SF - 3. kapitola

Překlad: Marta

Lexi

„Pořád navštěvuješ ty setkání na koleji, miláčku?“

„Ano, tati.“

„Pořád správně jíš? Pořád dodržuješ svou dohodu s doktorem Lundem?“

„Tati! Nezmeškala jsem jedinou schůzku. Ani jednu za ty roky. Můžeme přestat vytahovat tyhle záležitosti pokaždé, když voláš?“ zasténala jsem.

Táta byl na chvíli zticha, pak promluvil tichým tónem. „Lexi, je to tvůj poslední rok. Jsi v univerzitním týmu roztleskávaček, což jak víš je pro tebe spouštěcí mechanizmus a ten tlak se s univerzitou zvyšuje. A po tom, co Daisy provedla…“ Každý sval v těle se mi okamžitě napjal. „No, nemůžeš obviňovat mě a mámu, že si děláme starosti, jak se s tím vyrovnáš.“

Povzdechla jsem si a stiskla si kořen nosu mezi ukazováček a palec. „Já vím. Ale jsem dobrá, tati. Slibuji.“

„Dobře, miláčku.“ Linka ztichla a táta zašeptal, „Jsem na tebe tak pyšný. Že ses odtud dostala, bojovala proti všem svým strachům a vzala si zpátky svůj život. Jen si přeji, abychom tě mohli vidět.“

Můj krk byl ucpaný, když jsem slyšela sílu emocí přicházejících od mého táty. Takového jsem ho neslyšela ode dne, kdy jsem opustila nemocnici. „Rozumím, tati. Máš své pacienty, o které si dělat starosti. Jsou mnohem důležitější než sledovat mě roztleskávat.“

Dopáleně se zasmál. „Jsou důležití, miláčku. Ale nemyslím si, že jsem byl někdy šťastnější, než když jsem tě sledoval roztleskávat.  Máš na tváři ten pohled, ten, který mi říká, že tvoje duše je šťastná. Je to už příliš dlouho, co jsem tě takovou viděl.“

„Já vím,“ řekla jsem tiše.

„Zavolej nám brzy. A pamatuj, vždycky jsme tady, když budeš mít špatný den.“

„Dobře. Řekni mámě, že jí miluji.“

„Zůstaň silná, miláčku.“

S tím zavěsil a o minutu později jsem pořád svírala telefon. Ten, který mi říká, že tvoje duše je šťastná. Neuvědomovala jsem si svého tátu tímto způsobem. Ale zase, dříve jsem se o někoho nebo něco příliš nestarala, když mě měl ve své moci ten hlas. Když byly mé dny o počítání gramů tuku a odmítání jídla … o úsilí o dokonalost – tenkou a nádhernou dokonalost. Bylo to všechno o mě. Bylo to vždycky o jídle.

Nebyla jsem sobecká, to mě naučilo poradenství. Byla jsem nemocná a nemohla jsem vidět nic mimo svůj cíl …mou …poruchu.

Nenáviděla jsem přemýšlení o tom čase. Je pro mě těžké vzpomínat si, jaké to bylo, ne kvůli pocitu viny, ale protože bych mohla být v pokušení padnout zpátky. To pokušení by tu bylo vždycky. Vždycky by byla šance, že bych podlehla znova. Ale došla jsem tak daleko a bylo příliš zraňující přemýšlet o zlomené mladé dívce, kterou jsem tehdy byla.

Žuchla jsem zády na černou, prošívanou deku na posteli a zírala jsem na vzorek na stropě mého pokoje v sesterském domě, pak na kalendář na zdi.

Uběhlo přes tisíc dnů.

Dnes čtyři roky.

Před čtyřmi roky právě v tento den jsem byla prohlášena za vyléčenou a rodiče mi dali svolení jít na vysokou školu. Místní, samozřejmě. V žádném případě by mě nenechali přestěhovat se do jiného státu, kde by nemohli zakročit, kdybych se k tomu znova vrátila.

Vyléčená. Zvláštní slovo. Věděla jsem, že jsem nebyla vyléčená – přinejmenším ne doopravdy. Denně jsem bojovala, každou hodinu, proti touze vrátit se zpátky do toho času. Stále jsem pokládala jídlo za svého nepřítele, extrémní cvičení a hladovění byly mí přátelé. Ale nevrátila bych se zpátky. Nemohla bych. Byla jsem silnější. Uzdravená. Měla jsem nové přátele, přátele, kteří nevěděli nic o mé problematické minulosti. Měla jsem znova život a nevzdala bych se ho. Musela jsem se pohybovat dopředu, žádné ústupky, žádné vzdávání se.

Lexington, přibrala jsi na váze… přerušil mě hlas, proti kterému jsem tak tvrdě bojovala, neodbytná ozvěna vzadu v mé mysli. Tvoje boky jsou širší…. Na stehnech máš celulitidu. Víš, jak se zlepšit. Jen mě nech, poddej se mi.

