Collaboration - 15. kapitola

Překlad: Niki

Taryn

Díky zákulisní obsluze, když mi předala ručník a láhev vody, než mi lehce přepudrovala krk a obličej, ujišťujíc se, že mi makeup drží na svém místě. Mé oči se rozhlížejí, hledám Trace. Sakra, měl by tu už být. Mobily publika jsou už ve vzduchu, což signalizuje, že chtějí přídavek. Měli bychom zpívat svůj duet hned potom, ale co je důležitější, chtěla jsem, aby slyšel píseň, kterou jsem pro něj napsala.

Stoupám si na špičky a skenuju každou část zákulisí, kam dohlédnu, ale žádná stopa po něm, nebo Calovi. Předpokládám, že Cal bude s ním a rozhodně nebude chybět. Tím myslím, tři sta librový chlápek vypadající jak linebacker, toho je těžký přehlédnout.

„Pojďme, Taryn, jsou netrpělivý,“ říká Ryder a položí mi ruku kolem ramen.

Kousla jsem se do spodního rtu, váhám, jestli jít na pódium, když nevím, jestli je tady. Trace tu musí být, když to budu poprvé zpívat – prostě musí.

Neochotně se, se svou kytarou vydávám na pódium. „Změna plánů; nebude nová píseň,“ říkám Ryderovi a on na mě tázavě zírá.

„Kapela je připravená, Tar, musíme hrát tuhle.“ Pomalu bere svou kytaru ze stojanu a lehce si ji dává přes ramena.

„Změna. Zahrajeme místo toho ´Memo to Sel´,“ oznamuji, snažím se stát si za svým, což s touhle skupinou není vždycky snadný. Všichni jsou starší než já a odmítají poslouchat nějakou hvězdičku, které je sotva dvacet, dokonce i když jim aktuálně zajišťuju výplatu.

„Ne, dneska jsme jí už hráli.“ Potřásá hlavou a já cítím tlak, když diváci začínají být neklidní. „Prostě hrajeme ´Fallin´ Into You. Copak je to něco extra?“ Místo odpovědi se ještě jednou rozhlížím. Žádná stopa po Traceovi (trace = stopa). Kdybych nebyla napjatá, mohla bych se nad tou myšlenkou zasmát. Kde zatraceně je?

S hlubokým očišťujícím nádechem, se vydávám k mikrofonu. Potom, co jsem všem poděkovala, že přišli a podpořili nás, oznamuju, že mám novou písničku, kterou nikdo ještě neslyšel. Když začínám brnkat na kytaru, všechno na co můžu myslet je, jak špatný tohle je – že ten, který byl pro píseň inspirací, by to měl slyšet jako první. Po dalším rychlém pohledu do zákulisí začínám zpívat, navzdory necitlivosti, kterou cítím.

Říkají, že oči jsou oknem do duše
No, to musí být pravda
Protože bejby jeden tvůj pohled
A poprvé ve svém životě se cítím být úplná

Přestávám hrát po prvním verši, neschopná pokračovat. Kapela zastavuje a znovu začíná, ale otáčím se a přejíždím si prstem přes krk, signalizujíc jim, aby přestali. Nervózně ještě jednou čelím mikrofonu a říkám, „Opravdu se všem omlouvám. Chci vám to zazpívat, ale je to pro mě velmi výjimečná píseň a člověk, který ji inspiroval, tady není. Mám ještě něco, co si myslím, že by se vám mohlo líbit.“ Otáčím se zpátky ke kapele, záměrně jsem se neohlédla na Rydera.

Jak jim říkám, kterou písničku budu zpívat, dav nečekaně začíná skandovat Traceovo jméno, zjevně si uvědomují, že je píseň o něm. Stručně, myslím, že musel být na cestě a po tváři se mi šíří úsměv, ale když se podívám na postranní části jeviště, vidím jen zákulisního pomocníka, který tam stojí. Kroutí hlavou ´ne´ a můj úsměv se okamžitě rozptýlí.

Uklidňuju dav – jen slyšet vyvolávat jeho jméno rozesílá spoustu tepla po celém mém těle. Může si jen pospíšit a už se sem dostat? Vystupuju s akustickou verzí mé nejpopulárnější skladby, doufám, že to uspokojí dav minimálně do doby, než dorazí Trace.

Jakmile skončím, jdu z pódia a Ryder je okamžitě po mém boku. „Kde je k čertu tvůj kluk?“

Vrtím hlavou, uvažuju nad tou samou věcí. Samozřejmě má mysl přeskakuje ke všem možným nejhorším závěrům, z nichž většina zahrnuje nějakou ohnivou nehodu. Právě v tu chvíli přijde má máma a říká, že show je u konce – Trace nebude.

