Stay - 42. kapitola

Překlad: Clarissa

Tak tohle bude hodně, hoooodně ubrečená kapitola :((

Připravte si kapesníčky, holky.

CASSANDRA

JASE A JÁ JSME LEŽELY schoulení na dece roztažené po podlaze obývacího pokoje. Moje ubohé dítě mělo matku bez života. Snažila jsem se dát dohromady, jak nejlépe jsem dokázala.

Přední dveře se otevřely a rozzuřená Mel vletěla dovnitř a odhodila své tašky stranou, než si klekla vedle mě a Jase. „Tak moc se omlouvám. Prosím, nezlob se na mě.“

„Proč on?“ zeptala jsem se, zvedajíc se z podlahy a sedajíc si na kolena.

Její pohled kles na koberec a její ruka na Jasova zádíčka. „Já mu věřím, Cass.“

Zúžila jsem na ni svůj pohled. „Proč?“

Konečně se podívala nahoru. „Nesnáším, když tě vidím raněnou. Jako tvá nejlepší kámoška mám na práci nakopat něčí zadek. Ale v tomhle případě, nepotřebuje jeho zadek nakopat víc, než už to udělal on sám. Cass,“ řekla, přicházejíc blíž ke mně. „On ti říká pravdu. To, co jste vy dva spolu prožili, to bylo všechno opravdové.“

„Tohle já nechci poslouchat.“ Slzy mi stékaly dolů po tvářích.

„Jednou ti ty slzy dojdou. Pak co? Co bude následovat, Cass? Budeš jenom sklesle sedět a žít život se zmrzačeným srdcem a tvým pohledem upřeným do země? Odstrčíš pryč každého, kdo se tě bude snažit udělat šťastnou, protože tohle si ty zasloužíš? Nikomu nedovolíš, aby se k tobě přiblížil.“

„Ty tomu nerozumíš. Nejsi v mojí situaci.“ Nemůže cítít ten žal a tu bolest, co způsobil, protože se jí to nestalo. Bylo snadné dávat rady, když nejste ten, jehož svět se obrátil vzhůru nohama.

„Proto mi to dovoluje vidět věci, které ty nevidíš, protože nejsem na tvém místě. Řekl mi, že ti něco dal. Co to bylo?“

Trhla jsem hlavou a setkala se s jejím pohledem. Úplně jsem na to zapomněla. „Dal mi do auta krabici.“

„Dojdu pro ni,“ řekla, než odešla z bytu.

O pět minut později se Mel vrátila s velkou lepenkovou krabicí v její náruči. „Není to moc těžký. Jsem zvědavá, co to je.“

Položila ji dolů přede mě. Dala jsem Jase do jeho houpačky a klekla si před krabici. Mel seděla na gauči s rukama založenýma v klíně.

„Chceš, abych tě nechala? Dala ti nějaký čas o samotě?“

„Ne, zůstaň. Prosím.“ Mé břicho se sevřelo a já věděla, že jsem tady někoho potřebovala, až ji otevřu. Zhluboka jsem se nadechla a odtáhla jsem víko krabice, které bylo zastrčené nahoře. Otevřela jsem pusu, když jsem uviděla ta slova napsaná přes lepenku černým fixem. Jasonův prádelník. Můj srdeční tep byl po celou dobu rychlý, jak se můj pohled zamlžil.

„Pokračuj, Cass,“ naléhala Mel.

Ruce se mi třásly, když jsem jimi sáhla do krabice. Mé prsty sevřely složený dopis, vytahujíc ho ven. Nahoře bylo Jasonovým rukopisem napsáno mé jméno.

Oh, Bože.

S mučivou bolestí hluboko v břiše jsem stiskla zuby a přinutila se číst. Musela jsem.

Cassie,

zřejmě se divíš, proč jsem poslal svého bráchu, aby na tebe dohlížel. Musel jsem vědět, že  někdo tam dole na tebe dává pozor, zatímco já už na tebe dávám pozor ze shora. Trvalo mi roky, než jsem se dostal přes ten smutek po Anně a bylo jen otázkou minut, než zmizela věškerá bolest, co mi způsobila, protože jsi do mého života přišla ty. Nikdy nepochopíš – sakra, i já těžko chápu, jak rychle jsem se do tebe zamiloval, ale zamiloval. Trvalo to jen jediný den, a měla jsi mě. Od toho roztomilého, stydlivého úsměvu na tvé tváři, k tvému malému chichotání, až k tomu, jak jsi se vždycky ujišťovala, že jsem byl v pořádku. Dostalas mě tolika způsoby, že se moje hlava točila jen z pomyšlení na tebe.

