Giovanni - 16. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Bomba vybuchla. Franco už ví, že Kim byla s jiným mužem. A následky rozhodně nejsou hezké...                       Sinnel

I když by to Kim pravděpodobně nemělo překvapovat, udivilo ji, že když vešla do kuchyně, naproti Francovi viděla sedět svého bratra. S nimi tam byli ještě další tři muži. Poznala z nich jen Lucase. Zbylí dva pro ni představovali záhadu. Franco stál v čele místnosti a něco mumlal do mobilního telefonu, který držel u ucha.

„Kimberlynn!“ napůl vykřikl Cody, když si jí hale všiml.

Několik hlav, včetně Franca, se otočilo směrem k ní. Když ukončil svůj hovor, úzkost v ní ještě narostla. Přimhouřil oči vzteky.

„Vaffanculo! Běž do mé kancelář a zmiz mi z očí!“

„Raději ne,“ řekla Kim tiše.

Měla neodbytný pocit, že by tohle setkání mohlo dopadnout lépe, když by probíhalo v přítomnosti dalších lidí. Francova podrážděnost se už začínala projevovat. Měl zaťatou čelist.

Kim koutkem mysli pomyslela na Giovanniho. Jak si ji ráno v posteli přitáhl blíž k sobě. Jako by vycítil, že se chystá odejít, i když to nemohl tušit. Pomyslela na tři dny, které společně strávili v posteli v hotelovém pokoji a kdy předstírali, že zbytek světa neexistoval, jen jejich svět, kde ona byla jen jeho. Giovanniho slib, že by se zabil, kdyby se Kim něco stalo, byl pro ni až příliš a zlomil ji srdce. To by nedokázala vydržet, protože to bylo přesně to, co by je vedlo do konce. Její smrt byla jedinou cestou, kterou by se mohla vyvázat z dohody s Francem a Kim by neměla být tím, co by stálo Giovanniho život. Milovala ho. Milovala ho dost na to, aby ho nechala jít.

Kim doufala, že to pochopil. Giovanni udělal to, co musel, aby ji mohl ochránit a ona teď pro něj dělala to samé. Nebyl v tom žádný rozdíl.

Mohl by se vrátit zpátky do New Yorku, ke svým bratrům a rodičům, kteří ho milovali. Jeho pověst by zůstala neposkvrněná tím, co spolu dělali. Jeho bolest a zlost by mohla případně postupně slábnout. Pohnul by se dál. Tak to v životě chodilo. Čas hojí rány a život stojí za to žít. Giovanni si zasloužil žít svůj život, takže bez ohledu na to, jak moc ji miloval a chtěl,  Kim se ho chystala přimět žít.

Když ráno zaskočil do sprchy, Kim opustila hotel.

„Venku čeká taxík,“ informovala Kim Franca. „Potřebuji, aby ho někdo zaplatil.“

Franco kývl hlavou na Codyho. „Abello, běž se o to postarat.“

Cody si prohlížel svou sestru. Když se vedle ní zastavil, silně z něj vyzařoval soucit. Kim si vzpomněla na něco, co Giovanni prohlásil v souvislosti s jejím bratrem. Možná měl pravdu. „Ahoj.“

„Ahoj,“ zašeptal Cody a zatahal ji za rukáv její košile. „Jsi v pořádku?“

Ne.

„Budu,“ řekla Kim a doufala, že bude její úsměv vypadat pravdivěji, než jak se cítila.

„Tak dobře. Hlavu vzhůru.“

Kim narovnala ramena, a když Cody odešel, zpevnila svůj postoj. „Chceš, abych se omluvila?“

Franco se ušklíbl. „To a spoustu dalšího. Kde jsi byla poslední tři dny?“

„Pryč.“

„Pryč,“ parodoval ji Franco. „Stejně jako když jsi zmizela ze školy. Rád bych věděl, jak se ti daří zmizet ve vzduchu. Kimberlynn, lhala jsi mi. Nemám rád zasrané lháře. Chci slyšet tu zatracenou pravdua chci to teď hned.“

Kim zůstala v klidu. „Co tím myslíš?“

„Řekla jsi mi, že předtím, než jsi znovu zmizela, jsi byla s přítelkyní. Holka, myslíš, že jsem idiot?“

„Ne.“

Jen příliš egocentrický, než aby dokázal vidět něco víc, než jen sám sebe.