„Co se stalo? Proč nepřijde?“ Teď jsem zatraceně vyděšená a vím, že to jde na mém hlasu vidět, ale v tuhle chvíli mi to je fakt jedno.

„Zeptej se ho sama, je ve tvé šatně,“ říká a ukazuje dolů chodbou. Co to říká?

Jak mířím rovnou do mé šatny, slyším šum davu, jak se rozsvěcí světla. Jo, komentáře budou zítra na internetu smrtící. Slíbila jsem jim něco speciálního a nedodržela to a bylo by lepší mít vážně dobrej důvod proč.

Boty Rydera pochodují dva kroky za mnou a slyším podpatky mé mámy klapat dva kroky za ním na betonové podlaze. Divím se, že něco slyším přes to, jak mi zvoní v uších.

Otevřu dveře a najdu Trace, sedí, vypadá uvolněně v mém křesle na makeup s jednou nohou přehozenou přes druhou a mobilem v ruce – Bože, vypadá zatraceně sexy. Zírá na mě – žádný úsměv, žádné objetí a žádný polibek. Co se k čertu stalo od odpoledne, co jsem s ním mluvila?

Všímám si, že je celý oblečený tak, jak obvykle chodí na pódium, to mi připomíná, že mě právě nechal na jevišti. „Jsi nemocnej?“ Ptám se, doufám, že odpověď je ´ano´, ale vím, že není. Nedívá se na mě, ale spíš na Rydera, který teď stojí za mnou. Oči má plné zuřivosti, vyskakuje a kráčí za mě, úplně ignoruje mojí otázku.

„Dej si kurva zpátečku,“ říká Ryderovi, tlačí ho zpátky. Ryder se zarazil a udělal krok k Traceovi.

„Možná by ses měl naučit dodržovat sliby, který dáváš.“ Jejich nosy se téměř dotýkají, jak si navzájem strkají do hrudníků.

„Musíš mít úctu k tomu, co je moje,“ chrlí Trace a já se přesouvám, abych stála u nich, pokládám ruku na jejich paže. Trace se podívá na mou ruku na té jeho a pak na tu na Ryderovi a pak se mi dívá do očí. To co vidím, není muž, kterého znám a respektuji, ten, který mě zahrnuje láskou a dárky posledních několik měsíců – tenhle muž je cizinec.

„Tvoje? V týhle místnosti není nic, co by bylo tvoje. Měj k Taryn nějakej zkurvenej respekt a přestaň si jí nárokovat, jak kdyby byla pes.“ Ruce Rydera se otevřely a zavřely do pěstí, zatímco Trace dýchal pořád rychleji. Je to jako začátek bouře a pokud nezastavím tuhle smršť testosteronu, změní se to v hurikán do tří sekund.

„Oba dva přestaňte!“ Říkám skrz zuby, dostávajíc se mezi ně. Pokládám ruce na hruď Rydera, pokouším se ho odvléct ke dveřím, kde to tiše sleduje máma – no, to za prvé. „Jen nám dej chvíli,“ říkám mu a vystrkuju ho ze dveří, zavírám je za ním.

Vydechnu a otočím se, abych čelila dost naštvanýmu Traceovi, který začal přecházet sem a tam – začínám si všímat, že to je jeho trend. „Co je s tebou sakra špatně?“ Ptám se a pochoduju k němu. „Lidé tě očekávali.“

„Bylo to překvapení, nikdo nevěděl, že přijdu,“ říká.

„Já tě očekávala, Traci, a stejně tak moje kapela. Tak mi radši řekni, proč ses nedostavil na to jeviště,“ dožaduju se, ruce v bok.

„Chceš vědět, co se kurva stalo? Otíráš svůj zadek po celym péru toho venkovskýho kluka, to je to, co se stalo.“ Usadil se do židle, s očekáváním se na mě dívá, jako kdyby čekal, až mu to vysvětlím. Cítím se, jako by byl rodič, který čeká, až se jejich puberťák přizná, že se vyplížili ven uprostřed noci. No, těžce se plete, když si myslí, že tu budu stát a cítít se, jako bych udělala něco špatnýho.

„Říká se tomu pobavení, Traci. Víš, bavím své fanoušky.“

„Víc bavíš jeho,“ vyštěkl. „Zeptám se tě ještě jednou, Taryn, a radši mi dej upřímnou odpověď. Co se děje s tím venkovským klukem?“

„Říkala jsem ti, že se tu neděje nic, Trace. Jsme přátelé.“

„Přátelé s výhodami?“ Ptá se.

