Bastard - 7. kapitola

Překlad: Simča
Kor.: Evudar

Indiana

Pořád jsem zmatená z odpoledne, které jsem s Carterem strávila. Když jsme přijeli zpátky domů, tak jsem ho nechala pracovat na jeho autě, zatímco jsem vzala Lassie na procházku. Celou tu dobu jsem si v hlavě přebírala, co jsme si v restauraci řekli.

Pořád nejsme přátelé, jsme od toho daleko. Abych byla upřímná, netuším, co jsme. Aspoň nechal svou ostražitost spadnout, že mi dovolil, abych poznala jeho skutečné já. Samozřejmě jeho bastardství bylo zpět v plném proudu, jak jsme se vraceli zpátky domů. To mě opravdu nepřekvapilo.

Říct, že jsem byla šokována, když jsem zjistila, že mu bylo placeno zas sex, by bylo slabé slovo. Jeho domácí, zní jako monstrum. Dravec. Mohla by jít do vězení za to, co udělala. Bez ohledu na to, co si myslí, dospělá žena, která má sex s nezletilým chlapcem je špatnost na tak mnoha úrovních.

Také mi to zlomilo srdce. Líbí se mi, že to udělal, aby pomohl jeho mámě, ale taky nesnáším, že to vůbec musel udělat. Chová se, jako by to nebyl žádný velký problém, ale jsem si jistá, že byly chvíle, kdy to pro něj nebylo jednoduché.

Odbyl mě, když jsem se zeptala na jeho otce. Je v tom nějaký příběh, ale je to jeho volba pokud si nepřeje jej zveřejnit. Jsem ráda, že on a jeho matka již nemusí strádat. Pan Shepard penězmi nestrádá. V mých očích to je vše, co na něm je. Nemám tušení, co na něm Carterova máma vidí. Je to blbec.

Můj táta a já mu zdvořile zdravíme, ale ani jeden z nás ho opravdu rád nemá. Můj táta se do něj před pár lety málem pustil, když mi slovně ubližoval a rozplakal mě, protože Lassie se vyprázdnil na jeho trávníku. Je to pes. To je to, co psi dělají.

Když Lassie a já přijdeme zpátky k domu, najdeme tátu a Cartera s hlavami pohřbenými pod kapotou jeho auta. Líbí se mi, že mu táta pomáhá. Vzhledem k tomu, že nemá tátu a můj táta nemá syna, myslím, že to je dobré pro oba. Tak dlouho, dokud mě Carter nezačne zase vytáčet.

Nemůžu uvěřit, že to Brad řekl. No vlastně můžu. Má pověst. Věděla jsem, že pokud bychom spolu byli, tak by očekával sex. Skutečnost, že spolu ani nechodíme a on mě chtěl vidět jen proto, aby se mi dostal do kalhotek, mě sere. Mohu vás ujistit, že teď ode mě nic už nedostane.

••••

Jak dny plynou, nic se ve skutečnosti mezi námi nemění. Carter stále trvá na tom, abych s ním jezdila do školy a ze školy, i když je i nadále oslem devadesát devět procent času.

Od toho skunka mu ani nikdo jiný oknem nepolezl. To je plus. Nejsem si jistá, proč mě to těší, ale je to tak. Není to tak, že bychom měli být někdy spolu.

Sobota se rychle přivalí. Vstávám brzy a vezmu Lassie na procházku. Když přijdu domů, narazím na Elizabeth, Carterovu mámu. „Dobré ráno, Indiano,“ říká, když vběhnu na příjezdovou cestu.

„Dobré. Jste venku brzy,“ říkám.

„Chystám se dnes navštívit starého přítele. Žije několik hodin odtud,“ odpoví s příjemným úsměvem. Opravdu se mi líbí. Jak mohla počít takovýho blbce, nikdy nepochopím.

„To je milé. Hezký den,“ řeknu jí, vracejíc úsměv. „Jeďte bezpečně.“

„Děkuji. Ty taky, zlato.“ Natáhne se a jemně uchopí mou ruku, jak začnu odcházet.

