Checkmate:TIE - EPILOG

Překlad: Lenuszka

Ahoj holky, tak jsme se úspěšně dostali až na konec této knihy. Děkuju za vaše komentáře, opravdu mi to dodávalo chuť k překladu. Doufám, že se vám příběh Courtney a Drewa líbil a můj překlad byl srozumitelný. V těchto dnech vychází další díl této série, první kniha o Kayle a Loganovi, což mě přivádí na otázku, jestli byste stály o překlad jejich příběhu. Budu ráda za každý názor. Zatím se mějte a užívejte léto!

Courtney

O šest měsíců později…

Žila byla v jedné daleké zemi královna, která panovala vlastnímu království. Nepotřebovala vedle sebe krále, protože byla sebejistá, silná a chytrá i bez něj. Věděla, že muži přinášejí jen srdcebol a na ten nebyl čas, ale pokud by existoval muž, kdo by mohl stát při ní, byl by to ten nejsilnější, nejchytřejší a nejvíc ochranitelský člověk, kterého by si mohla přát. Byl by jejím nejlepším přítelem a Tím Jediným.

…a on je. Drew Fisher, můj nejlepší přítel a spřízněná duše.

Co se pamatuji, přála jsem si muže, který je starostlivý a milující jako Drew a teď jsme tady, jen hodinu od toho, stát se manželem a manželkou.

Tolik se toho stalo ode dne, kdy jsme se prvně potkali. Byla jsem holka se svázaným jazykem, která mohla sotva promluvit, když Drewa viděla v jeho uniformě. Začali jsme jako cizinci, pak jsme se stali přáteli a spolubydlícími, pak se to rozvinulo k nejlepším kamarádům – a teď jsme tu – budeme se brát. Kdo by si to pomyslel po všem, čím jsme si prošli, že to dopracujeme takhle daleko? Je to, jako by konečně všechny kousky zapadly do sebe, a vím, že hodlám sejít uličkou a stát se paní Drew Fisherovou.

Nervozita ze svatebního dne začala už před několika dny, ale jsem nadšená víc, než cokoli jiného. Týmu mojí mámy a několika družiček to trvalo, než mě dostali do svatebních šatů, a když jsem konečně hotová a dívám se na sebe do zrcadla, s dodělanými vlasy a make-upem, začíná to být opravdu reálné.

Se širokým úsměvem na tváři se podívám na Violu, která stojí vedle mě, zatímco máma stojí po mé druhé straně, už si utírá slzy z tváří, pak se omluví, aby se mohla dát dohromady.

„Vypadáš tak úžasně, Court,“ zašeptá Viola, když se flitry na živůtku mých šatů třpytí v odpoledním slunci. „Jsem tak šťastná, že se oficiálně staneš mou sestrou.“

„Já vím.“ Směju se. „Je to jako by se malý holčičí sen splnil.“ Oči mi zvlhnou a já se podívám nahoru a snažím se rozmávat pryč slzy.

Díky Bohu mě Ginny chytne a zatahá, rozptýlí mě od slz, které chtěly přetéct. „Vypadáš jako plincezna, teto Courty.“

Sehnu se dolů nejlépe, jak mohu a obejmu její malé tělíčko a ona se mi vrhne kolem krku. Vážně tohle dítě tak moc miluju, a miluju, když mi říká teto. Když se pustíme z objetí, začne se chichotat.

„Ty jsi malá princezna, Ginny. Taky máš korunku, abys to dokázala.“ Ukážu na malý diadém, který má připnutý ve vlasech a ona se opravdu hodně usměje. Viola ji zvedne a Ginny jí zamotá prsty do vlasů. „Teta Courty řekla, že jsem plincezna!“

Viola se zakření a políbí Ginny na tvářičku. „Ty jsi,“ souhlasí Viola, a já se usměju, protože je to přezdívka, kterou jí Travis dal, když byli děti.

Kayla se vynoří po mé druhé ruce a do mě udeří, jak moc je miluju, když nás tři vidím stát před zrcadlem. Jsou mé všechno, nejlepší kamarádky, jaké by si kdy holka mohla přát, a prošli si se mnou vším. Neumím si bez nich představit život.

