Overlooked - 31. kapitola

Překlad: Hobit

ZANE LEWIS

„Dnešní večer je tak pěkný,“ poznamená máma, jak my tři jdeme přes trávník k Polsenovým. „Jsem ráda, že uzavíráme naše oslavy výročí takto.“

„Bude to pěkné, klidné ukončení týdne,“ řekne táta a podívá se na mě. Nezeptal se mě, jak šel rozhovor s Harper, ale vím, že ho to tíží stejně tak jako mě.

Vím, že budu muset čelit Nadine a Harper několik pár hodin. Harper a já jsme nechali věci mezi námi jen tak vyset ve vzduchu, že ani nevím, co budeme dělat kromě vyhýbání se mluvit o něčem osobním dnes večer. A jak nám to půjde?

Přistihnu se tahat za košili a kalhoty. Nedělal jsem to od doby, co jsem nastoupil na základnu. Vím, že jsem opravdu nervózní, pokud se nemůžu přestat vrtět. Prostě se uklidni, Zane. Dnešek v pohodě přežiješ a ať se cokoliv děje mezi tebou a Harper, přijdeš na to později.

„Bev, Nolane, Zane!“

Vidím napětí v Nadiných očích, když nás pozdraví u dveří, ale usmívá se, a tak vím, že není třeba říct něco, o čem bychom se teď bavit neměli. Bude to noc přetvářek.

„Mockrát ti děkuju, že to pro nás děláš, Nadine,“ řekne máma a políbí ji na tvář. Potřesu si s Marshallem a zamávám na Harper. Když na řadu přijde políbit Nadine na tvář, sotva mě k sobě pustí dost blízko.

„Nadine tvrdě pracovala od včerejšího večera,“ Marshall řekne a vede nás do jídelny a já se pár krát rychle nadechnu a podívám na Harper, abych viděl, jak to zvládá. Stačí jeden pohled a vím, že to cítí taky. Dnešní večer bude vážně zajímavý.

„Vzpomněla jsem si, jak vždy ráda vzpomínáš na to, co za první jídlo jste měli na líbánkách, a tak jsem vám ho chtěla udělat,“ říká Nadine a máminy oči se rozšiřují.

Znovu se podívám na Harper. Navzdory tomu, že jsme dospěli k nějaké téměř dohodě, že budeme v podstatě předstírat, že se nedávných několik dní nestaly, nemohu přestat se na ni dívat.

Dokonce, i kdybych neměl v mé mysli téměř nepřetržitou připomínku toho, jak dobrý byl náš první sex - i když byl v koupelně mých rodičů - bylo by nemožné si ji nevšimnout. Má na sobě krátké černé šaty s lemem, který je pár centimetrů nad koleny. Nemá skoro žádný výstřih, ale nepotřebuju ho, abych si vzpomněl na to, jak skvěle vypadají její prsa. Myšlenka na to, že ji zbavím šatů a že ji opět budu mít, proudí mým srdcem, že to sotva dokážu vydržet.

Všichni se posadíme, kromě Nadine, která jde do kuchyně, aby šla proto, co přinese jako první. Vypadá to tu jako v restauraci, která by vás stála celou výplatu, čtyři talíře na stole přede mnou, dvě misky na straně, tři různé sklenice.

„Nadine, myslím, že ses asi zbláznila,“ říká máma, stejně jak Harpeřina máma vyjde z kuchyně s podnosem v rukou. Má tam láhev vína a šest koktejlových sklenic se čtyřmi krevetami a dvěma omáčkami.

„Krevetový koktejl, klasicky podávaný s aioli a koktejlovou omáčkou,“ říká Nadine. Začne nám pokládat sklenice na vrchní talíř a dá láhev vína Marshallovi, aby ji otevřel.

Přísahám, skoro upustí mou koktejlovou sklenici na mne, účelně, než se vrátí na své místo. Harper mi věnuje rychlý pohled. Ať už je v Nadiné mysli cokoliv, zřejmě není právě teď mým velkým fanouškem.

„Abychom začali pořádně tuto poslední událost, Nadine a já jsme vybrali na začátek Prosecco,“ Marshall vysvětlí a poprvé ve svém životě cítím, že alkohol nemusí být řešením trapných situací, ale možná spíš je zhorší.

Díky bohu, že je ho málo, abychom se všichni opili, protože od toho, jak se Nadine už chová, nepotřebuje, aby se její zábrany snížily.

„Takže, Zane, už jsi přemýšlel o tom, že znovu narukuješ?“ Podívám se na Nadine, když se zeptá na otázku a na chvíli ji nenávidím. Vidím ji ten pohled v očích. Je to, jako by chtěla, abych ublížil její dceři, jako by chtěla, abych řekl špatnou věc, i když si nejsem jistý, co by byla ta správná věc, a Harpera mě nenáviděla nadobro.

„Pořád o tom přemýšlím,“ říkám.

„Zane má dost času na to, aby na to přišel. Nemusí se rozhodnout ještě pár měsíců,“ řekne máma a já si nemůžu pomoci, ale být ji vděčný.

„Víte, slyšela jsem, že čím dál tím víc žen narukuje do armády,“ Nadine řekne, jak Marshall začne všem nalévat.

„V dnešní době, mají ženy tak mnoho možností,“ okomentuje to Marshall a já ho chci kopnout.

„Och, to ano, tolik toho pro ženy je,“ Nadine řekne a věnuje mi další z těch jejích pohledů.

„K ženám, které se mnou pracují, chovám velký respekt,“ řeknu a vím, že musím udělat něco, abych tohle zastavil. Po vší té její těžké práci se opravdu Harpeřina máma snaží zničit večeři na počest výročí mých rodičů v jejím domě?

„Jak se jmenovala ta dívka, kterou si naposledy přivedl sebou domů, Zane, Tracy?“

Na chvíli zavřu oči. Přivedl jsem sebou Tracy domů hlavně proto, že neměla rodinu, kterou by o svátcích navštívila. Předtím a po tom jsme spolu trávili čas ale jen jako přátelé a příležitostně, těsně před výročím mých rodičů přestoupila na jinou základnu.

„Jo, Tracy. Je teď v Německu,“ říkám a doufám, že Nadine přejde na jinou cestu, jak do mě šťourat.

„To je jedna věc, s níž bych se v armádě nikdy nedokázala vypořádat a to se skutečností, že by tě mohli téměř kdykoli narukovat do zámoří a tví milovaní by tě určitě museli nechat jít,“ říká Nadine.

„Naštěstí, díky tomu, že má těsně před koncem, to pro Zanea není skutečné riziko,“ řekne máma a já se snažím dojíst krevetový koktejl a vypít šumivé víno.

Marshall a můj táta oba dělají svou roli, aby se věci udržely za chodu, a nevím, jestli Harpeřin táta o situaci ví, ale drží se jako šampion. Mluví o tom, jak dokonalý je krevetový koktejl, a jak dobré jsou obě omáčky.

Harper je tišší, než jsem ji kdy viděl, po malých soustech jí krevety spolu s omáčkami a pomalu upíjí vína. Tohle bude nejdelší zasraná večeře mýho života a jen doufám, že ji oba zvládneme.