Bastard - 19. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Carter

Otřeseně.

Není jiné slovo, které by popsalo, jak se teď cítím. Nemám slov. Miloval jsem toho psa. Kdybych předtím věděl, co ten hajzl udělal, tak bych na jeho rakev plivl. Jak to, že jsem o tom nevěděl? Proč mi to Ross neřekl? Myslím, že to byl jeho způsob, jak mě do ničeho nezapojovat.

To je jediná věc, která mi dává smysl. Jsem si jistý, že ví, že bych to jen tak nenechal a jen bych se zapletl do problémů.

Mé srdce pro ni bolí. Chci jí utěšit jakýmkoliv způsobem, kterým budu moci. Mít jí znova v náručí je ten nejúžasnější pocit na celém světě. Přeji si, abych mohl udělat něco, aby se to nestalo. Obviňuje sám sebe. Já jsem ten, kdo odešel. Jsem ten, koho nenáviděl.

Chudák zasraný Larry.

Pořád jí držím, ještě dlouho poté, co přestane plakat. Jestli ji nevadí být v mém náručí, pak je to přesně tam, kde zůstane. Zasraně mi chybělo jí takhle držet. Vždycky tam měla být. Nevím, proč mě nutí cítit věci, které ostatní nemohou, ale do prdele, je to tak. Kaleidoskop zasraných emocí by byl nejlepší způsob, jak to popsat.

Mám obrovské nutkání políbit ji. Zulíbat všechen její smutek pryč. Ale nemůžu to udělat. Za pár dní odjíždím. Nemohu začít něco, co skončí ve chvíli, kdy odjedu a vrátím se ke svému novému životu. Nebylo by to fér ani k jednomu z nás. Naši minulost jsem zpackal už dost. Mám strach, co by se stalo, kdybych tam znovu zašel. Nic dobrého z toho nemůže vzejít, jsem si zasraně jistý. Jen další žal.

„Ahoj, říkal jsem si, kam jste vy dva zmizeli,“ říká její otec, když přichází k nám. Indi se ode mne odtáhne s leknutím, jako by byla načapaná, že dělá něco, co by neměla.

Co to k čertu!

Odtrhnu od ní oči a podívám se přes rameno na Rosse.

„Je tady všechno v pořádku?“ Vidím na jeho tváři obrovský úsměv. Myslím, že je šťastný, že nás vidí zase spolu.

„Ano, tati,“ odpoví, vstane a stáhne si sukni.

„Chystám se jít domů, pokud je to v pořádku. Bolí mě hlava.“ Ani na jednoho z nás se nepodívá.

„Dobře. Budu doma brzy, tykvičko.“

Než odejde, krátce se setká s mým pohledem. „Ahoj,“ je vše, co řekne, než se otočí a odejde. Já tu opuštěně sedím úplně omráčený.

••••

Později, když všichni hosté odejdou a máma si jde lehnout, jdu do svého pokoje. Nesnáším tenhle dům. Nikdy jsem neměl v úmyslu se sem vrátit, ale nikdy by mě nenapadlo, že když se tak stane, budu se cítit tak nepříjemné jako teď. I když je pryč, je to pořád jeho dům, takže ho kurva, nenávidím.

Indi a Larry, oba je mám ve své hlavě. Přál bych si, abych našel způsob, jak bych mohl udělat věci správně, ale neexistuje. Nechci ani myslet na to, jak se musela cítit, když ho našla. A jak musela po tom všem trpět. Jak zasraně trpěla.

Z mých myšlenek mne vytrhne zvuk klaksonu na příjezdové cestě u sousedů. Vstanu a jdu k oknu, abych viděl, kdo to je. Okamžitě cítím, jak mi stoupá krevní tlak.

Na Indinině příjezdové cestě stojí zasraný chlap.

Vím, že nemám právo být naštvaný, ale jsem. Já jsem ten, kdo odešel. Bylo by sobecké ode mne očekávat, že se nepohne dál. Upřímně, jak moc mi chyběla a myslel jsem na ni celé ty roky, tak jsem neměl v plánu se nikdy vrátit. Jasně, přemýšlel jsem o tom, nespočetně krát, ale věřil jsem, že bude nejlepší, když to neudělám. Vidět ale právě teď toho drzého blbce, mě nutí přemýšlet o tom, že to bylo možná špatné rozhodnutí.

Klakson se znovu rozezní a vidím rudě.

Kurva, nemyslím si, kámo.

Pokud je to její přítel, a doufám, že to tak není, potřebuje, aby ho někdo naučil se chovat. Otevřu okno a jako za starých času z něj vyskočím.

„Čau,“ říkám, když se přiblížím k oknu řidiče.

„Čau.“ První věcí, kterou si všimnu, je, že je to zasraný fešák. Měl jsem to vědět.

„Proč troubíš?“ Zeptám se otráveně.