„Zřejmě musíš, protože jestli si myslíš, že nemám každou z nich jednotlivě pod dohledem. Prostě jen pro případ. Takže když jsem poslal chlapy ven, aby tě hledali, zastavili se i u tvých přátel, aby se jich zeptali na pár otázek.

Kim ztuhla. Odmítla dovolit mu rozplakat ji. „Franco, já nemám přátelé. Všechny jsi je odehnal.“

„Přesně tak, ale máš staré přátelé. Žádný z nich s tebou nebyl a nikdo ani neví, že by s tebou strávil nějaký čas. Ačkoli jedna z tvých dřívějších kamarádek se náhodou zmínila o tom, že sis psala s někým, koho viděla, když jsi zmizela poprvé, ale nepoznala ho.“

Kim přejel mráz po zádech. „Lhala.“

„Ach, o tom pochybuji,“ řekl Franco velice věcně. „Ona není tou, kdo má zálibu v mizení a zatajování věcí jako ty.“

„Nebo ji tvoji chlapi tak vyděsili, že jim radši řekla cokoli, jen aby ji nechali na pokoji?“

Francovi rty se stáhly do tenké linie. „Pojďme přímo k věci. Staneš se mojí ženou, což znamená, že přede mnou nebudeš mít žádná tajemství. A pokud to znamená, že tě musím zamknout ve svém domě na dvacet čtyři denně, sedm dní v týdnu, abych ti zabránil v zopakování něčeho takového, udělám to. Místo toho, aby tvoji strážci jeli v samostatném autě za tebou, budou sedět přímo vedle tebe na pohovce, stát ve dveřích, zatímco budeš vařit a čekat před dveřmi koupelny, pokud budeš uvnitř.“

Kim roztřeseně vydechla. „Už se to znovu nestane.“

„Legrační, že ti nevěřím. Nedáváš mi k tomu příliš důvodů a z mého hlediska, je to zatracená škoda. Podívej se na tenhle dům, Kimberlynn. Svoje nádherné nové auto. Večeře, které jsou dražší, než většina lidí utratí za měsíc. Oblečení, tašky, boty, šperky… Copak to vůbec nevidíš, tyhle věci? Nejsi vděčná za věci, které máš díky tomu, že jsi se mnou?“

„Nikdy jsem o nic z toho nežádala.“

Nebo o tebe, měla chuť dodat.

Franco si odfrkl. Byla v tom slyšet temnota a nenávist. „Nijak se nelišíš od jakékoli jiné děvky. Možná to skrýváš lépe, než ony, ale jsi naprosto stejná.“

„Nenazývej mě děvkou, Franco,“ řekla Kim tiše a dívala se přímo na něj. „Nejsem žádnou z tvých goomahs a ani se ke mně nebudeš tak chovat.“

„Pak by ses tak možná ani neměla chovat. Zeptám se tě ještě jednou, Kimberlynn a očekávám naprostou upřímnost. Kde jsi byla?“

„Pryč,“ zopakovala.

„Dobře,“ řek Franco s přikývnutím. Pak se otočil k Lucasovi a nařídil: „Zařiď to pro mě.“

Lucas se postavil a dřív, než Kim stihla zvážit, co se na ni snažil Franco vytáhnout, odešel z místnosti. Franco pak rukou mávl k prázdné židli. „Má malá drahá snoubenko, sedni si, ať si můžeme řádně popovídat.“

Proč jí ten titul připadal tak hanlivě, když ho vyslovil?

Kim udělala to, co Franco požadoval. Pak čekali asi dvě minuty, než se Lucas vrátil. Když Kim uviděla, co měl přehozené přes rameno, srdce jí vyskočilo až do krku. Po návratu z Lake Mead jí nenapadlo schovat Giovanniho koženou bundu. Místo toho jí u sebe na koleji hodila přes opěradlo židle, kde si jí buď Franco nebo jeden z jeho idiotů museli při vyklízení koleje všimnout. Franco si od Lucase bundu převzal a hodil ji na stůl. „Komu to patří?“

„Mně,“ řekla Kim. Při tom slovu zcela nelhala.

