SD - 4. kapitola + EPILOG

Překlad: Clarissa

KAPITOLA 4

AIDANOVY ROZTŘESENÉ PRSTY UCHOPILY pevně stolek z nerezavějící oceli, když poprvé stříhal pupeční šňůru.

„Gratuluju, tatínku!“ Sestřičky hlas zvonil kolem nás a moje srdce se naplnilo láskou, jejíž existenci jsem si až dosud neuvědomovala.

Aidan si hřbetem ruky otřel několik slz. Než jsem se po něm mohla natáhnout, položila sestřička něžně naše méně než minutu staré miminko na moji hruď, kůži na kůži, dítě k matce, a přikryla nás lehkou růžovou dekou.

Záda naší holčičky zmizela pod Aidanovou obrovskou rukou, když mě políbil na hlavu.

„Je nádherná. Bože, je překrásná.“ Jeho hlas byl pouhým šepotem, jako kdyby to byl jediný hlas v místnosti, sdílejíc tenhle výjimečný moment, přestože nás obklopovali doktoři a sestřičky.

„Máte pro svou malou princeznu vybrané jméno?“ zeptala se sestřička.

Prakticky jsem slyšela, jak se Aidanův úsměv rozšiřoval. Dívajíc se na něj, zamrkávala jsem zpátky slzy, ale stejně vyklouzly ven. Bříšky prstů setřel slzy štěstí z mých tváří, jeho milující pohled uzamčený na mně. Neexistovalo dokonalejší jméno než to, na které jsme oba mysleli.

„Naše holčička Maggie,“ zamumlal.

Dopad tohoto okamžiku kaskádovitě stékal po mých tvářích, slzy klouzajíc do mých úsměvem rozdělených rtů, když jsem Maggie držela pevněji.

Sestřička nás ze strany obdivovala se sladkým úsměvem roztaženým na jejím obličeji. „Jaké půvabné jméno pro takovou krásnou princezničku.“ 

O chvilku později, poté co sestřička umyla Maggie a zavinula ji do nové růžové deky, si ji mohl vzít Aidan. Byla tak drobounká v jeho náruči, když ji choval jako pevně uchopený fotbalový míč. Stál blízko, houpajíc naši dceru ve své náruči. Moje srdce se rozsypalo láskou, zbytek mého těla byl neuvěřitelně vyčerpaný. Říká se, že porod vašeho druhého dítěte je mnohem rychlejší než toho prvního. Musím říct, že je to pravda.

Aidan přistoupil k mé posteli a umístil své rty něžně k Maggiině růžové čepičce. „Když si pomyslím, že jsem ještě dneska ráno podléval krocana a večer už držím naši dceru.“

„Babička Maggie měla pravdu,“ zamumlala jsem, vzpomínajíc si na její slovo z dnešního rána. Brzy.

Začal ji znovu houpat tam a zpátky; z toho pohledu jsem zeslábla víc, než by žena, která právě porodila své dítě, zřejmě měla.  

„Moje holčičko Maggie,“ šeptal ji. „Jen si pamatuj, že Batman je vždycky na tvé straně. Nikdy nikam nepůjdu. A tvůj malý bráška Robin také ne. A nezapomeňme na tvou maminku. Jsem si zcela jistý, že je Wonder Woman, jen mi to ještě neřekla. Má někde schovaný plášť. Máš rodinu super hrdinů, která se před ničím nezastaví, aby tě ochránila.“

Políbil ji na čelíčko. „To znamená, že nebudeš randit nebo se nevdáš, dokud ti nebude sedmdesát. Řekni všem klukům, že tvůj táta je Batman a není jim dovoleno s tebou mluvit.“

Byl skvělým otcem pro Jase a vůbec jsem nepochybovala o lásce, kterou bude mít k naší dceři. Aidanovy lesklé oči se setkaly s mými a moje rty se zvedly nahoru. „To jsou Vánoce, které si budeme pamatovat.“

Jeho oči se třpytily láskou. „Vypadá to, že jsme po tom všem dneska obdržely dva speciální dárky.“

Můj tep se zrychlil, když jsem si vzpomněla na své přání z dnešního rána.

