TM - 15. kapitola

Překlad: Clarissa

Peter

Sleduju skrz dalekohled, jak Sara vstupuje do domu jejích rodičů; pak otevírám svůj laptop a zapínám obraz z kamery v chodbě. Sařiny rodiče bydlí v malém, čistém domě, který by potřeboval pár vylepšení, ale na druhou stranu je teplý a útulný. Dokonce můžu říct, že to je domov, ne jen místo k žítí. Z nějakého podivného důvodu mi to připománá Tamilin dům v Daryevu, i když tenhle americký předměstský domov není nic jako horská vesnická chata.

Sara v chodbě políbí oba své rodiče, a pak je následuje do jídelny. Přepnu tam obraz kamery, přiblížím ji na její tvář, když se zdraví s ostatními hosty – se starším párem a vysokým, štíhlým mužem něco po třícítce. Jsou to Levinsonovi a jejich syn Joe, právník, se kterým chtějí Sařiny rodiče, aby s ním randila. Něco ohavného se ve mně vzbouří, když si Sara s pravníkem potřesou dlaněmi se zdvořilým úsměvem. Nechci ji s ním vidět; jenom ta představa mě nutí chtít mu vrazit kudlu mezi jeho žebra.

Včera, když se na ni usmíval ten barman, chtěl jsem udeřit pěstí do jeho usmívající se držky, a dneska je ta potřeba násilí ještě silnější. Možná bych si ji ještě neměl nárokovat, ale ona bude moje.

Sara pomáhá svým rodičům přínést předkrmy a sedá si vedle toho právníka. Zapínám odposlech a poslouchám, jak ti dva spolu hovoří.

Na někoho, kdo právě zjistil, že její manžel vedl dvojí život, je ta malá doktorka pozoruhodně vyrovnaná, její usmívající se maska pevně na místě. Nikdo, dívající se na ni, by nepoznal, že před tím než sem přišla, se schovávala hodiny ve své skříni a brečela. Šla tam, aby unikla kamerám, a já jí dovolil, aby měla tenhle čas jen pro sebe. Byla by ještě víc naštvaná, kdybych vešel dovnitř a objal ji – kdybych se ji pokusil utišit tím způsobem, kterým jsem chtěl. Potřebuju jí dát více času, aby si zvykla na tu představu nás dvou – a uvěřila, že jí neublížím.

Večeře trvá několik hodin; pak Sara pomáhá své matce s uklízením stolu a omluví se, že odchází. Právník ji žádá o telefonní číslo, a ona mu ho dává, ale můžu vidět, že to je jenom ze zdvořilosti. Její tváře jsou dokonale bledé – není tam dokonce ani náznak barvy, která zaplavuje její tvář v mé přítomnosti – a její řec těla hovoří o lhostejnosti. Joe Levinson ji nezajímá, a to je dobře. Znamená to, že se dostane domů živý.

Sleduju Saru z odstupu, když jede na kliniku, a pak čekám v autě, až dokud se neobjeví, zabavujíc se jejím sledováním skrz kamery, které jsem nainstaloval uvnitř kliniky. Vím, že to, co dělám, je v nejlepším případě chování stalkera, ale nedokážu sám sebe zastavit. Musím vědět, kde je a co dělá. Musím si být jistý, že je v bezpečí. Mohl bych svěřit fyzickou stráž Antonovi a mým dalším chlapům – už na ni dohlíží, když já nemůžu – ale chci tu být osobně. Chci ji vidět na svoje vlastní oči. S každým dnem, který uběhne, moje touha po ní zesiluje a teď, když jsem s ní měl skutečný rozhovor, se moje fascinace rychle mění v posedlost. Musím ji mít. Brzy.

Vychází z kliniky o tři hodiny později, a já ji sleduju, když jede do hotelu. Zřejmě si myslí, že tam bude víc v bezpečí než v jejím domě se všemi těmi kamerami, ale mýlí se. Čekám, než se zapíše v hotelu a odejde nahoru do jejího pokoje, a pak vystoupím z auta a jdu dovnitř.