„Ne – jen přátelé. Víš, že kluci a holky můžou mít platonický vztah, že jo?“ Postaví se a posune se blízko ke mně, ale zastaví se těsně předtím, než se mě opravdu dotkne.

„Pokud to nevidíš, zlato, jsi kurva slepá. Venkovský kluci tě chtějí šukat a po tý malý show si myslím, že ty bys ho chtěla šukat taky. Je to ten, co tě v noci zahřívá, Taryn? Když tě já nemůžu zastihnout, je to proto, že je jeho pták v tobě?“ Nemyslím si, že správně reaguju. Jeho rudá tvář je té reakce důkazem.

„Seru na tebe, Traci,“ křičím. „Jak se opovažuješ mi tohle říct? Vidím články, příspěvky, videa s tebou – všichni mluví o nějaký holce v tvojí posteli, nebo o všech vášnivých fanynkách, které pronásledují tebe a kluky kolem. Řekl jsi mi, abych ti věřila, ale ty nevěříš mně.“

„Řekl jsem ti, Taryn….nic jsem neudělal – nic od doby, co jsme spolu.“ Je tak blízko, že cítím jeho pomalé rozvážné dýchání, skoro jako by se snažil uklidnit.

„No, omlouvám se, že je pro mě trochu těžký ti věřit. Nemyslíš si, že neslyším jak párty jedou v pozadí pokaždé, když spolu mluvíme? A co si mám asi myslet, když je tu další ráno půl tuctu článků o divokých nocích s nahýma holkama v tvých hotelových pokojích?“ Potřebuju prostor, přesouvám se od něj a sundávám z věšáku župan. Najednou chci zakrýt svůj sporý obleček na pódium, cítím se po jeho poznámkách špinavě.

„No, já je do prdele neposlouchal! Ve skutečnosti bys měla vidět zadek, co jsem odmítl. Jo, chtějí moje péro, nebudu lhát, ale říkám jim, ať mě sakra nechaj bejt – kvůli tobě, Taryn.“ Znovu začíná přecházet, zatímco si zavazuju župan.

„To se mám cítit nějak vděčně? Mám si kleknout a děkovat všemohoucímu Traceovi za to, že kvůli mně neošukal nějakou vášnivou fanynku? To je to, co chceš? No, něco ti řeknu. Nebudu ti líbat prdel, Traci. A nech mě objasnit další věc. Nelíbí se mi, že mě obviňuješ z něčeho, co jsem udělala kvůli vystoupení.“

Ještě chvíli chodí a je zřejmé, že nad něčím uvažuje. Doufejme, že to je omluva. „Chci ho mimo hru,“ říká tiše s naprostým klidem.

Určitě jsem ho špatně slyšela. „Co jsi to právě řekl?“

„Vesnickej kluk. Chci ho venku z kapely.“ Přešel a zíral mi drze do očí. Nicméně jeho zastrašující postoj neovlivní tohle rozhodnutí.

„V žádnym případě. To se nestane,“ informuju ho.

„Pak jsem mimo hru já,“ odpověděl bez zaváhání.

Neodmlčela jsem se, než jsem řekla, „Fajn, tak jdi.“ Skoro lituju slov, které pak opustily mé rty – skoro.

„Byla to zábava, Broskvičko,“ říká, z přezdívky, kterou mi dal, udělal prokletí.

„Zatímco to trvalo, myslím.“ Pokrčila jsem rameny, pokouším se ho přimět uvěřit, že jsem lhostejná k bolesti, kterou mi způsobuje. Alespoň můžu vidět tu samou bolest održážející se v jeho modrých očích.

„Hádám, že jsme jen časovaná bomba čekající na explozi….“ Řekl a bez ohlédnutí vychází ze dveří šatny. Zvedám štětec na makeup z pultu a házím s ním – nemůžu uvěřit, že prostě odkazoval na zasranej bulvár.

Co se to k čertu právě stalo? Rozešli jsme se? Myslím, že rozešli, ale znovu – co to zatraceně? Opravdu věří, že vykopnu Rydera z kapely, protože si myslí, že se něco děje?

Když slyším jemné zaklepání na dveře, už vím, kdo to je. „Pojď,“ říkám, hlas se mi mírně třese.

Protočím oči, když vidím, že je Ryder už osprchovaný a oblečený na to jít ven. Je to k nasrání, když přemýšlím o tom, že to měla být moje noc. Vybrala jsem si nové sexy prádlo, protože jsem věděla, že budeme pospíchat zpátky do hotelu a nebudeme schopni od sebe udržet ruce. Místo toho jsem ani neucítila jeho prst na své kůži.