Modli se za speciální dárek pro tvou rodinu. Aby dorazili živí a zdraví.

Můj úsměv se rozšířil a mé hrdlo se sevřelo. „Myslím, že potřebuju X.“

„Já myslím, že potřebuju O,“ zamumlal, podávajíc mi naši dceru, než mi dal cudnou pusu na mé rty.

„Veselé Vánoce, Sweet Tea.“

„Veselé Vánoce, Aidane.“

Díval se na své dvě holky s láskou, jako kdyby byl ten nejpyšnější táta a manžel na světě.

„Jak se vede Jaseovi? A tvojí rodině? Jsou všichni v pořádku?“ Hladila jsem bříškem prstu Maggiinu pomačkanou tvářičku. Měla nose a čelo po svém tátovi. Byla nádherná. A také mě zajímalo, co si bude rodina myslet o našem výběru jména, zvláště pak naše milovaná babička Maggie.

„A co rodina, řekl jsi jim, že máme holčičku, že jo?“

Jeho pusa se zvlnila do strany. „Babička Maggie a máma břečely, a chtěly, abychom věděli, jak moc to pro babičku znamená.“

Moje hrdlo se nad tou myšlenkou stáhlo. Milovala jsem tuto rodinu, svou rodinu. Aidan vytáhl svůj telefon a několikrát klikl, než otočil displej, tak abych ho viděla.

„Jase se skvěle baví. Můžeš si jen představovat, jak byl dneska večer rozmazlovaný.“ Moje chichotání se smísilo s Aidanovým. „Taky nám poslali tohle.“

Zmáčknul play a pak se na telefonu objevil Jase s pusou a pyžamkem ušpiněným od čokolády. Usmála jsem se a pak moje srdce explodovalo nad jeho zprávou …

„Vešelé Mámoce, malá sesčičko. Já jsem velký bláška! Můžeš si půčit moje hlačky, sesčičko.“ Jase zamával a poslal pusu po telefonu. „Mijuju vás, maminko a tatínku.“  

Otřela jsem si oči a popotáhla jsem. „Kéž by byl tady.“

„Ano, lásko. Ano. Ale z těch pohledů na něj ho to dneska večer více baví s nimi.“

Tulíc se blíž k Maggie jsem se zeptala, „Můžeš jít pro mou tašku a přínést mi tu knížku pro miminko?“ Pohlédla jsem dolů a usmála jsem se. „Nechci na tuhle chvíli zapomenout, a chci, aby Maggie věděla, jakým speciálním dárkem byla.“

„Samozřejmě, Sweet Tea.“ Prohrábl si vlasy a zamířil k prádelníku, mizejíc, když otevřel dveře.

„Uh …“ otázka se značila v jeho nízkém hlase.

„Copak?“ zašilhala jsem směrem k němu. „Co se děje?“

Neřekl nic dalšího, když proklouzl dveřmi, zavřel je s krabičkou v namořnicky modrém papíru v dlaních a širokým úsměvem na jeho tváři.

Srdce mi poskočilo do krku, když jsem se dívala na ten dárek. „To není možný.“

Zvedl obočí a zastavil se u mé postele. „Vypadá to, že dneska to jsou tři speciální dárky.“

„Dokonalý způsob, jak ukončit Vánoce,“ vyhrkla jsem a natáhla se po jeho ruce. „Otevři to!“

Aidan odložil knihu pro miminko vedle na stůl, a jako kdyby si myslel, že ten dárek byl imaginární, dal si načas s odlepením papíru, než se pod ním objevila bílá krabička.

