Checkmate:TID - 3. kapitola

Překlad: Lenuszka

Logan

Páteční ráno je tu dřív, než se naděju. Než vypadnu, sbalím si tašku na víkend, takže můžu odjet hned po práci, abych vyzvedl Skylar. Dnešní den probíhá bez větších keců a brzy jsem na cestě do Santa Rosy. Čekám přes hodinu v dopravním kolapsu pro nic za nic. Není tam žádná nehoda, žádná pohotovost, jen se tuna lidí přemisťuje z jednoho města do druhého, ale to je v Kalifornii normální. Můj dvouhodinový výlet se protáhne na tři hodiny, a v době, kdy dorazím k Maggie, je naštvaná.

„Teď zasahuješ do mého času,“ řekne, na tváři hustý make-up a vlasy natočené. Zkouším přijet každý druhý víkend, abych dostal Skylar a ona to bere jako příležitost si vyjít s přáteli. Neviním ji z toho, že si chce užít trochu zábavy, ale přál bych si, aby si uvědomila, že může tyhle věci dělat častěji, kdyby mi jen dovolila být otcem, kterým bych chtěl být.

„Omlouvám se, dopravní zácpa.“ Podívám se jí do očí, ale ona se podívá jinam. Než můžu otevřít pusu, a říct slovo, Skylar kolem ní proběhne v plné rychlosti a skočí mi do náruče.

„Ou, jsi čím dál těžší,“ řeknu jí a ona se zachichotá.

„Že budeme dělat zase domeček z dek jako minule?“ Chytí mě rukama kolem krku a zmáčkne.

„Jestli chceš.“ Políbím ji na tvář a postavím na zem.

„Skylar,“ řekne Maggie pevně. „Běž si vzít svůj batoh a tašku na tancování.“

Běží, jak jen může, zpátky do domu.

„Nezapomeň, že zítra ve dvě musíte být oba u zkušební haly. Musí mít ten černý trikot a jazzové boty. Ujisti si, že bude mít učesané vlasy…“

„Maggie, to zvládnu. Nepotřebuju tolik instrukcí, abych se postaral o svou dceru.“ Ta slova mi vyjdou z pusy a její rty se stáhnou do napjaté, přísné linky.

„Fajn. V tom případě mě zítra neobtěžuj. Jen se ujisti, že bude doma v neděli včas.“

„Okay.“ Stojíme v tichosti a to ticho mezi námi mi leze na nervy. Meggie se nepřestává dívat na svůj telefon, jako by očekávala někoho, ale nevyzvídám. Dokud to neovlivňuje Skylar, není to moje věc. Minuty tikají, dokud ke mně Skylar nevyběhne ze dveří.

„Dej mi pusu na rozloučenou,“ řekne Maggie a Skylar k ní běží zpátky. Maggie jí uhladí vlasy na hlavě a klekne si, aby Skylar viděla do očí.

„Buď hodná holka pro tatínka, ano? Jestli budeš něco potřebovat, nebo budeš chtít vyzvednout, dej mi vědět.“ Maggie se zadívá za Skylar a podívá se na mě.

Tuhle sračku vytahuje pokaždé, jako by tajně doufala, že se Skylar rozhodne, že už se mnou nechce déle být. Srdci se mi v hrudi rozbuší, a já potlačím svou zlost a místo toho se usměju.

„Okay, mami.“ Skylar poskakuje a směje se, je tak nadšená, že bude se mnou. Maggie sleduje, jak Skylar poutám do její dětské sedačky. Mávnu na ni, než vycouvám z příjezdové cesty, ale ona mi to gesto neoplatí.

Upravím si zpětné zrcátko, abych mohl vzadu vidět Skylar a ona mele páté přes deváté o tanečcích, fotbalu a jejích přátelích ve škole. Snažím se nasát každý moment, který s ní můžu být.

„To je úžasné. Takže, co budeš chtít k večeři?“

„Zmrzlinu!“ Skylar zaječí a zachichotá se, ví, že to neprojde. „Koláč!“

„Teď jsi blázínek. Co třeba… pizza?“ ptám se, vím, že je to její oblíbené jídlo.

