Bastard - 10. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Carter

Vůbec zatraceně netuším, co se právě teď stalo. Jednu chvíli spolu vycházíme a tu další se věci změní. Ona se změní. Něco se s ní děje, ale já nemám tušení, co. Do prdele s tím. Přesně kvůli tomu jsem vždy na pozoru a k lidem se nepřibližuju.

„Jak bylo ve škole, zlato?“ Zeptá se moje máma, když vejdu dovnitř.

„Dobře,“ odpovím a líbnu ji na tvář, než zamířím k pokoji. Nemám právě teď náladu si povídat. Stále se snažím přijít na to, co se s Indianou tak náhle stalo. Nikdy jsem ji neviděl chovat se takhle chladně. Je to poprvé, kdy jsem s někým sám sebou, tedy kromě mámy. Poprvé, jsem se snažil být normální. Velká zasraná chyba. Ty zatracená zdi nejsou postaveny bez důvodu.

Moje máma mi vždy říká, že se potřebuju lidem otevřít a důvěřovat víc. Důvěřuju ji, ale jen ji. Ačkoli vím, že má pravdu. Nemůžu držet to, co nám udělal děda, proti všem ostatním. Logika mi říká, že ne všichni jsou jako on. Je to těžký zlozvyk, kterého se nedá hned tak zbavit… To dělám od doby, co mi bylo pět. To je důvod, proč mám tetování. Jako připomínku důvěřovat. Nebo to je aspoň to, o co se snažím. Podívejte, kam mě dovedlo Indianě důvěřovat. Zasraně nikam.

Sedím na posteli, položím lokty na kolena a zabořím hlavu do rukou. Moje mysl se snaží v tom všem najít smysl. Snažím si vzpomenout přesně na to, co jsem ji řekl a doufám, že najdu odpovědi.

Slyším zatroubení, podívám se směrem k Indi pokoji a zachytím okamžik, kdy si dává přes rameno tašku a vyřítí se ze svého pokoje. Vstanu a vydám se k oknu. Kam to kurva jde?

Indiana

Jakmile dorazím k Meg domů, tak mě začne tahat do svého pokoje. „Večeře bude připravena za hodinu, holky,“ zavolá její máma.

„Díky, mami,“ odpoví Meg.

„Děkuji, paní Millerová,“ dodávám. Meg mě zatáhne do svého pokoje. Sundá mi batoh a hodí ho na podlahu, pak mě nasměruje k posteli s rukou mezi mými lopatkami.

„Co se to sakra s tebou děje?“ Zeptá se, jakmile se posadíme.

„Hádej.“

„Co udělal teď?“ Její tvář se zkřiví odporem.

„Mě nic. No trochu… on jen…“

„Jen co?“

„Něco mi před několika dny řekl. Nejsem si jistá, jestli bych ti to měla říct. Je to trochu osobní a dost špatné,“ přiznávám.

„Jako vážně, musíš mi to hned říct.“ Zasměju se, když ji vidím vzrušením házet rukama kolem sebe. Libuje si v drbech.

„Nejsem si jistá, jestli bych měla.“ Cítím se, jako bych měla Cartera zradit, pokud jí to řeknu.

„Řekl ti, abys to nikomu neříkala?“ Ptá se. Vím, že to říká, aby se mě pokusila navnadit a já jí to prozradila. Byla to taková intrikánka.

„Ne.“

„Tak v čem je potom problém?“ Ptá se a zvedá v naději obočí.

„Mám pocit, jako bych měla zradit jeho důvěru. Nejsem si jistá, jak by se cítil, kdybych to někomu dalšímu řekla.“ řeknu jí.

„Je to šťavnaté co?“ Mne si ruce. „Podívej, jestli mi to nechceš říct, je to v pořádku. Respektuju to. Ale potřebuju, abys věděla, že nevědomost mě pravděpodobně zabije.“

„Ty jsi takový ňouma.“

„Je to na tobě, zlato. Víš, že mi můžeš věřit. Navzájem si můžeme všechno říct. Možná bych ti mohla pomoci, pokud budu přesně vědět, s čím máš problém,“ říká. Věřím jí se svým životem. V mém srdci vím, že ještě nikdy nic nikomu neprozradila, když jsem ji něco řekla, tak jako ona ví, že bych to neudělala já.