„Kimberlynn, tohle je mužská bunda. Myslel jsem, že jsme se shodli na tom, že nejsem idiot.“

„Takže nemůžu mít bundu, protože by jí mohl nosit muž? Dobře padne i ženě.“

Franco zvedl obočí. „A přesto jsem ji na tobě ani jednou neviděl.“

„Chceš, abych nosila -“

„Jsem si toho dobře vědom,“ vložil se do toho přísně. „Ale také jsem si vědom věcí, které máš v šatníku na koleji a v posledních pár měsících tam nic takového nebylo. Sledoval jsem tě ještě dávno předtím, než ses objevila v kasinu a ani tehdy jsi ji nikdy nenosila. Kimberlynn, tohle voní jako muž, který to vlastní. Komu to patří?“

Sledoval ji ještě dřív, než ji nachytal při počítání karet? Dobrý bože, proč?

Kimina panika se ještě zvýšila. „Patří kamarádovi.“

„Chci jeho jméno.“

„Nedostaneš ho,“ řekla Kim s pokrčením ramen. „Franco, možná si myslíš, že nejsem víc, než jen věc, kterou vlastníš, ale nedovolím, abys ublížit nevinným lidem jen proto, že jsi zatraceně žárlivý. Je to prostě bunda. Půjčila jsem si ji, protože bylo chladno a zapomněla jsem ji vrátit.“

„Nejsi moc dobrá lhářka.“

Kim si položila ruce do klína. Potřebovala skrýt to, jak se jí třásly. Děkovala své šťastné hvězdě, že nikdo v místnosti nedokázal bundu identifikovat jako Giovanniho vlastnictví. „Dokaž, že lžu.“

„Stejný přítel, se kterým jsi teď dvakrát zmizela?“ zeptal se Franco. V jeho slovech zněl ostrý náznak hrozby.

„Ne.“

Franco se pohnul tak rychle, až to viděla rozmazaně. Prsty se jí zaryl do brady, čímž ji držel na místě a nutil jí dívat se přímo na něj. V obličeji cítila díky jeho hrubému zacházení bolest, ale Kim to nedala najevo ani jediným mrknutím.

„Kimberlynn. Znovu musím zopakovat, že jsi příšerná lhářka.“

Když se ve vchodu do kuchyně objevil Cody, Franco donutil Kim natočit hlavu na stranu. V bratrově obličeji viděla chladnou lhostejnost, díky čemuž se jí bolestivě sevřelo srdce. Dokonce se ani nestaral o to, co viděl.

„Omluv se svému bratrovi za to, že jsi mu svým dětinským nesmyslem dělala starosti,“ vyžadoval se Franco.

„Cody, omlouvám se,“ zašeptala Kim.

Dřív, než stačil její bratr odpovědět, ji k němu Franco znovu otočil zády. Kim už si dávno zvykla na krutost v jeho očích, kterou tam vídala, ale stále ji to stejně děsilo. „Máš pravdu, nemám důkaz. Co však mám, stačí na to, abych byl podezřívaný a velice nasraný.“

Pak Franco bez varování shodil Kim ze židle a poslal ji přímo na podlahu. To poslední, co chtěla, bylo dostat se pod něj, když byl naštvaný, takže tak rychle, jak jen zvládla, se instinktivně donutila vyškrábat zpátky na nohy.

Kim se rukou držela za bradu a cítila, jak jí už začínají naskakovat modřiny z hrubého doteku jeho prstů. V žaludku cítila zuřivost, která se šířila celým tělem jako jed. Vzdorovitě mu čelila tváří v tvář. „Už nikdy se mě znovu nedotkneš, Franco.“

Na pravé tváři jí přistála facka tak tvrdě a rychle, že Kim neměla ani okamžik na to, aby zareagovala. Přiletěla jí další a pod silou úderu se jí podlomila kolena. Spadla na podlahu. Cítila překvapení i bolest. Mrtvolně tichou místností se rozlehl její výkřik. V ústech pocítila kovou chuť – chuť své vlastní krve. Kim vyplivla na podlahu červené sliny a celé tělo se jí třáslo.

Udeřil mě.

Kim tomu nemohla uvěřit a najednou věděla, že opustit hotel byla ta největší chyba, kterou kdy v životě udělala.

Žádný z mužů u stolu se na Kim ani nepodíval. Kim na jazyku cítila další krev. Čelist jí pulsovala bolestí. Franco jí nedovolil znovu vstát z podlahy. Sklonil se k ní dolů, odtáhl jí ruce z obličeje a znovu ji sevřel na místě, kam předtím přistála jeho facka.