Zastavíme u Chuck E. Cheese´s a tvář se jí rozsvítí nadšením. Na střeše budovy mě zdraví logo velké myši, a já se na něj usměju, protože to není poprvé, co jsme tady a jsem si jistý, že ani naposled. Jakmile vejdeme, dostane razítko na ruku a já objednám salámovou pizzu a pití. Skylar je tak netrpělivá, když přijde na zářící barevné hry, které jako by volaly její jméno.

„No ták, tati,“ řekne, když mě tahá za ruku, jakmile najdeme stůl. „Pojďme si hrát.“

Vytáhnu její hrací kartu, která jí umožňuje hrát neomezené množství her a ona běží přímo k praseti s velkou pusou. Všechnu tu skrytou energii, kterou má, správně využije, když třískne do knoflíku, aby do té pusy hodila míčky. Pokaždé, když vyhraje, zapumpuje pěstičkou a vyměníme si plácnutí rukou. To je život. To je to, pro co žiju a každý den po zbytek mého života budu zkoušet to nejpodivnější, aby byla moje holčička šťastná.

Když vidím, jak Skylar hraje jinou hru se závodními auty, přijde ke mně nějaká maminka a dá se do řeči. Dívá se mi na ruku a já vím, že hledá snubní prsten, protože to dělá spoustu žen.

„Je to vaše dcera?“ ptá se, udržuje zdvořilou konverzaci, ale nejsem tu, abych si domlouval rande.

„To určitě je,“ řeknu s úsměvem, ale neprodlužuju to.

„Je překrásná.“ Její syn k ní přiběhne a vyruší ji. Mrkne na mě a dá mi do ruky své telefonní číslo, než odejde. Pokrčím ho a vyhodím do odpadu se svým prázdným pitím. Upřímně, kdo jde do Chuck E. Cheese, aby si domluvil rande? Jakmile začne Skylar ječet, jdeme k výhernímu automatu a nakrmíme ho lístky, které vyhrála.

„Ukaž mi, kolik lístků jsi vyhrála.“ Otočí papír a rozzáří se nad tím číslem. „Dobrá práce, zlato. Sto třicet sedm.“

Nemůžu se přestat smát, když přeskočí k pultu. Oči ji svítí ze všech těch barevných samolepek a hraček za skleněnou vitrínou.

„Chci píšťalku, žvýkačky a dvoje upíří zuby,“ řekne obsluze. Podívám se na ni ve stejné chvíli, kdy se ona podívá na mě a já na ni nakrčím obočí.

„Prosím,“ dodá, pochopila můj signál. Ten teenager jí dá do ruky všechny ty věci a ona mu poděkuje, když je drží v dlaních.

Dá mi do ruky zelené upíří zuby a řekne, „Ty jsou pro tebe, tati. Teď budeme upíři spolu.“ Zeširoka se usměje, než si nasadí do svojí pusy růžové. Následuju ji, strčím si do pusy ty zelené a hodím po ní velký zubatý úsměv. Se smíchem mě vezme za ruku a vyjdeme ven k autu.

Než dojedeme do hotelu, Skylar usne. Zastavím u hotelové obsluhy, vezmu její batoh na tancování i ten princeznovský a hodím si je přes rameno. Jakmile mám všechno, vytáhnu ji a donesu do našeho pokoje.

Tak tiše, jak je to jen možné, ji položím na jednu z postelí, přikryju ji a zapnu lampičku. Rozhodnu se rychle skočit do sprchy, a jakmile se oblékám, slyším Skylar plakat. Rychle k ní přiběhnu a zjistím, že je rozrušená.

„Shh,“ zkouším ji uklidnit. „Je to v pořádku, zlato. Je to dobrý.“

„Měla jsem zlý sen,“ řekne jemně.