Bolely mě tváře od toho obrovského úsměvu, který se mi roztahoval po tváři, když otevřel víčko krabičky. Tenhle dárek byl jedinečný, blízký a drahý mému srdci, ale ještě více, bylo to něco, co bude mít Aidan navždy. I když jsem chtěla, aby ho otevřel dnes ráno, to načasování v tenhle moment nemohlo být lepší. Bylo to, jako kdybychom měli celou rodinu pohromadě.

Odhrnul hedvábný papír na stranu a já jsem se podívala na Aidanovy mrkající oči. Nedokázala jsem si pomoct a všimla jsem si, jak jeho čelist ztuhla a jeho rty se stáhly do pevné linky. Zakryl si pusu volnou rukou, stále neschopný se mi podívat do očí, protože se díval na dárek, o kterém jsem věděla, že ho bude milovat, přesně jako on věděl, že já budu milovat svůj.

„Řekni něco,“ prosila jsem ho, dívajíc se na něj, jak se snažil být silný.

„To je … to je …“ odmlčel se, sundal svou ruku a konečně se mi podíval do očí. „Sweet Tea, jak jsi to věděla?“

Vytáhl stříbrný rámeček na obrázek z krabice a držel si ho blízko u obličeje. Teplo se mi rozprostíralo v žilách;  můj svět se zdál být kompletní.

„Zrovna jsem dokončila oběd a chystala jsem se jít za tebou a Jasem ven. Hráli jste fotbal.“ Popotáhla jsem a smála jsem se při vzpomínce na jejich snahu házet si a chytat. „Tys ho zvedl do náruče i s míčem a utíkal jsi na konec dvorku. On měl radost z touchdownu a já věděla, že jsem musela tuhle chvíli zachytit. Otec a syn, něco pro tebe, co budeš mít napořád.“  

Tiché slzy mu padaly dolů po tvářích a kutálely se po jeho čelisti. Dělala jsem všechno, abych zastavila to štěstí od toho, aby opustilo mé oči, ale nemělo to žádný účinek. Otřela jsem je hřbetem své dlaně a usmála jsem se, když Adian položil ten obrázek na stůl vedle nás.

„Je to, jako by byl teď tady s námi,“ zašeptala jsem.

Aidan se sklonil, jeho slzy dopadajíc na mou hlavu, když tvrdě přitiskl své rty na mé čelo.

„Nikdy nebudu schopný ti oplatit tuhle vzpomínku.“

Můj tep zrychlil, když jsem se podívala na naši sladce spící dcerušku a pak na něj. „Už se stalo.“

****

EPILOG

ODFOUKLA JSEM SI PRAMEN VLASŮ z očí, když jsem žonglovala s těžkým košem na prádlo do rodinného pokoje.

„Maggie, tohle je moje hračka. Ty máš tamtu,“ snažil se Jase zdůvodnit své sestře. Jí byly dva a jemu šest. Neexistovalo žádné zdůvodňování batoleti.

„Jasei, nech Maggie, ať si hraje s tou hračkou,“ řekla jsem mu, když jsem položila koš na koberec.

„Ale mami!“ Jase vstal ze země a ukázal na svou blonďatou sestru. „Ona má kovbojku. Nemůže mít taky kovboje!“

„Je to hračka, Jasei. Udělej, co maminka říká a nech ji, ať si s tím hraje.“

Jase zavrtěl hlavou a držel hračku ve vzduchu, díky čemuž Maggie brečela.

„Prosím … můžeš mamince místo toho pomoct s prádlem!“ Zvedla jsem hlas o pár oktáv v naději, že bude z tohoto úkolu nadšený, místo té fušky, která to opravdu byla.

„Fajn,“ zavrčel a dal Maggie toho kovboje. Její malá tvářička se rozzářila a ona poskakovala na své plence, Jase našpulil své rty a kopal nohama do koberce, když kráčel ke mně.

„Jsi skvělý velký bráška.“ Pocuchala jsem mu jeho vlnité vlasy a usmála jsem se.