„Prostě svýho kluka přejdi,“ říká, stojí tam ve vybledlých džínách a kovbojských botách. Tak moc nenávidím, jak Ryder vypadá zatraceně dobře v modrém tričku s výstřihem do V, které mu dokonale vykresluje vyrýsované břicho a silné bicepsy.

„Jo, no, nejsem si jistá, že je pořád můj,“ říkám, jak jdu za provizorní paraván, abych se převlékla.

„Vy jste se rozešli?“ Pokouší se maskovat spokojenost v hlase, ale nefunguje to.

„Upřímně, nemám tušení.“ Musela to být jen hádka, ne? V žádnym případě jsme nemohli dopadnout tak tvrdě, jen proto, aby to skončilo takhle.

„No tak, musíme se odreagovat. Trochu se z toho všeho dostat. Dáš si se mnou drink?“ Zvedl obočí, když jsem se vynořila zpoza paravánu v těsných zadek obepínajících úzkých džínách, tričku a oblíbených botách. „Vypadáš super žhavě,“ říká, ale všechno na co můžu myslet je, jak jsem tyhle džíny vybrala pro Trace. Představa jeho velkých rukou, které berou můj zadek v těch džínách, způsobí, že skrze mě proudí známý pocit brnění – ten, který jak to tak vypadá, podnítí jen on. Pak mi v hlavě zazní jeho neomluvitelná slova a cítím, jak mi tělem proudí teplo, i když to není z touhy.

„Pojďme.“ Projdu kolem Rydera a kráčím ke dveřím. Ryder mi pokládá ruku na záda, doprovází mě ven a pro jednou se od něj neodtáhnu.

Těsně předtím, než můžeme utéct zadem, se na chodbě objeví moje máma. Úsměv, který jí křižuje obličej, když nás společně vidí, mě přiměje k tomu, abych se ošila a instinktivně ustoupila krok od Rydera. Poslední věc, kterou potřebuju je, aby si myslela, že se všechny její sny právě splnily.

„Kam vy dva míříte?“ Neslyšela jsem, že by měla v hlase tolik štěstí od doby, co jsem byla na základce.

„Vyrážíme ven, ale ujistím se, že nebude viděna a bezpečně ji dostanu zpátky do hotelu.“ To jak Ryder sladce mluvil s mojí matkou, mi skoro vyvolalo zvracení.

„Vím, že to uděláš, Rydere. Bavte se děti,“ přišla a políbila mě na tvář. Otráveně jsem protočila oči – jak rozdílná by tahle scéna byla, kdyby v ní hrál Trace.

Potom, co opustíme budovu, jsem překvapená, když jdeme k opravenému trucku zaparkovanému venku.

„Kde jsi to sebral?“ Ptám se ho, když se posouvám po vinylovém sedadle.

„Je moje,“ říká a široce se usmívá. „Vyzvedl jsem ho, když jsme sem přijeli – tohle zlato mi chybělo.“ Jeho ruka láskyplně poplácala červenou palubku.

„Dal si ho dohromady?“ Přejíždím rukou přes červené kožené sedačky.

„Jo, byl tátovo,“ říká a zírá na volant. Řekl mi, že jeho táta zemřel minulý rok, hned potom, co odešel do Los Angeles. Z toho, co můžu říct, vždycky cítil pocit viny, že ho opustil, aby usiloval o svůj sen.

„Jaký je to rok?“ Ptám se ve snaze odtrhnout ho od zjevně bolestivých vzpomínek.

„1970 Ford 100 Ranger XLT. Chtěl jsem ho vzít do LA, ale ty víš….“

„Není to úplně Texas,“ říkám, dokonale to chápu.

„Jo, představ si, jak zkoušíš zaparkovat tohle štěně na těch místech pro sporťáky a smarty,“ směje se a já se k němu přidávám. Skoro jsem zapomněla, jak snadné je být s Ryderem. Naše přátelství mě drželo při zemi těch posledních několik let a s rozpaky přiznávám, že jsem v poslední době nebyla moc dobrý přítel.

Zapíná rádio a hraje ´Southern Girl´ od Tima McGrawa. „Není tohle pravda?“ Říká, usměje se na mě dřív, než si stáhne okénko. Jako on, si ho taky okamžitě stáhnu, hned utěšená teplým Texaským vánkem, který mi rozfoukává vlasy všemi směry. Oh, jak mi tohle chybí. Když vůně divokých květin vpadla do auta, zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si klidný pocit, který skrze mě proudil. Bohužel jsem nemohla přestat přemýšlet o tom, že jsem tohle chtěla zažít s Tracem – ukázat mu, o čem je Texas.

