Bastard - 12. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Carter

Když jsem k ní zamířil dříve, vztekal jsem se. Připraven toho hajzla roztrhat na kusy. Teď, odcházím s obrovským zasraným úsměvem na tváři. No, můžu se usmívat, ale můj pták se neusmívá. Šílený. Vše na ní mě dělá bláznem. Kriste, bylo těžké odejít od ní právě teď. Chtělo to každý kousek síly, co jsem měl.

Nikdy jsem neměl v úmyslu, aby se to stalo. To bylo to poslední, co jsem očekával. Když jsem ji přitisknul proti zdi, moje ruka hrubě držela její tvář, její lehce zmáčknuté tváře jí dělaly sexy jako peklo s jejími zvrásněnými rty, a já ji musel políbit.

Ty její lahodné rty budou moje smrt. A teď mám vzpomínku i na její kundičku. Na způsob, jakým se pohybovala, když moje prsty byly hluboko v ní. Ty malé zasrané zvuky, které dělala, když jsem jí zpracovával. Žádná žena mě ještě nikdy tak nenažhavila jako ona právě teď. To, co jsem chtěl udělat, bylo ponořit svého ptáka do její nebeské kundičky. Taky by mě nechala. Vím to.

Když přiznala, že se ji nikdo tak ještě nedotkl, tak nejenom, že mě to udělalo šťastným, ale taky to potvrdilo, že jsem jí nemohl ošukat. Stejně jako bych chtěl být jejím prvním, mělo by to být s někým speciálním. S někým, kdo by se o ní staral, jak si zaslouží. To nejsem já. Jsem pouze pro zábavu.

Nic víc.

Poté, co skočím do svého pokoje přes okno, jdu rovnou do sprchy. Budu muset udělat něco, co jsem neudělal od doby, co mi bylo patnáct. Vyhonit si ho. Pokud se nezbavím toho napětí, tak dnes vůbec neusnu.

••••

Podle boty, kterou včera večer hodila do zadní části mé hlavy, si tak trochu myslím, že dnes ráno nebude chtít svést. Jen pro případ zaklepu na její přední dveře. Když neodpoví, skočím do auta a zamířím směrem k autobusové zastávce. Dnes ráno semnou pojede do školy, ať už se jí to líbí, nebo ne.

„Nastup si do auta,“ rozkážu, když zastavím vedle ní.

„Nemyslím si,“ odsekne, přimhuřujíc oči. Bože, miluju její postoj, ale tahle zábava pro všechny přihlížející na autobusové zastávce, musí přestat.

„Nutíš mě zase počítat?“ Povzdechnu si frustrovaně. Tohle hovno mě už nebaví. Dnes ráno není na zastávce sama, ale pokud si myslí, že mě to zastaví před hozením si jejího zadku přes rameno a odvést její zadek do školy, tak je na omylu.

Úsměv se na mých rtech zvětší, jak jí sleduju dívat se kolem sebe na ostatní cestující. Všechny oči se na ní zaměřují. Vím, že jsem vyhrál, jakmile její ramena poklesnou a rozzlobeně vydechne.

„Fajn, kreténe,“ řekne ostře, když napochoduje kolem přední části vozu ke straně spolujezdce. Díky tomu můj úsměv se spokojeně ještě zvětší. Mít navrch, když přijde na ní, je ten nejlepší pocit.

„Dobře ses vyspala včera v noci, princezno?“ Zeptám se, když se usadí vedle mě. Ona mě ignoruje. Po orgasmu, který jsem jí dal, se vsadím, že spala jako mimino.

„Já jo,“ dodávám.

„Usnul jsem s lahodnou vůní všude kolem mě.“ Pohnu svými prsty směrem k mému nosu, když se dívá mým směrem.

„Ewww,“ říká, tahajíc mou ruku dolů. „Jsi prase.“ Hodím svou hlavu vzad a směju se. Proč získávám tolik radosti z toho, že jí štvu?

„Neříkala jsi mi prase včera v noci, kdy byly moje prsty hluboko uvnitř tvojí nebeské kundičky,“ zašeptám, jak se k ní nakláním. Slyším, jak se její dech zadrhne, a já vím, že je ovlivněna mými slovy.

