KOWS - 11. kapitola

Překlad: Tanulka

Harper

Stále jsem u Donnina stolu, ramena vzadu, připravená na válku.

Bylo jedenáct padesát. Potřebovali jsme odejít, abychom byli v Midtownu včas na oběd s mým otcem, ale Max ještě nebyl ve své kanceláři.

Nemluvila jsem s Maxem od té doby, co vyšel z mého bytu. Požádala jsem Donnu, aby mi poslala informace o setkání s mým otcem a řekla, že jdu na oběd s mým otcem a Maxem pro dobro týmu. Bylo to ale tak, že jsem to udělala ráda. Dobře, nebyla jsem šťastná, ale byla jsem připravená na oběd se svým otcem. Chtěla jsem být viděna jako vítězný tým. Oběd by mi pomohl jen tehdy, kdyby to mělo znamenat větší pravděpodobnost, že budeme úspěšní v našem boji.

Měla jsem na sobě námořní šaty, těsně nad kolena s hranatým výstřihem a odpovídajícím sakem, šitým na míru, do pasu. Byl to můj šťastný obleček na pohovory – a podobný jednomu od Prady, který jsem si nemohla dovolit.

„Donno, musím hned odejít,“ řekl Max, když procházek kolem mě do své kanceláře. Donna ho následovala a položila mu složku, kterou nesla na stůl.

Max se objevil ve dveřích. „Harper,“ řekl a urovnal si límeček na svém námořním saku. Chtěla jsem k němu přikročit a uhladit mu prsty látku. Vypadal dobře. Vždycky vypadal dobře.

„Jsi připravený?“ Zeptala jsem se ho.

Jenom přikývl a vydali jsme se k výtahu.

„Hodně štěstí,“ zavolala na nás Donna.

Stali jsme mlčky u výtahu a čekali, obklopeni zaměstnanci King & Partneři. Měla bych mu poděkovat za boty. Asi si myslel, že jsem mu nebyla vděčná, ale tak to nebylo.

Jen to ve mně vyvolalo vzpomínky na otce a jeho extravagantní dary, které mi posílal, když jsem byla dítě, abych se lépe vyrovnala se skutečností, že zapomněl na mé narozeniny nebo se nedostal k tomu, aby mě navštívil, když řekl, že přijde.

Možná můj názor změnily ty krásné boty od Jimmyho Choo, ale stále jsem si myslela, že se Maxovi nepovedlo správné načasování. Dárek byl spíše poděkováním, než úplatkem. Pravděpodobně si neuvědomil, že vypadá, jako by se snažil díky dárku se mnou manipulovat. Při této skutečnosti jsem došla k porozumění některého jeho zvláštního chování v sobotu. Uvědomila jsem si, že z nějakého důvodu byl vůči mě trochu nepříjemný. Opravdu nešlo ho zastavit v tom, aby se mě snažil svádět nebo mě šukat, jako by to byla jeho práce. Ale mimo svádění a sex si nebyl jistý tím, jak se chovat.

Když jsme Max a já nastoupili do výtahu, který vyrazil, začali jsme mluvit současně.

„Chtěla jsem se omluvit,“ řekla jsem.

„Děkuji, že jsi přišla,“ řekl.

Obrátili jsme se k sobě a usmáli se.

„Ty boty byly krásné,“ řekla jsem.

Odvrátil pohled. „Bylo to nevhodné. Neměl jsem to dělat.“ Přitiskl si ruku na vlasy a dívala jsem se na jeho dlouhé prsty a cítila jsem je po celém těle.

„Bylo to opravdu hezké.“

„Zdálo se mi, že se ti také líbí, když je v sobotu dostala Amanda.“

Ušklíbla jsem se. Byly vyšší, zářivější, více sexy, než ty jeho dcery.

„Vím, že jsem tě připravil o spoustu tvého času. Obětovala jsi nám víkend…“

„Nic světoborného.“ Nemohla jsem připustit, aby si myslel, že je nezdvořilý ke své dceři a chtěla jsem ji před ním chránit. Nemohla jsem být ta horší. Opravdu Amandu miloval a ona jeho. Král Wall Streetu měl tajnou identitu v Connecticutu jako otec a rodinně založený muž.