Dostáváš tenhle dopis, protože já už tady nejsem. Nezvládl jsem to, ale ne proto, že bych tady nechtěl být. Život měl pro tebe a pro mě větší plány. Jediná věc, kterou vím, je ta, že to byly nejlepší poslední týdny mého života a to všechno díky tobě, zlatíčko.

Můj bratr je můj nejlepší přítel. Zná mě líp, než kdokoliv jiný. Věřím mu, jako nikomu v životě a to je důvod, proč mu věřím, že se postará o jedinou další věc v mém životě, na které mi záleží … o tebe.

On je můj zachránce a já vím, že jednoho dne bude i tvůj, pokud ho necháš. Vždycky jsem v tobě viděl hodně z Dana. To, jak jsi mi říkala Jasei,  jak jsi vždycky plánovala svůj život, přejíc si dokázat něco sama. Ty jsi tolik jako Dan, a to ho ani neznáš. Tohle nikdy neztrať. Tohle na tobě a na něm obdivuju. Ujisti se, že přijmeš ty chvíle a využij je, než pominou, ale nezapomeň také žít pro svou budoucnost, Cassie. Já to neudělal, protože jsem si nemyslel, že jsem měl budoucnost, pro kterou žít, ale ty máš.

Myslím, že největším důvodem, proč jsem chtěl, aby na tebe dohlédl, byl ten, že jsem nechtěl, abys byla osamělá nebo někdy znovu měla ten smutný pohled v tvých očích. Chtěl jsem někoho, o kom jsem věděl, že by se postaral přesně jako já, aby tady byl, když já už jsem očividně být nemohl. Tak mu to dovol. Pokud znám Dana, tak stojí přímo vedle tebe, kráčejíc po pokoji, zatímco ty si čteš tenhle dopis. V nemocnici vždycky čekal před mým pokojem a pochodoval po chodbě, když se mnou byli doktoři. On nemá rád, když někoho vidí v bolesti. On je ten, kdo dává, pomocník a člověk s velkým srdcem.

Vzhlížel jsem k němu víc, než kdy bude vědět.

Nikdy na tebe nezapomenu a vždycky budu s tebou, Cassie. Jsem ve tvém srdci, ve tvé mysli, ale co je nejdůležitější, jsem ve tvé hlavě, snažíc se ti udávat lepší směr.

Jsem ve stromech, které míjíš. Jsem v zelených světlech, když pod nimi projíždíš, přejíc si, abys zastavila a chvilku tancovala na silnici. A nakonec, jsem v těch botách, které máš na nohách, vedouc tě správným směrem. Vždycky se budu usmívat, vědíc, že jsem ti koupil tvoje první boty.

Zlatíčko, je čas, abych se rozloučil. Bojuju s touhle poslední částí, protože se s tebou nikdy rozloučit nechci. Ty jsi moje hrdinka; moje statečná, sladká, chystrá a nádherná hrdinka.

Nikdy jsi mě nepřiměla, abych se cítil jako méněcenný člověk, protože jsem byl nemocný. Dlužím ti za všechno. Tak prosím, dovol Danovi, aby ti dal všechno, co si zasloužíš. Pro něj to nebude těžké, aby to udělal. O tom tě můžu ujistit.

Zelené světlo, zlatíčko.

Jase

Dopis vyklouzl z mých rukou, padajíc mi do klína. Zakryla jsem si obličej a naříkala jsem. Můj žaludek se toho držel jako o život, když jsem se kývala zepředu dozadu, vyplakávajíc si své srdce. Spousta věcí mi běžela myslí, když jsem brečela. Konečně jsem pochopila, proč Dan udělal to, oč ho jeho bratr požádal. Tenhle dopis byl srdcervoucí a přiměl mě chtít udělat pro Jase cokoliv, co bych mohla. A nebylo to jen tímhle. Bylo to tou skutečností, že Jase znal svého bráchu tak dobře, že mu ohledně mě důvěřoval. Jase nechtěl, abych byla osamělá. Tenhle dopis vyjadřoval slova, která jsem nikdy nemohla slyšet, než zemřel.

