Unimaginable - 13. kapitola

Překlad: Markéta

PARKER

Těhotná? Řekla právě teď, že je těhotná? To nemůže být. Nebo může? Chci říct, že jsme nějaký čas nepoužívali ochranu, ale ona je na práškách. Jsme příliš opatrní? Ne. Ale….. jak se to mohlo…..

„Řekni něco,“ zašeptá.

„Jak dlouho to víš?“ zjistím, že se ptám.

Olízne si svoje rty a pak tiše odpoví. „Čtyři týdny.“

Pustím její ruku a o krok od ní ustoupím. „Proč jsi mi to neřekla?“

„Nechtěla jsem být tou ženskou.“

„Jakou ženskou?“ ptám se zmateně.

Rozhodí své ruce do stran. „Nevěděli jsme, kam směřujeme, Parkere.“ Povzdechne si. „Nechtěla jsem ti říkat, že jsem těhotná, pak by ses cítil být zavázán se se mnou oženit.“

„Já tě miluju,“ říkám bez váhání.

Dává mi jemný úsměv. „Nepotřebuješ lásku, abys stvořil dítě. Jen proto, že mě miluješ, neznamená, že chceš dítě.“ To je ta část na ni, do které jsem se tak zamiloval, ale taky ji stejně nenávidím. Je tak silná. Kdykoli musí něčemu čelit, nejraději to udělá sama, než aby měla někoho vedle sebe, aby jí pomohl.

„Jak tohle můžeš říct?“ ptám se s očima dokořán.

„Podívej se na sebe.“ Zvedne svou ruku a ukáže na mě. „Vždyť teď ani nejsi tolik nadšený. Chceš říct, že před čtyřmi týdny bys byl ochotnější stát se otcem?“

Přistoupím k ní a položím jí ruce na obě strany její tváře. Podívá se na mě; slzy už přestaly padat, ale oči má pořád uslzené. „Myslel jsem si, že jsem nechtěl nic jiného, než být tvým manželem, Kat. Ale teď si nedokážu představit nic lepšího, než že čekáš moje dítě.“ Oči se jí znovu naplní slzami a dřív, než můžou spadnout, já k ní skloním svoje rty a políbím jí. Otevře svou pusu a já prohloubím polibek. Přitiskne svoje tělo k mému a já zasténám, když mi nehty přejede dolů po zádech přes moje tričko.

Když se nakonec odtáhne, položí své ruce na moje zápěstí a těžce oddechuje. „Teď už tomu rozumíš?“

Zamračím se. „Rozumím čemu?“ Potřebuju, aby to upřesnila. Celá moje mysl může myslet jen na to, že my dva spolu budeme mít dítě. Já budu táta! A žena, kterou miluju, bude máma! A já bych nemohl být šťastnější.

„Že už to není jen o tobě a o mě.“ Odtáhne se ode mě. „Už se v našem domě necítím v bezpečí, Parkere. Miluju tě, ale na prvním místě je naše dítě. Nemůžu tam být, když tvůj otec ví, kde bydlíme.“ Chci promluvit, ale její oči se rozšíří a ona zalapá po dechu. „Tvůj bratr. To je důvod, proč chtěl být najednou kolem? On je….?“

„Přestaň. Zastav,“ říkám, přerušujíc jí. Zavrtím hlavou. „Ne. Můj bratr mi pomáhá. A pokud jde o dítě, hodlám vás dva ochránit. Rozumíš tomu?“ Po dlouhé chvíli přikývne. „Nemusíme se tam vracet do té doby, dokud nebude po všem. Dobře?“

Znovu přikývne. „Ale co budeme dělat?“ Rozhlídne se po Sladově a Samině kuchyni. „Tady zůstat nemůžeme. Oni mají Sadey. Nikdy bych nechtěla ohrozit jejich rodinu.“

Otevřu pusu, že promluvím, ale už mluví další mužský hlas. „Tady jste v bezpečí.“

Oba se otočíme a vidíme Slada a Sam stát ve dveřích do kuchyně. „Ale ne.“

„Vážně,“ přeruší Sam Kat. „Máme ten nejlepší bezpečnostní systém a bude to každý večer jako holčičí noc,“ říká Sam nadšeně.

„Nemohli bychom vás lidi o něco takového žádat.“ Zavrtí Kat hlavou v protestu.

„To neděláte. My vám to nabízíme,“ říká Slade s úsměvem. „A nebereme NE jako odpověď.“

Sam projde okolo nás. „No tak, pojďme vybalit tvoje věci z kufru a pak potřebuješ malého šlofíka, o kterém jsi mluvila, když jsi sem přišla.“

Slade přejde ke mně. „No, kamaráde, dovol mi být první, kdo ti pogratuluje.“ Poplácá mě po rameni.

„Zajdeme teď na drink?“ ptám se se vší vážností.

On se zachechtá. „Ne.“ Začne se pohybovat po kuchyni, vytahujíc ze šuplíků a skříněk pánve a špachtle. „Přesto nám udělám nějaké palačinky,“ říká s úsměvem.

