Unimaginable - 9. kapitola

Překlad: Markéta

Děvčátka, jsme zhruba v polovině knihy.

Jsem ráda, že se vám líbí, protože kluci jsou vážně úžasní!!!! Moc vám všem děkuju za komentáře a užívejte si dál čtení :- )

Markéta

PARKER

Všichni jsme opustili nemocnici a šli na pozdní oběd, když mi zavolal bratr a řekl mi, že mu volal otec, který potřebuje právní pomoc. Jeho dcera byla sebrána ve Fergusonu, což je jen dvacet mil od St. Louis. Projíždějící auta viděly ležet ženu v příkopu a zavolali policii. Když dojeli, zjistili, že byla těžce pod vlivem něčeho a potřebuje okamžitou lékařskou pomoc. V nemocnici jí vypumpovali žaludek a policie jí plánuje vzít přímo do vězení kvůli počtu pilulek, které měla u sebe. Žluté pilulky, abych byl přesný.

Hádám, že její bratr je pod vlivem drog už několik let a Braxton ho z toho předtím dostal, takže její otec mu zavolal, aby zachránil jeho dceru před vězením. Když jsem mu řekl, že tam půjdu s ním, snažil se mi naznačit, že mám prostě počkat, dokud se neuvidí, co zjistí. Jako by se stalo.

Podruhé během dneška vejdu do sterilní nemocnice. Přikývnu několika sestrám, zatímco se na mě a Braxtona zvědavě dívají. Neviním je. Vypadáme jako den a noc. Braxton má na sobě jeden ze svých drahých šedých obleků a vázanku. Já mám na sobě pořád černé tričko a tepláky z dřívějška a voním po sexu a eukalyptu.

Projdeme dolů chodbou a vejdeme do posledních dveří napravo. Muž ve věku mého otce stojí vedle nemocniční postele. Mluví tiše, ale tvrdě k blondýnce, která leží na posteli. „Říkal jsem ti, že se tohle stane,“ zavrčí.

„Drž hubu, tati,“ vyštěkne.

„Pane Dawsone,“ řekne můj bratr, aby oznámil svou přítomnost, protože si nevšimli, že jsme vešli.

Muž se k němu otočí tváří. „Díky Bohu, Braxtone.“ Potřesou si rukama. „Jsem tak vděčný, že jste to dokázal v tak krátké době.“ Jeho tmavé oči jsou těžké a ramena má skleslá. Můžete vidět, že je jeho dcera na něm závislá.

„Řekla jsem ti, že nepotřebuju právníka,“ zasyčí ta žena.

„Vážně? Podle mě potřebuješ mnohem víc, než jen to.“ Zkříží si otec ruce na prsou. „Jsi po tom všem připoutaná na nemocniční lůžko.“

Dávám si na čas, abych si jí pořádně prohlídnul. Tak jak on řekl, její ruce jsou připoutané po bocích, stejně jako její nohy ke konci postele. Je to vážně smutné. Protože by mohla být velmi hezká, kdybyste ignorovali skutečnost, že právě teď vypadá jako totální sračka. Její odbarvené blond vlasy má u hlavy zamaštěné a vypadají, jako by si je několik dní nemyla. Má škrábance na předloktí a na hrudníku. Má docela velký natrženinu spodního rtu a taky modřiny na své pravé tváři.

Její velké modré oči jsou zapadlé. Můžete vidět její klíční kosti a dokonce i kosti na rukách. Jediné místo, které vypadá, že na něm má nějaký tuk, jsou její kozy a rty. Vypadá jako panenka Barbie, kterou jednou moje neteř Sadey nechala venku po tři dny a přišla bouřka a zaplavila jim dvůr. Ona je to, co byste popsali jako tvrdá jízda a být namočen. Ona vypadá jako ten typ, který můj otec preferuje před mou matkou. A já se při té myšlence přihrbím.

„Pane Dawsone, Proč nejdete a nenajdete sestru,“ nabízí Braxton. „Takže bychom mohli tyto pouta odstranit.“ Otec se dívá na svou dceru pár dlouhých vteřin a pak si povzdechne, než odejde pryč.

„Nechci vás tady,“ zavrčí k Braxtonovi.

„Takže upřednostňujete být připoutaná k nemocniční posteli, zatímco ostatní čekají na výsledky vašich testů?“ Ona chce promluvit, ale on pokračuje. „A jakmile budou mít vaše výsledky, hodlají vás strčit rovnou do vězení. Tohle je to, co chcete?“

Ona otočí svou hlavu na stranu a jako by si mě konečně všimla, zeptá se. „A kdo jste k sakru vy?“

„Ignorujte ho,“ řekne jí Braxton. „On je tady jen jako pozorovatel.“ Zdržím se odfrknutí. „Takže mi řekněte, proč jste do toho zapojená.“

Zavrtí hlavou, zatímco se dívá na strop.