Sednu si vedle ní na postel a snažím se ji uklidnit objetím a pohádkami. Jakmile je klidná a usmívá se, ptá se, jestli se může převléknout do šatů Disneyho princezny. Jakmile je přichystaná a použije koupelnu, najdu její zubní kartáček a pastu a dám jí to do ruky, abych jí připomněl, že si musí pořádně vyčistit zuby. Někdy to zkouší a řekne, že už to má hotovo, takže ji sleduju s úšklebkem. Vyplivne pastu do umyvadla, otočí se a usměje na mě.

„Okay, tati, teď jsem připravená do postele.“

Vyšplhá se na postel a začne zívat. Sednu si vedle ní a dám jí pusu na čelo. Zapnu televizi, ale zvuk dám jen potichu na náhodném kresleném seriálu, který bude sledovat, dokud neusne.

„Miluju tě, zlato. Sladké sny.“

„Miluju tě, tati.“ Chytne mě za ruku a moje srdce se láme na malé kousky, když vím, že je náš víkend tak krátký.

***

Příští ráno po probuzení zamíříme dolů a využijeme výhody kontinentální snídaně. Skylar miluje palačinky a všechny druhy sirupů. Pije svůj pomerančový džus a já plánuju, že ji vezmu do ZOO, ale protože máme ve dvě zkoušku recitálu táta-dcera, rozhodnu se, že nejlepší bude bazén.

„Sbalila sis své plavky?“ ptám se. Kývne a rozzáří se jí celý obličej, z čehož mi taje srdce. Skylar vypadá hodně jako Maggie, ale má mé oči a její osobnost mi připomíná mě samotného, když jsem byl v jejím věku. To dítě nemá strach a nebojí se říct, co si myslí nebo chce, což může být výhoda i nevýhoda, záleží na okolnostech. Je taky neobvykle chytrá. Doufám, že až bude starší, nebude mi dělat peklo, jako jsem dělal já svým rodičům, ale jsem si docela jistý, že to bude nevyhnutelné.

Po snídani Skylar pospíchá, aby se převlékla do svých plavek, které vypadají jako od mořské víly. Když se pohne, světélkují na ní různé barvy, fialová, růžová a zelená jako šupiny. Po několika hodinách plavání, ji musím prakticky odtáhnout z bazénu, abychom nepřišli pozdě na zkoušku. Dá si rychlou koupel a obleče se do tanečního. Nejsem si jistý, co bych měl mít oblečeno já, tak jsem si vzal džíny, tričko a nějaké tenisky.

„Tati, hodláš tancovat v tomhle?“ hihňá se a ukazuje na mé kalhoty.

„Nevzal jsem si svůj cvičební trikot,“ žertuju s ní a pomůžu jí učesat vlasy do pevného copu na vršku hlavy. Než sejdeme dolů, zavolám hotelové službě, aby mi přistavila auto, takže můžeme zastavit a před cvičením vyzvednout oběd. Uděláme krátkou zastávku u McDonalda, objednám salát a pro ni kuřecí nugetky a máme tak akorát čas to sníst a projet přes město, než začne zkouška.

Byl jsem v tom tanečním studiu několikrát, abych se podíval, jak Skylar cvičí a vždycky jsem se cítil trošku trapně. Nejsem v žádném případě žádný taťka flákač, ale falešné úsměvy a bezduchá konverzace mě nutí přemýšlet, co to o mně vypovídá. Někdy si přeju, abych mohl všechnu tu faleš sloupnout, ale vím, že to se nikdy nestane. Pravdou je, že jsem odešel, a jsem si jistý, že jim všem Maggie řekla, že to na zkoušku nestihnu. Ale jsem tady, dokážu, že se plete, dokážu, že udělám pro mou holčičku všechno.

Jakmile se naučíme základní pohyby, Skylar m chytí za ruku a já vím, že když jsme oddělení, tyhle malé momenty zameškávám. Ona je samý úsměv a všem malým holčičkám v místnosti o pauze říká, že jsem její táta. Všechny děti vběhnou do haly, aby se napily, a taneční učitelka vykročí elegantně ke mně.