Naše první doteky, polibky a sex byly v době, kdy jsem ho znala jen jako kariéristu, bezohledného a arogantního egomaniaka. Ale tenhle jeho život mimo práci ho dělal ještě atraktivnějším. A já jsem věděla, že proti tomu bojuju.

„Děkuji, že jsi dnes přišla. Předpokládal jsem, že se ke mně nepřipojíš,“ řekl.

Obdivovala jsem skutečnost, že mě znovu nepožádal, abych na oběd přišla. Nesnažil se na mě tlačit. Ale potřeboval to. Chtěla jsem tady být. „Říkala jsem ti, že to chci stejně jako ty. Jen mám jiné důvody.“

„Nikdy jsi se svým otcem o tom nemluvila – omlouvám se, o Charlesi Jayne?“

Nadechla jsem se. Nechtěla jsem o tom mluvit. Teď ne. Nikdy.

Pokrčila jsem rameny a on se ani nepohnul, aby řekl něco víc. Prostě jsme jen seděli, okna se míhala kolem nás a hučení, houkání, dunění New Yorku vyplňovalo mlčení mezi námi. Mělo to být nepříjemné, ale byla jsem si jistá, že kdybychom spolu nešukali, snažila bych se udržet zdvořilý rozhovor, možná bych se dokonce snažila na svého šéfa zapůsobit.  Nějak se to všechno zdálo nadbytečné. Vynikající vyrovnanost.

V restauraci bylo plno a já si hned sedla na červené sedátko. Byli jsme první, kdo přišel, což byla úleva. Měli jsme čas na přípravu. Nebyla jsem v La Grenouille roky. Vlastně jsem tu nebyla od té doby, co jsem tu naposledy byla se svým otcem. Toto místo se vůbec nezměnilo.

„Je to tady velmi…“ Max se rozhlédl po restauraci, jeho čelo se nakrabatilo a jeho rty se pevně sevřely. Byla jsem si docela jistá, že Max nebyl zrovna „Four Seasons“ chlapík. Tedy ten typ, který oceňuje a preferuje raději chladný a moderní styl. Dekorace v La Grenouille byla staromódní.

Tapeta na zdi byla zlatá a krémová. Křišťálové lustry rozdávaly žluté světlo, které sestupovalo jako těžká deka. Zbytek New Yorku oslavoval Ameriku dvacátého prvního stolení, ale když jsme byli tady, jako bychom předstírali, že jsme ve Francii devatenáctého století.

Musela jsem potlačit smích. „Už jsi tu někdy předtím byl?“ Zeptala jsem se.

„Ne.“ Zamračil se. „A teď vím proč.“ Rozhodil ubrousek a položil si ho do klína.

„Všechno je tak staré. A všechno je tak velmi…“, než mohl Max dokončit svou myšlenku, uvedl číšník mého otce, který přišel na čas.

Max se postavil, ale můj otec pozdravil nejdříve mě. „Harper, jak se máš?“ Zeptal se, když jsem se naklonila dopředu, abych přijala polibek na tvář. Není pochyb o tom, že pořadí pozdravu se snažilo Maxovi naznačit, že je méně důležitý. I když jsem si nedokázala představit, že by to mělo nějak Maxe naštvat. Ve skutečnosti spíše viděl svou dceru, tak mu přišlo rozumné, nejdříve pozdravit ji.

„A vy musíte být Max King,“ řekl můj otec a potřásl mu rukou.

Zestárl od té doby, co jsem ho viděla naposledy. Pořád byl hezký, ale jeho vlasy obsahovaly více soli smíchané s pepřem a stíny pod očima byly také nové. Pořád byl pohledný a já přemýšlela, jestli to byl jeho vzhled, co svedl mou matku a všechny ty ostatní ženy nebo peníze či moc?

„Takže, Harper,“ řekl můj otec a vzal si jídelní lístek od číšníka. „Pracuješ v King & Partneři.“

Podívala jsem se na Maxe a pak zpátky na otce. „Ano. Už to budou tři měsíce.“

Přikývl, položil svůj jídelní lístek, ale neodpověděl. Ticho bylo nepříjemné, ale nevěděla jsem, co na to říct. Nechtěla jsem o něm nic vědět, takže na co se ptát? Byla jsem si docela jistá, že když něco řeknu, bude to pichlavé a trochu falešné, protože tak jsem to cítila.