Brečela jsem … hodně. Moje srdce se pomalu rozpadalo na kousky, řezajíc mě, jak ty střepy odpadávaly pryč.

Ta poslední část jeho dopisu mě porazila úplně nejvíc. Ty boty – moje zatracený boty, které už jsem neměla. Nemohla jsem si je obout kvůli němu ani kvůli sobě. Nechala jsem je, aby byly pohřbené s Jasonem, protože jsem nedokázala snést, že bych se na ně podívala. Teď všechno, co jsem chtěla, bylo se na ně dívat, držet je a mít je.

„Krucinál!“ zařvala jsem.

Unikl mi těžký vzlyk, když jsem zvedla svou hlavu. Mel se zdála být nejistá tím, co říct nebo udělat. S třesoucíma se rukama jsem držela před ní dopis, aby si ho vzala. Vzala si ho a s posledním zbytkem své síly jsem pokračovala v pátrání v krabici a vytáhla ven menší kousek papíru.

Vzal jsem je, když jsi je tam nechala. Věděl jsem, že bys je někdy mohla chtít zpátky. Čekal jsem, až nastane perfektní čas, abych ti je dal. Čas, kdy budeš nejvíce potřebovat úsměv. Nedokážu říct, jak moc mě to mrzí, Cassie. Doufám, že když je uvidíš, tak ti to přinese nějaké štěstí.

Aidan

Aidan je vzal? Moje mysl vířila nápady. Byla jsem zběsilá. Zvedla jsem se na kolena a nakoukla jsem do krabice. No, páni! Opouštěly mě jemné vzlyky, když jsem se dívala dolů na dvě úžasné tyrkysové kovbojské boty. On je zachránil. On zachránil mé boty. Hřbetem ruky jsem si setřela slzy, ale bylo to zbytečné.

Hrnuly se ven rychleji, než jsem je dokázala zadržet.

Vytáhla jsem každou botu ven a sedla jsem si vzpřímeně vedle krabice. Projížděla jsem prsty přes celou koženou botu až ke špičce.

„Moje boty,“ mumlala jsem.

Můj pohled vyhledal Mel. Rukou si zakrývala svou otevřenou pusu. Kývla hlavou na souhlas. Její pohled se vrátil k dopisu v její ruce.

Nebyla jsem si jistá, že moje srdce dokázalo snést víc, ale ještě jsem s tou krabicí neskončila. Zdráhavě jsem do ní sáhla a vytáhla jsem ven obrovskou hromadu dopisů, svázanou dohromady gumičkou. Stáhla jsem gumičku dolů a vzala jsem první dopis z té hromady. Pomalu jsem ho rozlepila. Moje srdce závodilo v očekávání. Polkla jsem knedlík v krku, když jsem četla Jaseovo jméno. Byl to dopis pro Jase. Moje hruď bolela tupou, trýznivou bolestí. Přečetla jsem si první řádek a moje hlava se začala třást zepředu dozadu.

Oh, Bože.

Jasei, kup té městské holce kovbojské boty. Myslím, že to bude dobré pro vás oba. Udělejte si malý výlet, abyste dostali své myšlenky od všeho.

Cože?! To byl … ne to nebylo možné! To byl Aidan? Tyhle boty, to byl jeho nápad? Slzy proudily hustě, nekontrolovatelně. Ty boty, do kterých jsem se tak šíleně zamilovala, byly jeho práce. Když jsme Jase a já jeli na ten výlet do obchodu, bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Aidan měl pravdu. My oba jsme ten výlet potřebovali. Nemohla jsem číst dál. Nedokázala jsem to udělat. Složila jsem ten dopis a popadla jsem další.

Jasei,

vím, že máš svou domněnku, proč utekla, ale nech ji, aby ti to řekla sama. Teď je křehká. Potřebuje jenom někoho, kdo tady pro ni bude. Vem to pomalu. Buď prostě ten milý kluk, jakým jsi. Myslím, že to ocení.

Jason sdílel své podezření, proč jsem utekla, se svým bratrem? Můj žaludek se sevřel, když jsem se snažila pochopit ta slova, která jsem četla. Aidan chápal, proč jsem nechtěla mluvit o tom, proč jsem utíkala. Jak mě mohl znát ještě před tím, než mě vůbec poznal?