„Jsem ráda, že jste se ty a Carter stali přáteli. Neměl mnoho přátel tam, kde jsme bydleli,“ přizná. Proč, mě to nepřekvapuje? Jen jsem se v odpověď usmála. Nemám slov. Jsme daleko od přátel, ale nemohu se přimět ji to říct.

Poté, co Lassie sundám z vodítka a nechám ho běhat na dvorku, zamířím dovnitř na snídani. Meg byla konečně propuštěna z domácího vězení, takže později se přijde se mnou poflakovat. Dnes bude horko. Pravděpodobně si půjdeme zaplavat a budeme se opalovat dole u jezera.

Poté, co dojím, uklidím svůj nepořádek, zamířím do svého pokoje si ustlat postel. Samozřejmě moje zrádné oči se podívají ke Carterovu oknu. Najednou se dveře jeho pokoje rozlétnou a on vlítne do svého pokoje. Dnes musí mít dobrou náladu. Nic neobvyklého.

Jsem zaskočena, když vidím, pana Sheparda běsnit. Uchopí Cartera za paži, hrubě ho k sobě přitahujíc. Dívám se na ně s hrůzou. On je právě u jeho tváře, křičíc. Neslyším, co říká skrz zavřené okno, ale není šťastný. Je mi líto Cartera. Můj otec se mnou nikdy takto nejednal, bez ohledu na to, jak špatné moje chování bylo.

Ugh! Nemůžu vystát toho chlapa.

O pár minut později, odejde z pokoje. Carter práskne svými dveřmi. Chytí si hlavu do dlaní a zakloní se dozadu, zírajíc do stropu. Chudák. Vidět ho takhle mě bolí. Rozhodnu se jít blíže k oknu a ujistit se, že je v pořádku, ale neudělám to. Je možné, že si to na mě vybije.

Musí cítit, že ho sleduju, protože jeho hlava se pohne mým směrem. Chci se rychle otočit, ale nejde to. Jsem přistižena. Přátelsky se na něj usměju, ale kretén mě odbije. Udělá pár kroků k oknu a stroze zatáhne žaluzie. Někdy mě tak vytáčí.

Dostanu od Meg textovku, kde píše, že tak za hodinu bude u mě a tak se rozhodnu jít ven a házet Lassie míček, zatímco budu čekat. Jsem venku jen chvilku, když uslyším rozzlobený hlas pana Sheparda. „Chci mít trávník a plot hotový. Radím ti, aby to byla dobře provedená práce. Nevadí mi, že tvá matka tu žije zadarmo, ale ty si musíš vydělat, abys tu mohl zůstat. Nebudu podporovat nějakýho bastarda, který není ani moje vlastní dítě.“

Zvednu ruku, abych si zakryla ústa. Jsem zděšena a šokována, že mu něco takového dokáže říct. Jak se opovažuje? „Jo, kdybych mohl jít svou vlastní cestou tak bych tu nebyl.“ Odpoví Carter sebevědomým hlasem.

Krutá slova přinesou slzy do mých očí. Všechno ve mně, chce jít vedle a dát tomu zmetkovi něco za vyučenou. Nemá právo takhle s ním mluvit. Jsem zděšená.

„Ať to je hotové,“ vyštěkne pan Shepard.“ Až skončíš, můžeš vyklidit garáž.“ Teď ho nenávidím ještě víc. Chudák Carter. Zajímalo by mě, jestli jeho máma ví, jak je s ním zacházeno. Zmíním se o tom tátovi, až se vzbudí. Možná by se ho na to mohl zeptat, až budou příště pracovat na jeho autě.

O pár minut později slyším nastartovat sekačku. Plížím se k dřevěnému plotu, který odděluje naše pozemky, a nahlédnu přes jednu z mezer v plotu. Knedlík se začíná tvořit v mém krku, když ho uvidím. Jeho ramena jsou pokleslá a mračí se. Vypadá ještě víc mizerně, než je u něj obvyklé.