„Jsme rádi, že ji máme na palubě.“ Naplnil Max mlčení.

Můj otec zvedl obočí. „Proč jsi mi to neřekla?“

Zapomněl snad, že spolu nemluvíme? Občas se mi pokoušel dát peníze přes právníka a já obvykle odmítla. To byl rozsah našeho vztahu.

„Produkuje tu nejlepší práce, jakou jsem kdy u juniora viděl,“ řekl Max a opřel se zpět. Bylo to zjevně přehnané, vzhledem k tomu, že svým červeným perem počmáral celou mou Bangladéšskou zprávu, ale předpokládám, že si myslí, že tím mého otce obměkčí.

Můj otec neodpovídal. Snažila jsem se natočit hlavu, protože jsem nechtěla, aby bylo zřejmé, že jsem se podívala na Maxe, ale chtěla jsem vidět výraz v jeho tváři. Byl nepříjemný jako já?

„Roky jste o spolupráci se mnou usiloval, pane Kingu,“ řekl můj otec a narovnal si kravatu. „To je důvod, proč jste najal mou dceru?“

Max se odmlčel, než odpověděl. „Měl jsem štěstí, že jsem získal někoho tak talentovaného. Je šikovná a tvrdě pracuje.“ Max se usmál. „Jsem jen vděčný za to, že se Vám nepodařilo jí přesvědčit, aby pracovala pro JD Stanley,“ řekl, jako by nedělal ten největší úlisný kompliment v historii. Chtělo se mi na něho usmát, dotkl se mě a podíval se na mě výrazem podpory. „Ale abych odpověděl na Vaši otázku, netušil jsem, že je to Vaše dcera až do konce našeho telefonátu. Není to něco, o čem by se kdy zmínila.“

„Opravdu?“ Zeptal se.

„Jediná věc, o které byste měl hned na začátku vědět,“ řekl Max, když se naklonil dopředu.

„Nelžu.“

„Ale chtěl jste už dlouho pracovat pro JD Stanley,“ řekl můj otec.

„Máte pravdu. Chtěl. Stejně jako zbytek mých konkurentů.“

Číšník nám naplnil skleničky a já se hned natáhla po stopce té své.

„Zdá se, že jste houževnatější, než většina. Trochu ochotnější udělat cokoli, co je potřeba,“ komentoval můj otec.

„Jsem rád, že jste si mé houževnatosti všiml,“ odpověděl Max. „To je to, díky čemu je King & Partneři geologicky nejúspěšnější výzkumnou firmou v Americe.“ Můj otec se na mě podíval a já se zadívala do svého klínu. „To a kvalita práce, kterou děláme.“

Max netrpěl nedostatkem sebejistoty a dělal dobře. Měl být na co pyšný a já byla hrdá na to, že ho znám.

„Věděl jste, že s námi Harper spolupracuje, když jste mi volal?“ Zeptal se Max a otočil se k mému otci. Byla to otázka, na kterou se zoufale očekávala odpověď. Podle mých zkušeností byla jakákoliv akce mého otce vždy sobecká, a jestliže zavolal Maxovi, protože věděl, že pro něho pracuji, nevěděla jsem, proč by to dělal.

„Změní moje odpověď něco?“ Zeptal se můj otec.

„Rozhodně ne. Vím, že když uvidíte naši práci, pochopíte, co pro Vás můžeme udělat a pak na důvodu toho, proč jste mi zavolal, už nebude záležet.“

Můj otec si položil pěst před ústa a zakašlal. „Lidé říkají, že jste v tom, co děláte, nejlepší.“

Pauza. „Což byl důvod, proč jsem zavolal. Nevěděl jsem, že pro Vás Harper pracuje, dokud jste nezavolal Margaret.“

Vzala jsem si vodu. Byla jsem si jistá, že můj otec říkal pravdu. Proč by to měl vědět? Do tohoto okamžiku o to neměl ve svém životě žádný zájem. Proč by se to mělo změnit právě teď?

„Baví tě tvoje práce, Harper?“ Zeptal se.