„Někdo se tě dotýkal a já zjistím, kdo to byl, Kimberlynn. Možná právě teď nemám důkaz, ale získám ho. A až to udělám, ožením se s tebou přesně tak, jak jsem měl vždycky v plánu. Zajistím si tím své místo jako dona rodiny, až jednou můj otec odejde. Pak ti vstřelím kulku přímo doprostřed čela jako toulavé feně, kterou jsi a věř tomu, protože já dosáhnu svých zatracených cílů.“

Kim na dlažbě zaťala ruce do pěsti. To bylo jediná známka strachu, kterou mu dala najevo. Nechtěla, aby viděl, jak brečí. „Nech mě jít.“

„Ano, to udělám.“ Franco ni upřeně zíral a jeho hlas se změnil v šepot. „Buď ráda, že je tohle všechno tvoje malá show, srdíčko. Kdyby tady nebyl tvůj bratr a všechno nesledoval, tak bych tě vytáhl po schodech nahoru a ukázal ti, co si holka jako ty zaslouží. Koneckonců, už ses dala někomu jinému, zatímco jsi měla na prstu můj prsten. Proč ne mně?“

„Můj táta chce, aby si z jeho domu odnesla zbytek svých věcí,“ ozval se od dveří Cody. Hlas měl tvrdý a studený. „Co nejdřív. To jsou jeho slova, ne moje. Rád by už skončil s tím nepořádkem.“

Franco pustil Kim a postavil se ke dveřím. „Někoho tam pošlu.“

„Vlastně si myslím, že chce mluvit přímo s ní o těch sračkách, které do toho zatáhla. Navíc má pak domluvenou večeři s rodinou své ženy, takže by se tam měla aspoň ukázat.“

Franco si povzdechl a pak hodil pohledem po Kim. „Kimberlynn, postav se.“

Kim udělala, co jí řekl. Nechtěla riskovat další facku. „Ale můj -“

„Sklapni,“ odsekl jí Franco. „Cody, budeš potřebovat Lucase, aby ji doprovodil, nebo na ni zvládneš dohlédnout sám?“

„Zvládnu to,“ ujistil ho Cody.

„Dobře. Kim, zmiz mi z očí dřív, než mě přejde moje velkorysá nálada.“

Kim zmizela z místnosti dřív, než bys řekl švec. Potřebovala vypadnout z domu tak rychle, jak jen to bylo možné. Aspoň, že si tentokrát nezapomněla popadnout svou tašku, kterou ji někdo nechal přímo za dveřmi.

******

Ani ne deset minut poté, co Cody odjel z Francova domu, autem prudce zajel ke kraji silnici a pak zaparkoval. Kim si v rukou skrývala svou pohmožděnou tvář. Oči ji pálily neprolitými slzami, ale nemohla se rozbrečet. Srdce měla plné ponižování a neustálého teroru.

Kim zaslechla zvuk rozepínání bezpečnostního pásu, což způsobilo, že před svým starším bratrem ucouvla. Nemohla se na něj ani podívat a nechtěla, aby se on díval na ni. Překvapilo ji, když se Cody naklonil přes sedadlo a svými silnými pažemi ji objal.

„Omlouvám se. Je mi to tak, tak strašně líto, Kimberlynn. Je mi to líto, omlouvám se, omlouvám se,“ opakoval Cody a pevně ji svíral. Neprolité slzy se jí konečně z očí uvolnily a začaly padat dolů.

„C-co to děláš?“ zeptala se Kim a hrudník se jí otřásal vzlyky.

„Musel jsem tě dostat pryč, ano? Omlouvám se, že jsem do toho nezasáhl, ale jinak bych nedostal možnost dostat tě z domu. Podle toho, jak vyváděl, by pravděpodobně tebe i mě na místě zastřelil. Potřebovala ses dostat pryč. Nemohl jsem ti pomoc. Je mi to tak moc líto.“

Když jí Cody extra opatrně, aby se nedotkl jejích modřin, otřel jí vlhkost z tváří, rozbrečela se Kim ještě silněji. „Co budu dělat?“

Cody se silně nadechl. „Je to Giovanni, že?“

Kim se konečně podařilo uklidnit. Odmítla odpovědět na jeho otázku. Pro tuhle chvíli jí připadalo lepší hrát si na hlupáka. „Cože?“

„Gio. To on je ten, s kým jsi byla. Když Lucas onehdy ukázal Francovi tu bundu, poznal jsem ji a no…“

„No, co?“

„Zeptal jsem se taxikáře, který tě přivezl na to, kde tě nabral. Když tu byl Giovanni, vytáhl jsem z něj nějaké sračky. Znám adresu hotelu, ve kterém bydlí. Jak dlouho?“

„Poprvé to bylo v New Yorku,“ zašeptala Kim.