Zasměju se, když si sednu ke kuchyňskému stolu. „To zní skvěle.“

*****************

Hodím hlavou dozadu a vykřiknu, „Neeeeeeeeeeee!“

Skloním hlavu ke své hrudi a otevřeně vzlykám, když sedím na chladném betonu, zatímco držím Kat v klíně. Její hlava leží v mém klíně, její tělo na podlaze. Oba jsme pokrytí krví. Její krví! „Kat,“ vzlykám, zatímco jí moje ruka zajede do jejích tmavých vlasů. „Prosím, zlato!“ prosím jí, aby se ke mně vrátila zpátky. Ale ona to neudělá. Je mrtvá!

Její ruce leží nehybné na podlaze. Její bílá těhotenská košile je zabarvena červeně z bodných ran. Zavřu oči a celé moje tělo se třese. „prosím.“ Skloním svou hlavu k její a moje slzy jí začnou padat na tvář.

„Jak dojemné.“

Hlava mi vystřelí nahoru a vidím svého otce stát před námi. Ten stejný nůž, jakým zabil jí a moje dítě, stále drží ve své ruce. Čelist se mi stáhne. „Proč?“ dožaduju se skrz zaťaté zuby. „Proč prostě nezabiješ mě?“ Vykřiknu s hněvem.

On se na nás usmívá. „Vážně to bylo snadné rozhodnutí. Neexistoval žádný způsob, jak bych mohl dovolit přivézt na svět dalšího člověka, kterého bys mohl obrátit proti mně.“ Protočí oči, jako bych to už měl vědět. „A vidět tě brečet jako nějaký malý bastard, je taky dost zábavné.“

Posadím se rovně na posteli, těžce dýchám a jsem pokrytý potem. Na rameni mi přistane ruka a já jí setřesu.

„Parkere? Co se děje?“

Otočím se přes rameno, když uslyším Katin ospalý hlas. Posadí se vedle mě, oči ztěžklé a tvář čistá bez známek make-upu. Vlasy má rozcuchané a moje bílé tričko, které má nejraději, ji lpí na jejích velkých prsou. Jsme teď u Slada a Sam třetí noc a já pořád zapomínám na to, kde jsem, když se probudím v jejich pokoji pro hosty.

„Nic,“ říkám hrubě.

Zvedne svou ruku a začne mi s ní přejíždět po zádech. „Mluv se mnou, zlato,“ říká tiše.

Nechci mluvit. Nechci jí říct, že jsem měl zrovna noční můru, ve které byla v osmém měsíci těhotenství a můj otec jí a naše dítě ubodal k smrti. Už tak se bojí toho, čeho všeho je on schopný. Nechci to ještě zhoršit.

„Nic to není,“ ujišťuju jí znovu. Předtím, než může cokoli říct, natáhnu se a zabalím své paže okolo ní, a položím se s ní zpátky na postel. Ve Sladově a Samině volné ložnici je tma, ale skrz okna sem přichází malé světlo. Odstrčím jí její tmavé prameny vlasů z její tváře, zatímco ležíme na bocích tváří v tvář k sobě.

„Miluju tě,“ říkám jí, zatímco jí moje oči přejíždějí po tváři. Nikdy bych si nemyslel, že ta slova by ze mě mohla vycházet tak snadno. Dokonce jsem o nich nikdy ani nepřemýšlel. Říkám jí to jako první věc ráno, když se probudíme, a je to taky ta poslední věc, kterou řeknu předtím, než v noci jdeme spát. Dokonce ani nedokážu spočítat, kolikrát jí to řeknu během dne.

„Taky tě miluju,“ říká tiše, zatímco si mě prohlíží s obavami. Vím, že si o mě dělá starosti. Taky si o ní dělám starosti a to mě dostává. Díky tomu ztrácím svou mysl.

Položím jí ruku na bok a přejíždím jí po něm, odtlačujíc tričko nahoru. Díky pocitu její jemné pokožky pod mými prsty můj pták ztvrdne.

Olízne si rty předtím, než se přetočí na záda. Beru to jako náznak. Stáhnu z nás přikrývku, posadím se a rozkročím se nad jejími boky. Ona se na mě dívá, zatímco mi jemně přejíždí nehty po hrudi.

Tentokrát jí položím obě svoje ruce na boky a dovolím jim dělat svou vlastní cestu k jejímu břichu a žebrům, zvedajíc tak tričko nahoru, tentokrát ale z jiného důvodu. „Posaď se,“ dožaduju se tiše a ona udělá to, co jí řeknu, zvedne ruce do vzduchu, dávajíc mi vědět, že chce svléknout tričko tak moc, jako to chci já.

Jakmile ho odhodím na podlahu, lehne si zpátky na záda. Moje ruce se dostanou až k jejímu hrudníku a popadnou do dlaní její velké prsa, jemně je stiskajíc.

„Parkere.“ Povzdechne si, zatímco zakloní krk.

„Ano, zlato?“ ptám se a už pohupuju svými boky proti ní. Můžu cítit to horko skrz její kalhotky. Skloním se dolů a olíznu její pravou bradavku. Ta ztvrdne, když do ní mírně kousnu. Zalapá po dechu, když si ji vezmu mezi zuby.

Zasténám, když si její ruce najdou cestu do mých vlasů a popadnou je. Tohle já potřebuju. Jí. Od té doby, co mi řekla, že je těhotná, všechno co mám na mysli je to, co můžu ztratit. Skutečnost, že budu táta, jen dává mému otci nade mnou větší moc.

„Miluj se se mnou,“ zašeptá předtím, než se moje rty dotknou jejích.