Ale on se neusmíval. Pošimrala jsem ho na žebrech a donutila ho chichotat se. „Přestaň, mami!“

Zasmála jsem se a podala jsem mu pár ponožek. „Můžeš je složit?“

Upřímně, nemohla jsem se dočkat, až obě děti budou starší, aby pomohly. Byla jsem vyčerpaná.

Vzal si ode mě ponožky a já si protřela své unavené oči. Pak jsem viděla, jak se Jase podíval přes své rameno se zlomyslným pohledem v jeho očích a mě zasáhlo uvědomění. Jak jsem se natáhla po ponožkách, ony vyletěly z jeho rukou. „Chytej, Mags!“

Maggiiny vykulené oči sledovaly ponožky. Vrávoravě vstala, ponožky v ruce a hodila je zpátky Jaseovi, samozřejmě přistály jen několik centimetrů před ní.

„Ne, ne! To nebylo správné.“ Ukazovala jsem prstem na Jase, který si zakrýval svou rozesmátou pusu.

Než jsem se nadála, obě děti byly v koši na prádlo, jejich ruce plné čistého prádla.

„Jasei, přestaň! Maggie, polož to dolů! Prosím vás, děti!“

Jejich chichotání pokračovalo a stejně tak neustálý proud z ponožek, triček a spodního prádla kolem pokoje. Ocitla jsem se ve svém vlastním tornádu z oblečení.

Dala jsem si obličej do dlaní a zavřela oči.

Aidanovo nízké zachechtání se linulo kolem mě. Podívala jsem se na něj skrz své prsty, krčíc se nad tím nepořádkem, o kterém jsem věděla, že ho budu muset uklidit, jakmile moje děti přestanou být teroristy.

Spustila jsem své ruce a odfrkla. „Neměl bys hrát s nimi!“

Mávla jsem svýma rukama kolem. „Takhle to je, když vejdeš dovnitř a ptáš se, co se to sakra děje!“

Smál se ještě víc, házejíc další letící ponožku. „Trochu se bav, Sweet Tea.“

Aidan pokračoval ve sledování dětí, jako kdyby byly ty nejroztomilejší na celém světě. Já? Já jsem jen zívnula a zavrtěla hlavou. „Myslíš si, že bude fotbalistou?“

Samozřejmě, že si to myslel. Sledovala jsem, jak Jase hodil tričko přes půlku pokoje. „S touhle rukou? Doufám, že bude.“

Jase pokračoval v házení a Aidan pokračoval v hraní s ním. Oblečení pokrývalo koberec. Moje ramena poklesla a já vydechla. V domě byl nepořádek, já si tři dny neumyla vlasy, a sotva jsem svlékla své jógové kalhoty. Byla jsem si jistá, že ty, co jsem měla na sobě teď, byly stále ušpiněné od palačinkového těsta. Byla jsem vyčerpaná.

Příští týden bylo naše tříleté výročí a vše, co jsem chtěla, bylo prospat ho.

Aidanovy prsty se obtočily kolem mého ramene tím utěšujícím způsobem, který jsem milovala. „S čím ti můžu pomoct?“

Naklonila jsem hlavu a usmála jsem se. Měla jsem dlouhý seznam, ale byla jen jediná věc, kterou jsem od něj potřebovala.

„Hodilo by se mi X.“

Sexy úsměv se dotkl koutků jeho rtů. „Dám ti něco lepšího.“

„Opravdu?“

„Radši tomu věř.“ Vytáhl obálku ze své zadní kapsy a podal mi ji.

Vzala jsem obálku do své unavené ruky. Na přední straně byl nápis 'All Inclusive'. Můj tep se zvedl nahoru a já jsem střelila svým pohledem do jeho. „Co je to?“

Samolibě se ušklíbl. „Tohle, Sweet Tea, je to, co by mohly být naše líbánky.“

„Ty říkáš … co si myslím, že říkáš?“ Můj hlas byl lemován nedůvěrou.

Nikdy jsme na líbánky nejeli. Místo toho jsme si zvolili, že zůstaneme ve městě, trávíc naši svatební noc na našem speciálním místě, ve stodole. Na papíře to nevypadalo romanticky, ale můj Bože, byla to noc, na kterou nikdy nezapomenu.