Nedokázala jsem vstřebat všechna ta slova, která jsem četla. Moje ubohá hlava nedokázala projít každý dopis v jeho plném rozsahu. Bylo toho příliš hodně, abych to snesla. Moje duše  to nemohla všechno vydržet bez toho, aniž by se navždy rozpadla.

Jasei,

musíš jí to říct, chlape. Ona musí vědět, proč trváš na svých 'tajných misích'. Myslím to vážně, Jasei. Bude to horší, čím déle budeš čekat. Řekni jí to. Nemyslím si, že to vezme tak, jak to vzala Anna. Z toho, cos mi řekl, se tahle holka zdá být jiná. V tom hodně dobrém slova smyslu.

Aidan chtěl, abych věděla, že byl jeho brácha nemocný. Věděl, že říct mi to, byla ta správná věc, kterou udělat. A já se zdála být jíná v tom dobrém slova smyslu? Oh, Aidane.

Každý dopis bylo těžké, skoro nemožné přečíst. Podívala jsem se nahoru, a moje slzami nasáklé oči znovu vyhledaly Mel, když jsem jí podávala dopis, aby si ho přečetla a přidala ho na rostoucí hromadu. S velmi roztřeseným srdce jsem popadla další dopis.

Jasi,

jsem rád, že jste si ten den s botami užili. Zní to, jako že to pomohlo vám oběma. Tyrkysové, jo? Odvážný výběr barvy. Líbí se mi to. Četl jsi tu knížku, co jsem ti poslal? Myslím, že se ti bude líbit. Přečti si ji.

Za dopisem byla zastrčená kniha. The Notebook (pozn. v cz Zápisník jedné lásky). To snad ne! Oh můj Bože! Tohle jsem už nedokázala snést. Moje mysl mě zavedla zpátky k našemu rozhovoru o Noahovi a Allie.

Tak proto o nich věděl. Miloval čtení a říkal, že tohle byla jedna z jeho nejoblíbenějších knížek, přesně jako moje.

Odložila jsem knihu do mého slzami nasáklého klína. Každý dopis běžel mou myslí, zaplňujíc mě k okraji se vším, co už jsem hluboko uvnitř sebe věděla.

Byl to Aidan.

„On mě znal, aniž by mě doopravdy poznal,“ mumlala jsem, svírajíc tu knihu ve své ruce.

Vykoukla jsem skrz své mokré řasy. Ježísi, jak jsem mohla být tak hloupá, a tohle všechno nevidět? Všechno bylo skutečné. Až úplně do posledního slova, které mi kdy řekl.

Mel vzhlédla od dopisů v jeji ruce. „Musíš ho jít najít, Cass.“

Plakala. Mel nikdy nebrečela. Ona byla ta silná kamarádka, která se nikdy nehroutí. Ale přesto tam seděla se slzami padajícími dolů z její tváře, říkajíc mi, abych šla najít Aidana.

Vstala jsem, uháněla ke své kabelce a popadla svůj mobil. Už jsem se chystala zmáčknout Aidanovo číslo, když mě Melin hlas zastavil.

„Ne.“ Její oči byly stále mokré od slz. „Jdi k němu domů. Možná bude tam? To je víc romantický.“ Usmála se. „Dohlédnu na Jase. Jdi!“

Kývla jsem. To bylo víc romantický. Překvapím ho. Byla jsem připravená vyrazit, ale bylo něco, co jsem musela udělat nejdřív. Dívala jsem se na své kovbojské boty, stojící vedle krabice. Neměla jsem je na sobě od toho příšerného dne, ale tyhle boty teď musely být dobrou vzpomínkou; ne lemované bolestí. Sebrala jsem odvahu a s tězkým srdce jsem natáhla každou botu přes své džíny. Můj dech se zadrhl, když jsem se dívala dolů na tu jasně tyrkysovou, která zakrývala mé nohy. Z koutku oka mi unikla slza, ale co jsem nečekala, byl úsměv, který vytáhl mé rty. Moje boty. Měla jsem své boty zpět. Byly moje a Aidan je pro mě zachránil.

Najednou se přese mně přehnal klid a já věděla, každým kouskem svého srdce, že to, co jsem se chystala udělat, bylo více než správné.

„Děkuju,“ řekla jsem Mel.