„Pokud si dobře pamatuji, bylo to Ach, Cartere.“ Nejsem si jistý, zda vytahování včerejší noci je mučení více pro ni, nebo mě.

„Drž hubu,“ vykřikne, pře zkřižujíc si nohy. Její krásná tvář rudne. Má slova jí rozhodně rozpalují. Díky tomu vědomí, můj pták tvrdne ještě víc. Chci zajít dál, ale rozhodnu se nejít. Nechci ji moc tlačit. Chci se jenom trochu pobavit.

Po zbytek jízdy drží ode mě hlavu odvrácenou a dívá se z okna, odmítajíc mluvit. Všimnu si, jak se několikrát svíjí na sedadle, a vím, že myslí na včerejší noc.

„Jsi v pořádku, princezno?“ Nemohu si pomoci, když vím, že její ňadra stoupají a její dech se zadrhává. Dělá mě to šťastným, že jí tak ovlivňuju. Vsadím se, že kdybych se jí natáhl mezi nohy, zjistil bych, že je mokrá a pro mě připravená. Pevně zatnu ruce na volantu, protože teď to je přesně to, co chci udělat.

Dotknout se jí.

Když zastavím u školy, ona vyletí z auta jako blesk.

„Ať tu odpoledne jsi,“ přikazuju, naklánějíc se z mého místa, dívajíc se na ní, jak stojí vedle otevřených dveří. Ignorujíc mě, ona praští dveřmi před mou tváří, než se otočí a rozzlobeně jde pryč. Mám pocit, že se ukáže. Ona ví, co se stane, pokud ne.

Podaří se jí mě vyhýbat po většinu dne. Až do oběda. Záměrně si sednu jejímu stolu. Alespoň ten hajzl Brad pochopí a zůstane daleko.

Dnes jsem od něj obdržel pár smrtelných pohledů. Je opravdu zasraný tvrďák, když má své kamarády kolem sebe.

„Mohu se k vám připojit, dámy?“ Zeptám se, jak se k nim přiblížím. Indi a Megan obě říkají: „Ne.“

Já je ignoruju a stejně se k nim posadím. Celou tu dobu ke mně nepromluví, ale je mi to jedno.

Když se ozve zvonění, vstávám. „Bylo mi potěšením jíst s vámi oběma,“ zasměju se. Slyším Indino zavrčení, když začnu odcházet. Díky tomu se zasměju ještě víc.

Když opustím jídelnu, Brad do mě vrazí svým ramenem.

„Dávej si pozor, hajzle,“ říkám, jak kráčí pryč. Směje se, když spěchá pryč ode mě. Zbabělý hajzl.

Když zazní závěrečné zazvonění, jdu k parkovišti. Když jdu blíž ke svému autu, všimnu si pár lidí shluknutých kolem. Jak se dostanu blíž, vidím přesně proč.

Co to kurva!

Indiana

Sama se sebou jsem debatovala, jestli mám jet s ním, ale je to takový tvrdohlavý osel. Věděla jsem, že by mě lovil, pokud bych utekla. Vlastně jsem na parkovišti před ním. Jakmile moje oči přistanou na jeho autě, mé srdce klesá do jámy mého žaludku.

Stojím tam v šoku, dokud Carter nepřijde. Dívám se na v hrůze, když upustí batoh na zem. Rukama uchopí vlasy v pěsti a úplné zničení je vepsané v jeho tváři. Nemám mu to za zlé. Vím, jak moc miluje své auto. Kdo by zašel tak daleko? Moje první myšlenka je Brad. Hádám, že to byl on. Zbabělec.

Někdo propíchl všechny čtyři pneumatiky. Čelní sklo je rozbité. Díry jsou po celém exteriéru a to, co vypadá jako barva, je postříkané přes kapotu. Někdo se na něm určitě vyřádil baseballovou pálkou.

„Cartere,“ říkám, jak k němu spěchám. „Je mi to moc líto.“ Oslovím ho a pokusím se ho chytit za ruku, ale on mě odstrčí. „Nedělej to,“ říká se zaťatými zuby. Podívá se mi do očí a pak zpět na své auto. Jeho zničené auto. Mé srdce pro něj bolí.