„Myslím,“ odpovídám s pokrčením ramen.

„Tak mi to řekneš?“ Zaječí. Nic není legračního na tom, co se chystám říct. Vím, že bude stejně šokována jako já, když mi to řekl.

„Slib mi, že to zůstane mezi námi.“ I když vím, že není třeba se ptát.

„Malíčkový slib,“ říká a dává mi malíček. Balím svůj malíček kolem jejího. Zhluboka se nadechnu, než promluvím.

Když jí řeknu všechno, co mi řekl Carter, tak ji oči skoro vypadávání z důlků. „To není zasraně možný.“

Je vyvedená z míry. Není to žádná maličkost. Je to obrovský.

„Ano, je. Vidíš, proč jsem váhala ti to říct?“ Její ústa jsou stále otevřená. Jsem si jistá, že jsem musela vypadat stejně, když to Carter přiznal. Stále mě štve, že si tím musel projít.

„Dostával zaplaceno za sex?“ Řekne s kamennou tváří.

„Uh Huh.“

„Kurva. Musí být dobrý. O důvod víc, proč bys na něj měla skočit.“ Oči se jí zvednou nahoru ke stropu, a usměje se. Ach. Můj. Bože. Ona myslí na jeho sexuální dovednosti, vím to. Natáhnu se a plácnu ji po ruce.

„Jsi nechutná,“ zasměju se.

„To je důvod, proč jsi naštvaná?“ Ptá se. Hej. Posloucháš mě vůbec?

„Ano i ne.“

Meg natáhne ruku a položí ji na mou. „Víš, jací jsou chlapi. Myslí jejich ptáky a ne jejich mozky, miláčku.“

„Viním jeho bytnou, ne jeho. Bylo mu teprve patnáct. Využila ho.“

„Vidí to on takhle?“ Místo odpovědi zavrtím hlavou. „Samozřejmě, že ne. Vrznul si a dostal zaplaceno. Ukaž mi jednoho patnáctiletého nadrženýho kluka, který by neskočil po této šanci.“

„No jo,“ odpovím. „Ale pořád si myslím, že je to nechutné.“

„Záleží na tom, jak stará ta paní domácí je. Jestli jí je kolem osmdesátky, tak je to hrozný.“ Obě se zasmějeme její poznámce.

„Řekl, že jí bylo kolem třicítky:“ Říkám jí znechuceným tónem, když zakoulím očima.

„Pfff,“ říká a máchá zápěstím. „Znám hodně lidí, kteří vypadají ve svých třiceti sexy. Tohle všechno se stalo, když jsi ho ještě neznala, takže by tě to vlastně štvát nemělo.“

„No to je ta věc. Slíbil mi, že jí znovu neuvidí,“ musím přiznat.

„A udělal? Víš určitě, že tam včera byl?“ Ptá se a oči se jí rozšiřují, jak čeká na mou odpověď.

„Myslím, že ano. Měl nějaké díly stranou v obchodě pana Gregoryho, protože si je nemohl dovolit.

Dnes peníze měl.“

„To neznamená, že je má od ní. Možná, že mu je dala máma.“ Kdyby to nebylo tak moc peněz, pak by to mohla být jedna z možností.

„Tyhle díly stály víc než tisíc dolarů, Meg. Jeho máma nepracuje a nezdá se mi, že by pan Shepard dal zrovna jemu takovou hotovost. Když jsem se ho zeptala, kde ty peníze vzal, řekl, že včera k nějakým penězům přišel, ale neupřesnil to. Jak by sedmnáctiletý vydělával více než tisíc dolarů za jeden den, víš…?“

„Do prdele, jestli mu dala tolik peněz jen za sex, musí být zasraně úžasný v posteli. Jako ohromující.“

Má asi pravdu, ale nemám žádné plány to zjistit. Musím zůstat co nejdál od Cartera – podělanýho – Reynoldse, jak jen budu moc. Bude to těžké, když bydlím vedle něj, ale pokud chci chránit své srdce, tak nemám na výběr.