„Co jako?“ Říká a rovná se v ramenou. Jestli si myslí, že mě zastraší, tak to se šeredně mýlí. Snadno se zastrašit nenechám.

„Jsi hluchý, stejně jako zasraně drzý?“ Zeptám se a opřu se rukama o jeho otevřené okno v autě, přiměju ho, aby stáhl hlavu dozadu.

Zbabělý hajzl.

„Kdo jsi?“ Ptá se s obavami.

„Kdo sakra jsi ty?“ Nemám náladu na tyhle kraviny.

„Jsem Indiany přítel.“ Mé srdce se propadne. V žádném případě s takovým čurákem chodit nemůže. Trvá mi několik sekund, než se vzpamatuju z tohoto ničivého zjištění.

Kurva, ona má přítele.

„No, pokud jsi opravdu její přítel, tak proč sakra troubíš? Pokud jsi gentleman, což je zcela zřejmé, že nejsi, tak proč nevylezeš z auta a nejdeš si pro ni, jak si zaslouží?“ Vyštěknu.

„Do toho ti nic není.“

To se sakra pleteš.

„Dovoluji si nesouhlasit,“ ušklíbnu se.

„Její otec působí občas dost zastrašujícím dojmem,“ připouští s povzdechem. „Nejsem si jistý, jestli se mu líbí, že chodím s jeho dcerou. Mám dojem, že se mu hodně nelíbím.“

„Chápu, proč,“ odpovím a dávám mu pohled, který říká, že se mi taky nelíbí. Protože nelíbí. Už si neřekneme ani slovo, jen na sebe zíráme, jako bychom soutěžili, kdo vydrží déle. Oči už mě zasraně pálí, ale neexistuje kurva žádný způsob, že bych mrknul. Neprohraju. Nezralé, já vím, ale neexistuje žádný způsob, jak bych toho debila nechal vyhrát.

„Cartere,“ vyštěkne Indi za mnou. „Co si k čertu myslíš, že děláš?“

„Snažím se naučit tohohle blbce nějakým způsobům,“ odpovím a otočím se k ní. Kurva, děkuju, že se objevila. Nevím, jak dlouho bych mohl vydržet. Několikrát mrknu, pokouším se navlhčit své vysušené oční bulvy.

Sladký Ježíši.

Ostře se nadechnu. Vypadá nádherně v těch sexy-jako-peklo červených šatech. Pořád mi bere dech, i po tak dlouhé době. Slyším, jak její přítel čurák otevře dveře svého auta.

„Vrať se zpátky do auta,“ říkám skrz zaťaté zuby, aniž bych se podíval jeho směrem. Nemůžu, protože moje jsou oči přilepené na ní. Když uslyším zavření dveří, ušklíbnu se pro sebe. Jak jsem si myslel – zbabělec. Zaslouží si někoho lepšího. Zasraně mnohem lepšího.

Můj úsměv se rozšiřuje, když ji slyším na mě zavrčet s velkým opovržením. Je tak zatraceně roztomilá, když je naštvaná.

„Podívej, Indi,“ říká kokot zevnitř vozu. „Co kdybychom dnešek vynechali?“

„Cože? Ne.“ Ona se na mě zamračí s našpulenými rty, než obrátí svou pozornost zpět k němu.

„Právě jsem strávila poslední hodinu chystáním se, Marku.“ Můžu říci, že ano, protože vypadá úchvatně.

Musím se přemáhat, abych si neolízl rty, jak na ni civím. Co bych dal, za ochutnání krásných rtů a jejího dospělého těla, které mi bere dech.

Než dostane šanci na odpověď, otočím hlavu a pohlédnu na něj. Tiše ho varuju, aby si to rozmyslel. Jeho oči tikají mezi mnou a jí, když nervózně polkne.

„Cartere,“ vyštěkne. „Co si to dovoluješ?“ Položí dlaně na mou hruď a strčí do mě. Musím zadržet svůj úsměv. Je vážně zatraceně roztomilá.

„Jsi zpátky jen jeden den a už se snažíš ničit můj život,“ říká s úšklebkem, když do mě zase strčí. Kriste, chyběla mi její drzá ústa.

„Jsi ráda, že jsem zpátky,“ říkám samolibě. Na vteřinu zaváhá, než odpoví, díky čemu vím, že řekne opak toho, jak se doopravdy cítí.

„Ne, nejsem.“ Bingo. Ona je zasraně ráda. Věděl jsem to.

„Neříkej mi, že jsem ti nechyběl,“ říkám, aby to mohla slyšet jen ona, jak jdu o krok blíž. Jsem tak blízko, že se její malá prsa skoro dotýkají mojí hrudi. Její vůně mě obalí a můj pták se probouzí k životu. Mohl bych se utopit v její vůni, v ní. Jsem v pokušení pohnout se ještě blíž, ale neudělám to. I po tak dlouhé době si přesně pamatuji, jak úžasné bylo cítit její malé tělo proti tomu mému. Když se jí rozšíří oči a uslyším, jak se jí zadrhne dech, zatraceně dobře vím, že mám pravdu. Chyběla mi stejně, jako jsem chyběl já jí.