Naše zahrady jsou velké. Bude to trvat věčnost, pokud to bude dělat sám. Můj táta má alespoň traktůrek. Carter to dělá obyčejnou sekačkou. Kéž bych tam mohla jít a pomoci mu, ale vím, že by mě tam nechtěl. Je na to příliš hrdý.

••••

„Ach. Můj. Bože. Jeho tělo je stejně krásné jako jeho tvář. Měl by to být trestný čin být tak sexy,“ říká Meg. Otočím hlavu, abych se na ni podívala. Její brýle jsou stažené na nose, zatímco zírá rovnou před sebe.

Moje hlava se otočí tím směrem. Málem polknu svůj jazyk. Carter je na cestě k nám, bez trika. Jeho svaly jsou tak rýsovaný. Má na sobě černé plavky, které sedí nízko na bocích, odhalujíc jeho lahodný Véčko. K čertu s jeho tělem. Je ještě víc delikátní, než jsem si představovala. Všechno co můžu říct je, „Díky bohu, že mám na sobě sluneční brýle.“ Jsem si jistá, že mé oči právě teď vypadávají z důlků.

„Ahoj, Cartere,“ Meg zavrní.

„Megan. Děcko,“ říká s přikývnutím, když k nám dojde. Přála bych si, aby mi tak přestal říkat. Jen proto, že jsem malá, ze mě ještě nedělá zatracené dítě.

Je to tetování na jeho žebrech? Je. Píše se tam důvěra. Nemyslím si, že znám jakéhokoliv jiného sedmnáctiletého, který má tetování. Takový tvrďák. Nevím, proč si myslím, že je to sexy, ale je. Líbí se mi, že má společenský způsoby v háji, na rozdíl ode mě. Vždycky jsem byla svatoušek. Vždy jsem dělala to, co ode mě lidé očekávali. Líbí se mi, že je tak trochu jiný a nezdá se, že by mu vadilo, co si o něm lidi myslí.

Meg a já obě ležíme na svých žaludcích. Když vidím jeho oči cestovat po délce mého těla, lituju, že jsem si oblékla tyto maličké odhalující bikiny. Cítím se tak vystavená. Přísahám, že slyším zasténání, které od něj přichází, když jeho oči přistanou na mém zadku, ale nejsem si úplně jistá.

„Jaká je voda?“ Ptá se, když se jeho oči posunou zpátky k mému obličeji.

„Pěkná,“ zasáhne Meg. „Jsem si jistá, že dosáhne bodu varu, jakmile se dostaneš do ní.“

„Meg,“ zapištím. Ta holka nemá žádný stud.

„Neříkejte mi, že sis nemyslela totéž, děcko,“ ušklíbne se. Bože, frustruje mě. On je tak plný sebe. Rozhodnu se ignorovat jeho poznámku. Místo toho se převalím na záda a dám si klobouk na mou tvář. Slyším jeho smích, jak kolem mě projde. O pár vteřin později, slyším šplouchnutí, když se potopí do jezera.

„Úplně hltal tvůj zadek a tvá prsa, když ses převalila. Strašně moc tě chce,“ Meg zapiští. Já zakoulím očima.

„Nechce,“ odseknu.

„Chce a moc. Měla bys toho využít. Pokud ne, mohla bych já.“

„Neopovažuj se,“ říkám, odstraňujíc klobouk z obličeje a podívám se na ni. „Kromě toho, máš přítele, pamatuješ?“

„Derek mě začíná nudit. Myslím, že je na čase najít nějaké čerstvé maso,“ přiznává s povzdechem.

„Ty jsi ale nestyda,“ směju se.

„Měla bys to někdy zkusit,“ odpoví, mrkajíc na mě.

••••

Táta má dnes jeden z výjimečných dnů volna, a tak dnes budeme grilovat na terase. Jsem v kuchyni a připravuju salát a zapékané brambory, které půjdou skvěle k masu. Táta je ve sprše, umývajíc se. Znovu strávil odpoledne prací na Carterově autě. Zdá se, že si to opravdu užívá.