„Jsem ráda, že vás tu vidím, pane Knighte.“ Je formální a nejsem si jistý, jestli jí mám dovolit, aby pokračovala, ale udělám to. Je pro mě jednoduché si kolem sebe vystavět zdi a sledovat své okolí a ona vypadá, že se všemi rodiči jedná stejně.

„Děkuji. Jsem rád, že jsem tady.“ Jsem zdvořilý, ale už si přeju, aby byla tahle konverzace za mnou. Pohled do její tváře mi řekne, že mě chce zasypat otázkami, ale právě když otevře pusu, aby promluvila, zazvoní mi telefon a vidím, že je to Maggie. Je to poprvé za dlouhou dobu, co jsem šťastný, že volá. Usměju se na učitelku a ona pochopí náznak a odejde pryč.

„Ahoj,“ řeknu tiše, nechci na sebe upoutat pozornost.

„Jen se ujišťuju, že jste to stihli na nácvik. Vím, jak tě kolikrát doprava zastaví v tom, abys přijel včas.“

Potlačím své rozladění a usměju se. „Jo, jsme tady. Projdeme si tanec ještě několikrát a pak odtud vypadneme.“

„Skvěle. Myslela jsem, že bych pak Skylar vyzvedla.“

Obličej se mi napne a nelíbí se mi, kam to směřuje. „Proč? Tento víkend ji mám já.“

„Mí rodiče ji chtějí vidět, když jsou ve městě.“

„Okay, no, já jsem její otec a jsem ve městě. Můžeš ji k nim vzít příští víkend.“

„Budu tam za třicet minut, Logane. Prosím, nedělej žádnou scénu, až tam přijdu,“ řekne tvrdě.

Děti se začnou trousit do místnosti a já vyjdu do haly, abych měl trochu soukromí. „Sotva ji vidím a ty vytáhneš tuhle sračku. To je opravdu ubohé. A její věci jsou v hotelu. Proč jsi mi to neřekla dřív?“

„Změna plánů, Logane. Jestli je někdo, kdo by to měl vědět, jsi to ty. Klidně její věci přivez, než odjedeš zpátky do Sakramenta. Musím jít.“ Maggie zavěsí.

Běžím zpátky chodbou do místnosti, kde na mě celá třída netrpělivě čeká. Omluvím se a hned začneme nacvičovat. Snažím se na Skylar usmívat, ale je to těžké, když vím, že je náš víkend zkrácený. Jakmile je po cvičení, dovnitř vejde Maggie a chová se tak falešně, že mi to leze na nervy.

„No tak, Skylar, uvidíme babičku a dědu,“ řekne Maggie. Skylar začne okamžitě protestovat. Běží ke mně a chytne mě za ruku, což vím, že Maggie nesnáší.

„Hned teď pojď sem,“ požaduje Maggie.

„Ne!“ ječí Skylar a rychle se z toho stává scéna před zraky ostatních rodičů.

Kleknu si, dokud si nejsme rovni, setřu jí slzy z tváří. „Skylar,“ řeknu jemně, „poslouchej. Babička a děda tě dneska chtějí opravdu opravdu vidět.“

„Ale měli jsme jít dělat domeček z dek a jíst zmrzlinu.“

Mé srdce je na dva kusy. Zasraně to nenávidím. „Já vím a slibuju, že příště to uděláme. Ale musíš jít s mámou. Ano?“

Nejprve neodpovídá, ale potom pomalu přikývne, dá mi ruce kolem krku a obejme mě. „Miluju tě, zlato.“

„Taky tě miluju, tati. Nechci, abys šel.“

„Já vím, zlato.“

Postavím se a podívám na Maggie a nechuť v mém chování jí neunikne. Abych využil každý moment navíc, který můžu, jdu se Skylar k Maggiinu auto a připásám ji. Znovu ji obejmu a udělám slib, který hodlám dodržet. Po tom, co zavřu dveře, obejdu auto k Maggie, než nasedne do auta.