Vypadá rozzlobeně. Nejsem si jistá, jestli je to zaměřeno na mě, nebo na toho, kdo je za to zodpovědný. Je-li to je ve skutečnosti Brad, Carter ho může obvinit za to, co se stalo. Ať tak či onak, nikdo si něco takového nezaslouží.

Sáhnu to tašky a vytáhnu svůj telefon.

„Tati, to jsem já,“ říkám, jakmile on odpoví. „Můžeš přijít do školy? Někdo zdemoloval Carterovo auto.“

„Cože? Co tím myslíš, zdemoloval jeho auto?“ Ptá se.

„Pneumatiky jsou propíchnuté a čelní sklo a vnějšek vypadá, jako by byl rozbit pálkou. Taky je barva postříkaná po celé kapotě,“ odpovím.

„Cože?“ Křičí.

„Jsem na cestě. Pokud existují nějací svědci, ujisti se, že neodejdou. „Můžu říct, že je naštvaný. Vím, že miluje tento vůz stejně, jako Carter. Kdo by něco tak zvráceného udělal?

Můj táta přijde do pěti minut. Carter tam stojí ještě v šoku. Neřekl ani slovo. Jeho řeč těla křičí, to, co nebylo ještě vyřčeno. Soucítím s ním. Poté, co můj táta si promluví se všemi kolemjdoucími, jde zpět k nám.

„Nikdo nic neviděl,“ říká zklamaným tónem.

„Neboj se, přijdeme tomu na kloub.“ Carter ještě nepromluvil.

„Dostaneme ho do stavu, v jakém byl předtím, synu,“ můj táta ho uklidňuje, pokládajíc ruku na jeho rameno.

„Já ti pomůžu.“ Carter nereaguje, ale slova mého otce vyčarují na mých rtech úsměv. Vím, že to myslí vážně.

Jakmile odtahovka přijde a vezme auto pryč, můj otec nás odveze domů.

„Cartere, počkej,“ zavolám, když vyskočí z auta a řítí se směrem k jeho domu. On se nezastaví. Cítím, jak mi poklesávají ramena. Cítím se za něj tak špatně.

„Nech ho být,“ můj táta říká za mnou. „Jen mu dej nějaký čas na uklidnění. Chápu, proč je naštvaný. Neber si to osobně.“

„Díky, že jsi přišel,“ říkám, když se skloní a políbí mě na čelo. Potřebuje jet zpátky do práce. „Doufám, že najdeš, kdo je za to zodpovědný, tati.“

„Máš tušení, kdo to mohl udělat?“ Ptá se.

„Vím, že včera měl potyčku s Bradem Cartwrightem. To může pro začátek stačit.“ Nezacházím do podrobností. Kvůli tomu bychom byli v problémech taky.

„Dobře, tykvičko. Podívám se na to.“ Říká a políbí mě, než se dostane zpátky do auta. Stojím tam a sleduju ho odjíždět. Jak zamířím směrem k domu, mé oči jsou pevně přilepené na vedlejší dům. Opravdu chci jít za ním, ale můj táta řekl, abych mu dala čas na uklidnění. Myslím si, že je to dobrý nápad. Místo toho se rozhodnu zavolat Meg.

„Co se to sakra stalo s Carterovým autem?“ Ptá se. Myšlenka na jeho auto mě hned rozruší.

„Brad Cartwright je můj nejlepší odhad.“

„Myslíš?“ Ptá se šokovaně.

„Nejsem si jistá, jestli Carter má nějaké další nepřátele ve škole. I když se svým postojem nejspíš naštval hodně lidí,“ přiznávám.

„Možná.“

„Kéž bych mohla udělat něco, abych mu pomohla, Meg,“ musím přiznat. „Cítím se za něj tak špatně. Měla bys vidět jeho výraz. Miluje to auto.“

„Jo, je to docela na hovno. Možná bude muset znova prodat své tělo na opravy.“

„Bože. Neříkej to. „Cítím se teď špatně od žaludku. Doufám, že to není tento případ.