„Ach, Kim.“

„Miluji ho.“

„V to doufám,“ odpověděl Cody tiše. „Protože jinak bych musel zabít sám sebe za to, jak bych si připadal tak zasraně absurdně směšně.“

Kim se ponuře zasmála. „Jsi takový suchar.“

„Já vím. Tady jde o věc pýchy.“ Cody Kim ohrnul vlasy z obličeje. Díky tomu jí z očí unikly další slzy. „Do prdele, udělal ti tak příšerné modřiny. Je mi to tak líto.“

To jí připomnělo jeho slova z doby před pár týdny, kdy jeli k Francovi. Po páteři jí přejel mráz. „Cody, nemůžeš se tam vrátit a něco udělat.“

„Můžu udělat, co zasraně chci.“

„Ne, nemůžeš. Tím by ses jen dostal do problémů, ne-li něco hůř.“

Cody si povzdechl. „Kim -“

„Cody, slib mi to. Vím, jak moc je pro tebe důležité, stát se mafiánem. Prosím tě, neznič si kvůli mně všechno, na čem jsi pracoval.“

„Jak to, že o tom víš?“

„Gio mi vysvětlil pár věcí. Myslela jsem si, že se ke mně chováš jako kretén jen kvůli Nunzovi, ale ono to tak vůbec nebylo. Potřeboval jsi mít odstup pro to, abys udělal to, co jsi musel udělat. Kdyby věděl, že ke mně cítíš soucit, znamenalo by to, že nedodržuješ pravidla rodiny. Díky tomu, ses držel dál a neposkytl jsi mi rameno na vyplakání, abys mi nemusel ublížit jinak. Teď to chápu.“

„Bože.“ Cody zavrtěl hlavou a znovu se opřel do svého sedadla. „Využíval mě proti tobě, že?“

Kim přikývla. „Tebe, mě, moje přátele. Skutečně každého. Kdyby šlo jen o mě, klidně by se mohl vrátit zpět a bylo by mi jedno, kdyby přišel a zabil mě, abych to měla všechno už za sebou.“

„Ale nejde jen o Franca.“

„Ne. Pokaždé, když táta dostane šanci, si do mě kopne. Slyšel jsi, co si o mně myslí.“

„Zasraní bastardi.“

„Cody, slib mi to,“ znovu požadovala Kim.

„Tohle nemůžu udělat.“

„Slib mi to!“

Cody na znamení kapitulace zvedl ruce nad hlavu. „Dobře. Uklidni se.“

Kim se zabořila do svého sedadla. Na hrudníku jí spočívala obrovská tíha. „Neměla jsem odejít z hotelu. Musím zavolat Giovi.“

Slíbila, že pokud se jí znovu něco fyzicky stane, zavolá mu. Giovanni na ni byl pravděpodobně naštvaný jako peklo za to, že ho beze slova opustila a taky vyděšený obavami o ni, ale nechtěla ten slib porušit.

„Tady,“ vytáhl Cody svůj mobil a hodil ho Kim do klína. „Giovanni je v kontaktech uložený jako Skip. Řekni mu, že se sejdeme za hotelem na parkovišti pro zaměstnance.“

Poprvé za ten den se Kim správně rozhodla. Jen doufala, že kvůli tomu s Giovannim oba neskončí v provizorním hrobě.

*************

Cody vystoupil z auta, aby si s Giovannim promluvila v soukromí a Kim čekala v autě. Ošívala se ve svém sedadle. Cítila, jak ji z venku propichují zelené oči. Mohl vidět modřiny v jejím obličeji nebo otok, který potřeboval led?