„Tady je dohoda. Najdeš si práci v Sakramentu a přistěhuješ se blíž ke mně a našim rodičům, nebo zavolám právníka. Už tyhle hry hrát nebudu a než začneš, tohle není výhrůžka. Takže si stanov časový úsek a dej mi vědět, kdy se stěhuješ. Čím dříve, tím lépe.“

Nedám ji ani vteřinu na odpověď a odejdu. Právě teď jsem tak naštvaný, že mi ukradla můj drahocenný čas se Skylar, že sotva dokážu myslet racionálně.

Kayla

Je to téměř týden od toho polibku, který mě zachránil z jednoho z nejhorších rande, jaké jsem kdy měla, a já stále cítím, jak mi přetrvává na rtech. Vím, že bych neměla předpokládat, že to něco znamenalo, ale nemůžu to dostat z hlavy. Způsob, jakým se jeho ruka lačně dotkla mé tváře, způsob, jakým se jeho tělo tlačilo na mé, a způsob, jakým svými ústy zajal ta má. Není to něco, co by holka jako já snadno zapomněla, když je to s mužem jako je Logan Knight. A ani mé tělo na to samozřejmě  nezapomnělo. Jen když o tom přemýšlím a přehrávám si to v mysli, vysílá mi to chvění do páteře.

Cestou do práce mě zdraví moje spolupracovnice Lucy. Drží v ruce hrnek velikosti vlastní hlavy s horkou kávou, jako každé ráno, ale chaotický uzel z vlasů je novinka.

„Těžká noc?“ zjišťuju, když obě vejdeme do výtahu.

Zabručí. „Těžký víkend.“

Se smíchem zmáčknu tlačítko našeho podlaží a sleduju, jak visí na zábradlí.

„Takže takhle musí vypadat společenský život.“ Povzdechnu si.

„Nebo divoký sex,“ vyhrkne, rázem ožije.

Předstírám, že dávím nad jejím úžasným sexuálním životem. Když si vzpomenu na poslední rande, Tyler a já jsme neměli skvělý sexuální život, je to už dávno, dávno, co jsem měla divoký sex nebo prostě dobrý sex obecně. Byl to slušný chlap, ale nebyla tam jiskra. Nechtěla jsem ho už déle nechat si myslet, že mé city jsou stejné jako jeho, když nebyly.

„Prosím, ušetři mě detailů,“ řeknu vyčerpaně. „Já nic, ale jedno horší rande, než druhé, a jsem už připravená zavolat, že končím. Stanu se tou starou ženou, která zemře ve svém domě se sedmnácti psy a nikdo si toho ani nevšimne, protože psi sežerou mou mrtvolu.“

„Bože, Kaylo.“ Hodí po mě pohledem. „Trošku morbidní na osmou ráno v pondělí, nemyslíš?“

Vzdychnu a pomalu vydechnu. „Promiň, mám PMS (pozn. premenstruační syndrom). Nepomáhá, že mám na té stupidní seznamce nulový úspěch. Buď je to pokažené, nebo jsem pokažená já.“

Dveře výtahu se otevřou a obě jdeme k našim kancelářím.

„Nebuď smutná, Kay. Ten správný chlap přijde.“ Skutečně se usměje, a i když je ve svém sexuálně-vyšinutém omámení, zní upřímně.

Zafuním nad jejími slovy, protože jim ani na vteřinu nevěřím. „To se ti lehce říká. Máš za manžela skvělého chlapa.“

Pomalu si povzdechne a její rty se zformují do závratného úsměvu. „Jo, je opravdu perfektní. Jeho vlasy. Jeho rty. Jeho břišáky. Jeho pé-“

„Dobře!“ přeruším ji. „Chápu. Je to pan Úžasný.“

„Ale, přestaň. Copak se stalo s panem Rytířem v lesklé zbroji?“

„Absolutně nic.“

Řekla jsem Lucy o improvizovaném polibku minulý víkend a ona ví o našem vztahu-nevztahu všechno od doby, co jsme se my dva poznali. Řekla jsem jí pár detailů o tom, jak jsem myslela, že by se mezi námi mohlo něco vytvořit a jak se mnou tančil na svatbě ploužák a jak to bylo víc, než jen dva tančící přátelé, ale pořád odmítá randit. Ona si myslí, že je to proto, že kope za jiný tým, ale kdyby věděla, co vím já… já jsem si docela jistá, že je to kvůli jeho dceři.