••••

Poté, co můj domácí úkol je hotový, udělám si něco k jídlu, než si dám sprchu. Když nakonec ležím v posteli, nemůžu přestat myslet na Cartera. Zajímalo by mě, jak se mu daří. Postavím se a podívám se směrem k jeho pokoji. Světlo svítí, ale žaluzie jsou zatáhnuté. Troufám si tam jít? Jen vím, že nebudu schopná usnout, pokud se neujistím, že je to v pořádku.

Rozhodnu se a vylezu ze svého okna. „Cartere. Jsi tam?“ Zavolám klepajíc po skle.

„Co to sakra?“ Říká otevírajíc své žaluzie o několik sekund později. Jeho vlasy jsou mokré a jeho hrudník je holý. Musel se sprchovat. Bože, je úžasný.

„Můžu dál?“ Zeptám se. Mám vůbec odvahu vstoupit do jeho pokoje po tom, co se mezi námi stalo včera?

„Co chceš?“ Ptá se naštvaně, když otevře okno.

„Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku.“

„Jsem v pořádku. Jdi domů,“ vyštěkne. Nesnáším, když mluví se mnou takhle. Chápu, že je naštvaný, ale on si to vybíjí na špatné osobě.

„Dobře,“ řeknu zklamaně a trochu otráveně. Jaký to blbec. Vím, že je naštvaný, ale nemusí být tak zatraceně hrubý. Otočím se a vrátím se k sobě domů.

„Počkej,“ křičí. Zastavím se, ale neotočím. „Omlouvám se. Nechtěl jsem, si to na tobě vybít.“

„Takže můžu jít dál?“ Zeptám se s úsměvem, když se otočím k němu. On vydechne a pak zakoulí očima.

„Fajn. Pokud musíš.“ Zamířím zpátky k jeho oknu, kde se on už naklání připraven mě vtáhnout dovnitř.

„Páni. Tvůj pokoj odtud vypadá jinak,“ říkám, jak mé oči nabírají všechno kolem. Pro chlapce je to tak čistý a uklizený pokoj. Uklizenější než můj. Je docela holý. Žádné fotografie ani plakáty visící na stěnách. Má postel, stůl, noční stolek a sadu poliček, ale to je asi tak všechno.

Když se mé oči konečně setkají s jeho, on se z nějakého důvodu usmívá. Snažím se nepodívat níž, než do jeho tváře. Nechci, aby si myslel, že si ho prohlížím, protože vím, že je to přesně to, co bych udělala.

„Stejně jako tvůj pokoj,“ ušklíbne se. Vzpomínky na včerejšek vstoupí do mé mysli, díky čemu se začervenám. „Proč rudneš?“ Zúžím na něj oči. Byl to špatný nápad. Otočím se a zamířím směrem k oknu. „Počkej. Jen si z tebe dělám legraci, děcko. Nechoď.“

Natáhne ruku a vtáhne mě zpátky, až moje tělo přistane na jeho. Moje záda jsou v jedné rovině s jeho hrudí. Mít ho tak blízko pošle brnění do mého těla. Mé smysly jsou pohlceny jeho lahodnou vůní. Bože, voní tak dobře.

Nehýbu se, držím tělo přesně tam, kde je – proti němu. Jedna z jeho rukou přejde k mému pasu, tahajíc mě ještě blíž, zatímco jeho druhá ruka jde nahoru, dávajíc mé vlasy na stranu. Nosem hladí můj krk a přejde až k uchu.

„Voníš lahodně,“ zašeptá proti mé kůži, díky čemu se roztřesu. Vsaje můj ušní lalůček do úst, jeho jazyk krouží kolem něj.

„Taky dobře chutnáš.“ Opřu si hlavu dozadu o jeho hruď a zakňučím. „Miluju ty malé zvuky, které děláš. Vzrušuješ mě,“ vydechne. Jeho teplý dech proti mé kůži mi dělá husinu.

On strčí své boky dopředu, aby dokázal svou pravdu. Cítím jeho erekci tisknout se do mé dolní části zad.