Přikývla jsem. „Ano, baví. Rozhodla jsem se pro společnost King & Partneři, protože jsou nejlepší. Nechtěla jsem nikoho jiného.“ Cítila jsem na sobě Maxův pohled. Byla jsem tím naprosto posedlá a chtěla jsem s Maxem pracovat. Na škole jsem si přizpůsobovala projekty, abych pak v životopise měla to, co King & Partneři zaujme. Dokonce, když jsem letěla do New Yorku navštívit na čtvrtého července Grace, šla jsem naši budovu navštívit. Vždy jsem King & Partneři znala a jedině tam jsem chtěla být.

„Víš, že teď, když je ti pětadvacet můžeš se svým svěřeneckým fondem dělat cokoliv. Nemusíš dělat nic, co bys nechtěla,“ řekl můj otec a hladil si přední část kravaty.

Mluvil o mém svěřeneckém fondu před mým šéfem? Nechtěla jsem dělat se svým svěřeneckým fondem nic? Záměrně se mě snažil trápit? Přimět Maxe, aby se cítil nepříjemně? Myslela jsem si, že budeme mluvit o podnikání.

„Chci pracovat u společnosti King & Partneři. Tvrdě jsem na této příležitosti pracovala. A nepotřebuji tvé peníze.“ Bylo pro něho tak těžké uvěřit, že jsem dost dobrá, že bych to chtěla? Tento oběd měl být o obchodu a ne o tom, abych dokazovala svému otci, že nepotřebuji žádný svěřenecký fond. „Mohu se zeptat, proč v tomto okamžiku přemýšlíš o outsourcingu? Něco se v poslední době změnilo?“ Zeptala jsem se.

Moje oči vystřelily k Maxovi, který přikývl, povzbuzujíc mou otázku a to mi dovolilo si trochu odpočinout.

Můj otec si povzdechl. „No, myslím si, že je dobré držet si lidi, které pro Vás pracují. Sleduji, co děláte, a myslel jsem si, že bych si o tom mohl poslechnout víc.“

Po zbytku oběda jsem mlčela a soustředila se na odpovědi, které poskytl můj otec na Maxovi otázky a snažila jsem si je uchovat v paměti. Snažila jsem se zapomenout na to, že ten muž, který tu seděl, byl se mnou geneticky spojen a soustředila jsem se na něho jako na klienta.

Bylo to poprvé, co jsem viděla Maxe s klientem. A bylo jasné, proč byl tak úspěšný. Měl jednoduše kouzlo, kterým můj otec odhaloval věci, a nebyla jsem si jistá, že to tak plánoval. A Max to vše dělal, aniž by se nějak snažil. Nechal mého otce ovládnout rozhovor, ale způsob, jakým ho Max zavedl k určitým tématům, bylo patrné, že Max je ten, kdo rozhovor vede.

Byl tak brilantní, jak říkali, že je.

Věděla jsem, že je chytrý, ale nepočítala jsem s tím zbytkem – charisma, kontrola. Bylo to jako sledovat kouzelníka v práci, který očaroval lidi, aby mu řekli svá tajemství.

„A samozřejmě Harper bude pracovat na prezentaci,“ řekl Max a zachytil můj pohled, když jsem se na něho zadívala. Podívala jsem se zpátky na mého otce a usmála se.

„Ona?“ Zeptal se překvapeně. „S tak málo zkušenostmi?“

Skvělé. Další shození před mým šéfem. Přemýšlela jsem, jestli věděl, že nemusí verbalizovat každou myšlenku, kterou měl.

Nejhorší část toho byla, že jsem si nebyla jistá, že to neřekl, aby mě shodil. Myslím si, že měl prostě jen tak málo respektu k mým pocitům a nenapadlo ho, že mi ubližuje.

„Ano, pane. Chci to dát svým nejlepším lidem,“ řekl Max.

„No, jestli jste tak dobrý, jak jste říkal, měl bych Vašemu úsudku věřit,“ odpověděl můj otec a s donucením se usmál.

Vzpomínky na čekání na jeho auto, které mě mělo vyzvednout na mé narozeniny nebo zavolání na Vánoce, které mě udržovalo v koncentraci. Drahý dar, který vždy následoval, aby se omluvil za to, že mě tak trýznil, a abych ho znovu milovala do té doby, než mě zase příště zklamal.