„Všechny vás miluju,“ řeknu a strčím je obě do velkého objetí.

„Neopovažuj se začít brečet,“ zanadává Kayla, osuší se pod velkýma hnědýma očima kapesníčkem. „Jestli začneš, začnu taky. Nevím, proč jsem tak citlivá.“

Směju se, protože svatby se mnou dělají to samé.

Právě, když se otočím, abych něco řekla mámě, objeví se Benita, následovaná tetou Charlotte a tetou Patsy.

„Omlouvám se, že jdu pozdě. Kluci potřebovali najíst, zase. Pak jedno nutné přebalování a převlékání,“ řekne, nemůže popadnout dech, když si to namíří rovnou ke mně a obejme mě. „Vypadáš úžasně!“ rozplývá se, když se odtáhne a podívá na mě.

„Netrap se, to je v pořádku,“ ujišťuju ji. „Stihla jsi to právě včas.“ Vypadá tak dobře v šatech pro družičky. Ani byste neřekli, že má sedmiměsíční dvojčata.

„Nemůžu uvěřit, že jsou tu už stovky lidí! Myslím, že teta Rose pozvala celý okres!“ zářivě se usmívá.

„O tom nepochybuju,“ řeknu a zakřením se.

„Jsem prostě tak šťastná, že se berete tady. Nemyslím si, že bychom to zvládli až do Kalifornie s tak malými kluky.“

„Já taky! Nebylo by to bez vás ono,“ řeknu upřímně, vzpomínám si, jak jsme vždycky mluvily o našich velkých texaských svatbách, když jsme byly ještě děti.

Vždycky jsem snila o tom, že se budu vdávat na rodném ranči pod tím velkým dubem na dvoře. Vyprávěla bych dětem všechny tyhle složité historky o tom, jak jsem se vdávala pod stromem za mého opravdového krásného prince. Hráli bychom si s Barbi a Kenem a moje panenka Popelka by se vdávala. Byl to jeden z mých hracích scénářů, ale ačkoli jsem vyrostla, vzít se na ranči mi pořád zůstalo, jakmile jsem potkala toho správného muže. Způsob, jak ten starý strom poskytuje vyhlídku na kopce a kolik je tam místa, byl vždy perfektní. Každopádně udělat z tohoto snu realitu, mělo od jednoduchosti daleko.

Plánování všeho z Kalifornie bylo hektické, ale jsem vděčná mámě, tetě Charlotte a Benitě, že mi to pomohly všechno uskutečnit. Od židlí a stanů, k pronajatému orchestru a cateringu, nemusela jsem se o nic bát. Máma navíc napekla své koláče a já jsem ji prosila, aby mi schovala dort, abych se o něj nemusela s nikým dělit, protože vím, že by z něj nic nezůstalo.

Když jsme před pár dny s Drewem dorazili, právě na dvoře zvedali stan, společně s elektrickými světélky. Dnes to vypadá jako opravdové místo konání svatby s dřevěnými židlemi, ozdobenými tylem a čerstvými květinami, lemujícími uličku před stromem, na kterém se všude vznáší přivázaná světélka. Hedvábí a čerstvé květiny dohromady s westernovými tématy budí dojem foto koutku, jako naaranžovaného z Pinterestu. Dokonce i Kayla okomentovala, jak překrásně to vypadá a ona je snob, co se dekorací týče. Máma předčila sama sebe, ale jak říká, má jen jednu dceru na rozmazlení. Nemohla bych být šťastnější z výsledku, ale nejvíc jsem nadšená, když na konci uličky vidím Drewa.

Právě, když Benita odejde zkontrolovat chlapce, mí bratři se nahrnou do máminy ložnice, ze které udělala pokoj pro nevěstu. Vypadají osprchovaně, oholeně a mají oblečené své obleky pro družbu. Takhle upravené jsem je neviděla od… no… nikdy.

„Co to děláte?“ zařvu na ně s úsměvem, ale oni jdou pořád ke mně.

„Zavři kruci-, totiž, sakra,“ Jackson žertuje, obejme mě a předá mě dalšímu v pořadí. John, Evan a Alex mi řeknou, jak jsou hrdí a jak mě milují. Vůbec jim není podobné, že jsou tak sentimentální.