Když už o tom mluvíme, potřebuju napsat Courtney a říct jí novinky. Je pořád na Hawaii, ale za několik dní se vrací, a já ji budu potřebovat odchytit co nejdřív.

„No, hádám, že bys mu měla prostě ukázat, o co přichází.“ Zamrká, když zpomalí krok a zastaví se před svou kanceláří.

Já jdu do té své a rozhodnu se, že pošlu Courtney zprávu, ačkoli ji nedostane dřív, než v úterý přistane.

K: Doufám, že se máte na líbánkách skvěle! Chybíš mi! Musím ti toho tolik říct! Ale pravděpodobně je dobře, že tu tento týden nejsi, protože se cítím pod psa a není na mě pěkný pohled. Mám křeče jako blázen a psi mě dnes ráno málem zabili, když se rozhodli, že musí pronásledovat králíka, kterého zahlédli. Opravdu to dělalo zázraky s mou krvácející dělohou. Každopádně, vrať se domů těhotná! Miluju tě!

 Směju se, když mačkám tlačítko odeslat a zapnu počítač. Mé pracovní vytížení je právě teď směšně šílené a těch několik dní volna minulý týden tomu jen přidalo. Vytvořím si pro sebe seznam, takže se můžu cítit spokojená, když si jednotlivé úkoly odškrtnu, ačkoli než dnes skončím, je dlouhý asi míli.

V čase oběda jsem hladová a ve svém seznamu mám odškrtnuté čtyři ubohé věci. Lucy a já se sejdeme na krátký oběd v nákupním centru vedle naší kancelářské budovy.

„Jestli budu muset udělat ještě jedno předělávku ložnice pro rozmazlené sladké šestnáctky, pozvracím se na jejich boty od Prady,“ zavrčím, když se posadíme.

„Hej ty. Vynech z toho Pradu,“ řekne mi vážně.

Odfrknu si a protočím oči. „Miluju svou práci, opravdu ano. Ale jsou dny, kdy se zpětně biju do hlavy za své rozhodnutí.“

„Jsi si jistá, že to nemluví tvůj PMS?“ žertuje.

Hodím po ní hranolku. „Oh, víc, než pravděpodobně, ale jsem opravdu naštvaná ze všech těch dětských ložnic, které stojí víc, než celý můj dům, auto a životní úspory. Například co se stane, až se odstěhují? Nebo půjdou na kolej? Všechno tohle se dělá kvůli dvěma rokům užívání?“

„Moc o tom přemýšlíš. Děti se svěřeneckým fondem žijí doma, dokud se ke svému svěřeneckému fondu nedostanou – obvykle v jednadvaceti nebo pětadvaceti – a pak si vezmou všechno s sebou do svého nového luxusního bytu.“

Zamračím se. „To je ještě více depresivní.“

Pohladí mě po rameni s kritickým úšklebkem. „Hlavu vzhůru! Tihle bohatí puberťáci, co nosí Pradu, nám dělají obchod.“

„Ani mi to nepřipomínej,“ zavrčím.

Když jsem se poprvé rozhodla jít studovat interiérový design, bylo to proto, že jsem milovala to vzrušení, když dáváte dohromady něco nového. Bylo to pro mě jako umění. Vzít prázdné plátno a zkoncipovat ho tak, aby seděl lidské osobnosti. Každé nové plátno je výzva a miluju tuhle stránku své práce. Nikdy to není stejné. Každý zákazník je jiný, což dělá mou práci zajímavou. Poslední dobou dávám velkou váhu své vášni pro zvířata a dobrovolnictví v útulku. Věřím, že práce se zvířaty je mé opravdové poslání, ale jestli je vše, co mohu nabídnout, má dobrovolná služba mytí psů, hraní si s nimi a pomoc najít jim nové domovy, jsem s tím pro teď spokojená.