Zasmála se mým botám a pak na mě. „Běž si pro něj.“

S úsměvem jsem popadla svou kabelku a klíče, a vyhrnula se ven ze dveří. Nastoupila jsem do auta a spěchala k jeho bytu, parkujíc na prvním volním místě, které jsem našla. Vystoupila jsem z auta a jako by to byl můj instinkt, očima jsem prozkoumala okolní parkovací místa. Uviděla jsem Aidanovo auto zaparkované dole na cestě. Byl doma!

Šla jsem ke vchodu do jeho domu a uchopila jsem venkovní dveře. Moje plíce se nutily do dechu, když jsem je otevřela a překročila práh.

„Co ty tady děláš?“

Moje nohy zmrzly kousek před schodama, které by mě vzaly k Aidanovi. Mluvil ten pronikavý hlas ke mně?

Otočila jsem se, abych se podívala.

Pohled na Shay zastavil mé srdce. Její hedvábné vlasy, dlouhé nohy a její popuzený výraz mi vyvolal zpátky vzpomínky na to, kdy jsem poprvé letmo zahlédla Anninu sestru – a Aidanovu ex – v Dog Gone. Stála přede mnou s nakrčeným obočím a rukou v bok.

„Na něco jsem se tě ptala. Co tady sakra děláš?“

Polkla jsem knedlík v krku a sevřela své třesoucí se ruce. Co tady sakra dělala ona? Snažila jsem se narovnat svá záda, když jsem promluvila. „Jsem tady, abych viděla Aidana.“

Přesunula svou váhu na levou nohu. „No to je vtipný, protože zrovna volal a požádal mě, abych sem přišla.“

Cože?! To nebylo možné. Moje vykulené oči se nemohly dívat na nic jiného než na ni. Stála tak sebevědomě přede mnou, z čehož jsem se cítila jen třicet centimetrů vysoká.

„Oh, radši tomu věř, zlato. Jsi jenom malá mrcha, co ukradla mojí ségře přítele a myslím, že teď se ho snažíš ukrást i mně. Ale on tě nechce vidět. Tím si můžeš být jistá.“

Žiletky se zařezávaly do mého těla, rozzeřávajíc ho každou nenávistnou věcí, kterou řekla. Pomalu jsem vrtěla svou hlavou, když jsem poslouchala její krutá slova. „To není pravda.“

Drze se ušklíbla, když vytáhla svůj mobil z módní kabelky. Její prsty si hrály chvilku s displejem, než přistrčila svůj mobil k mému obličeji. Moje srdci mi kleslo hluboko do žaludku, když jsem viděla Aidanovo jméno na displeji v příchozích hovorech.

„Ne,“ zamumlala jsem.

„Ale, ano.“ Vypustila spokojené povzdychnutí a úsměv na její tváři se rozšířil. „Takže teď můžeš jít. Ušetři si rozpaky z toho, že bys šla nahoru. On chce mě, ne tebe.“

Odhodila svůj mobil zpátky do kabelky a zářivým pohledem se otřela o mé rameno a zamířila nahoru po schodech, aby se sešla s Aidanem.

Držela jsem ruku na své hrudi a vyšla ven z hlavních dveří. Opřela jsem se zády o cihlovou budovu, když jsem zpracovávala, co jsem viděla. Nikdy jsem nečekala, že Shay bude v jeho bytě. Nikdy. Zavřela jsem oči a sklouzla dolů po zdi, dávajíc si kolena pod bradu, když jsem seděla zmatená, popletená, osamělá … zraněná.

Byla jsem si jistá, že se moje srdce už nemohlo zlomit. Byla jsem si jistá, že už nezbývalo nic, co by se zlomilo, ale mýlila jsem se. Moje srdce se rozbilo jako sklo. Ale nebrečela jsem. Nemohla jsem. Moje tělo bylo příliš ohromené, mé srdce příliš bolavé a moje mysl příliš zmatená. Vše, co jsem mohla dělat, bylo sedět, sama, před jeho domem, zatímco on a Shay seděli spolu v jeho bytě.

Pocit na zvracení se táhl z mého žaludku nahoru do mého krku, čím déle jsem na ně myslela a věděla jsem, že jsem to už nemohla snést.

S tělem bez života jsem se zvedla z chodníku a nasadila jsem si sluneční brýle, jako kdyby mě schovávaly před světem. Plížila jsem se ke svému autu, jedna noha za druhou, pomalu zvětšujíc ten prostor mezi mnou a tím domem. Otevřela jsem dveře svého auta, padla na sedadlo řidiče a odjela pryč. Na okraji mojí mysli seděla osamocená myšlenka … On nemá rád, když někoho vidí v bolesti. On je ten, kdo dává, pomocník a člověk s velkým srdcem.