Kim zvedla oči právě v čas, aby viděla, jak oba muži stojí přímo před sebou. Najednou jako blesk vystřelil Cody pěstí, zasáhl Giovanniho a srazil ho k zemi. Kim unikl všechen vzduch z plic. Její vnitřnosti zasáhla panika, ale měla pocit, jako by zamrzla na místě.

Když se Kim konečně dokázala znovu pohnout, zápasila s rozepnutím svého bezpečnostního pásu, aby se mohla dostat ven z auta. Když se jí to konečně podařilo a už se dotýkala kliky dvířek, Giovanni znovu stál na nohou. Z koutku úst si setřel krvavou šmouhu a v obličeji mu viděla jeho úšklebek.

Podání rukou, dvě přikývnutí.

Kim měla pocit, jako by se najednou ocitla v Twilight Zone.

Kim je oba dlouhých pět minut sledovala a čekala, zatímco si povídali. Giovanni ani na okamžik neuhnul pohledem z Kim. Byla si jistá tím, že v jeho pohledu viděla vztek, ale mnohem výraznější byla v jeho rysech vepsaná obava. Zaplavil ji pocit viny.

Co to udělala?

Konečně se Cody vrátil zpátky do auta, nastoupil a zavřel za sebou dveře. Podíval se na ni s tím nejsmutnějším úsměvem. „Víš, že tě miluji, že jo?“

Kim přikývla. „Jo.“

„Dobře. Po dnešku tě znovu neuvidím, protože se sem nevrátíš. Jestli si chci udržet své místo, nebudu mít možnost znovu tě kontaktovat. To poslední, co ti můžu dát, je popřát ti vše nejlepší a doufat, že se ti bude dařit. Jen jsem si chtěl být jistý, že to víš.“

Dřív, než se Kim stihla Codyho zeptat, co tím myslel, naklonil se přes ni a otevřel jí dveře. „Hodně štěstí, Kim.“

*******

Když za sebou Giovanni zavřel dveře hotelového pokoje, mlčel. Kim si všimla, že na posteli ležely dvě tašky. Všechno bylo zabaleno a zapnuto. Všechny jeho osobní věci, které měl roztroušené v tom obrovském prostoru, byly pryč. Povlečení bylo svlečeno. V nohách postele ležela jen hromada přikrývek a ložního prádla. Vypadalo to tu, jako by bylo vše připraveno na příchod uklízečky, aby pokoj připravila pro dalšího hosta.

„Ty odcházíš?“ zeptala se Kim.

Giovanni si povzdechl. „Ne, my odcházíme. Na dnešní noc. Nový hotel, jen pro jistotu, aby nikdo nevěděl, kde jsme a byli jsme v bezpečí.“

Kim cítila, jak ji v hrdle vyrostl knedlík. „Tak moc se omlouvám.“

Giovanni se jí podíval přímo do očí. V jeho pohledu viděla vlhkost a při tom se jí zastavilo srdce. Dvěma kroky přistoupil přímo k ní, vzal jí obličej do dlaní a pohladil ji tím nejměkčím dotekem. Polštářky dlaní se dotýkal jejích tváří. Kim se znovu nedokázala ubránit slzám. Jemnými polibky se dotkl jejích rtů.

„Tesoro, podívej se na sebe. Podívej, co udělal.“ Giovanni ji znovu políbil na pohmožděnou tvář. Otíral ji každou jednotlivou cestičku slz, které ji padaly po tváři. Když Kim ucítila, jak se mu chvějí ruce, srdce se jí zlomilo ještě o trochu víc. „Nemůžu uvěřit tomu, že to udělal.“

„Omlouvám se,“ zopakovala.

„Neomlouvej se, jen… Pane Bože, tohle už mi nikdy nesmíš udělat. Nevěděl jsem, co mám dělat, když jsem se vrátil ze sprchy a ty jsi tu nebyla. I když jsem to věděl. Zasraně jsem to věděl,bella, tam moc tě miluji.“

„Taky tě miluji. Gio, neměla jsem odcházet, ale myslela jsem, že když jsem to udělala, mohl bys na tom být líp. Že bys byl víc v bezpečí.“

„To se vsadím. Cody mi řekl, že tam s Francem byli další tři muži?“

Kim přikývla. „Neudělali nic, aby mi pomohli.“

„Nemohli. Poznala jsi je?“

„Jen Lucase. Zbylé dva ne,“ odpověděla.