Jakmile s Lucy dojíme, zamíříme zpátky do naší budovy, a já jsem překvapená, když na svém stole uvidím vázu s kytkami a malou krabičku.

„Na holku s mizernými randícími schopnostmi jsi určitě dostala krásné kytky,“ řekne Lucy, když mě následuje dovnitř. „Od koho jsou?“

Přemýšlím nad stejnou věcí.

„Netuším. Je to pravděpodobně chyba v donášce,“ řeknu znuděně.

„Přečti si kartičku, trdlo.“ Vytáhne ji ze stojánku a dá mi ji do ruky.

Vezmu si ji od ní, snažím se přijít na to, kdo by mi mohl poslat něco takového. Po tom, jak skončilo mé rande s Fredem, silně pochybuju, že by byly od něj.

Je mi líto, že máš holčičí problémy. Snad tě čokoláda a květiny postaví na nohy! Logan

P.S. Myslím, že jsi tu zprávu chtěla poslat Courtney ;)

„Ó můj Bože,“ zamumlám, zírám na ta slova na kartičce. „Ó. Můj. Bože.“ Zavřu oči.

„Co je to?“ ptá se Lucy, ale ignoruju ji a pátrám po svém telefonu.

Prohledávám své zprávy a vidím, že jsem tu zprávu poslala Loganovi místo Courtney. On byl poslední osobou, které jsem psala a bez přemýšlení jsem na něj klikla a začala mlít o své menstruaci jako šílenec.

„Ó můj Bože,“ naříkám, když se posadím do křesla. „Jsou od Logana,“ řeknu jí.

„Opravdu?“ Zúží oči a její rty se zformují do úsměvu.

Dám jí do ruky tu kartičku a ve vteřině vybuchne smíchy.

„To není legrační.“ Zamračím se na ni. „Psala jsem celou tu dlouhou SMS Courtney o mém premenstruačním syndromu a jak na houby se cítím, až na to, že jsem ji poslala Loganovi.“ Tluču hlavou do stolu a sténám.

„Tak to je top.“ Pokračuje ve smíchu nad mou potupou.

„Už chápeš, proč selhávají má rande? Napíšu jedinému chlapovi, o kterého mám zájem o své krvácející děloze.“ Zvednu hlavu a vidím, jak na mě zúží oči.

„Oh, sladký Ježíši, Kay.“ Potřese na mě hlavou, semkne rty, když selhává v tom, aby zadržela další smích. „Přinejmenším byl natolik duchapřítomný, že poslal dárky.“

„Už se mu nikdy nebudu schopná podívat do očí.“

„Nebuď dramatická. Očividně ho to pobavilo a chtěl, aby ses cítila lépe,“ řekne upřímně, ale jsem příliš ponížená, abych to brala vážně. „Možná není až tak nedosažitelný, jak sis myslela?“

Pochybuju.

Když ji konečně dostanu z kanceláře a můžu být ponížená v soukromí, napíšu Loganovi s nadějí, že něco zachráním.

K: Jsem vyšinutý idiot. Tak moc se omlouvám, že jsem ti poslala takovou zprávu a vypálila tak obrázky do tvého mozku. Pravděpodobně mám zapomenout tvé číslo, co?

L: No jakmile jsem si vypláchl oči roztokem a podíval se na hodinu amatérského porna, byl jsem v pohodě. Pak jsem si myslel, že když tu není Courtney, aby tě utěšila, že bych ti poslal nějaké posily, které by ti pomohly to zlepšit.

K: Ráda jsem pomohla utišit tvou závislost na pornu.

L: Nějak jsem musel dostat ty obrázky z hlavy.

K: Ale vážně. Díky za květiny a čokoládu. Bylo to opravdu sladké.

L: Potěšení na mé straně. Doufám, že se budeš brzo cítit lépe, Kaylo.

Prakticky padnu do mdlob na mém kancelářském křesle jen z toho, že si přečtu jeho slova. V hlavě slyším jeho hluboký, chraplavý hlas, a stojí mě to všechny síly, abych odložila telefon a dala se zpátky do práce.