Vědomost toho, co s ním dělám, provádí vtipné věci mým dolním částem. Pomalu mě otočí v náručí a lehce zatahá za vlasy, naklánějíc mi hlavu dozadu, až se na něj musím podívat. Touha, kterou vidím v jeho očích, způsobí bolest mezi mýma nohama. Dívá se na mě snad věčnost, než se jeho tvář pomalu posune dolů k mé.

„Můžu tě políbit?“ Zašeptá, když jsou jeho rty blízko mých.

„Ano,“ odpovím bez váhání. Jemně přitiskne svá ústa na moje. Pustí mé vlasy a vklouzne prsty přes mé lokny, zatínajíc je do lebky mé hlavy, aby můj obličej byl blíž. Obtočím své ruce kolem jeho pasu, když zatlačím své tělo dál do jeho, přiměje jej, aby sténal do mé pusy. Je to polibek sladký a neuvěřitelné žhavý, stejně jako náš první. Opravdu dobře líbá.

Když lehce otevřu pusu, vklouzne jazykem do mé a prohlubuje polibek. Otočí nás a vede pomalu pozadu dál do pokoje, dokud moje nohy nepřijdou do kontaktu s jeho postelí. Něžně mě na ní položí a vyleze na mě, ani jednou nepřeruší polibek.

Odtáhne se zpátky a usměje se na mě jeho vzácným úsměvem, úžasně krásným úsměvem. Přehodí moje vlasy dozadu z mého obličeje, než se skloní a znovu umístí své rty na moje. Muchlujeme se snad věčnost. Jsem tak vzrušená.

Nakonec přeruší polibek a dívá se na mě s úsměvem. „Nemůžu uvěřit, že tě mám tady, rozvalenou na mé posteli. Teď, co si s tebou počnu?“

„Cokoliv chceš,“ odpovím nestydatě. Chci, aby udělal cokoliv a všechno. Jeho oči se krátce zavřou a sténá při té myšlence. Když je znovu otevře, dá mi rozpustilý pohled. Moje srdce začne závodit. Je špatné, že chci, aby mi dělal neslušné věci?

„I když bych moc chtěl, děcko, tak tě neošukám. Tvoje poprvé by mělo být s někým speciálním. To nejsem já.“ Musí vidět zklamání na mé tváři, neboť Kriste, to je přesně to, co cítím.

„To ale neznamená, že nemůžeme dělat jiné věci,“ mrkne. Jsem naštvaná, že to nechce dělat. Chci, aby byl můj první.

Chci to víc než cokoli jiného.

Znovu mě políbí. Jsem tak neuvěřitelně vzrušená jeho polibky. Zoufale potřebuju, aby se mě dotkl. Posunu své nohy zpod jeho, roztáhnu je a jednou nohou si ho přitisknu mezi ně. Usadí se mezi nimi.

Jeho ruka vklouzne pod vršek mého pyžama. Zavrčí do mých úst, když ucítí, že nemám na sobě podprsenku. Uchopí do ruky mé prso a palcem pevně přejede přes mou bradavku a současně vrazí jeho pánví do mého středu. Ano.

„Tvoje kůže je tak měkká,“ zašeptá proti ústům. Jeho erekce mě zasáhne přesně tam, kde ji potřebuju, až z toho sténám. Dělá to znovu a znovu. Moje ruce vklouznou dolů po jeho svalnatých zádech, dokud nespočinou na jeho zadku. Má ten nejúžasnější zadek. Pevný a chutný. Použiju své ruce, zatlačím ho k sobě a setkávám se svou pánví s jeho výpady. Jsou tu jen dva tenké kusy látky, které nás oddělují.

Bože, přála bych si, aby nebyly.

Oba se spolu v synchronizaci pohybujeme. Je to, jako bychom měli sex, ale s šaty. Opravdu to s ním chci dělat. Chci ho cítit uvnitř mě. „Já… Myslím, že budu,“ zamumlám o pár minut později. Znovu zasténá do mých úst, stiskne svou erekci tvrdě proti mému klitorisu, kroužíc boky. Je to úžasné.

„Udělej se pro mě, krásko,“ naléhá. Během několika vteřin můj orgasmus udeří.