Pevný uzel, který seděl v mém žaludku, když matka omlouvala jeho nepřítomnost na všech tanečních i školních vystoupeních, mi svíral břicho. Ponížení, které jsem pocítila, když jsem si uvědomila, že můj nejmladší nevlastní bratr dostal nabídku pracovat pro JD Stanley hned po maturitě, mi spalovalo kůži.

Myslela jsem si, že nebudu nic cítit, když přijdu na oběd po tak dlouhé době, která uplynula, a budeme moci spolu obchodovat.

Ale odpuštění bylo příliš bolestné, že se nedalo zapomenout.

Ne dnes. Bylo to jako rozseknutí staré jizvy. Nezaslouží si můj čas nebo pozornost. Nezasloužil si, abych kvůli němu trpěla. Už ne.

***

Když jsem stála ve své kuchyni a nalila Patrona do skleniček umístěných na mostě Golden Gate, postavila jsem láhev vedle něho.

Tequila mi udělá dnes dobře a pomůže mi usnout. Max se po obědě vydal na další setkání v Midtownu a nechal mě, abych se sama vrátila na Wall Street. Byla jsem vděčná za prostor, za čas na přípravu k návratu zpět do kanceláře. Po zbytek odpoledne jsem však byla neproduktivní, procházela si myšlenky a sledovala hodiny, jako bych je mohla urychlit. Chtěla jsem se co nejdříve vrátit domů a pít.

A „propo“ tequilla. Alkohol mě zvedne z mého pocitu ztráty, opuštění, hanby, jeho síly, kterou mě zranil.

Když jsem se přiblížila ke skleničce, někdo zaklepal. Mohla to být Grace, ale ta by pravděpodobně zavolala, aby se ujistila, že jsem doma. Ne, byl to Max.

Přemýšlela jsem o Maxovo silném těle nad mým, zajíždějíc do mě a to mě naplňovalo lépe, než tequilla.

Otevřela jsem do široka dveře a pozvala ho dovnitř. Přešel přes práh a zavřela jsem za ním dveře.

„Ahoj. Chtěl jsem jen zkontrolovat...“

„Chceš panáka?“ Zeptala jsem se ho.

Mlčel a zavrtěl hlavou. Otočila jsem se a zamířila zpátky do kuchyně.

Zvedla jsem plnou skleničku a než jsem si ji stačila přiložit ke rtům, Max mi ji vytrhl z ruky.

Očekávala jsem, že ji položí zpátky k ostatním, ale místo toho ji i všechen obsah vyhodil do dřezu.

Zvuk roztříštěného skla o kov se rozlil do ticha mezi námi.

Předstírala jsem, že to neudělal. Natáhla jsem se do skříňky a vytáhla jinou skleničku na panáka. Naplnila ji opět tequilou. Tentokrát jsem ji držela pevně, aby mi ji Max nemohl vytrhnout. On mi ji, ale vzal jako by nic znovu. Když se chystal ji znovu hodit do dřezu, řekla jsem: „Ne, nerozbíjej jí. Líbí se mi.“

„Alkohol ti nepomůže,“ řekl a vylil obsah sklenky do dřezu, skleničku položil na pult. Popadl láhev a zašrouboval víčko.

Založila jsem si ruce na hrudi. „Jsi tak nudný.“ Zněla jsem jako teenager, ale na to byl zvyklý. Položil láhev do ledničky a přistoupil ke mně. „Já vím.“ Zvedl mi bradu a podíval se na mě. „Kolik jsi toho už vypila?“

Pokrčila jsem rameny, nechtěla jsem mu říct, že mi zničil zábavu dřív, než začala.

„Harper, řekni mi to.“ Přejel palcem po mé čelisti, byl drsný a intimní. Moje tělo se uvolnilo, jako kdyby byl tequilla, a pomalu jsem zavřela oči.

Rozmotala jsem ruce. „Nic.“

Přikývl a přitáhl si mě do objetí, otočil kolem mě jeho dlouhé paže a tím mě obklopila jeho vůně, kterou jsem měla spojenou se sexem, pohodlím a mírem. Nechala jsem ho mě držet a zatlačit můj obličej na jeho hruď, omotala jsem ruce kolem jeho pasu.