Nikdy mě neopustil. Vždycky tam byl, čekající na ideální moment k využití. Čekající, aby mě oslabil dost na to, abych ho nechala převzít zpět kontrolu.

Potřásla jsem hlavou a zastrčila ho zpátky do jeho jeskyně. Aby znova neunikl. Kdyby to udělal, věděla jsem, že by nakonec vyhrál a já bych nebyla schopná jít dál. Nakonec by se mu podařilo zabít mě.

Ozvalo se zaklepání na dveře a rozletěly se, což mě vytrhlo z temných myšlenek. Cass, moje blonďatá texaská přítelkyně, holka, která mluvila bez filtru. Rčení bylo pravdivé: v Texasu bylo všechno větší, včetně Cass. Ale záviděla jsem jí. Vlastnila to. Žila tím. Nosila svou velikost s hrdostí.

Jakmile jsem jí uviděla, posadila jsem se rovně, široce se usmála a hrála roli bezstarostné holky, která se vždy usmívá. Dívky, která se skrývá za svým make-upem, předělané dívky, která přišla na Alabamskou univerzitu, aby unikla své minulosti.

„Čau, mrcho! Jak to jde?“ Cass vešla do místnosti, na sobě džíny s kamínky s obvyklým přiléhavým černým tílkem, a žuchla sebou na moje černé sametové milované křeslo po straně místnosti.

„Co děláš v posteli v pět hodin odpoledne?“ Její modré oči se najednou rozšířily. „Oh doprdele! Díváš se na porno? Potřebuješ nějaký…“ sehnula hlavu a zašeptala s odstupem, „Lexi čas?“

Popadla jsem polštář, zasténala a hodila ho na její hlavu, právě když zvedla prostředníček na levé ruce, točila ho jako vibrátor a olízla si rty. Polštář jí zasáhl do obličeje a zamračila se.

„Dobře, ale žádná hanba udělat se sama… Jen říkám! Dělám to aspoň dvakrát denně. Dobře, dělala, dokud se o tyhle záležitosti nezačal starat Jimmy-Don. Bože, co ten kluk umí dělat jen se špičkou jazyka!“

„Díky za oznámení, Cass,“ řekla jsem suše. Jen zakývala obočím jako odpověď.

„Takže, kde jsou Ally a Moll?“ zeptala jsem se. Ally nejkrásnější holka, kterou jsem kdy viděla, zásluhou její španělské matky má exotický latinský vzhled a Molly, náš britský génius, který sem na Alabamskou univerzitu dorazil před několika měsíci získat magisterský titul. Pod hromadou hnědých vlasů a tlustými podivínskými brýlemi byla krásná. A Molly, nejuzavřenější dívka, kterou jsem znala, dokázala zaujmout pozornost nejpopulárnějšího kluka v kampusu – Roma „Střelu“ Prince, bratrance Ally a hvězdného quarterbacka Tidů.

„Studují, myslím?“ nakonec odpověděla Cass.

Cass se zavrtěla na sedadle a zírajíc na mírně pootevřené dveře se naklonila dopředu. „Co je sakra s Molly a Romem?“

„Nevím. Nikdy jsem nepoznala, že by se ten kluk staral o někoho jiného než své kamarády a pak přijde Molly a najednou jí vždy sleduje, snaží se s ní mluvit.“

„Určitě se dostane do řečí.“

„Říkala ti Moll o tom něco?“ zeptala jsem se.

Cass mě udeřila svým jo-mám pravdu pohledem. „Ne, drahoušku. Víš, že tahle holka nesdílí svoje vnitřní pocity. Ale, kurva, Rome Prince! To bych nedávala, kdyby to do mě vrážel tenhle týpek!“

Vrhla jsem oči k pohybu u dveří. „Ahoj Moll! Ahoj Ally!“

Molly plaše vstoupila do pokoje, postrkovala si brýle po nose. Ally jí následovala a mračila se káravě na Cass.

„O čem jste mluvily? Slyšela jsem moje jméno,“ zeptala se Molly ostražitě.

Povzdychla jsem si a střelila pohledem ke Cass, která se jen lhostejně povalovala na sedadle.

„Erm…“ zamumlala jsem a děkovala svému bílému make-upu, že překrýval zčervenání z rozpaků.