Jakmile můžu znovu dýchat, udělám krok zpátky a podívám se na ty čtyři. „K tomu vás navedl táta?“ spekuluju, zúžím na ně oči. Máma stojí za mnou a dívá se na ně stejně.

„Možná.“ Pokrčí rameny John, nechává hlavu zpříma, aby nic neprozradil, ale já vím svoje. Alex šťouchne do Johna a John zpátky do něj. Jackson pak strčí Alexe a ten to vrátí Evanovi, což způsobí domino efekt.

„Hoši!“ Okřikne je máma jako batolata. „Všichni jste udělali to, pro co jste přišli, teď odtud vypadněte,“ požaduje máma, přičemž ukazuje prstem, a oni tam všichni jen stojí.

„Jen jsme se přišli podívat na vlastní oči. Naše malá sestřička ve svatebních šatech.“ Žertuje Alex a já ho šťouchnu pod ruku, kde vím, že to bude bolet.

„V šatech nebo bez, pořád ti můžu nakopat zadek,“ vrátím mu to a hned, než mi to oplatí, ho máma zastaví.

„Ven. Hned.“ Ukáže prstem ke dveřím. „Nezbývá nám moc času.“

Pořád se pletou kolem a můžu říct, že to mámu dráždí.

„Kvůli vám stoupne mámě krevní tlak, jestli nevypadnete,“ řeknu jim. „Každopádně se musíme brzy seřadit.“

Konečně zamíří pryč, ale neobejde se to bez pozdvižení. Právě, když se věci zase uklidní, znovu se otevřou dveře, vejde zbytek mých družiček, všechny v šatech a připraveny jít. Summer, Morgan a Imani jsou mé sestřenice, se kterými jsem vyrůstala a ačkoli jsme nebyly v kontaktu, co jsem se odstěhovala do Kalifornie, nebylo by správné, abych je vynechala.

Udělají kolem mě kruh, obejmou mě a chválí mi šaty. Uděláme několik selfíček, než je máma pošle dolů. Pokoj není tak velký, abychom tu všichni mohli být. Jakmile v pokoji zůstanou jen Kayla, Viola a Ginny, máma mě chytne a obejme. Když odstoupí, setřu jí z tváře slzy.

„To jsou slzy štěstí, zlato. Nemysli si, že jsem rozrušená. Jen šťastná, že jsi našla muže, který se k tobě správně chová.“

„Díky, mami.“ Směju se. „Nemohla jsem si přát lepšího.“

„Dobře. Jsem ráda, žes ho našla,“ řekne tak upřímně, že mám znovu málem slzy v očích.

„Já taky.“

„Čekala jsem, až ti to budu moct dát a teď to bude skvělé jako něco starého.“

Máma zaloví v kabelce a vytáhne černou krabičku. Otevře ji a vevnitř je sada perlových náušnic. Podívám se na ni s vykulenýma očima.

„Tyhle patřily babičce. Bůh jí žehnej. Přeju si, aby tu byla a viděla, jak překrásně právě teď vypadáš.“

Jednu vytáhne a odepne. „Já taky, zlato. Myslela jsem, že není lepší načasování, aby sis je vzala. Máma je měla ve svůj svatební den a já na ten svůj. Je to tradice nás silných žen. A jestli budeš mít jednou dceru, budu vědět, co jí dát ve svatební den.“

Dám si náušnice do uší a skousnu si rty, protože je teď opravdu těžké, udržet své emoce na uzdě.

„Teď hlavně nezačni plakat, poškodíš si ten krásný make-up.“ Prstem zachytí slzy, než mi ukápnou. „Vždycky budeš má malá holčička. Nezáleží na ničem. Teď je čas jít.“

„Kruci,“ řekne Viola a zvedne Ginny. „Potřebuju se ujistit, že se TJ stará dobře o mou mámu a že James je s Travisem v pořádku. Uvidíme se tam dole!“ Rychle mě obejme. „Povedeš si skvěle. Miluju tě!“

„Taky tě miluju!“ usměju se na Ginny. „Tebe taky, princezno.“ Mrknu na ni a ona se na oplátku usměje.