„Ano,“ sténám, když má hlava padne zpět do polštáře a mé tělo se chvěje z intenzity. Moje nehty se zatnou do tváří jeho zadku, jako vlna po vlně potěšení pluje do mého těla. Nepřestane se hýbat, dokud není po všem. Odtáhne se a podívá se na mě přivřenýma očima.

„Musím tě ochutnat, hned,“ vydechne. Sedne si na bobek a začne sundávat moje pyžamové kalhoty dolů přes nohy, přičemž vezme kalhotky s nimi. Nikdo mě nikdy předtím neviděl nahou, ale z nějakého důvodu se vůbec necítím rozpačitě. „Ježíši. Jsi krásnější, než jsem si představoval, „prohlašuje.

Představa, že si mě představoval nahou, mě těší. Hodně. Roztáhne mi nohy a prohlíží si mě. Uznání je napsáno v jeho hezkém obličej. On vydechne a pak se usměje.

Natáhne se dopředu a nadzvedne mi záda mírně z postele, jak přetáhne můj vršek přes hlavu.

„Musím tě vidět celou.“ Vrátí se zpátky na bobek a sleduju, jak jeho oči hladí mé tělo. Dívá se na mě tak žhavým pohledem, až se divím, že mi nepropaluje kůži.

„Perfektní,“ vydechne a já se usměju. Myslí si, že jsem perfektní. Jeho prsty lehce hladí mou kůži zanechávajíc stopu husí kůže.

Jeho působivé tvrdé mužství se napíná proti jeho pyžamovým kalhotám. Chci pro něj něco udělat, ale nemám ponětí, co. Chci ho jen potěšit, jako to on dělá mě.

Umístí ruce po obou stranách boků, než se předkloní. Klade mi sladké polibky na břicho, než po něm přejede jazykem směrem k prsům. Jeho oči se setkají s mými, když vsaje jednu z bradavek do úst.

„Hmmm,“ řeknu, jak se mi zavřou oči a prsty mu vjedu do vlasů. Nikdy jsem nevěděla, že moje tělo bylo schopné cítit takové mimořádné potěšení. Mohla bych se snadno stát závislou na těchto pocitech.

„Otevři oči. Chci, abys viděla, díky komu se tak cítíš,“ požaduje, jak jeho jazyk si dělá stopu k mému dalšímu prsu.

„Jsi dokonalá,“ zašeptá proti mé kůži, jak se pro líbává dolů k břichu. Zjišťuju, že každé slovo, každý pohyb dělá erotickým. „Miluju, jak tvoje tělo reaguje na můj dotek.“

Měla bych být nervózní, že míří na jih, ale nejsem. Chci s ním všechno zažít.

Všechno.

Když se usadí mezi mýma nohama, podívá se nahoru a usměje se. Svými prsty rozdělí mé rty, než vyfoukne svůj horký dech na můj klitoris. Jeho oči ani jednou neopustí moje. Díky tomu je můj dech těžký a mé tělo se chvěje v očekávání. Vystrčí jazyk a olízne jedním tahem můj střed. Jeho víčka se mu zatřepají a on zasténá proti mé citlivé kůži.

„Tak sladká,“ zamumlá. Natahujíc se dolů, zabořím ruku do jeho vlasů.

„Ach bože,“ sténám. Nemám slov, proto jaký to je neuvěřitelný pocit. Žádná slova. Jeho oči se otevřou a odtáhne se.

„To není moje jméno,“ zabručí.

Do prdele. Měli jsme tuto diskusi minulou noc.

„Cartere,“ vydechnu.

„To je už lepší,“ říká a jeho jazyk mě zase najde. Včera v noci jsem si myslela, že jeho ruce jsou magické, ale jeho ústa… Ach. Můj. Zasraný. Bože. Úžasný. Je to muž mnoha talentů.

Během několika minut jsem na pokraji dalšího orgasmu. Snažím se ho potlačit. Nikdy nechci, aby přestal. „Mohl bych ti to dělat celý den,“ říká, jako by právě četl mé myšlenky.

Divný.

„Nestěžovala bych si. Je to tak úžasný,“ odpovím, ale vyjde to ze mě spíš jako kňučení. On zavrčí proti mému citlivému tělu, jak do mě strčí dva prsty. Kurva. Nemůžu se déle držet zpátky.