„Dobře.“

„Jak je to dobře?“

Giovanni pokrčil rameny. „Je pravděpodobné, že to byli muži někoho jiného, kteří tam kvůli něčemu byli. To znamená, že jejich věrnost nenáleží Francovi, což je pro mě dobré znamení.“

„Co to pro tebe znamená?“ zeptala se tiše Kim.

„Potřebuji vymyslet plán, takže musím někde začít. Tohle je lepší než nic.“

„Giovanni -“

„Prosím, nehádej se se mnou. Právě teď je tím nejdůležitějším udržet tě v bezpečí.“

Kim se donutila potlačit svou touhou tahat z něj další informace. Byla tu však jedna věc, kterou se chtěla dozvědět. „Cody mi řekl, že by mě po dnešku už neměl vidět. Proč to říkal?“

„Řekl jsem mu, aby udělal to, co musí, aby si udržel svou pozici. Miluje tě. Také neuvěřitelně tvrdě pracoval na tom, aby se dostal tam, kde je – k Maximu Sorrentovi. Neměli bychom mu to vzít.“

„Chápu.“

„Dá nám náskok pouze dnešní den a noc. Zítra ráno bude muset dát Maximovi – ne Francovi – vědět, že viděl, jak jsem tě brzo ráno poté, co jsi ho napálila, vyzvedl před samoobsluhou. Všechno to samozřejmě bude lež, ale umožní mu to udržet si své místo a nám to pomůže získat čas. S tím jsem v pohodě.“

„Ale Franco si myslí, že se dneska v noci vrátím.“

„Cody se o to postará. Chystá se mu zavolat s tím, že na noc zůstaneš u svého otce.“
„Maximo si promluví s Nunzem, a potom se dozví, že mu Cody lhal.“

Giovanni se ušklíbl. „To je právě to skvělé. Cody udělá něco jiného a mně to poskytne příležitost, abych mohl provést tuhlezáležitost, která možná Francovi zlomí vaz. To je přesně to, co jsem se snažil vymyslet od doby, co jsem tady. Maximo nemá tušení, že Franco spolupracuje s Nunzem na jeho dohodách. Max věří, že Franco podniká na svou vlastní pěst. Cody na to přišel po tom zmatku s tebou.“

Kim se konečně začala chytat. „Říkal, že mě sledoval ještě dřív, než mě přistihl u počítání karet.“

„Přesně, protože používal Codyho pečlivě vytvořené schéma a pak ho předváděl před Maxem jako svůj vlastní nápad. Cody mu to dovolil, protože potřeboval čas, aby to celé dokončil a v rámci větší rodiny získal lepší pozici.“

„Gio, skutečně nechápu, co tím myslíš.“

„To znamená, že Franco spolupracuje s jiným bossem, aniž by o tom jeho otec věděl, nebo mu k tomu poskytl souhlas. Podíl, který by měl náležet tvému otci, dává Maxovi a o tom všem lže. A mám silné podezření, že se to děje už hodně dlouho. Franco se podle Maxe potřeboval postavit na vlastní nohy, ale ten idiot nemá dostatek inteligence na to, aby zvládl svou vlastní roli. K jeho rodině je to tak neuctivé, že ani ti nedokážu vysvětlit, jak.

„Navíc,“ dodal Giovanni, když setřel Kim z tváře poslední stopy slz, „… je tu otázka, proč by tohle Franco vůbec dělal, pokud by nevěřil, že z toho mohl něco získat. Předpokládám, že nápad ohledně manželství tebe a Franca pocházel z Nunzovy hlavy a že to byla pro Franca cesta, jak se spojit s tvou rodinou, aniž by to bylo Maxovi podezřelé.“

„Když jsem byla na zemi -“

Giovanni s sebou trhl. „Bože, ani nevíš, jak mě to uvnitř zabíjí, když to slyším.“

„Je mi to líto, ale když jsem byla dole, řekl něco o svém místě. Že jako don bude chráněn tak dlouho, dokud se mnou bude ženatý do doby, než jeho otec odejde. Gio, Max není pryč.“

„Ne, ale myslím si, že Franco chce, aby byl.“

„Co teď budeme dělat?“

„Ty, Tesoro, právě teď nic. Jdeme změnit hotel.“

„A pak?“ zeptala se Kim.

„A pak musím zavolat svému otci a říct mu, co jsem udělal.“