Kayla je další, která mě dusí v objetí. „Myslím, že bych měla taky vypadnout. Je to od tebe tak neslušné, že mě dáváš dohromady s Loganem, když máš pět žhavých single bratrů,“ žertuje Kayla s úsměvem na tváři. „Nemysli si, že nevím, žes to udělala schválně.“

„To ti nikdy neřeknu,“ zařvu, když vyjde ze dveří.

Máma vezme pramínek uvolněných vlasů a připne ho sponkou. „Jsem na tebe tak hrdá, Court.“

„Díky, mami. Hodně to pro mě znamená.“

Vydechne a ještě jednou mě políbí na tvář. „Půjdu najít tátu a pošlu ho sem, než půjdeš dolů.“

Jakmile máma odejde, upravím si na hlavě závoj a zkouším se dát dohromady. Děje se to, právě teď, a je to všechno tak neskutečné. Než se stihnu začít utápět v myšlenkách, ozve se silné zaklepání na dveře, a já se otočím, abych viděla hrdě usmívajícího se tátu.

„Tykvičko,“ řekne, a můžu říct, že se zajíknul, ale nikdy ve svém životě jsem tátu neviděla plakat. „Vypadáš překrásně.“

„Díky, tati.“ Zhluboka se nadechnu, když mě obejme klem ramen a políbí mě na čelo, jako to dělal vždycky, když jsem byla malá.

„Drew je dobrý chlap. Jen doufám, že ví, do čeho jde,“ řekne s úsměvem.

Odfrknu si a kývnu hlavou na souhlas. „Ví, tati.“

„Věděla jsi, že mě žádal o dovolení, než tě požádal o ruku?“

Udělám obličej, divím se, o čem to mluví.

„“Ten den, kdy jste přijeli na těhotenský večírek Benity, tví bratři mu nakládali a dělali si z něj žerty, a on to ustál. Vzal jsem ho samotného do čtyřkolky, abych mu pomohl před nimi utéct, a když jsme tam stáli, dívali se na hory a na krávy na pastvinách, zeptal se mě na to. Bylo to skoro před rokem. Řekl jsem mu, že jestli tě někdy zraní, nebo kvůli němu budeš raněná, pojedu do Sakramenta a…“ Podívá se na mě. „No, udělej si obrázek. Ten chlapec dodržel slovo. A chci, abys věděla, že jsem možná jen starý kovboj, ale poznám, co je láska, když ji vidím a jsem za tebe šťastný, tykvičko. Opravdu jsem za tebe šťastný.“

„Tati… prosím, přestaň, nebo se rozbrečím.“ Skoro nemůžu mluvit. Krk mám stažený a nesnáším, jak jsem dojatá. Dlouze se obejmeme, a když se odtáhneme, jeho tvář je znovu kamenná. Slyším, jak v pozadí hraje hudba, což nám napovídá, že to začíná.

„Čas jít!“ Teta Charlotte ječí z poza dveří a táta na mě kývne.

Je čas.

Zpoza rohu sleduju, jak kráčí James uličkou vedle Ginny, která vyhazuje okvětní lístky do vzduchu, místo na podlahu. Několik lidí se zakření a já se usměju nad její roztomilou nevinností. Logan a Kayla stojí jako sochy jeden vedle druhého, když čekají, až projdou uličkou, a to nebude, dokud je teta Charlotte nedonutí, aby se Kayla do Logana zavěsila. Chce se mi smát, jak jsou právě hloupí.

Alex, Imani, John a Morgan už uličkou prošli. Hosté na obou stranách sledují s nedočkavým výrazem, jak jako další do uličky vstoupí Jackson a Benita. Ona se celou cestu směje, a můžu si jen představit, jaké lumpárny jí řekl.

Evan se Summer je následují a pak se uličkou vydají Logan a Kayla. Kayla se zeširoka usmívá, zatímco Logan stojí strnule, jako by byl zpátky na policejní akademii.

Travis se nahne a políbí Violu, než projdou také, a pak je to už jen táta a já, když čekáme, až se změní hudba, a hosté se postaví, to je náš signál.

