Collaboration - 20. kapitola

Překlad: Simča

Taryn

O čtyři měsíce později

Je to rok, co jsem naposledy seděla v těchto nepohodlných židlích. Rok, co jsem se poprvé podívala do těch překvapivě krásných modrých očí. Rok od doby, kdy se můj život navždy změnil. Stále cítim husí kůži, když si vzpomenu, jak se naklonil, aby mi něco zašeptal do ucha. Je mi smutno, když pomyslím na všechno, čím jsme si za posledních dvanáct měsíců museli projít, ale pak se usmívám, když si uvědomím, kým jsem teď díky tomu.

Místnost ztmavne a publikum ztichne, zatímco velká obrazovka pomalu sestupuje ze stropu dolů. Regina ke mně natáhne ruku a podívá se na mě se smutným, lítostivým pohledem. Snažím se tvářit jinak, abych ji ujistila, že budu v pořádku, ale nejsem tak dobrá, abych to předstírala, jako kdysi. Vždycky jsem nenáviděla pamětní segment na udělování cen – na vzpomínání na všechny talentované umělce, kteří jsou nyní mrtví. Vidět tváře plné života, protože se mohli každý den probudit a dělat to, co milují, přivádí slzy do mých očí.

Vidíme fotky s rokem narození a úmrtí. Dívám se na mnoho lidí, jejichž čas na zemi byl zkrácen, to je přesně to, co se stalo - měl toho ještě tolik, co ukázat. Když se objeví snímek, na který jsem čekala, kde vypadá uvolněně v nahrávacím studiu, zavřu oči. Gina mi stiskne ruku, než mi předá kapesník, a otřu si oči zároveň, když se rozsvítí světla.

„Promiňte, slečno Starr.“ Jeden z asistentů show mě poťapká po rameni a já se otočím. Hned vím, proč je tady, pomalu se zvednu a narovnám si dlouhé šaty a poděkuju mu, když opustím sedadlo, které je okamžitě obsazeno nedočkavým členem publika.

Jdu po uličce a díky hluku v místností je mi jasné, že show je na komerční přestávce. Když vejdu do zákulisí, přivítá mě obvyklý rozruch aktivit - lidi se sluchátky a deskami, kteří se motají kolem sebe, a zdá se, že se snaží vést show za pochodu.

Dívám se na nohy, když mě náhle někdo zastaví. Moje oči cestují po dobře vypracovaném těle v černém smokingu, dokud se nezastaví na páru známých karamelových očí.

„Rydere,“ řeknu tiše.

„Čau, panenko.“ Vypadá ztuhla, jako by nevěděl, co má říct, co je v pořádku - není nic co říct. Pravděpodobně si uvědomí, že teď chci být sama a rychle řekne. „Hodně štěstí, ukážeš jim.“

Políbí mě na tvář a řekne. „Uvidíme se po show“, než odejde pryč. Trochu se usměju, když uvidím kovbojské boty, které má na sobě. Ryder může být obrovskou hvězdou teď, co nedávno vydal své velmi úspěšné debutové album, ale bude to vždycky ten kytarista z Texasu. Moje máma ho nyní zastupuje a přestože už spolu moc nemluvíme, přeji jí jen to nejlepší. Hned ale vystřízlivím, když si uvědomím, že i když si Ryder slávu zaslouží, obávám se, že opravdu nechápe, jak škodlivá může být. Vždy se za něco platí - a někteří dokonce zaplatí konečnou cenu.

Převléknu se do svého outfitu na vystoupení a žaludek se mi stáhne. Je to už chvíle od doby, co jsem před někým vystupovala a po dnešku to nemám už nikdy v plánu. Přinejmenším můžu být klidná v tom, co mám na sobě – ​​mini šaty Balmain v západním stylu se svými oblíbenými Lucchese kozačkami. Jakmile jsem připravená, vyjdu směrem ke křídlu, kde mám být. Zvuk mých bot se ozývá po celé dlouhé chodbě.

Zvuk nesmírně populární rapové skladby, kterou dnes rádiové stanice nedokážou dostat z žebříčků, naplní hlediště. Zášť v jeho hlase mě stále překvapuje pokaždé, když to slyším. Můj šok rychle nadradí úžas. I navzdory hněvivého textu, přednáší dnes před všemi těmito lidmi svůj talent. Reakce davů je důkazem, proč je v současné době na vrcholu žebříčků. Zastavím se, abych se mohla podívat. Jak se jeho tělo pohybuje sem a tam po jevišti, přikládá mikrofon ke rtům a rapuje. Ten pohled je mi tak známý. Pokud by lidé nevěděli, mysleli si, že je -

Potlesk se rozlehne po celé hale a já se rychle otočím a zamířím tam, kde bych měla být. Ucítím motýlky v břiše, když se přiblížím, a poprvé dnes večer se na mé tváři objeví skutečný úsměv, když si všimnu, že se opírá o sloup a čeká přesně tam, kde mi řekl, že bude. Jeho známý úšklebek na rtech přiměje mé nohy k rychlejšímu pohybu a jsem vděčná, že mám kozačky místo podpatků.