Cass protočila oči. „Mluvily jsme o tom, že celá vlhneš pro Roma Prince! Pan Přeměněný – nenarazit si – už žádnou - kundičku!“

Ally udělala zvuk zvracení. „Cass! Je to můj bratranec! Ježíšikriste! Ten kluk je jako můj zatracený bratr!“

Mollyiny hnědě oči se za skly brýlí zvětšily a vyprskla, „Zatraceně Cass! Mohla bys být ještě hrubší!“

Cass zamrkala. „Ok, mluvily jsme o tom, jak Střela Prince má pro tebe velký tvrdý penis.“ Podívala se na Molly. „Je tohle lepší pro tvou majestátnost?“

Molly byla teď jasně červená a Ally jí dala ruku kolem ramen. „Nic se mezi námi neděje,“ mumlala Molly. Dokonce i Ally vypadala, že nevěří tomuhle ospravedlňujícímu se prohlášení.

„Hovadina!“ vyštěkla Cass.

Molly položila své knihy na prádelník a dala ruce v bok. „Cass, dost!“

Cass pokrčila rameny. „Cokoliv, Moll… Budeš mít navrch, až kulka zasáhne raz dva, pamatuj na moje slova.“

Molly si povzdychla a chytla se za kořen nosu. „Proč se obtěžuji?“ zašeptala.

„Takže teď jsem se svým hezkým kovbojem JD, Molly bude takééé souložit se Střelou, Ally, no, je příliš krásná, aby dlouho zůstala sama, takže co jediné zůstává ty, sexy Lexi, moje malá gotická princezno,“ řekla Cass, naklánějící se dopředu na sedadle.

Molly a Ally přešly místnost a posadily se vedle mě. Molly zírala na dřevěnou podlahu. Cass měla tendenci otřásat naší nesmělou anglickou přítelkyní.

„Nemyslím si Cass. Ne tu klučičí věc, díky,“ ujistila jsem.

Cass přikývla a našpulila rty. „Ahh… Jsi na jeskyňky, ne vepřové meče. Make-up, zvláštní oblečení, metalová musika, to konečně dává smysl.

„Cass - “

„Ne, Lexi, chápu to. Viděla jsem, jak si prohlížíš můj žlábek. Je to super. Najdou se tu nějaké číči, s kterými se můžeme poflakovat. Vím, začneme s dámským fotbalovým týmem. Tyhle mrchy milují - “

„Cass! Nejsem lesba! Prostě přestaň!“

„Dobře, uklidni se, holka! Není to ostuda lízat klitorisy.“

„Dobrý Bože! Molly, Ally, můžete jí to vysvětlit!“ řekla jsem očividně rozčilená.

Molly mi položila ruku na záda, aby mě přinutila oddechnout si a přestat drtit zuby. Nesnáším, když se někdo dotýká mých zad.

Molly se otočila ke Cass. „Myslím, že jednoduše říká, že ještě není připravená na přítele, Cass. Nech ji být. Není to naše starost.“

Cass byla najednou vážná. „Proč, Lexi? Nikdy jsi neměla kluka za celou dobu, co tě znám. Co se děje?“

Srdce se mi dalo v hrudi do pohybu a dlaně se začaly potit. Mollyina ruka mi ztuhla na zádech, a vím, že ucítila mojí napjatou reakci. Alespoň, že ona byla člověkem, který byl víc uzavřený než já, nic by neřekla.

„Prostě ne, Cass. Teď udělej čáru za touhle konverzací, dobře?“

Cass si povzdychla a rozhodila ruce, ale nechala to být, když jsem se přesunula zkontrolovat čas na svém telefonu.

Sakra, mám zpoždění!

Vyskočila jsem z postele a popadla peněženku.

„Jsi v pořádku, drahoušku?“ zeptala se Ally s obavami a já přikývla s naučeným nadšením.

„J-j-já mám trénink, m-musím se tam dostat,“ koktala jsem neurčitě a začala se shánět po pokoji po klíčích od auta. Ve skutečnosti jsem měla sezení s doktorem Lundem, mým psychiatrem, a poslední dobou byly nutné. Moje myšlenky se dostávaly na nebezpečné území.

Allyino obočí se stáhlo. „Roztleskávačky dneska nemají trénink.“ Ztuhla jsem, držela jsem se zády ke svým přátelům a snažila se vymyslet výmluvu. Udělala jsem chybu. Ally právě vystoupila z týmu roztleskávaček, aby se soustředila na studium. Znala rozvrh jako své boty.

„Já…já domluvila jsem si soukromou schůzku s Lylem. Budeme pracovat na našem kaskadérském kousku. Promluvíme si později lidi.“

Když jsem vycházela ze dveří, sevřela mi Cass ruku. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku, Lex?  Byla jsi v poslední době opravdu rozrušená. Nejsi sama.“

Namalovala jsem si největší falešný úsměv, přikývla hlavou a přijala svou falešnou osobnost roztleskávačky. „Samozřejmě, že jsem, Cass. Můj život je prostě teď bláznivě hektický. Jsem v pořádku, miláčku. Slibuji.“

 S tím jsem utekla ze dveří, nechala předstírání a stala se na chvilku skutečným já.