Vykročíme, dáme si na čas, a jakmile vidím Drewa stát pod dubem a jeho oči se setkají s mými, přemůže mě štěstí a láska. Tváře mě bolí z toho, jak moc se pořád usmívám. Větve stromu šumí a vítr jemně vane, a je to skoro jako kdyby mi nebe dávalo svolení, abych si vzala svého nejlepšího přítele.

Táta se skloní pro poslední objetí a políbí mě na tvář, než mě odevzdá. Hodím rychlým úsměvem po Kayle a Viole, než mě Drew vezme za ruku a dovede mě k oltáři. Ačkoli je tu většina města, Drewova a má rodina, a naši přátelé, zdá se, že jsou tu jen dva lidi na celém světě – Drew a já. Na ničem jiném nezáleží, nikdy nezáleželo, a když si vyměníme naše sliby, jsem jím naprosto okouzlená.

Zašeptá miluji tě a já to zašeptám zpátky, když kněz pokračuje v obřadu. Když se konečně můžeme políbit jako muž a žena, celý můj svět jako by se přestal točit. Drew vezme mou tvář do rukou a dává si na čas, když mě políbí, jako by se nikdo nedíval.

Je to jako sen, a jestli je, nikdy se nechci probudit.

Po tom, co uděláme spoustu fotek se svatebčany a rodinami, přejdeme do rozlehlého stanu, kde už začala párty. DJ oznámí náš příchod, když vstoupíme, všichni začnou tleskat a pískat. Drew využije příležitosti, aby se se mnou pohupoval, a ponoří mě do pomalého rytmu hudby v pozadí.  Když mě zastaví, vybuchnu smíchy.

„Teď se prostě předvádíš, kovboji.“

„Vytancovávám svou novou ženu.“ Mrkne.

Stěží máme šanci jíst, než jsme vrženi na všechny možné strany. Hosté chodí a gratulují, a říkají, jak moc milují všechny ty sladké drobnosti. Viola a Kayla blázní s Googlem a hledají všechno o jižanských svatbách, aby se ujistily, že je všechno dokonalé. Od tylu a světýlek zavěšených vevnitř ve stanu, kytek a tylu na každé židli, dveří stodoly a oken, až po skleněné ozdoby uprostřed stolu, nápady jim sršely z očí. Máma se k tomu všemu jen připojila, ale všechno k sobě skvěle pasuje. Všechno je jednoduše skvělé.

Drew nám jde obstarat nějaké šampaňské, a já hledám v místnosti, snažím se nasáknout tu atmosféru. V jednom rohu zahlédnu Alexe s holkou, kterou jsem nikdy předtím neviděla, která mu visí na rameně, což by pro mě nemělo být žádné překvapení, když uvážím, že nikdy neměl vážnou přítelkyni. Hází po ní svým nechvalně známým flirtujícím úsměvem a já nad tím jen třesu hlavou.

Když se podívám do druhého rohu, vidím Jacksona s jeho jedno ano- jednou ne-přítelkyní, Sophiou. Hádám, že teď je to zrovna ano. Příští týden, nebo ten další, se to zase změní. Jako vždycky.

Zasměju se, právě když stočím pohled na Violu a Kaylu, přijde ke mně Evan a dá mi bratrské objetí. „Jsem za tebe šťastný, malá sestřičko.“

„Opravdu jsi?“ Směju se.

„Opravdu jsem. Jsem šťastný, že mě nevolají do nemocnice, ale pokud zmizím, víš, kde jsem.“

„Dneska večer tomu neunikneš?“ ptám se, doufám, že nebude muset odejít.

„Jsem na telefonu. Je nás v nemocnici málo, což je v těchto dnech normální, jak se zdá.“ Našpulí rty k sobě a omluví se. Neberu si to osobně, protože vím, jak moc miluje pomáhat druhým a svou práci.

Drew se konečně vrátí a dá mi do ruky sklenku perlivého šampaňského.

„Gratuluju, brácho,“ sdělí Evan Drewovi, nabízí mu přátelské potřesení rukou.

Drew se nakloní a obejme Evana, a já se směju, že ho Evan obejme zpátky. John dojde a můžu říct, při pohledu na Drewovu tvář, že neví, který bratr je který.

„Jak to jde, Court?“ ptá se John. „Všechno, o čem jsi kdy snila?“

„Celkem správně, Johníku,“ šťouchnu ho do břicha. „A ano. Všechno a ještě víc,“ řeknu, s úsměvem se otočím na Drewa.