Aidan se přikrčil přede mnou, teplo tancujíc v jeho očích. „Ty, já a pláž.“

Zastrčil mi pramen vlasů za ucho a jeho prsty zůstaly na mé kůži. „A omlouvám se, Sweet Tea, protože tohle jsme měli udělat už dávno.“

Upustila jsem tu obálku mezi nás a uchopila do dlaní jeho vousaté tváře. „Naše líbánky byly jako jedny z knížek, miláčku.“

Naklonil se dopředu a políbil mě na čelo. „Ale tohle bude výlet, na který …“ políbil mě znovu. „Nikdy nezapomeneme. Nikdy.“

„A co děti?“ pustila jsem jeho obličej a napětí projelo mými rameny.

Kdo je pohlídá, uloží je ke spánku, ujistí se, aby měl Jase jeho pyžámko s Robinem a Maggie měla jejího jednorožce, kterého nikdy nepustí.

„O všechno je postaráno. Máma s tátou je pohlídají, vlastně zůstanou tady, aby byly děti více v klidu.“

Snížila jsem pohled. „Oni opravdu chtějí hlídat dvě děti?“

A jako na zavolanou začali Jase a Maggie křičet. Jejich sourozenecká láska byla v plném proudu, když se prali o spodky s Batmanem.

Otráveně jsem vzdychla. Milovala jsem své děti celou svou bytostí, ale nebylo to s nimi jednoduché.

„Aidane, je to hezká myšlenka, ale tihle dva jsou nároční.“

„Mami! Maggie mi nechce vrátit moje spodní prádlo pro velký kluky!“

Zavrtěla jsem hlavou a přitiskla jsem obálku k Aidanově hrudi. „V žádném případě nemůžeme odjet.“

Aidan pevně sevřel svou ruku kolem mé, než jsem se mohla pohnout. Naše opožděné líbanky se usadily mezi jeho srdcem a mou dlaní. „Ne tak rychle, Sweet Tea.“

„Podívej se na to, miláčku,“ zašeptala jsem. „Nemůžeme nechat tvé rodiče s našimi dvěma uřvanými dětmi, abychom mohli odjet užívat si …“ odmlčela jsem se a zavřela oči. „Vlastně ani nevím, kam pojedeme.“

„Podívej se na mě.“ Jeho jemný hlas ovanul moje červené tváře.

Bylo to, jako kdybych ho slyšela smát se tím úsměvem, který jsem milovala. Otevřela jsem oči a jasně, jeho rty byly zvednuté nahoru.

„Tady je moje žena. Především, necháváme děti s jejich prarodiči. Oni tohle milují. Vlastně to milují tak moc, že tady budou kolem čtvrté hodiny.“

Moje čelist klesla. „Cože?“

„Ještě jsem neskončil. Zadruhé, každý den jsem se kopal do zadku za to, že jsem ti neposkytl takové líbánky, které si zasloužíš. Miluju tu stodolu tak moc jako ty, ale styděl jsem se, že jsem tě nevzal na prázdniny tvých snů.“

„Aidane,“ přerušila jsem ho.

„Ne.“ Jeho hlas se upevnil. „Z toho se sladkými řečmi nevymluvíš, zlato.“

Něco mězi smíchem a pláčem mi uvázlo v krku. Neměl ani tušení. „Ne, podívej se za sebe.“

Zvědavost udeřila do jeho rysů a otočil krk. Nemohla jsem si pomoct a zasmála jsem se. Jase měl své dětské spodní prádlo s Batmanem na hlavě, dívajíc se skrz otvory pro nohy a Aidanovy ponožky oblečené  na každé ruce, snažíc se Maggie rozesmát a ono to fungovalo.