„Cartere,“ sténám, přičemž ho tahám za vlasy. Jeho jazyk a prsty horečně pracují, dokud mě nezasáhne tvrdý orgasmus, orgasmus následovaný orgasmem. Do hajzlu, myslím, že omdlím.

Prolíbá si znovu cestičku nahoru po mém těle, dokud se nesetká s mými rty. Můžu z něj ochutnat samu sebe. Moje ruka se natáhne mezi nás, jak zmáčknu jeho hřídel. Sakra, je obrovský.

„Chci udělat něco pro tebe,“ nabídnu se. Jsem v pokušení ho prosit o sex se mnou, ale vím, že bych byla ubohá. Ukončí polibek a podívá se na mě.

„Nemusíš. Jen vidět tě udělat se mi stačí,“ odpoví, jak se jeho obličej zjemní. Přála bych si, aby byl takto sladký pořád.

„Chci. Prosím. Nemám tušení, co dělat, ale můžeš mi to ukázat. Učím se rychle.“ Bože, jako by to znělo lépe. Cítím, jak rudnu. Měla jsem poprosit jen o sex. Nesnáším, že ve srovnání se všema ostatníma holkama, se kterými byl, jsem tak nezkušená. Jsem si jistá, že všechny věděly, jak ho potěšit. Zavřu oči.

Někdo mě teď zabijte.

„Otevři oči,“ požádá. Jsem překvapena, že ho vidím se usmívat.

„Líbí se mi to na tobě. Miluju tvou nevinnost, a že nikdo nebyl tam, kde jsem byl já.“ Cítím úlevu, že moje nevinnost ho neodradila.

„Můžeš mi ukázat, co mám dělat? Ukážeš mi, co se ti líbí? Chci tě potěšit, jako ty jsi potěšil mě, prosím.“

Nakloňujíc se dopředu, jemně otře rty proti mým.

„Nikdo mi nikdy předtím tohle neřekl,“ šeptá, jak jeho oči se uzamknou s mými.

„Je mi to líto,“ říkám a cítím, jak rudnu. Teď se cítím jako úplný idiot.

„Ne. Nikdo se mě nikdy nezeptal, co se mi líbí. Co chci. Jen se starali o to, co jsem jim mohl dát.“

„No mě to zajímá,“ říkám, jak natáhnu ruku a pohladím ho po tváři. A já se starám. Víc než bych chtěla připustit.

Jeho rty se znovu setkají s mými, když se převalí na záda a vezme mě sebou. Zvedne boky mírně z postele a stáhne své pyžamové kalhoty dolů kolem jeho stehen. Popadne mě za ruku a obalí jí kolem jeho hřídele. Moje malá ruka stěží dosahuje kolem jeho impozantního obvodu. Položí prsty na vrchol mé ruky, pomalu pohybujíc moji rukou nahoru a dolů po jeho délce.

„Ano, to je ono,“ zasténá, líbajíc mě. „Takhle, krásko.“ Miluju, že mi tak pořád říká. Zajímalo by mě, jestli to říkal i ostatním holkám. Snažím se na to nemyslet. Chci věřit, že to, co máme je jedinečné.

Nakonec mě pustí a já to dělám sama. Sténá, jak pohybuje boky nahoru a dolů. Přestanu ho líbat a podívám se dolů. Chci se dívat. Jsem ráda, že já, nezkušená, ho přiměju se takto cítit a potěšit ho.

Jeho penis je první, který jsem v reálném životě viděla. Meg vždycky říká, jak oškliví jsou. Očividně neviděla Carterův, protože jeho je krásný. Pokračuju v hlazení, když se posadím. Vidím kapičky preejakulátu na špičce. Chci to ochutnat. Nakloním se a olíznu jeho špičku.

„Kurva,“ zasyčí přes sevřenou čelist. Otevřu ústa a nechám jeho špičku vklouznout do mých úst. On začne jemně pumpovat do mých úst, když jeho ruka zatáhne za mé vlasy, držíc mi hlavu na místě.