„Nejsem telepat, ale myslím si, že možná jsem ti dneska přivodil nějaké problémy.“ Když jsem neodpověděla, trochu mnou zacloumal. „Nechceš o tom spíš mluvit, než aby ses opíjela?“

„Určitě ne,“ odpověděla jsem. Je tady, drží mě, všechno je teď mnohem lepší.

„A děkuji za boty. Jsou krásné a miluji je. Neumím dobře přijímat dary.“ Zasmál se. „Mohl bych se zeptat, proč?“

Pokrčila jsem rameny a on už se mě na nic neptal.

Stáli jsme v mé kuchyni po dobu, která vypadala jako hodiny, jen se vzájemně drželi, dokud se mi nepodařilo říct: „Jsem v pořádku.“ Jeho hrudník tlumil moje slova.

Povzdechl si, jeho žebro se zvedalo a klesalo i s mými prsy. „Měl bych jít,“ řekl, ale nepustil mě.

„Ne,“ zašeptala jsem.

„Nechci to.“ Znělo to unaveně. Jako kdybych mu mým objetím brala všechnu energii. „A to je důvod, proč bych měl jít. Řekli jsme, žádné další výlety do Vegas.“

To jsme řekli a bylo to správné. Problémem bylo, že čím víc času jsem s ním trávila, tím víc jsem ho chtěla.

„Pak pojeďme někam jinam,“ řekla jsem, sjíždějíc rukama po jeho zádech až k jeho bokům.

„Harper,“ zašeptal.

„Aruba,“ navrhla jsem. „Nebo Paříž.“

Natáhl hlavu a políbil mě na krk. Moje kolena se oslabila. Na to jsem čekala od chvíle, kdy začal oběd, až do poslední chvilky, kdy se mě dotkl.

„Nebo jen tady,“ řekla jsem a zaryla prsty do jeho boku a kolem krku. „Polib mě,“ zašeptala jsem.

„Prostě tu buď se mnou.“

Popadl mě za zadek a položil své rty na moje, nejdříve vlevo a pak vpravo. Chtěla jsem víc. Chtěla jsem jeho.

Nevěděla jsem, jestli se mě pokouší mučit nebo stále zvažuje výhody a nevýhody toho, když se mnou znovu bude.

Sklouzla jsem rukama dolů po jeho hrudi a on mě chytil za zápěstí, dřív, než jsem ho stihla přemluvit, aby se mnou zůstal.

„Chceš mě, viď?“ Zeptal se a položil moje ruce na pult za mnou.

Chtěla jsem utopit celý den. „Polib mě.“

„Myslíš si, že je to o tom, aby ses cítila lépe. Ale není to tak,“ řekl, aniž by očima opustil mou tvář. „Je to o tomhle.“ Zvedl ruce a přitiskl mi je na obličej. „O způsobu jakým cítíš, když se tě dotýkám.“ Sklonil se a políbil mě do koutku rtů, škádlil mě a nechal mě čekat. „O tom, jak mě potřebuješ, jak chceš ode mě šukat víc a víc, dokud ti bude stačit dech.“

Rozkopl mi nohy svým kolenem.

Nemohla jsem se s ním hádat. Nic, co říkal, nebylo nepravdivé.

Chtěla jsem ho. Každou vteřinu. Od té doby, co jsem se s ním setkala.

Dokonce, i když jsem si myslela, že je to kretén, chtěla jsem ho.

Ale neměla jsem to připustit.

Vykřikla jsem, když se natáhl po opasku mých legín a jeho naléhavá ruka se zasunula do mých kalhotek.

„Vidíš?“ Zeptal se mě. „Jsi mokrá jen pro mě.“

Přejel dvěma prsty po mém klitorisu k mému vchodu, aniž by se mě dotkl. Zkroutila jsem své boky snažíc si ho zasunout hlouběji.

„Přiznej to,“ řekl. „Přiznej, jak moc mě chceš.“

Posunula jsem ruce na pultu k jeho. Chytila jsem ho za košili a rozepínala mu knoflíčky.

„Ne,“ řekl, sundal mi ruce z jeho oblečení a odhodil mi je stranou.