V Aidanovi rachotil jeho chraplavý smích a podíval se zpátky na mě. „Já tyhle děti miluju.“

Naklonila jsem se k němu a přejela jsem svými rty po těch jeho v okamžiku, kdy jsem neovládala sama sebe.

„Poslední věc,“ zamumlal proti mým rtům.

Odtáhla jsem se a zvedla jsem obočí.

„Zabalil jsem ti věci.“

Moje druhé obočí se zvedlo výš. „Cože jsi udělal?“

Jeho tváře se rozdělily do širokého úsměvu. „Měl jsem dneska ráno spoustu práce.“

Jeho hlas se snížil a naklonil se blíž. „Na to, co jsem naplánoval, nebudeš potřebovat moc oblečení.“

Horko zaplavilo mé žíly a motýlci, které jsem tak milovala, zaplnily můj žaludek.

Postavil se a natáhl se po mé ruce, zvedajíc mě z gauče. „Teď pojďme dokončit tu bitvu s oblečením.“

Děti křičely nadšením a já se rozhodla, že byl čas na trochu zábavy, co horšího se mohlo stát? Jen za pár krátkých hodin budu na cestě na své dlouho očekávané líbánky na pláži.

***

Byla černočerná tma a všechno, co jsem mohla slyšet, bylo mé jméno. Nebyl to žádný jemný šepot, ale spíše něco jako panický křik. Zasténala jsem, nutíc se otevřít oči.

Mrk Mrk Mrk

„Cassie, slyšíš mě?“

Vystrašený hlas mého manžela se vznášel nade mnou. Jeho oči se rychle pohybovaly přes všechny mé rysy, jeho studená dlaň držela mou tvář. Znovu jsem zasténala. Co se sakra stalo? Poslední věc, kterou si pamatuju, bylo čekání ve frontě na nástup do letadla na Maui. Nastoupili jsme? Kdo byla ta žena, dívajíc se na mě? A proč se někdo dotýkal mého krku?

„Probrala se!“ křičel Aidan za sebe.

„Sakra, tys mě vyděsila.“ Dlouze vydechl.

„Co se stalo? Je v pořádku?“ ptal se muže, který měřil můj tep.

„Co …“ můj hlas byl příliš vyčerpaný, aby promluvil, tak jsem to zkusila znovu. „Co se stalo?“

„Omdlela jste, jen vás zkontrolujeme. Já jsem doktor,“ odpověděl starší muž.

Oh Bože. Já jsem omdlela? Takže jsem neodletěli na Hawaii.

„Byl jsem za vámi, když jste omdlela. Jsme ve stejném letu. Jak se cítíte? Bolí vás něco?“ ptal se ten laskavý muž.

Pohnula jsem svými pažemi dopředu a snažila jsem se zvednout na lokty. Aidan a ten šedovlasý muž mi okamžitě podepřeli záda.

„Je mi fajn, jsem jen unavená.“

Věděla jsem, co bylo špatně. Věděla jsem přesně, co bylo špatně. Jen jsem nevěděla, jak mu to říct. Což byl další důvod, proč jsem nechtěla jen na dovolenou zrovna teď. Načasování bylo zcela mimo.

Aidan odhrnul vlasy z mého obličeje a řekl, „Nikam nejedeme.“

Strávil tolik času plánováním těchto kouzelných, opožděných líbánek. Pojedeme.

„Ano, jedeme.“ Obtočila jsem své prsty kolem jeho pevného předloktí, získávajíc jeho pozornost.

Podíval se na mě a opravdu na mě zíral, prohlížejíc každý rys mého obličeje. „Ne. Ne dokud tě úplně neprohlídnou. Pojedeme jindy.“

Odfrkla jsem. „Aidane, mně je fajn.“

„Ty říkáš omdlení fajn?“ zeptal se hlasitým šeptem.

„Zbytek cestujících už je na palubě letadla; už nemůžeme let déle zdržovat.“ Přerušila nás letuška.