„Budu, „říká, najednou se snažíc odstrčit mou hlavu. Nepohnu se. Chci víc. Otevřu víc ústa a vezmu ho hlouběji. Uzamknu ústa kolem jeho penisu a i nadále pohybuju svou rukou. On ještě několikrát přirazí do mých úst.

„Indi,“ vykřikne, jak jeho tělo se otřese pode mnou. „Ježíši… Indiiii.“

To je poprvé, kdy mi řekl mým pravým jménem.

••••

„Indi. Probuď se,“ Slyším někoho říkat. Otevírajíc mé oči, jsem překvapena, když vidím Cartera, jak se na mě hezky usmívá. „Museli jsme usnout,“ říká ospalým hlasem, když si tře oči.

Cože? Jsem stále v polospánku a omámená. Pak si vzpomenu, kde jsem a co jsme udělali. Napřímím se.

„Sakra.“

„Je to v pořádku. Je stále noc. Jen jsem myslel, že by ses mohla chtít dostat domů dřív, než tvůj táta zjistí, že nejsi doma,“ říká sladce. Při pohledu směrem k mému oknu od pokoje, vidím, že je venku ještě tma. V jeho pokoji, nicméně není. Jeho noční lampa svítí. Do prdele. Jsem stále nahá. Moje ruce vyletí směrem nahoru, zakrývajíc moje prsa, jak moje oči zběsile hledají na posteli pyžamo. Nikde ho nevidím. Cítím, jak můj obličej rudne.

„Jsi v pořádku?“ Ptá se, opírajíc se o loket.

Nemůžu se přimět navázat s ním oční kontakt. „Nevíš, kde je moje oblečení?“

„Hej,“ říká, pokládajíc ruku pod mou bradou s cílem zvednout mou tvář k jeho.

„Jsi v pohodě? Lituješ toho?“ ptá se, když se naše oči setkají. Nelituju. Jak bych mohla? To, co jsme spolu sdíleli dnes v noci, bylo úžasný. Cítím se teď trochu nepříjemně. Něco jiného je být před ním nahá ve zmítání vášně a teď. Je to poprvé, co jsem kdy někoho nechala mě takhle vidět.

„Ne, nelituju,“ odpovím upřímně. „Jen se chci obléknout.“ Natáhne ruku a odstraní mé ruce, které zakrývají moje prsa.

„Prosím tě, neskrývej se přede mnou,“ žádá. Zní jako by ho ranily mé činy.

„Tvoje tělo je krásné. Nikdy se kvůli němu nestyď a nebuď v rozpacích. Zvlášť se mnou. „Říká to s takovou upřímností, že si nemůžu pomoct a usměju se. Kdo věděl, že je schopen říci něco tak sladkého?

„Děkuju.“ Co jiného můžu říct? Sáhne dolů a zvedne šaty z podlahy.

„Myslím to vážně,“ je všechno, co říká, když mi podá pyžamo. Můj úsměv se rozšiřuje.

Když jsem oblečená, vstanu z postele. Jsem stále v šoku z toho, co se stalo dnes večer. Nejsem si jistá, kam nás tohle dovede, pokud někam, ale nikdy nebudu litovat toho, co jsme udělali. Nikdy.

Vstanu a Carter jde za mnou k oknu. Nejsem si jistá, jestli bych ho měla na rozloučenou políbit a tak to neudělám. „Uvidíme se zítra,“ říkám, když přehoupnu nohy přes okenní parapet.

„Hej.“ Natáhne se a jemně mě uchopí za paži. „Vím, že jsme tady dnes večer jen blbli, ale nedělej věci mezi námi divný, ano?“

„Dobře.“ Otočím hlavu a naposledy se na něj usměju. „Dobrou noc,“ říkám, když skočím z okenního parapetu.

„Dobrou noc, děcko.“ Ohlédnu se přes rameno a zúžím na něj oči, díky čemu se zasměje.

Stojí tam a čeká, až budu bezpečně zpět ve svém pokoji. Zvednu ruku, abych mu zamávala, než zavřu okno, a on mi ukáže prostředníček. I když to udělá, tak se usmívá. Myslím, že to jen jeho způsob, jak udržet věci mezi námi v pohodě.