Unimaginable - 12. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Stojím v kuchyni, pokládám na talíř palačinky, zatímco Anděl stojí vedle mě a dělá snídani pro Sadey, když zazvoní zvonek u dveří.

„Dojdu tam.“ Skloním se a políbím jí na tvář předtím, než odejdu z kuchyně.

„Kat,“ říkám překvapeně, když otevřu dveře a vidím tam stát Kat s kufrem a jedinou slzou, stékající jí po tváři.

„Můžu jít dovnitř?“ ptá se, když zvedne bradu.

„Samozřejmě,“ říkám, uhýbajíc jí do strany.

Anděl vstoupí do chodby a zamračí se, když vidí svou kamarádku. „Co se děje?“

Katin spodní ret se začne třást. Po dlouhé vteřině pustí svůj kufr a položí si na svou tvář ruce. Vzlyká, zatímco k ní Anděl běží a obejme jí. „Co se stalo?“ dožaduje se drsně, dívajíc se na mě.

Zvednu ruce do vzduchu a pokrčím rameny. „Jak to mám asi vědět?“ ptám se tiše.

„No, jsi jeho nejlepší kamarád,“ vyštěkne, jako bych kontroloval, co Parker dělá.

„Já….“ Začnu říkat, ale Kat se od ní odtáhne a promluví.

„Jen se někde na pár hodin potřebuju prospat. Pak půjdu do hotelu. Prostě jsem jen nemohla zůstat doma.“

Anděl jí hladí po zádech.“ Můžeš tady zůstat tak dlouho, jak budeš potřebovat.“ Uklidňuje jí.

Slyším zvonit svůj telefon v naší ložnici a nechám holky diskutovat o možnosti mít spolubydlící, zatímco k němu běžím.

Na obrazovce svítí Parker.

„Co jsi kurva udělal, chlape?“ ptám se místo pozdravu.

„Cože?“ vyštěkne už zřejmě podrážděný.

Zavřu dveře do naší ložnice tak, aby mě holky nemohly slyšet, kdyby šly kolem. „Kat se právě ukázala u našich dveří s kufrem, a když se jí Anděl zeptala, co se děje, prostě propukla v pláč.“

„Kurva!“ zasyčí. „Poslouchej, zdrž jí tam. Jsem na cestě.“ Pak zavěsí.

O co tady kurva jde? Držet jí tady? Cožpak neposlouchal tu část o tom kufru? Nemyslím si, že má v plánu někam odejít. Což je fajn, je víc než vítaná tady zůstat tak dlouho, jak jen bude chtít.

„Slade?“

Otočím se ke své nádherné ženě stojící ve dveřích naší ložnice. Široce se usměju. „Ano, krásko?“

Zúží na mě svoje oči. To se děje pokaždé. Když nějaký kluk z naší party něco posere, jsme v problémech všichni. „Nevolej Parkerovi a neříkej mu, kde je. Stále jí volá na telefon, ale ona ho ignoruje.“ Pak za sebou práskne dveřmi.

No tak to je do prdele skvělé!

**************

O patnáct minut později se ukáže moje máma, aby vyzvedla Sadey. Anděl musí jít do pekárny a já musím jít na pár hodin do kanceláře, ale teď si nejsem jistý, jak se bude náš dnešek odvíjet.

Zavřu dveře za mou mámou, když odejde a pak vejdu do kuchyně. Dlouho hledím na své dlouho studené palačinky a rozhodnu se, že banán bude muset stačit. Plácnu sebou na konec stolu, zatímco holky sedí na jejím druhém konci. Nemluví. Kat má svoje lokty na stole s hlavou v dlaních, zatímco jí Sam lehce hladí po zádech.

Katina hlava vystřelí nahoru, když uslyšíme, že se přední dveře otevřou a zabouchnou. Dlouze si povzdechnu. A je to tady!

Parker vstoupí do kuchyně těžce dýchajíc a s tvrdým pohledem. 

„Co tady děláš?“ dožaduje se Kat.

Andělovy oči se otočí ke mně. „Tys mu volal poté, co jsem ti řekla, abys to nedělal?“

„On už mi volal,“ říkám tiše. Vážně nechci začínat dnešní den takto, ale není z toho cesta ven. Parker je můj kamarád a ať už udělal cokoli, jsem si jistý, že k tomu měl dobrý důvod.

„Proč to nechápeš?“ ptá se Kat. „Nechci být okolo tebe,“ vykřikne.

On zvedne ruce nahoru na znamení kapitulace. „Prosím, necháš mě to vysvětlit?“ prosí jí.

Ona vstane a zkříží si ruce na prsou, zatímco vystrčí bok. „Ano, no tak prosím vysvětluj, jak jsi věděl celou tu dobu, že tvůj otec byl ten, kdo se mě pokusil zabít,“ vyštěkne.

Ach do prdele! Anděl zalapá po dechu, dávajíc si ruku přes pusu a já skloním hlavu, dívajíc se dolů na svůj klín. On jí to řekl!