„Čau, krásko,“ zašeptá, vezme mě do náruče a políbí mě na tvář.

„Jak ti je?“ Zeptám se. Vím, že vidět Drea ve vzpomínkovém obřadu pro něj nebylo lehké.

„Líp, když jsi tady,“ říká, ale zármutek je pořád mu v očích vidím zármutek. Auto narazilo do strany spolujezdce, kde seděl Dre a na místě byl mrtvý. Trace měl dvě zlomené nohy, tři popraskaná žebra a otřes mozku. Zůstal v nemocnici po dobu dvou týdnů a zotavoval se doma po dobu dalších dvou měsíců. Já jsem utrpěla velmi vážné zranění hlavy spolu se zlomenou paží a četnými otlaky a modřinami. Zbytek kluků měli víc štěstí a odešli jen s drobnými zraněními.

Přestože jsme vděční za to, že jsme naživu a naše těla se fyzicky vyléčila, trvalo Traceovi trochu času, než se vzpamatoval ze ztráty svého bratrance. Ačkoliv jsem cítila vinu, protože důvod, proč jsme spěchali, jsem byla já, Trace, jeho přátelé, společnost a všichni vložili hněv a úsilí do toho, aby zajistili, že za způsobení nehody jsou zodpovědní paparazzi a zaplatí za to. A nebyl to jen ten bulvár, který zaplatil cenu… všichni pykali a naštěstí se vzdálili ze strachu z možných následků. Uvidíme, jak dlouho to vydrží.

„Je čas, vy dva,“ informuje nás žena a Traceova teplá ruka obklopí mou.

„Připravena, zlato?“ Zeptá se mě a rychle mě políbí na rty. Jdeme k jevišti, ale než se tam dostaneme, Eli se vynoří zezadu a přitáhne mě k rychlému objetí.

„Hej, ruce pryč z mý holky,“ vtipkuje Trace a lehce ho praští. Vím, že ho škádlí, protože Traceho chráněnec se konečně cítí kolem nás uvolněněji a my oba jsme rádi. Nyní je světově známý jako "Storm-E". Eli je ten kluk, kterého jsme Trace a já potkali na promenádě ten osudný den, když jsme se procházeli po ulicích Santa Munici. Myslím, že poté, co si sáhl na dno, vzal nabídku mého muže, aby mu pomohl, a ukázalo se, že Eli je ještě víc talentovaný, než jsme si mysleli.

Nejenže umí psát a rapovat, ale jeho živá představení jsou velmi žádaná a často vyprodaná hned po ohlášení koncertů. A přesto, že sotva začal, Eli dnes v noci vyhrál v kategorii Nejlepší nováček a vyhrál nad všemi úžasnými talenty z různých hudebních žánrů. Teď jen aby se dostal přes toho, kdo ho tak rozzuřil.

Eli ignoruje Traceovu poznámku, ale podívá se mu do očí a řekne. „Člověče, nemůžu ti dostatečně poděkovat. Opravdu a upřímně. Tohle je všechno jen díky tobě, kámo, a těším se, že s tebou budu pracovat.“

„To rád slyším, jelikož jsi podepsal smlouvu s náma, E.“ řekne Trace se smíchem. Eli mrkne a pak vykročí od nás pryč s vážnou chůzí, připravený přijmout svět.

Trace a já pokračujeme, ruku v ruce, dokud se nemusíme oddělit a každý jít na příslušná místa na jevišti. Zdá se, že nervy a úzkost mě teď neobtěžují, protože vědí, že ho budu mít po svém boku.

Slyšíme skandující publikum, zatímco na nás svítí dva reflektory. Dnes odpoledne jsme to zkoušeli dvacetkrát, ale stále se modlím, abych to nepokazila, protože to bude poprvé a naposled, kdy budeme zpívat píseň, která nás spojila.

Traceovy oči na mě zůstávají zaměřeny přes celé jeviště. Mikrofon si přitiskne ke rtům, když zvuk tlukotu srdce přichází přes reproduktory.

Slyšíš to? Je to zvuk mého srdce

Nikdy jsem se tak necítil, o tom není pochyb

Nevěděl jsem, že jsem byl ztracen

Dokud jsem tě nenašel

Slyšet tvůj hlas

Je nejsladší zatracený zvuk.

Ale přátelé i rodina říkají

My se k sobě nehodíme, zasraně nehodíme

Moje malá country girl,

Rozervala jsi mi srdce

Ale budu ho potřebovat zpět

Protože tohle nás odděluje.