Udělám k ní krok a její hlava okamžitě vystřelí směrem ke mně. Udělám k ní další krok. Začne tahat za své připoutání. Její zápěstí jsou tak malá pravděpodobně z podvýživy. Drogy vám tohle udělají. Přísahám, že by mohla skončit poloviční, pokud by byla na nich hodně závislá.

Tělo se jí třese, zatímco se na mě dívá s očima dokořán. „Přibližte se ještě a začnu křičet.“

Pokrčím rameny. „Do toho. Nikdo sem nepřijde, aby vás zkontrolovali. Jste jen feťačka.“

Braxton si odkašle, ale já ho ignoruju. Potřebuju od téhle ženy odpovědi. Musím vědět, odkud dostala tyhle pilulky. Pokračuju k nemocniční posteli a ona začne ztěžka dýchat. Postel se třese, když se začne pokoušet osvobodit své ruce a nohy, ale nikam se nedostane. Oni ji svázali docela pevně, a já jsem za to vděčný, protože jí pravděpodobně naseru a vážně nechci, aby mě kousala, nebo mě střelila do oka, jako to dělala sestrám. To je důvod, proč je od začátku svázaná, takže já to udělat nemusím.

„Parkere,“ vyštěkne můj bratr, ale ignoruju ho. Zabalím svou ruku okolo jejího malého předloktí a přitisknu jí do postele.

„Pusťte mě,“ vykřikne, zatímco se jí třese.

Podívám se jí dolů na ruce a v okamžiku, kdy nevidím to, co hledám, jí pustím. „Takže si zřejmě nepícháte,“ řeknu. „Takže berete jen pilulky?“ ptám se.

„Jebu na tebe!“ vyplivne.

„Ne, díky,“ řeknu, zatímco odtáhnu rty znechucením. „Nešukám kurvy.“

„Parkere,“ vyštěkne Braxton, zatímco ona prudce oddechuje.

Posadím se do křesla vedle její postele. „Chcete jít do vězení?“ ptám se jí. „Z toho, co mi bylo řečeno, tě chytili s šesti pilulkami. Víte, že můžete dostat až sedm let za jednu pilulku?“ Oči se jí rozšíří strachem tou největší obavou předtím, než to skryje. Se strachem můžu pracovat. S úsměvem dodávám, „Hádám, že byste raději strávila čtyřicet dva let ve vězení, než abyste si s námi promluvila. Pojďme Braxtone. Jdeme.“

Vstávám z křesla a ona odtahuje svoje pouta, zatímco se snaží posadit. „Počkejte!“

Pomalu se posadím zpátky, zatímco ona se uvolní na posteli. S Braxtonem si vyměníme pohled předtím, než se jí podaří znovu promluvit. „Nemůžu vám dát to, co chcete,“ říká tiše.

„Ale ano, můžete,“ ujišťuje jí Braxton. „Můžeme vás z toho dostat a chránit vás.“

Její modré oči se začnou plnit slzami, zatímco zavrtí hlavou. „Nevzdám se ho,“ zašeptá.

„Vašeho bratra?“ ptám se, protože vím, že byl právě propuštěn z vězení na kauci. Řízení pod vlivem.

Ona popotáhne a pevně zavře oči, zatímco jí slzy stékají po tvářích, na kterých je ještě nějaký make-up. Trošku řasenky, kterou měla na obličeji. „Někdo za to bude muset zaplatit.“

„Ujistím se, že to bude ten správný člověk,“ dodává Braxton.

Dává mu ďábelský smích a já skoro udělám to samé. On je koneckonců obhájce. Zastupuje špatné hochy. Takže říct jí, že hodlá chytnout špatné chlapce, zní celkem směšně. Ona otevře své oči a podívá se na něj. „Myslíte si, že dokážete, aby to skončilo? Nedokážete to. Věděla jsem, co riskuju, když jsem se do toho zapojila. Je na čase za to zaplatit.“

„Zapojit se do čeho přesně?“ ptám se.

„Na tom nezáleží,“ Povzdechne si unaveně z toho, že jsme tady.

I já sám už jsem docela unavený. „Na tom kurevsky záleží,“ zavrčím. „Protože dokonce i když ty sis vybrala tenhle život, ostatní, kteří s tím nemají nic společného, za to stejně platí.“

„Co to k čertu znamená?“ dožaduje se ona.

„To znamená, že ten člověk, od kterého dostáváš dodávku, nutí nevinné lidi platit za to, aby si udržel zásoby a dovolil takovým malým děvkám, jako jsi ty, aby postoupily na vyšší úroveň, aby se tak dostaly přes váš zkurveně mizerný život!“ Vstanu, zatímco křičím frustrovaný. „Nebo si je prostě jen bereš, aby sis pomohla vyrovnat se s tím, když na tebe někdo položí ruku?“ ptám se. Jazyk jí vyklouzne a olízne si řeznou ránu na spodním falešném rtu. Nechápejte mě špatně, jsem pro to udělat vše, co na svém těle chcete. K sakru, moje snoubenka má falešné kozy a já je naprosto zbožňuju, ale pojďme dál. Musíte investovat do každé části vašeho těla?