Meg se šla domů převléknout. Připojí se k nám.

„Hej tykvičko,“ říká můj táta, když přijde do kuchyně. „S čím ti můžu pomoci?“

„Všechno je už připravené. Až se Meg vrátí, tak můžeš jít zahřát gril. Brambory se už pečou,“ odpovím.

„Taky jsem pozval Cartera. Doufám, že je to v pohodě.“ Ústa se mi zkroutí do úsměvu. Líbí se mi, že si táta vzal Cartera pod svá křídla. Potřebuje pozitivní mužskou roli ve svém životě.

„Jistě. Líbí se ti, že jo?“

„Je to dobré dítě.“ Musím s ním souhlasit. Myslím si, že pod svou fasádou a svými vychytralými poznámkami, on je. Myslím, že je jen nepochopený.

„Poslouchej, je tu něco, co musím říct. Je to o Carterovi,“ říkám, otáčejíc se k tátovi.

„Jsem jedno ucho,“ říká, berouc si pivo z lednice.

„Vím, že to není moje starost, ale pan Shepard dnes ráno křičel na Cartera. Nazval ho bastardem a řekl, že pokud chce žít v jeho domě, musí si vydělat na živobytí. Přinutil ho posekat trávník obyčejnou sekačkou a pak vyklidit garáž.“

„Cože? Ten chlap je hajzl,“ můj táta se ušklíbne, hněv je jasně viditelný na jeho hezké tváři.

„Přesně mé myšlenky, tati. Bylo mi Cartera tak líto. Vím, že asi není moc, co bys mohl udělat, ale myslela jsem, že bys to chtěl vědět. Možná si s ním můžeš promluvit, nebo tak něco.“

„Nech to na mě, tykvičko,“ odpoví, skloní se a polí vrchol mé hlavy. „Jdu ven a vyčistím gril.“

„Díky, tati.“ Jsem šťastná, že mám takového báječného tátu. Miluju ho, tak moc.

Zůstávám v kuchyni a připravuji věci, dokud Meg nepřijde. Potají jsem nadšená, že k nám přijde i Carter. Vím, že se ke mně bude před mým otcem chovat jinak. No doufám v to. Můj táta by mu nakopal zadek, kdyby věděl, jak se ke mně chová. Občas jeho příjemná stránka prosvítá, ale ne moc často.

Zdá se, že je jiný, když je v přítomnosti mého táty. Často slyším, jak se smějí, zatímco pracují na autě. Má tak velký smích. Je to tak odlišné od zádumčivé stránky, kterou vidím. Můj táta je dobrý muž. Bude pro Cartera skvělý parťák.

Jakmile dorazí Meg, pomáhá mi nosit ven vše, co potřebujeme dát na stůl. Obě jsme si dnes užily hodně sluníčka, takže vypadáme opáleně. Poté, co jsem se osprchovala, jsem si oblékla bílé letní šaty. Kladou důraz na moji hnědou kůži.

„Vypadáš sexy v těch šatech,“ říká, když mě následuje na terasu.

„Díky. Jako ty. Vždy vypadáš hezky.“

„Já vím,“ říká, a my obě se zasmějeme.

Zastavím se na půl cesty na terasu, Meg to nečeká a narazí rovnou do mých zad. Carter už je tady. Neuvědomila jsem si to. Musel použít boční bránu. Sedí na jedné z venkovních pohovek. Lassie mu leží na klíně. On se směje něčemu, co můj táta říká. Bože je tak krásný, když je šťastný. Jen pohled na něj mi bere dech a mé srdce se zatřepotá.

Meg mě strčí zezadu. „Musím ti sehnat mop na utření slin?“ Šeptá do mého ucha. Mrcha. Ignoruju její inteligentní poznámku a jdu dál. Naštěstí, Carter byl příliš zaneprázdněn, aby si všimnul, že jsem ho sledovala.

