu to vysvětlit.

V posledních pěti letech se změnil. Není už ustaraný teenager, kterého jsem znala před mnoha lety.

V těchto dnech se zdá být jako skutečný Carter. Nemáte ponětí, jak se díky tomu cítím.

Jsem překvapena, že kromě incidentu s popcornem, se jinak chová slušně. V půlce filmu, se to ale mění. Vidím ho koutkem oka, jak mě sleduje. Předstírám, že si toho nevšímám a dál se dívám na plátno před sebou. Pak si ale pěkně falešně zívne.

Víte, uboze zívne, tak jak vidíte ve filmech. V těch, jak chlap zívne, natáhne své ruce před sebe, než lstivě obalí svou ruku kolem dívčina ramene.

„To jsi na mě opravdu teď zkusil ten hloupý tah?“ Směju se.

„Cože? Zívnul jsem,“ říká a dává mi rozpačitý úsměv. Ani na vteřinu mě neošálí.

„Copak už chlap nemůže ani zívat, aniž by dívku nenapadly špatné myšlenky?“

„Ty jsi někdy takový blbeček,“ řeknu a hodím na něj kus popcornu. Zvedne ho a hodí si ho do úst.

„Může to být pravda, ale blbeček vždy ke konci dostane dívku.“ Mrkne na mě, než se podívá zpět k plátnu.

Samozřejmě, že jeho ruka už zůstává na mých ramenou… Vzdávám se, položím svou hlavu na jeho rameno a on mě přitáhne blíž. Když se moje oči podívají na jeho tvář, vidím ho, jak se usmívá. A já musím taky. Miluju být v jeho náručí. Opravdu mi to chybělo.