„My jedeme.“ S Aidanovou pomocí jsem vstala a zaplnila své plíce, pomalu je uvolňujíc. „Jsem unavená, to je všechno. Vyspím se v letadle. Bude to skvělý.“

Hodil na mě nepřesvědčený pohled, ale stejně mě následoval do letadla.

O osm hodin později jsme byli ve vlhkém, svěžím vzduchu na Maui. Náš resort byl situován na pláži a naše jednopokojové apartmá mělo výhled na moře. Nyní jsem potřebovala, aby se můj manžel o mě přestal bát.

Po celou dobu letu nepustil Aidan mou ruku. Sladké gesto, ale ne, když se mě ptal každých pět minut, jestli jsem v pořádku.

„Pojďme na pláž!“ řekla jsem mu, hledajíc svoje plavky v kufru, který mi on zabalil.

Vlny, které se rozbíjely venku o naši verandu, byly příliš vyzývavé na to, abychom je ignorovali. Slunce nezapadne po několik dalších hodin, měli jsme dostatek denního světla.

Poškrábal se na jeho vyčerpané tváři. „Opravdu si myslím, že bys měla odpočívat.“

Popadla jsem své dvoudílné plavky do ruky a kráčela k němu.

„Budeme odpočívat na pláži. Běž si obléknout plavky.“ Ukázala jsem na koupelnu.

Obě jeho obočí vystřelila nahoru a než mi mohl říct ne, řekla jsem, „Hned!“

„Jsi opravdu v pořádku?“ zeptal se, jeho tón hlasu tichý, ze kterého mi bylo smutno. Byl tak vystrašený.

Usmála jsem se, stoupla jsem si na špičky a políbila jsem Aidanovu zarostlou čelist.

„Je mi skvěle.“ Lhala jsem.

Něco se opravdu dělo, ale nebyla jsem si úplně jistá, jak by tu zprávu teď vzal. I když, měla jsem plán.

O pár minut později se Aidan vynořil z koupelny ve svých námořnicky modrých plavkách. Jeho hruď vypracovaná a tělo svalnaté. Vzdychla jsem, oceňujíc ten báječný pohled.

„Víš,“ řekl pomalu, oblékajíc na své tělo čistě bílé tílko. „Že z tohoto pokoje neodejdeme, pokud se na mě nepřestaneš takhle koukat.“

Jakkoli lákavě to znělo, musela jsem se nejdřív postarat o několik věcí.

„Později.“ Mrkla jsem.

Uvolnil obličej a vykouzlil na tváři svůj nádherný úsměv.

„Ten úsměv mi chyběl,“ řekla jsem mu.

Uzavřel mezeru mezi námi a uchopil můj obličej do dlaní. „Nelíbí se mi, když není moje žena v pořádku na sto procent. Budu se o tebe bát, Sweet Tea. Vždycky.“

„A to je právě jeden z důvodů, proč tě miluju,“ připomněla jsem mu.

Vyměnili jsme si cudný polibek a pak jsme zamířili výtahem dolů do vstupní haly.

Natáhla jsem se pro Aidanovu ruku. „Hej, lásko?“

„Ano?“ Jeho čelist se okamžitě zpevnila.

„Je mi dobře. Jen jsem zapomněla v kufru krém na opalování.“

„Já pro něj dojdu.“

Mávla jsem volnou rukou. „To je dobrý. Dojdu tam. Běž a zaber nám nějaká lehátka na pláži. Hned tam přijdu.“

Poslala jsem mu pusu a odešla jsem do dárkového obchodu, kde jsem doufala, že měli, co jsem potřebovala.

Měla jsem štěstí. Dárkový obchod vypadal jako mini drogerie. Obstrala jsem si své věci a udělala jsem, co jsem musela udělat.

Zvedla jsem své sluneční brýle nahoru do vlasů a hledala jsem svého manžela na pláži, zaplněné modrými lehátky a deštníky. Na tváři se mi objevil úsměv, když jsem ho uviděla ležet na lehátku, slunce dopadající na jeho vypracované břišní svaly, jeho ruce složené pod jeho hlavou. Byl zcela uvolněný. Bože, byl úžasný.