„Tady jsou moje dvě oblíbené holky,“ říká táta, když si nás všimne. Carterova hlava se pohne naším směrem. Sleduji, jak jeho oči cestují po mém těle, než přistanou na mé tváři. Jeho pohled dělá s mými holčičími částmi vtipné věci. Je teplo. On si ani nevšiml Meg. Jeho oči jsou na mě přilepené.

Můj táta si odkašle. Podívám se na něj. Jeho oči se pohybují mezi Carterem a mnou. Sakra. „Je maso už připravené?“ Ptám se, snažíc se odvést pozornost od toho, aby něco řekl.

„Skoro,“ odpoví, věnujíc mi zvláštní pohled. Díky vědomí, že táta byl svědkem výměny mezi námi, se cítím trapně.

„Okej, dobře. Poté, co prostřu stůl, dojdu pro zapečené brambory z trouby,“ řeknu, aniž bych s ním navázala oční kontakt.

„Chtěl byste další pivo, pane Montgomery?“ Ptá se Meg mého otce. Bože, miluju ji. Musela si všimnout, jaký pohled nám táta věnoval, a tak se snaží celou věc hladce přejít. Miluju, jak mi vždycky kryje záda.

„Dal bych si,“ odpoví. Katastrofa zažehnána. Meg prochází zpět do domu, zatímco já prostírám stůl.

„Pojď, chlapče,“ říkám Lassie, když jsem hotová. Ačkoli Carter nevypadá, že by mu vadilo, že Lassie je na něm rozvalený, je horká noc takže mu to nemůže být pohodlné. Ten pes mě ignoruje. Nikdy to nedělá. Zatracený zrádce. „Lassie.“ Tentokrát můj hlas je o něco silnější. Stále nejde.

„Larry je v pohodě, nech ho. Že jo, kluku?“ Carter říká, culíc se na mě, když hladí psa po dlouhé hřívě.

„Je to Lassie,“ odseknu a položím si ruce v bok a našpulím rty. Jeho úsměv se rozšiřuje. Jsem si jistá, že to dělá jen, aby mě vytočil. Slyším, jak se táta směje. Zřejmě si taky myslí, že je to zábavné. Rozzlobeně od nich odcházím a vrátím se do kuchyně.

Naštěstí zbytek noci jde bez problémů. Ve skutečnosti, všichni, jak se zdálo, jsme se měli dobře. Nemůžu uvěřit, jak se dnes večer Carter choval jinak. Můj táta v něm opravdu vyvolává to nejlepší.

„Už je pozdě, měla bych se dostat domů,“ říká Meg. Obvykle u nás přespí, ale musí ráno jít na návštěvu k babičce, takže dnes večer nemůže.

„Pil jsem,“ můj otec říká a vstane. „Seženu jednoho z chlapců ze stanice, aby přišli a odvezli tě domů.“

„Neobtěžujte se, pane Montgomery. Půjdu pěšky,“ odpoví Meg.

„Doprovodím tě domů,“ nabízím se, zvedajíc se a postavím se vedle ní.

„Ne. Nelíbí se mi představa, že by Megan šla domů sama, a pokud půjdeš, pak se budeš muset vrátit sama zas ty,“ říká můj táta.

„Půjdu s nimi,“ Carter přizvukuje. Oči mého táty se přesunou na něj, jak uvažuje o jeho nabídce.

„Dobře. Je v pořádku, pokud Carter půjde s vámi.“ Podívám se na tátu. Myslí to vážně? Po pohledu, který nám předtím věnoval, jsem překvapena, že mu nevadí, že s ním budu sama.

••••

Poté, co doprovodíme Meg ke dveřím, ji obejmu na rozloučenou. „Nedělej nic, co bych neudělala já,“ zašeptá mi do ucha. Tím si vyslouží štípnutí do paže. Není toho moc, co ​​by neudělala. „Au,“ směje se.

„Díky, že jsi mě doprovodil domů, Cartere,“ dodává, dívajíc se na něj.