Byla jsem frustrovaná a zklamaná.

„Přiznej to,“ řekl.

„Chci šukat.“ To byla pravda.

„Jsi ta nejvíc rozzuřená žena, kterou znám. A to jich ve svém životě mám dost.“ Vytáhl mi tričko a způsobil, že jsem se třásla, když sjížděl dlaní po mé kůži.

„Kurva,“ řekl.

Když jsem si uvědomila, že nemám podprsenku. „Řekni mi to. Řekni mi to teď.“

„Budeš se pak cítit líp?“ Zeptala jsem se a přemýšlela. „Potřebuješ vědět, že žena touží po tobě a ne po někom jiném?“

Pomalu pokývl hlavou. „Jen ty. Potřebuji to slyšet od tebe.“

„Proč?“ Zeptala jsem se, když se sklonil a vzal mou bradavku do úst, jazykem kroužil kolem ní a sál ji. Zatímco prsty tahal tu druhou.

„Protože je to pravda,“ řekl a opět mě políbil na rty. „Protože to je to, co cítím kdykoli na tebe myslím, kdykoli jsi blízko.“

Do mých končetin se rozeběhlo teplo, objala jsem jeho krk a dívala se mu do očí. Podíval se na mě zpátky a zvedl mě na kuchyňský pult.

Přikývla jsem. „Je to pravda. Chci tě.“ Když jsem ty slova vyslovila, zněly tak měkce. Všiml si toho?

„Já vím,“ řekl a jeho pohled sjel na má ústa, těsně předtím, než přitiskl svá ústa, na má.

S úlevou jsem vydechla. Spoutala nás vrstva klidu, jako kdyby nás vzájemné přijmutí svázalo dohromady. Můj jazyk našel jeho a místo toho, aby byl naléhavý a posedlý, jsem mu dovolila jít si svým tempem. Povzbuzovala jsem ho, aby si mě vzal.

Naklonil se a políbil můj nos. „Když máš na sobě oblečení, nemůžu nic dělat,“ řekl a zvedal mě za pas.

Co jsem to připustila? Řekla jsem, že chci víc? Nebyla jsem si jistá, ale nemohla jsem se soustředit, když stahoval moje legíny, majíc vyhaslý pohled v očích. Jeho palec zkoumal mou kůži, jako by nemohl uvěřit tomu, co viděl. Na ničem jiném nezáleželo.

Když mé oblečení dopadlo na podlahu, shodil mě z pultu a vedl z kuchyně k mé posteli. Když jsme tam předtím byli spolu, oba jsme se chovali jako bychom byli proti času.

Přitahováni jeden druhým a zoufale se snažíc uspokojit jeden druhého, co nejdříve pro případ, že zazvoní zvonek a někdo nám řekne, že už nemáme čas. Teď to bylo jiné. Naše polibky byli líné, naše pohyby malátné. Sjížděl rukama po mém těle. Přiložil ruku na mé vnitřní stehno, když si lehal vedle mě.

„Máš na sobě kravatu,“ zašeptala jsem.

„Jak jsem řekl, jedna z nejbystřejších juniorů, se kterými jsem kdy pracoval.“

Usmála jsem se a natáhla se, abych mu ten hedvábný materiál sundala z krku, rozepnula jsem mu vrchní knoflíčky košile a sklouzla rukou po kůži těsně pod krk. Vzdychla jsem.

Rychle vstal, v minutě byl nahý a odhodil svůj oblek za tři tisíce dolarů na zadní stranu mého gauče. Pak, aniž by se zeptal, otevřel zásuvku mého nočního stolku a vytáhl kondom.

Pohladila jsem jeho tvář a on se na mě podíval. „Byl jsi s někým?“ Zeptala jsem se ho.

„Ne,“ odpověděl. „Já...“

Položila jsem mu palec na rty. Nemusel to vysvětlovat. Nebyla moje starost, co se dělo v jeho světě nebo v mém světě, ale chtěla jsem to, co se dělo teď. Nechtěla jsem do zítřka na to myslet, až zítra zvážím důsledky. Chtěla jsem se opít z jeho očí, jazyka a rukou, které, jak se mi zdálo, mě zcela uctívají.