„Víš, že nesnáším, když mi tak říkáš,“ zanadává John, ale já to ignoruju.

Kývnu a usrknu si šampaňského. „A ty víš, že nesnáším, když mě rozčiluješ, ale to na tom nic nemění. Viděl jsi mámu a tátu?“

John ukáže přes místnost, kde tančí mí rodiče na píseň Strawberry Wine. Právě, když za nimi chci jít, zastaví mě Benita s chlapečky. Drewa si zabral John a já hned sáhnu po jednom z nejkrásnějších chlapečků, co jsem kdy viděla.

„Ó můj Bože, Beni. Ti jsou tak roztomilí.“ Pusinkuju je na jejich buclaté tvářičky, a když se smějí, vidím, že mají její ďolíčky. „Teď kdo je kdo?“ Zakřením se, protože jsou stejní a nemůžu je vůbec rozeznat.

Ty držíš Reagana a tohle je Beau. Oba mají jejich malé vrtochy, podle kterých je rozpoznám, myslím.“ Směje se. „Přeju si, abys žila blíže, Court. Tak sakra moc mi chybíš.“

„Já vím. Možná jednoho dne, až budu stará a připravená si užít malé věci v životě. Ale slibuju, že přijedu a navštívím vás několikrát do roka. Jestli se vy lidi rozhodnete přijet do Kalifornie, ty a Aaron a kluci jste vždycky vítaní! Dobrovolně se hlásím, že budu sledovat tyhle roztomilé koláčky.“ Třu se nosem o Reaganův malinkatý nosík.

Objeví se Aaron, obejme mě a dá ruku kolem Benity. „Aww, podívej, jak jste nejdokonalejší rodina,“ žertuje, když se dívá tam a zpátky mezi dětmi, které každá držíme.

Benita se na mě usměje. „Teď je čas na nějaké tvé děti, aby ses připojila k nám rodičům.“

Zrovna, když to řekne, Viola přijde s TJ – nebo Travisem juniorem, když Travis konečně prosadil své jméno u jednoho z dětí – v náručí a souhlasí. „Myslím, že byste měli mít dvojčata jako Benita. Aby rodinná tradice pokračovala.“ Zakření se. „Plus, pak bych měla dvě neteře nebo dva synovce.

„Už jsem říkala, jak moc ji miluju?“ Benita se směje.

„Jo, jo. Je úplně k pomilování.“ Protočím oči, předstírám, že jsem rozčílená. Ještě nejsem vdaná ani jeden den a už na mě dorážejí s dětma.

Právě, když se na mě Viola mračí, Začne TJ vyvádět.

„Řekni jí to, TJ,“ řeknu. „Ty jsi ten jediný malý muž, kterého potřebuju v životě.“ Mluvím tenkým hláskem, abych ho zkusila uklidnit.

Přijde Travis a vezme jí ho z náruče. Malý okamžitě přestane plakat a Viola tam stojí a třese hlavou.

„Mám kouzelný dotek,“ vysmívá se Travis.

Zvednu na Violu obočí a směju se. „Očividně to není jediná věc, která je kouzelná.“

Viola zalapá po dechu a Travis se hlasitě rozesměje. „To je pravda.“

„Omluvte mě, ale potřebuju teď svou nevěstu.“ Drew mě vezme za ruku a odtlačí mě od všech, když vejdeme na taneční parket. Jeho ruce si najdou cestu na můj bok a my se kolébáme do rytmu hudby.

„Řekl jsem ti poslední dobou, jak moc tě miluju?“ Koutek rtů se mu zvedne v úsměvu.

„Myslím, že jsi o tom dříve něco zmínil?“ nakrčím nos, předstírám, že o tom přemýšlím.

„Děkuju, že sis mě vzala.“ Jeho slova mi způsobí mrazení v zádech, a i po celé té době na mě působí jako poprvé.

„Děkuju, že ses mě zeptal.“ Usměju se na něj a on otře svoje rty o mé. Políbí mě hluboko a pak mě líbá na krku a ušním lalůčku. Přeruší nás odkašlání, a když se otočím, vidím tátu, jak se do toho vmísí.