Oh jak jsi se mýlil, Jasei. O deset minut později jsem znovu parkovala, tentokrát před svým vlastním domem, pichlavé jehličky prosazujíc si jejich cestu skrz mou kůži. Před několika minutami jsem sršela nadšením, abych našla Aidana. Abych mu řekla, co jsem cítila, obmotala kolem něj své ruce a nikdy ho nepustila. Nachytala ses, Cassie. On už měl někoho, kdo to pro něj udělá. Co jsem si sakra myslela?

Zmáčkla jsem kliku a zhluboka se nadechla, když jsem vstoupila do svého bytu.

„Co tady děláš? On tam nebyl?“ zeptala se Mel, když šla přímo ke mně.

Sundala jsem si sluneční brýle z obličeje a odložila je na stůl. „Byl tam.“

„Tak proč jsi tady a ne tam?“ Její pohled rostl znepokojením.

„Právě teď mu dělá společnost někdo jiný.“ Můj hlas byl monotónní, když jsem mluvila.

Mel naklonila hlavu. „Co prosím?“

Zavrtěla jsem hlavou, doplahočila jsem se ke gauči a padla do něj. Moje hlava spadla mezi mé nohy, jak jsem se snažila zapomenout, co jsem viděla u Aidanových dveří. Ale bylo to zbytečné. Shayin hlas se ozýval pořád dokola. No to je vtipný, protože zrovna volal a požádal mě, abych sem přišla. On chtěl, aby k němu přišla ona.

To bylo to nejhorší.

„Kdo je teď u něj doma?“

„Shay …“

„Cože?!“ Klekla si přede mnou a zvedla můj obličej, aby mě přinutila podívat se jí do očí.

„Shay,“ zopakovala jsem. „Byla u jeho dveří, když jsem tam přišla.“ Bolest hrozila za mýma očima, ale byla jsem pořád příliš v šoku, abych brečela. Část mě si myslela, že jsem ji možná neviděla, že byla jenom výplodem mé fantazie. Ta druhá část věděla, že jsem ho ztratila. Vlastně jsem mu řekla, aby mě nechal být.

Povrchně jsem se nadechla. „Řekla mi, že tam byla jenom proto, že ji požádal, aby tam byla.“

Dělal jenom to, oč jsem ho požádala. On šel dál.

Mel seděla vedle mě, držíc mě v její náruči.

„Nevím, co mám dělat,“ šeptala jsem.

„Tak, ze všeho nejdřív musí být Shay hozena do kyseliny. Zadruhé, bojuj o svýho muže, Cass.“

Zavrtěla jsem hlavou.

Ona se odtáhla a dívala se na mě rozzuřeným pohledem. „Ano. Jdi si pro něj!“

„Je s ním Shay. To je ta, kterou chce. Ne mě. Ne holku, která na něj ječí proto, že všechno, o co se snažil, bylo dohlédnout na ni. A rozhodně ne holku, která mu nevěřila, když jí řekl, že všechny jeho pocity byly opravdové. Odstrčila jsem ho pryč a on si přitáhl Shay.“

„Oh, Cass,“ mumlala Mel, přitahujíc si mě zpátky k sobě. „Víš, že tomu oslovi zavolám a požádám ho o vysvětlení, kdybys chtěla.“

Pustila jsem její paže a klesla jsem do polštáře. „Já vím, že bys to udělala. Ale já končím, Mel. Teď už nemám co dát.“

Ohnula jsem se a dívala se na své tyrkysové boty na svých nohách. Poptáhla jsem, když jsem každou z nich sundala a dala je na stranu, nechávajíc je opírat se jedna o druhou kvůli podpoře. Nechtěla jsem se na ně dívat. Měla bych se usmívat, zatímco bych je měla na sobě, a to jsem teď rozhodně dělat nemohla.

„Cass, nebuď taková.“

Moje ramena klesla. „Vůbec nevím, co mám se sebou dělat. Potřebuju jít do postele.“

Kývla, když mě pohladila po zádech. „Dobře. Běž se trochu vyspat. Vyřešíme to ráno.“

Zvedla jsem Jase z jeho deky a doufala, že Mel měla pravdu. Možná budou věci ráno jasnější.