„Tak mi prosím řekni, že máš všechny kamarády, kterým důvěřuješ?“ dožaduje se. „Prosím řekni mi, jak mu znovu nedovolíš udělat to znovu.“

„Kluci, kterým důvěřuješ?“ slyším Anděla zvolat nahlas a já zavřu oči. „Slade?“ Otevřu je a pomalu se na ni podívám. „Tys to věděl?“

Kdybych mohl, tak bych lhal. V našem manželství jsou chvíle, kdy lžu. Ale jsou to jen sem tam malé lži. O tomhle však nebudu lhát. Přikývnu hlavou. „Ano.“ Povzdechnu si. „Byl jsem tam, kdy Dick nechal doručit ten vzkaz, který Parkerovi sdělil, že je do toho zapojený,“ přiznávám.

K mému překvapení na mě Anděl nekřičí. Místo toho jen zavrtí hlavou, zatímco se na mě dívá znechuceně. Tohle je zkurveně skvělý den!

„No,“ vyštěkne Kat. „Já čekám.“

Parker si přejede rukou přes obličej, zatímco si frustrovaně povzdechne. „Já nevím, co říct,“ říká upřímně.

„Mohl bys mi říct, kdo byl ten, kdo se mě snažil zabít.“

„K čemu dobrému by to bylo?“ ptá se on.

Oči se jí zúží a já vím, že to není odpověď, kterou očekávala.

„K čemu dobrému by to bylo?“ opakuje. „K čertu nevím, možná by mě to přimělo zvednout ruce nahoru, když by se za mnou přišel podívat do nemocnice. Možná bych nejedla jahody, které mi poslal, protože bych se bála, že jsou otrávené. Možná….“

Parker zvedne ruku nahoru, přerušujíc jí tak. „Ona za tebou přišel, aby tě viděl?“ vyštěkne. „Kdy?“

„Nepamatuju si na přesné datum,“ vykřikne. „Ale ano, přišel se za mnou podívat první týden, co jsem se vrátila do práce,“ vysvětlí Kat.

„Proč jsi mi to kurva neřekla?“ vykřikne. „Proč jsi to kurva přede mnou skrývala? Cožpak nechápeš…..“

Kat natáhne ruku dozadu a praští ho přes tvář. Anděl se spokojeně usmívá, zatímco já to sleduju, jako by to bylo opakování v době, kdy uhodila Anděl mě.

„Ne! Nechápu to. Protože jsi přede mnou skrýval věci. Takže se neopovažuj obviňovat mě, Parkere!“ plivne mu do tváře. On chce promluvit, ale ona ho odstrčí z cesty a projde okolo něj. „Nechci tebe nebo někoho jiného u sebe. To je důvod, proč jsem na prvním místě odešla.“

On se otočí k jejím zádům, zatímco ona odchází z kuchyně. Ramena mu klesnou a hrudník se mu zvedá s těžkým povzdechem. „Myslíš si, že jsem to nezkoušel?“ ptá se jí tiše, což jí přinutí se zastavit, ale neotočí se k němu. „Cožpak si vážně myslíš, že se nesnažím nechat toho bastarda za to zaplatit?“ Udělá k ní krok. „Myslíš si, že já na ten den nemyslím každý den svého života? Máš vůbec představu, jak strašně nasraný jsem byl, když jsem četl ten kus hovna, který mi poslal?“ Kat se pomalu otočí tváří k němu. Jediná slza jí stéká po tváři. „Nenávidím ho, Kat, za to co ti udělal. A já přísahám na svůj život, že ho přinutím za to zaplatit.“ Zatne ruce do pěstí po bocích. „Kolikrát jsem už seděl venku před domem mých rodičů se zbraní v ruce. Všechno, co potřebuju, je jedna kulka a jeho mizerný život by skončil. Ale ty si zasloužíš mnohem víc, než to. On si zaslouží strávit zbytek svého života pod zámkem s vědomím, že už ti víc nemůže ublížit.“ Přistoupí k ní blíž a jí spadne na tvář další slza. „Miluju tě, Kat. Jsi jediný člověk, na kterém mi záleží.“ Udělá k ní další krok a zvedne ruku, aby jí utřel další slzu. „A potřebuju tě. Můžeš na mě být naštvaná, jak chceš, ale prosím tě, neopouštěj mě.“

Kat popotahuje, zatímco jí slzy stékají po tvářích. „Ty tomu nerozumíš, Parkere. Tohle už není jenom o tobě a o mě.“

„Na nich nezáleží,“ ujišťuju jí. „Moje rodina pro mě nic neznamená. Všechno to je jen o tobě a o mě.“

Ona se zhluboka nadechne a promluví. „Jsem těhotná.“

„No, tak tohle věci mění. Podívám se na Anděla a teď jí stékají slzy po tvářích. Musí cítit, že se na ni dívám, protože ke mně přejde a vytáhne mě od stolu. A já jí následuju ven z kuchyně.