„Žádný problém,“ odpoví. Ruce si zastrčí do kapes kalhot, vypadá v pohodě, v klidu a sexy.

„Neváhej a zneužij mou kámošku na cestě domů,“ říká s mrknutím. Ó. Můj. Zasraný. Bože. Neřekla to, že ne. Carter se jen směje její poznámce. Já, na druhé straně, chci zalézt pod kámen a zemřít. Jsem ráda, že jsem ji teď štípla. Měla jsem to udělat víc. Zítra za to zaplatí. Dávám ji pohled, který ji dává vědět, že nejsem potěšená tím, co řekla. Ona se na mě jen sladce usměje. Mrcha.

Oba jsme cestou zpátky zticha, jak. Nevím, co mu říct. Stále uvnitř umírám kvůli tomu, co Meg řekla. Jedna moje polovina doufá, že se chopí její rady a druhá ne.

Vím, že bych asi neměla strkat nos do cizích věcí, vzhledem k tomu že všechny diskuze ohledně otce jsou tabu, ale přímým směrem do toho skočím. „Mluví s tebou takhle tvůj nevlastní otec často?“ Ptám se, snažíc se rozbít trapné ticho.

„Hádám,“ krčí rameny. „Je to buzerant. Nemůžu ho vystát. Co v něm moje máma vidí, se nikdy nedozvím.“

„Myslela jsem na to samé. Zdá se být tak milá,“ řeknu mu, jak zavrtím hlavou, snažíc se najít v tom smysl.

„Taky ho nemáš ráda?“ Ptá se, dívajíc se na mě překvapeně.

„Ne, ani táta. Nedávno na sebe málem vyjeli.“

„Proč?“ Ptá se.

„Lassie udělal svou potřebu na jeho trávníku. Však víš, hovínko. Řekněme, že nebyl uchvácen. Když na mě křičel a já plakala, můj táta pěkně vypěnil.“

„Larry je zasraný šampión,“ zachechtal se.

„Lassie,“ připomenu mu.

„Promiň, děcko,“ říká, dávajíc svou ruku kolem mých ramen. „Vždy to pro mě bude Larry. Musíš uznat, že Lassie, je debilní jméno pro tak tvrďáckýho psa.“

Stejně, jako se jeho poznámka dostane pod mou kůži, se usmívám jako blázen. Nemůžu uvěřit, že má ruku kolem mých ramen. Zhluboka se nadechnu, vdechujíc jeho kolínskou. Je pižmová a mužná a velmi jako on. Mohla bych se utopit v jeho vůni. Ugh! Je to oficiální – jsem ubohá.

Noci tuto roční dobu na předměstí Sydney jsou docela horké, ale jeho tělesná teplota, která z něj sálá, je moc příjemná. Určitě si nestěžuju.

„Dřív jsem se dívala na Lassie v televizi s tátou, když jsem byla malé dítě, které, mimochodem už nejsem.“ On hodí hlavou dozadu a směje se. Ignorujíc ho, pokračuju. „Po každé epizodě jsem ho prosila, aby mi koupil psa, stejného jako byl on. Jednoho dne přišel domů s Lassie. Samozřejmě, že nebyl kolie, ale bylo mi to jedno. Oba měli dlouhou srst a podobné zbarvení. Můj Lassie pocházel z vrhu mláďat od jednoho policejního psa v terénu. Tak k němu můj táta přišel.“

„Pěkný příběh, skvělý pes, ale bohužel stále debilní jméno pro mýho chlapa Larryho.“ Hravě ho praštím loktem do žaludku, a znovu se zasměje. Vskutku dnes večer nechal svou ostražitost doma. Přála bych si, aby takový byl častěji. On vlastně není špatný člověk, když se nechová jako kreténem.

„Líbí se mi to a tak to taky zůstane,“ prosadím si.

„No, mě se líbí Larry, tak to taky zůstane, budu mu tak dál říkat,“ namítá, přitahujíc si mě blíž k jeho boku. Jsem tak malá ve srovnání s ním, že mu dosahuju pod paži.