Naklonil se dopředu a políbil mě, vsunujíc si můj spodní ret mezi zuby, předtím, něž mě kousl a zatlačil jazykem proti mému. Mohla bych ho líbat navždy. I kdyby jeho penis přestal fungovat, mohla bych být po zbytek života šťastná s jeho jazykem. Aniž by mě přestal líbat, nasadil si kondom.

„Miluji tvé polibky,“ řekla jsem mu předtím, než jsem se stačila zamyslet nad tím, že je to něco, co bych mu neměla říkat.

Zamumlal mi do úst: „A co ještě?“ Zeptal se a jeho prsty se vynořily z vnitřní strany mého stehna.

„Tvoje prsty, tvůj obličej, tvůj penis.“ Slova se mi vyhrnula z úst a než jsem měla čas vzít některé z nich zpátky, byl nade mnou a pomalu se do mě zasouval.

Zvedla jsem kolena, aby se mohl ponořit hlouběji, do široka rozevřela nohy, jak to dělám jen pro něho.

„Takhle?“ Zeptal se, když byl hluboko ve mně.

Přikývla jsem a zaryla mu prsty do ramen.

„Odpočívej,“ řekl. „Je to jen o mě a o tobě.“

Vydechla jsem. Bylo to jen já a on. Na ničem jiném nezáleželo.

Jeho oči se široce otevřely, jako by se mě ptaly, zda jsem připravená a já mu jako odpověď sklouzla rukama na jeho zadek. Začal se hýbat téměř pomalu. Když mě plně naplnil, zasténala jsem překonávajíc ten pocit.

„Harper,“ zašeptal. „Podívej se na mě.“

Dívala jsem se, jak do mě vstupuje jeho erekce. Vzhlédla jsem a on přirazil, zatímco jsem se ho držela. „Miluješ můj penis. To si řekla, lásko, tak teď ho máš. Dám ti všechno, co budeš potřebovat.“

Vstoupil do mě, tentokrát mi nedal žádný čas, abych se zotavila, než se vytáhl a znovu zatlačil zpátky. Zatínal svou pevnou čelist.

Dělám to pro tebe, bylo to jediné, na co jsem mohla myslet.

Tenhle člověk, který vypadal jako oblek vyrobený od Gucciho jen tím, že existoval, sténal díky mě.

Ten muž, jehož krásné zelené oči říkali každému, kdo se s ním setkal, já jsem tady šéf, tu právě šukal mě.

Tenhle muž, který vládl Wall Streetu, stál za výkonem vedoucích investičních bank na Manhattanu, se musel soustředit, aby se kvůli mně neudělal moc rychle.

Přivedla jsem krále Wall Streetu na kolena.

„Ježíši, Harper.“

Natáhla jsem se po jeho hrudi a posunula se, aby zastavil. Pokud bychom takhle zůstali, oba bychom se udělali během pár sekund. Pohnula jsem se pod ním.

„Co je? To bylo perfektní,“ řekl.

„Příliš dokonalé,“ odpověděla jsem a převrátila se na břicho. Kdybych ho takhle viděla dál, tak by mě to posunulo přes okraj velice brzy.

Posunul si ruce pod moje stehna a přitáhl si mě k sobě, přímo na jeho péro. Moje záda se prohnula, srovnala jsem nohy, nejdřív pravou a pak levou a pak celé tělo. Opřela jsem se o rukou a snažila se nějakým způsobem se účastnit, ale nemohla jsem.

Sevřela jsem se, když si položil ruku na mou páteř a pak mi sevřel rameno.

„Jsi tak těsná. Tak dobrá,“ zasténal.

Za pár vteřin jsem byla na okraji, změna postavení mi vůbec nepomohla ztlumit mou touhu po něm a odvrátit můj orgasmus. Jeho dotek se ujistil, že všechno je dostatečně intenzivní.

„Maxi,“ vykřikla jsem.

Tentokrát se vytáhl a přirazil do mě ještě tvrději. „Ještě,“ ušklíbl se.

„Maxi. Prosím. Bože. Maxi.“ Už jsem to nemohla zastavit.

Jak jsem vyskočila k vrcholu, Max vykřikl moje jméno a zhroutil se na mě, svou hrudí na má záda, pak se převalil na bok a přitáhl si mě k sobě.