Viděl jsem, jak dobře jí bylo v mém objetí. Pokud tenhle kokot má její srdce, neexistuje žádný způsob, že by jí u něj bylo tak příjemně, jako když jsem ji objímal já. Z nějakého důvodu mi to dává naději. Možná, že všechno není ztraceno.

Její ruce mě znovu strčí. Je to dost silné na prcka.

„Copak ses hned ten první den, po Tvém příjezdu, nepoučil?“ posmívá se. Do prdele. Udělám krok zpět a mé ruce si instinktivně zakryjí rozkrok. Moje koule stále bolí po tom vtípku s houbou. Jsem si jistý, že další takovou ránu by už nepřežily.

Přísný výraz v její tváři mě přinutí udělat další krok dozadu. Zvednu jednu ze svých rukou na znamení porážky, zatím co druhá ruka chrání moje koule. Kdybych měl bílou vlajku, mával bych jí. Co je to s ní? Kdy se stala koule mláticím bojovníkem? Zajímalo by mě, zda taky ten její fešák měl možnost seznámit se s jejím kolenem. Škrtněte to. Viděl jsem ho v akci. Nemá žádné koule.

„Dobře. Chápu to úplně jasně. Prosím, nehraj si znovu na Ninju s mými koulemi,“ prosím. Její obličej se lehce uvolňuje a vidím malý úsměv, který si hraje na jejích rtech.

„Dobře tedy. Teď se ode mě drž hodně daleko,“ říká, jak projde kolem mě a nasedne k frajerovi do auta

Srdce mám až v kalhotách, když auto vyjede z příjezdové cesty. Ten hajzl mi dává samolibý pohled a já se musím držet zpátky, jen na krátko se Indianiny oči setkají s mými, než otočí hlavu a podívá se na stranu řidiče. Kurva. Srdce mě zasraně bolí.

Stupidní zmrde.

Když už je auto z dohledu, jdu zpátky do domu, potřebuju drink. Otevírám ledničku a vytáhnu si pivo, ale hned ho tam zase vrátím zpátky, nebudu pít nic, co patřilo tmu hňupovi.

Kromě toho, jsem v náladě na něco ostřejšího. Jdu zpátky do svého pokoje a beru klíčky od auta, je čas se ožrat.

••••

O několik hodin později, jsem v půlce láhve Jacka, když slyší, jak vedle zastavilo auto. Nejsem si jistý, jestli je to, Indi a její přítel, nebo Ross. Vytáhnu svůj opilý zadek z postele a zamířím k oknu. Je to Indiana.

Musím přiznat, že jsem rád, že netráví noc s ním, ale cítím bolest v mém srdci, když vidím, jak se k němu nakloní přes řadicí páku a políbí ho.

Pamatuji si velmi dobře, jak ty její velkolepé rty líbají. Když se jeho ruka natáhne, zajede jí do vlasů a přitáhne si ji blíž, musím se podívat jinam.

Nejsem si jistý, jestli je to alkoholem v mých žilách, ale chci vyskočit z okna, vytáhnout toho čuráka z auta a pryč od ní. Obviňuju alkohol. Vrátit se zpátky byla chyba. Myslím, že mi bylo líp, když jsem o ní nic nevěděl.

Skočím zpátky na postel, natáhnu se pro láhev Jacka a napiju se. Hoří jako svině, když padá mým hrdlem, ale vítám to. Musím být otupělý a tak se znovu napiju. Jen jednou jsem pil přímo z láhve a to hned po té, co jsem to tady opustil a nechal všechno být.

Vidím, že se u ní rozsvítilo světlo v pokoji, všechno dobré co je ve mně, tam chce jít, ale k čemu by to bylo? Ona se pohnula dál. Nemůžu jí vinit. Ve vší upřímnosti, jsem opravu neměl nikdy potřebu se sem vrátit, i když jsem na to myslel miliónkrát.

Sleduji, jak míří ke svému šuplíku a vyndává to, co předpokládám, že je pyžamo. Podívá se směrem k mému oknu. Jsem v pokušení rozsvítit stolní lampu, aby mě viděla, ale neudělám to.

Náhle se otočí a odchází ze svého pokoje, za chvilku vidím, jak se rozsvítilo světlo v koupelně. Nejspíš se sprchuje. Jen na to pomyslím a můj pták sebou škubne. To mě naštve.

Zatlačím myšlenky na její nahé, delikátní tělo kluzké od mýdla.

Mučím jen sám sebe, pokud tak neudělám.