„Parkere, musíš odejít! Hned!“ dožaduje se Braxton. Stojím tam a dívám se dolů na slabou děvku, svázanou k nemocniční posteli. Nazývám jí slabou, protože potřebuje drogy na to, aby přežila. Je ochotná vzdát se svého života a proč? Pro další pilulku? Když Kat skoro přišla o svůj život, kvůli mého otce a Masona. Tohle nedovolím. Za tímhle nebudu stát. To byl důvod, proč jsem se na prvním místě stal policistou.

„Parkere?“ opakuje Braxton. Vážně věřím, že by mě mohl udeřit, pokud k ní nepřestanu mluvit.

Odvrátím se od té ženy a podívám se na bratra. Ten kývne hlavou směrem ke dveřím se rty staženými do přímky a zatnutýma pěstma. Zhluboka se nadechnu, snažíc se uklidnit své splašené srdce a rozhodnu se, že odejít je ta nejlepší věc, kterou musím udělat.

Otočím se k nim zády a začnu mířit ke dveřím, když ta žena znovu promluví. „Byl to někdo, koho miluješ?“

Zastavím se a otočím se k ní. „Říkal jsi nevinní. Někdo, koho znáš, musel zaplatit? On jim ublížil?“

Kolena hrozí, že se mi podlomí, když vysloví on. Je to můj otec? Mohlo by to být až tak snadné?

„Ano,“ říkám tiše. „Moje snoubenka.“

Ona polkne a pak se zeptá. „On jí zabil?“

„Snažil se. Ale přežila to,“ říkám pyšně.

Podívá se dolů na své ruce, které jsou připoutané k posteli a ticho naplní její chladný pokoj. „Co jí udělal?“

Přejedu si rukama ve vlasech a dlouze vydechnu. „Měl muže, který pro něj pracoval a ten jí unesl. Zmlátil jí. Čtyřhodinová operace a šest týdnů musela mít svou čelist zafixovanou. Ale úplně se zotavila.“

Ona se na mě podívá a jediná slza jí stéká po tváři. „To musí být velmi silná.“ Přikývnu. „Přála bych si, abych byla takto silná.“ Podívá se na mě svýma velkýma, modrýma očima. „Nebyla jsem vždycky takovým člověkem,“ říká tiše. „Vzpomínám si, jak můj bratr dělal v drogách a dostával se do problémů. Slibovala jsem si, že se nikdy nestanu takovou osobou. Nechtěla jsem zklamat svoje rodiče.“ Zasměje se tomu, ale není v tom špetka humoru. „Očividně jsem selhala.“

Přejdu zpátky ke křeslu u její postele a posadím se. „Řekni mi, kdo tě do toho dostal,“ vybídnu jí. Tahle část není vážně tak moc důležitá, ale pokud mi řekne tohle, pak mi možná řekne i víc o tom, kdo je on.

Ona si olízne své suché a popraskané rty. „Jednou v noci mi volala kamarádka a řekla mi, abych se připravila. Otec jejího přítele vlastní hotel a oni měli velkou párty. Říkala mi, že tam můžeme jít. Byla jsem představena jednomu z jeho přátel.“ Zavře oči, zatímco jí slzy stékají po tvářích. „Byla jsem tak hloupá,“ říká rozzlobeně. „Nabídnul mi pilulku a já na něj chtěla zapůsobit a pomyslela si, proč ne? Je to jen jedna pilulka. No, jedna pilulka byla vše, co jsem si vzala. O týden později jsem prosila o víc, než mi mohl dát. Jedla jsem je jako cukroví. Šla jsem na další párty a setkala se …..“ Polkne. „S velmi mocným mužem.“

Podívám se na Braxtona. Ten se na ni dívá se sevřenými rty a tvrdýma očima. Dám svou pozornost zpět na ni.

„Vážně nezáleželo na tom, jestli mi šeptal do ucha sladké slovíčka. Vše, na čem záleželo, bylo, jestli má tu žlutou pilulku.“ Slzy jí stékají po tváři. „Řekla jsem mu, co potřebuju a on mi to dodal.“

Přejedu si nervózně rukou po tváři. Pak se nepohodlně vytočím na svém křesle.

„Můžeme vám pomoct,“ řekne Braxton, aniž by zněl tak nepříjemně, jak se já cítím.

„Cožpak to nechápete? Nemůžete mě opravit. Nikdo mě nemůže opravit,“ pláče, vrtíc přitom hlavou.

„Věřím, že ne každý se může změnit,“ řekne Braxton a já vím, že poukazuje na našeho otce. „Ale vy se můžete změnit.“ Ona začne vzlykat. „A dávám vám své slovo, že tady budeme na každém kroku té cesty.“