Tančíme několik písniček, a jakmile skončíme, zavede mě tam, kde stojí Drew s Travisem. „Oficiálně je teď už jen tvoje,“ řekne mu táta a Drew si s ním potřese rukou.

Než se vydáme ke stolu s dortem, všimnu si, že Kayla a Logan tančí spolu. Hádám, že se rozhodla hrát tvrdě. Směju se a šťouchnu do Drewa.

„Dívej,“ Kývnu hlavou k tanečnímu parketu.

Drew vidí přesně, kam se dívám a potřese hlavou. „Pořád dohazovačka?“ Chlapecky se na mě ušklíbne.

„Samozřejmě, že jsem.“

„No, dokud bude Logan zasekaný jinými věcmi, nemyslím si, že se to stane,“ pronese Drew věcně, než se napije vody.

Vzpomenu si, jak jsem už dříve zaslechla se bavit Drewa a Logana, ale nikdy jsem se na to nezeptala.

„Jiné věci jako Skylar?“ Ať už je to kdokoliv.

Jen po mně hodí úsměvem, nic mi nepotvrdí.

Kdokoliv to je, měl by se mnou držet krok v mých dohazovacích schopnostech.

„To není na mě, abych ti to říkal, lásko,“ řekne, i potom, co našpulím pusu.

Zbytek večera uteče jako mrknutím. Mezi focením ve foto koutku, tancem a rozhovory se všemi, je večer u konce a my odjíždíme, doprovázení bublinkama ve vzduchu. Obejmu naposledy mámu a tátu a poděkuju za všechno, než mě Drew doprovodí na sedadlo spolujezdce do veterána z roku 1957, který John roky opravoval.

Zamáváme všem na rozloučenou, když nás veze na nocleh se snídaní a zavede mě dovnitř. Benita zaangažovala Kaylu, aby přišla se svými dekoracemi našeho líbánkového apartmá. Ačkoli na naše opravdické líbánky odjedeme za několik dní, bylo od nich sladké, že nám pomohli udělat naši svatební noc jako něco speciálního.

Jakmile si lehnu, uvědomím si, jak jsem vyčerpaná. Drew mi pomůže ze šatů a taky mi sundá mé modré kovbojské boty z nohou. Jsou tak nateklé, že jsem překvapená, že mohl boty sundat.

„I tvé kalhotky jsou modré?“ Zvedne obočí, jako by byl ohromený.

„To se vsaď, kovboji. Musela jsem to sladit.“ Směju se.

„No, tak pojďme sladit tvé nahé tělo s mým a uvidíme, co se stane.“ Lehne si na mě a já se rozesměju, když po mně šplhá nahoru. „Doufejme, že tyhle postele nejsou tak rozvrzané jako ty posledně, jinak bude celý ranč vědět, co děláme.“ Hodí po mně ďábelským pohledem a já ho dobrovolně nechám svléknout své kalhotky.

Spíme do příštího rána a užíváme si, že vstáváme poprvé jako muž a žena. Zaměstnanci nám přinesou snídani do postele a my si jen užíváme být spolu bez spěchu a potíží z rušného životního stylu, který máme v Kalifornii.

Všechno je perfektní a víc, než jsem si kdy představovala. Následující den nasedneme na letadlo směr Hawaii a strávíme příštích deset dní utápěním se ve slunci, objevováním ostrova a plaváním s delfíny, stejně tak, jako využijeme tiché postele, které nabízí. Poslední den jsem smutná, že opouštíme tak nádherné místo, ale už jsem připravená se vrátit ke svým chlupatým mazlíčkům.

Jakmile přistaneme, kontroluju své zprávy a vidím několik od Kayly.

K: Udělala jsem něco špatného.

K: OPRAVDU ŠPATNÉHO

K: Setkala jsem se dnes ráno s Loganem a podívala se na něco, co jsem neměla.

K: UGH. Stydím se za sebe. (*smajlík s hlavou, bíjící o zeď*)

K: Ale to mě přivádí k dalšímu dilema. Zjistila jsem, kdo je Skylar. Teď vím, že mezi námi opravdu není šance.

K: ZAVOLEJ MIIIIIIIIIIIII.