Moje chodidla se nořila do horkého písku, když jsem kráčela k němu. Stoupla jsem si vedle jeho boku, stíníc jeho tělo před sluncem. Bez zaváhání jsem zvedla svou nohu přes jeho pas a rozkročila jsem se nad ním. Aidan si sundal sluneční brýle, jeho oříškové oči vpíjející se do mých.

„Ahojky, lásko,“ zamumlal, opírajíc své teplé dlaně o mé boky. Pásky mých bikin pálily pod jeho dotekem.

„Ahoj.“ Navenek jsem byla chladná a klidná, ale uvnitř jsem hořela.

Jeho oříškové duhovky přejely dolů k balíčku v mé ruce. „Copak to tam máš, Sweet Tea?“

„Jenom malinké překvapení k výročí, nic víc.“ Nervózně jsem si kousala ret a zajímalo mě, jestli jsem byla dost statečná na to, abych to udělala.

„Jo?“

Můj žaludek se nervózně klepal, prsty mě svědily, abych ten zatracený balíček hodila za hlavu a předstírala, že se to nikdy nestalo.

„Hmm mmm.“ Položila jsem ten balíček na jeho břicho mezi nás.

„Ukážeš mi to, nebo mě jen škádlíš?“ Jeho rty se vytáhly ke straně v sexy úsměvu.

Mohla jsem to udělat, že? Ano, ano, mohla. A udělala jsem to. Právě teď.

„Nejdřív bych ti chtěla vysvětlit, co to je.“ Podívala jsem se dolů na dárek a pak zpátky na něj. Tohle bylo nesmírně těžké.

On naklonil mírně hlavu. „Ale to už nebude překvapení,“ řekl.

Nebyla jsem si jistá, jestli to bylo tím horkým sluncem nebo nervozitou, ale moje tělo hořelo od hlavy až k patě. Tady o nic nešlo. Pokrčila jsem rameny. „Dobře tedy. Otevři to na své vlastní riziko.“

„Ty vždycky za to riziko stojíš.“

Při jeho slovech jsem dusila vzlyk.

„Gratuluju,“ zašeptala jsem, když se jeho prsty ponořily do malé žluté taštičky.

Jeho obličej ochabl šokem, když vytáhl můj počůraný těhotenstký test s pozitivním znaménkem na něm.

„Ty jsi? My jsme? Znovu?“

Moje srdce bušilo jako o závod při jeho rychlé palbě otázek a nedostatečném úsměvu. Tohle nebylo plánované, takže jsem si nebyla jistá, jak tuhle zprávu vezme. Chci říct, nezlobil by se, ale třetí dítě, když už jste měli doma dvě roztomile bláznivé děti, nebylo něco nad čím byste skákali radostí. Ale nevěděla jsem, co jiného dělat.

„Zlobíš se?“ zeptala jsem se, můj hlas klesajíc tak nízko, že splýval s vlnami.

Aniž by cokoliv řekl, vložil test zpátky do taštičky. Moje kůže se krčila v očekávání jeho pocitů, když upustil tu tašku do písku vedle sebe. O vteřinu později jeho dlaně lemovaly můj obličej, když si mě přitáhl k sobě, naše rty narážejíc do sebe. Jeho vášnivý polibek byl vše, co jsem potřebovala, aby byla moje nervozita nahrazena nadšením.

„Udělala jsi ze mě toho nejšťastnějšího muže, manžela a otce na celém světě.“ Řekl proti mým rtům.

„Když jsem uviděl to pozitivní růžové znaménko, neměl jsem slov. Dokud budu žít, tak na tuhle chvíli nikdy nezapomenu.“

Život byla cesta, která byla tvořená ze všech těch rozdílných druhů momentů. Nádherných, smutných, žalostných a otřásajících zemí. Ale moje nejoblíbenější ze všech byly ty, které jsem já a on sdíleli společně.