Overlooked - 29. kapitola

Překlad: Hobit

ZANE LEWIS

Zkontroluju se v zrcadle. Mezi naší hádkou, sexem, který jsme měli a blížící se večeří, nemám páru, o čem s Harper budeme mluvit. Je toho tolik.

Ale vím, že něco musíme udělat. Její máma ví, že jsme na zahradě blbli, ale neví o sexu a určitě neví o hádce. Pokud věci budou mezi námi napjaté na té večeři, hodně věcí může vyjít najevo a všechno zničit a tak trochu mám pocit, že dlužím rodičům, abych nebyl všeho toho důvodem.

Mířím dolů. Táta sedí v obýváku a sleduje nějaký pořad o mimozemšťanech.

„Čau, kam pak jdeš Zane?“

Zastavím se a pokrčím ramenem. „Jen se projít, někam do lesa,“ řeknu.

„Přemýšlel jsi už o tom, o čem jsme spolu včera mluvili?“ Táta se na mě intenzivně podívá a já nervózně pokrčím ramenem.

„Přemýšlel,“ řeknu.

„Chtěl bych s tebou mluvit. Než půjdeš ven,“ říká táta.

Vyklenu obočí. „Dobře jsi mi poradil. Nevím, co dalšího bys mi chtěl říct,“ řeknu mu.

„Dnes ráno jsem mluvil s Nadine.“

Měsíce výcviku mě naučily nedát ve svém výrazu nic znát, a za to jsem právě teď vděčný. Jsem plný očekávání, co můj táta řekne dalšího.

„Nemluvíš s Nadine každé ráno?“

„Zane, sedni si.“

Chci mu říct, že na to nemám čas, ale pokud si nesednu, bude to ještě horší, může zavolat do místnosti mámu nebo tak něco.

„Vlastně musím už vyrazit,“ začnu.

„Máš se setkat s Harper, že jo?“ Táta se mi stále dívá do očí a po chvíli přikývnu.

„Ano,“ připustím.

„Když jsme včera mluvili, přemýšlel jsem, o kom je řeč, někdo koho už nějakou dobu znáš, někdo, o kom jsi ´tímhle způsobem´ nepřemýšlel a tak,“ táta řekne.

„Nikdy jsem neřekl, o koho jde,“ poznamenám.

„Tady ve městě není moc svobodných dívek z tvé střední,“ říká mi táta.

Zaúpím. Měl jsem na tohle pomyslet, byl jsem tak moc zaneprázdněný zakrýt skutečnost, že je to Harper, že jsem na tohle nepomyslel.

„Jo,“ řeknu.

„Takže když mi Nadine řekla, že vás nachytala, dal jsem si dvě a dvě dohromady,“ říká táta.

„Takže to mění to, co jsi mi včera řekl?“ Jen chci, aby tahle konverzace skončila co nejrychleji.

Harper už je určitě v domku na stromě a dělá si starosti, kde jsem.

„Chci ti něco objasnit,“ řekne mi táta.

„Do toho,“ řeknu s přikývnutím a vím, že se mi to pravděpodobně nebude líbit, ale dlužím svému tátovi vyslechnutí, pak se jeho radou řídit nemusím.

„Ať už ta věc mezi tebou Harper je cokoliv a děje se, nebudu o tom spekulovat, dokud nebudeš připraven mi o tom povědět a pak tu máš tu věc s armádou,“ řekne táta.

„Správně,“ řeknu a přikývnu, aby pokračoval.

„Moje rada pro tyto dvě věci zní. Pokud jsi do Harper zamilovaný, pak bys měl počkat, kam to povede a možná zvážit odchod z armády, pokud to tedy vypadá vážně. Ale pokud to nikam nepovede a ty to víš už teď, musíš zatím udělat tlustou čáru a musíš znovu narukovat, abys na ní znovu nenarazil.“

Chvíli se na tátu po jeho malém proslovu dívám a musím uznat, že jeho ráda dává docela smysl. Je tam jen jeden problém.

„Já ale nevím, co se mezi námi děje,“ připustím.

„Tak to bys to měl co nejdříve zjistit,“ řekne táta s úsměvem.

Navrtím nad tím hlavou, ale má pravdu.

„Promluvím s ní a uvidíme, jestli něco vymyslíme,“ řeknu mu.

„Jen se ujisti, že dnešní večeři nepokazíš. Tvoje máma se na ni opravdu moc těší, protože je to taková tečka za našimi oslavami výročí a chce, aby byla perfektní i proto, že nás zítra znovu opouštíš.“

Zaúpím nad tím a vstanu. Musím si pospíšit do lesa, než si to Harper rozmyslí a odejde.

„Budu se snažit,“ řeknu.

„Vím, že ti nemusím připomínat, abys držel hlavu v zpříma,“ řekne mi táta a znovu mi věnuje ten svůj pohled.

Rozhodnu se odejít dřív, než mi znovu poradí, už tak mám toho plnou hlavu.

Alespoň má táta lepší názor na celou tu situaci, než Nadine, podle toho co jsem byl schopen včera dostat z Harper. Ale jak se dostanu z domu a zamířím k lesu, nevím, jestli to není kvůli tomu, že si je jistý, že se rozhodnu narukovat.

Zavrtím hlavou, najdu cestičku, která vede k domku na stromě, a myslím na to, jak se všechno změnilo ve zmatek. Harper na mě může být stále naštvaná a já si nejsem jistý, jestli bych ji to měl mít za zlé. Nadine je na mě určitě naštvaná. Nevím, jestli o tom řekla mojí mámě, ale jsem si jistý, že máma kvůli tomu bude nejméně naštvaná.

Musíme všechno napravit a přijít na to, co to k čertu děláme. Část mě chce věci s Harper nechat v klidu, říct, že jsme prostě udělali, co jsme udělali a měli to nechat za námi. Ona je ve městě a já jsem stále v armádě, alespoň ještě na pár měsíců. Každopádně, je opravdu žena dobrým důvodem, proč odejít z armády?

Počkej, dokud si s ní nepromluvíš a nevyslechneš si, co si o tom myslí ona a pak na to přijdeš.

Před sebou vidím domek ale Harper ne. Čekal jsem, že ji uvidím pod ním, že tam bude čekat ale ona nikde. Starý domek na stromě vypadá v dobrém stavu.

„Zane?“

Rozhlédnu se kolem po Harpeřiném hlasu.

„Tady nahoře!“

Vzhlédnu a tam je, stojí v domku, vykukuje přes větvičky jednoho z oken.