Protože pro nás není žádná budoucnost

Nemůžeme dělat to, co chceme, jen to, co musíme

Zpět k našemu vlastnímu druhu,

To je místo, kam patříme

Ne, nebude šťastný konec

V této milostné písni

Když dokončí svou část, začne jít blíž, jak se já posunu dolů po několika schodech a přiblížím svůj mikrofon ke rtům a pomalu zpívám -

Prosím, bejby, potřebuju tě

Je mi jedno, co říkají

Jen ty

Mě přiměješ tak cítit

Nevím, kam jdeme

Chci, abys zůstal

Prosím, neopouštěj mě

Slibuji, že bude v pořádku

Nástroje začnou hrát a my se díváme jen jeden na druhého, když se přiblížíme. Reflektory nás sledují. Na Traceově tváři se objeví sexy úšklebek, než znovu přivede mikrofon k ústům.

Na tomhle není nic okej, přísahám

Způsob, jakým myslím na tvé tělo, tvář, na vlasy

Pokaždé, když se zasměješ

Chci padnout na kolena a plakat

Vím, že nikdy nebudu pro tebe ten pravý

Po tvém boku

Holka, nevíš, jak s tím bojuju,

Každý den bojuju a snažím se,

Volby, které udělám

Každý zatracený jeden

Vidí celý svět

Soudí a dělají si legraci

Vždycky to bylo o mně, a kam mířím

Ale nemůžu ignorovat způsob, jakým vítr větří

Cítím moc

Je jako hurikán

Moc je příliš silná

Zblázním se z ní

Začnu se svým dalším veršem, když sestoupím na poslední schod a zastavím se těsně u místa, kde stojí.

Prosím, bejby, věř nám

Nemůžu se držet dál

Věř mi

Nehodlám to to zahodit

Nevím, kam míříme

Potřebuju, abys zůstal

Prosím, neopouštěj mě

Slibuju, že to bude v pořádku

Když zazpívá další svou sloku, Trace položí ruku nahoru, jako by mě tlačil pryč a já se chci usmívat, protože vím, že je to opak toho, co chce udělat.

Ale síly, které nás oddělují, jsou příliš silné

Natáhnu ruku, když zpívám svou odpověď.

Říkáš, že nejsme silní?

Zpívá a jak je naplánované, zatne svou ruku v pěst.

Říkám, že nedokážeme bojovat s tím, co je venku

Má roztažená ruka se pohne k mému srdci a zpívám -

No, a co s tím, co je přímo tady?

Překvapí mě, když položí svou ruku na mou, než budeme pokračovat v našem tam a zpět.

Trace: Ne, nikdo není víc nepřekvapen než já

Já: Možná kromě mě

Trace: Hodilo by se mi varování nebo dvě

Já: Jo, mě taky

Pozastavili jsme se a podívali se navzájem do očí, když se naše prsty propletly, a pak naše spojené ruce padnou mezi nás. Dokázali jsme to - ukázali jsme, že se mýlili. Se zpomalující hudbou Trace znovu zvedne mikrofon.

Jsi můj kryptonit, moje Achillova pata

Nemůžu uvěřit věcem, které mě nutíš cítit

Ale nejsem Herkules, zlato

Nejsem bílý rytíř

Nemám žádný super schopnosti

Takže prohrávám tenhle boj

Zlomíš mě, předěláš,

Otevřeš mě, aby mě viděl celý svět

Ale já ti dám, co chceš

Protože nedokážu říci ne

Vezmi si všechno, co mám

Ale bejby, nikdy mě nenech jít

Začnu zpívat během jeho posledních veršů a dáváme do písně vše, co jsme byli a budeme.

[Ach ne] Nikdy tě nechám jít

Chlapče, musíš to vědět

Ty jsi pro mě jediný

Bejby, co pak to nevidíš

Nechci to brát pomalu

Trace se na mě podívá a je zřejmé, že slova, která následují, přicházejí přímo z jeho krásného srdce.

Bejby, nikam nechoď

Jak jsem to nemohl vědět

Teď tomu ale rozumím

Že ty jsi pro mě jediná

A já tě tak miluju

Hudba zpomaluje a ztrácí se v pozadí, když zpíváme náš poslední verš a cappella a v úplné harmonii.

Nenechám tě jít

Jo, chci, abys to věděl/a

Bejby, už tomu rozumím

Ty jsi pro mě jediný/á

A já tě tak miluju

Trace se ohne a přitiskne čelo na mé. „Miluju tě, Broskvičko,“ zašeptá a mikrofon odtáhne stranou.

„Taky tě miluju.“ Odpovím, když mě vezme do náruče a políbí mě, jako by tu nebyly milióny lidí, kteří nás sledují.