Ember - 41. kapitola

Překlad: Mili

Chci ho - strašně. Každou sekundu. Každého dne. Můj svět je Phoenix.

Bee

Hodina byla totální umučení. Neuvědomila jsem si, že ta jediná zkušenost s Phoenixem způsobí to, že svět kolem mě se může klidně zhroutit a já se stejně pořád budu jen soustředit na jeho rty a na jeho drsné ruce.

V době, kdy jsme šli k autu, jsem byla v tak povznesené náladě, že bych mohla skákat.

Myslím, že Phoenix se snaží působit, jako by nebyl žádný problém se vyskytovat v mé blízkosti. Aspoň doufám, že tohle dělá. Nedokážu to jinak říct, protože jeho tvář zůstala po celé vyučování naprosto netečná.

Otevřel mi dveře a vtlačil mě dovnitř.

Když se auto rozjelo, povzdechla jsem si a opřela se o jemnou kůži. „Takže, jaký je plán?“

„Plán?“ Zopakoval a obočí mu vyjelo nahoru. „Dojedeme domů, uděláš si domácí úkoly a jestli budeš hodně hodná, dovolím ti u večeře pojíst zmrzlinu.“

Obrátila jsem oči v sloup. „Starý dobrý děda Phoenix.“

„Děda?“ Jeho hlas nabral na obrátkách. „Říkáš o mně, že jsem děda?“

„Honem! Zapni Mozarta, než začnu rapovat!“ Neohrabaně jsem si pohrávala s ovladači a zapla klasickou hudbu. „Ah, není to lepší?“

Otevřel pusu, ale přerušila jsem ho.

„Ale moment... možná mám zase až moc rozepnutou košili. Moc dobře vím, jak se cítíš ohledně rozepnutých knoflíčků.“ Rozepnula jsem si horní dva knoflíčky a potom ještě třetí. „Uuuups, jdu na to špatným směrem.“

Auto se vychýlilo ze směru. „Mohla bys to nedělat?“

„Co? Máš problém se soustředit, dědo?“

„Do háje, přestaň mě provokovat! Tak co, jestli mám rád klasickou hudbu.“

„Lháři... nenávidíš ji.“

„Ona je...“ Odkašlal si. „... výchovná.“

„Nejoblíbenější skladatel - “

„Mo - “

„Jiný než Mozart.“

„Uh...“ Zamrkal. „... moc mě stresuješ.“

„Dostává tě Alzheimer?“

„Pro lásku boží, přestaň říkat, že jsem starý!“

„Skoro jsem ti koupila hůl, pak jsem si uvědomila, že ji vlastně používáš... ale neplácáš mě s ní, takže...“

Auto se znovu vychýlilo a potom jsme se ocitli v polích, patřících Abandonatům, pořád ještě tři míle od domova.

Neměla jsem čas zakřičet nad tím, že nás málem zabil - nebo tu kukuřici.

Protože během jediné sekundy se jeho ústa ocitla na mých a odepínal mi bezpečností pás. „Zatraceně, šílím z tebe.“

„Dobré šílenství.“

Zavrčel do mého krku. „Pořád se rozhoduju.“

„Můžeme všechna rozhodování provádět takhle?“ Nebyla jsem vůbec proti doprošování, především ne, když jeho ruce našly moje prsa a začaly je masírovat.

„Cokoliv chceš, je to tvoje.“ Svým hladovým pohledem vyhledal moje oči a potom mě znovu políbil, jazykem rejdil kolem mého, ale svým tělem nebyl pořád dost blízko.

Přitáhla jsem si ho k sobě. Do cesty se připletla řadicí páka.

Zasténala jsem.

Zasmál se tomu.

Kousla jsem ho do spodního rtu.

Snažila jsem se přemístit tak, abych si na něho sedla obkročmo, ale jako by celé auto bylo proti nám.

„Domů,“ pronesl do mých rtů. „Počkej, dokud se nedostaneme domů.“

„Ne.“ Tahala jsem ho za tričko, až jsem mu ho málem servala z těla. „Teď.“

„Bee...“ V jeho hlase zaznělo cosi varovného. „... jsem si docela jistý, že tvůj bratr se mi už chystá vypálit díru do hrudníku. Nedávej mu záminku přijít si pro mě sem do auta jenom proto, že mám tak strašnou potřebu tě strčit na zadní sedadlo.“

„Ooo, zadní sedadlo! Dobrý nápad.“ Rozpohybovala jsem se.

Phoenix zasténal a zapnul mi bezpečnostní pás. „Zůstaň.“

„Bůů. Není s tebou žádná sranda.“

„Oh, je se mnou veliká sranda - pokud jsem naživu. Ale naživu nebudu dlouho, jestliže se tvůj bratr rozhodne jet kolem.“

„Můžeš se vrhnout do kukuřice.“

„Takhle jsem si nepředstavoval, že mu to řeknu, Bee.“

„Počkej, cože?“ Vyjel autem z pole a rozjel se cestou domů. „Ty se mu to chystáš říct? O nás?“

Phoenix si povzdechl a prsty klepal o volant. „Bee, nemůžu být takový... nejsem ten typ chlapa. Odmítám to dělat za jeho zády jenom kvůli tomu, že bych se bál toho, že prolije mou krev.“

„Ale - “ Zpanikařila jsem a vzala ho za ruku. „Phoenixi... on tě zabije.“

„Ty za ten risk stojíš, Bee.“

S pocitem trapnosti jsem se zachvěla navzdory tepla šířícího se mi do tváří. „Chystáš se mu říct o včerejší noci?“

„K čertu, ne.“ Zaklel Phoenix. „Minulá noc byla jen o tobě a o mně, Bee - ne o tvém bratrovi, ani o mafii, ani o ničem jiném v tomto bohu opuštěném světě. Jenom o tobě a o mně...“

„A o ptácích.“ Zasmála jsem se.

Zasténal. „Slovo pták chlapovi nikdy nezpůsobí erekci, Bee. Nikdy.“

„Ohh... jsi na tom mizerně, když ti cvrlikají za oknem?“

Potřásl hlavou. „Jo, něco takového.“

Jakmile zaparkoval, předklonila jsem se a políbila ho na tvář. „Moje ložnice... za pět minut.“

„Bee - “ Phoenix mi sevřel paži. „ - musíme být opatrní. Sergio...“

„Tady vůbec není.“ Ukázala jsem na prázdné parkovací místo. „Jeho Lexus odjel do školy a pořád se ještě nevrátil. Proto jsme teď sami, nicméně by ses měl ještě ujistit, že v mém pokoji nejsou žádné kamery.“

Těžce vydechl. „Na náhrobní kámen mi vyryjí... A tak moc ji miloval, že nikdy neřekl ne.“

„Dobře.“ Zakřenila jsem se jako šťastný oslík a kráčela ke svému pokoji, zbavovala se školního oblečení a připravovala se na další vlnobití s Phoenixem, který se  z mého kamaráda změnil v...

Úplně všechno.