Jdeme zbytek bloku v tichosti. Jsem v pokušení zabalit ruku kolem jeho pasu, ale neudělám to.

Jsem si jistá, že jeho paže kolem mě nic romantického z jeho strany neznamenají, jen přátelské gesto. Když dorazíme ke mně domů, zastavíme. „Chystáš se jít dovnitř, nebo zamíříš domů?“ Zeptám se.

„Ne. Myslím, že půjdu domů. Řekni tvému tátovi, že děkuji za dnešní pozvání“, odpoví a pouští ruku z mého ramene a obrátí se čelem ke mně.

„Vyřídím.“ Otočím se k odchodu. „Dobrou noc, Cartere,“ říkám, dívajíc se na něj přes rameno. On se natáhne a přitáhne mě zpátky k němu. Moje tělo do něj narazí. Otočí mě k němu, jeho ruce sklouznou kolem mého pasu, tisknouc mě k němu.

„Je ti líto, že jsem se nechopil rady tvé kamarádky?“ Jeho hlas je nízký a sexy. Jeho oči se vpijí do mých a tlukot mého srdce se zrychluje.

„Cože?“ Zpočátku si nejsem jistá, o čem mluví, a pak mě to zasáhne. Megina poznámka. „Ne,“ zapištím a zamračím se.

„Lhářko,“ uculí se. „Doufala jsi, že toho využiju.“

„Nedoufala.“ Snažím se otočit a znovu odejít, ale on mě drží pevně. Je tak plný sebe. Určitě je v tom součást mě, která doufala, ale rozhodně se mu nepřiznám. Zaráží mě, že bych ho chtěla vzhledem k tomu, jak se ke mně chová.

On mě přitáhne blíž k sobě, zatímco jedna z jeho rukou naklání mou tvář k jeho, jak uzamyká pohled s mým. Moje srdce bije nyní tak rychle. Jeho pohled se posune dolů k mým rtům, než se přesune zpět na moje oči. Jeho tvář se posunuje dopředu tak pomalu. Můj Bože. Myslím, že mě políbí.

Dech se mi zadrhne, když jeho rty jsou pouhé centimetry od mých. „Chceš, abych tě políbil, že jo?“ vydechne.

„Ano,“ zašeptám bez váhání. Přiznala jsem to právě nahlas? Očekávám, že se začne smát a řekne něco jako: „Vidíš, říkal jsem ti, že mě chceš,“ ale kupodivu to tak není.

Místo toho zasténá, než se jeho rty jemně přitisknou na mé. Moje ruka vklouzne mezi nás, tahám za jeho košili, přitahujíc si ho blíž.

Když pootevřu svoje ústa, okamžitě cítím jeho jazyk, který začne plenit má ústa, ten polibek je žhavý jako peklo, sténám proti jeho ústům. Nikdo předtím mě takhle nepolíbil. Je to jeden z těch polibků, které Vám zkroutí prsty na nohou. Je možné mít orgasmus jen z polibku? Protože si myslím, že jsem blízko k němu.

Přitisknu svoje stehna k sobě. Ještě nikdo mě nikdy takhle nenažhavil. Najednou se na verandě rozsvítí světlo. Sakra, můj táta. Oba se od sebe odtáhneme. „Indi, jsi to ty tam venku?“ Volá můj táta přes skleněné dveře.

„Ano, to jsem já,“ odpovím, mé oči jsou stále upřené na Cartera. Oba těžce dýcháme. „Už jdu dovnitř.“ Carter vydechne, jak jeho ruce zajedou do jeho tmavých vlasů. Jeho oči stále neopustí moje. Myslím si, že je stejně šokován jako já.

Udělám několik kroků dozadu. Co to sakra bylo? Nemůžu mluvit. Nemám slov pro to, co se zrovna stalo, proto, co ten polibek semnou udělal. „Musím jít,“ je všechno, co řeknu, když se otočím a běžím po schodech nahoru. Daleko odtamtud.