Carter

Polovinu noci jsem proseděl čekáním, až přijde domů, ale ona nikdy nepřišla. Ráno jsem byl zasraně naštvaný. Naštvaný, že jsem nechal svou stráž kvůli ní spadnout. Naštvaný, že se ke mně chovala divně a nemám ponětí, proč. Naštvaný, že nikdy nepřišla domů.

Ani se neobtěžuju na ní dál čekat, abych ji odvezl do školy. Jaký to má smysl? I kdyby byla doma, tak po jejím včerejším chování stejně nejspíš nebude chtít. Do prdele s ní.

Možná je lepší, když se vrátíme k tomu, co jsme byli. Nic. Tohle je příliš složitý. Bolí mě z toho zasraně hlava.

Během dne jí několikrát vidím, ale když si mě všimne, otočí se a jde jiným směrem. Díky tomu jsem naštvaný ještě víc. Na oběd je znovu u stolu s Bradem. Díky tomu se ve mně vaří krev.

Odpoledne nejsem překvapen, když se neobjeví na parkovišti. Na cestě domů, ji vidím čekat na autobusové zastávce. To mi říká všechno, co potřebuju vědět. Ignoruju ji, když projedu kolem. Hněv neodezní. Ten je nyní nahrazen bolestí. Nenávidím ten pocit. Byla to dlouhá doba, od té doby, co jsem se cítil takhle. Odmítnutý.

Měl jsem v plánu, pracovat odpoledne na autě, ale nakonec na to nemám náladu. Místo toho popadnu skicák zpod sedadla spolujezdce a jdu do mého pokoje. První věc, kterou udělám, je že zatáhnu žaluzie. Nepotřebuju žádné připomínky Indiany. A rozhodně nechci riskovat, že ji uvidím.

Sedím na své posteli s mým zády opřený o čelo postele. Jestli můžu ztratit sám sebe ve svém kreslení, nebudu ztrácet čas přemýšlením o ní.

Jakmile ho otevřu, vidím tam Candicino číslo. Jsem v pokušení jí zavolat.

Možná, že ztratit se v nějaké náhodné kundičce je přesně to, co potřebuju. Indi dala jasně najevo, že nemá zájem.

Vytahuju svůj telefon z kapsy a rozhodnu se jí zavolat. „U telefonu Candice,“ říká, když to zvedne.

„Hej, Candice, to je Carter. Byl jsem u vás v neděli –“

„Ale já vím, kdo jsi. Máš ten druh tváře, na kterou dívka nikdy nezapomene. Rozhodl ses využít mé nabídky?“ zavrní, jak mě přeruší.

„Jo. Pořád to platí?“

„Samozřejmě. Řekni čas a místo a já tam budu, fešáku,“ říká svůdně.

„Dnes v noci?“

„Dnešek zní perfektně. V práci končím kolem šesti. Co kdybychom se sešli v osm?“

„Skvělý. Napíšu ti moji adresu,“ říkám s obavami. Nejsem si ani jistý, jestli to chci udělat.

„Těším se na to,“ odpoví.

Když ukončí hovor, napíšu jí adresu a požádám ji, aby mi zavolala, až se bude blížit. Nevysvětlím proč. Hádám, že to zjistím, jakmile se sem dostane. Nejsem si jistý, co si o mě bude myslet, když se bude plížit přes okno v pokoji, ale s tím si budu dělat starosti později.

••••

„Kurva. Neřekl jsi mi, že stále žiješ s rodiči. Kolik ti vlastně je?“ Ptá se Candice , jak ji vytahuju oknem.

„Brzy mi bude osmnáct.“

„Do prdele. Jsi ještě dítě,“ říká šokovaným tónem, jak ji postavím na zem.

„Nejsem zasraný děcko,“ odseknu. Ze všech slov, vybere tohle.

„Vypadáš starší.“ Co má věk se vším co dočinění? Možná jsem mladý, ale vím, že budu zatraceně nejlepší píchačka, jakou ona kdy měla.

„Budeme to dělat, nebo ne?“ Zeptám se frustrovaně, když s ní začnu ztrácet trpělivost.

„Uklidni se,“ odpoví, přičemž udělá krok směrem ke mně a obejme mě kolem pasu, tiskne své měkké tělo proti tomu mému.

„Neřekla jsem, že je to problém, fešáku. Jsem jen překvapená, to je všechno.“ Její rty najdou můj krk, jak si líbá cestičku čelisti k ústům, které překryje mými. Zabalím paže kolem jejího pasu a přitáhnu si ji blíž. Ona je první člověk, kterého jsem políbil od Indi. Kupodivu nic necítím. Rozhodně jsem něco cítil, když byly moje rty uzamčené s Indianinými. Vyvolala ve mně pocit, který jsem nikdy necítil, který jsem kurva nenáviděl.

Otevírám oči, můj pohled se pohne směrem k jejímu oknu. Skvělý. Ona tam stojí a pozoruje nás. I odsud mohu jasně vidět bolest přilepenou na její krásné tváři. Pak v jednu chvíli zatáhne své žaluzie a je pryč. Co to sakra dělám?

Přerušuju polibek a podívám se na Candice. „Je mi líto, nemůžu to udělat,“ Přiznávám a znovu se dívám směrem k Indi oknu.

„Cože? Proč?“ Sleduje mé zorné pole, když pořád zírám na místo, kde Indi stála jen před několika vteřinami. „V čem je problém?“ Zeptá se a já se od ní odtáhnu a zamířím k posteli. Sednu si, opřu si lokty o kolena a pohřbím svou tvář do dlaní.

„Není to tebou,“ odpovím bez očního kontaktu.

„Tak co?“ Ptá se a sedá si vedle mě. Co jí můžu říct? Mám, miluju / nenávidím vztah s holkou od vedle? Nemůžu to říct, ale překvapivě to je přesně to, co jí řeknu. Řeknu jí všechno. No trochu. Skončíme tak, že sedíme na mé posteli a mluvíme přes hodinu, než nakonec odejde, nespokojená. Jsme dva. Jeden jednoduchý polibek a zasraný děcko, mě zničí.

Cítím se jako blbec za to, co jsem udělal. Oběma, jí i Indi. Naštěstí, Candice to vzala sportovně. Mám potápějící se pocit v mém žaludku, že to nebude Indiany případ.

A měl jsem pravdu.

••••

Šest dní uplynulo a já jsem ji sotva viděl. Ani se mi nepodívá do očí. Tvrdohlavý osel. Od té doby má pořád zatáhnuté žaluzie ve svém pokoji. Po incidentu s Candice, byla Indi dva dny zamčená sama v domě. Dva zasrané dny. Ani nešla do školy.

Zeptal jsem se jejího otce, jestli je v pořádku, když jsme pracovali na autě. Řekl mi, že jí nebylo dobře kvůli změně počasí.

Kvůli počasí, poserte mě.

Nechápu jí. Byla to ona, kdo se ke mně začal divně chovat, ignorovala mě a vyhýbala se mi na každém kroku. Ačkoli nemusím být géniem, abych pochopil, že na mě byla naštvaná kvůli Candice. Což je totálně v prdeli. Co se stalo s mou ohnivou holkou? Tou, která odmítala moje hovadiny? Přál bych si, aby mě už dál nenechávala tápat. Řekla mi, co se to sakra děje. Aspoň bych věděl, kde si stojím. Bolí mě z toho hlava.

Dokonce i Megan mi dává smrtící pohledy, když kolem ní projdu. Zeptal jsem se jí, ten druhý den, jak se měla a ona mě zasraně poslala do háje. To, co mě sere ze všeho nejvíc je, že při několika příležitostech, kdy jsem viděl Indi ve škole, byl ten zmrd, Brad s ní. Jestli se s ním poflakuje, aby mě nasrala, pak to funguje.

Rád bych toho hajzla poslal k zemi.