Jak truck sjíždí z dálnice a jedeme po nějakých venkovských cestách, to co se stalo v šatně, se mi přehrává v hlavě. Co jsem měla dělat, nechat ho, ať diktuje, kdo bude v mé skupině jen proto, že si myslí, že mě Ryder přitahuje? A i kdyby ano, neznamená to, že se něco stane. K tomu jsou potřeba dva, ne?

Cítím, že se na mě dívá, otočím tvář k Ryderovi, který mě bezostyšně sleduje. Usmála jsem se na něj, než jsem se rychle otočila, abych se podívala z okna. Jediný pohled a vím, že měl Trace pravdu – Ryder chce být pořád se mnou, i potom, co jsem ho ten večer v autobuse odmítla. Stejně jako si začínám myslet, že je možná špatný nápad vyrazit do typickýho venskovskýho baru, o kterém mi Ryder řekl, že tam chodil s kamarády na střední, protože barmani ´na to srali´ a nalejvali jim alkohol. Dřevěný exteriér a omezený počet starých trucků na parkovišti mi říkají, že je tohle místo perfektní – nikdo nás tu nebude hledat – takže se rozhodnu, že trocha zábavy by nakonec mohla být okay.

Řekl mi, abych počkala, zatímco vystoupil z autak a pak mi otevřel dveře – Bože, doufám, že si nemyslí, že je to rande. Vzala jsem ruku, co mi nabízel, protože by bylo neslušný to neudělat, vystoupila jsem a země zachrastěla pod našima kovbojskýma botama, jak jsme šli přes štěrkové parkoviště. Když jsme vstoupili, viděla jsem několik párů, které se toulaly kolem poměrně malého tanečního parketu a toužebné přání být jedním z těch párů hořelo uvnitř mě. Nechtěla jsem tancovat – ne zdejší tanec – zatraceně nikdy. Vždycky mě rozesměje, jak si lidi v LA myslím, že všechno, co v Texasu děláme je řadový tanec, i když opravdu není nic dobrého na tanci ve dvou, pokud nemáte správného partnera. A nemůžu si pomoct, ale jsem zvědavá, jestli je Ryder dobrý.

Vede mě k baru a já neztrácím čas házením do sebe piva dřív, než táhnu Rydera na dřevěný parket. Omotává mi silnou ruku kolem pasu, zatímco já pokládám svou na jeho rameno, než druhé ruce spojíme dohromady. Hraje ´Neon Moon´ od Brooks&Dunn, což je pravděpodobně jedna z nejlepších párových písní, která kdy byla napsána a Ryder mě odborně vede kolem tanečního parketu. Myslela jsem si, že bude docela dobrý tanečník, ale zatraceně, rozhodně překonal mé očekávání. Elegance, kterou má, když mě otáčí, srdce a dech se mi zrychlují.

Po jedné písni, jsem připravená pít – a určitě to sakra nebude voda. Jak se snažíme vypít bar, všímám si starších lidí, kteří se na nás usmívají s obdivem, ale ne s uznáním. Ryder objednává pro nás oba Budweiser a jdeme si sednout do boxu v zadu – nemá smysl pokoušet naše štěstí.

Mluvíme o turné, ale hlavně o Texasu. Ryder vyrostl poblíž místa, kde teď jsme a já mu vyprávím něco o mém městečku. Jediné, o čem nemluvíme je pověstný slon v baru. Ryder se o Traceovi ani nezmínil a napadlo mě, jestli se mi ho snaží dostat z hlavy, nebo nechce slyšet, co bych řekla. Když přichází číšník, Ryder objednává další kolo spolu s několika panáky whisky. Zvednu na něj obočí a on se směje. „No tak, jsme v Texaskym baru, možná bysme měli vyčnívat.“

Drinky nám přinesli o několik minut později a Ryder zvedl panáka, „Na dělání toho, co milujeme.“ Taky jsem jeden zvedla a on si se mnou přiťuknul dřív, než ho do sebe hodil. Napodobila jsem jeho pohyb a pak si stoupl, natahujíc ke mně ruku.

Tancujeme dalších pár písniček, dalších několik panáků, pijeme několik dalších piv a tancujeme ještě víc. Než si to stačím uvědomit, moje tělo i mysl jsou znecitlivělý a užívám si, že se necítím hrozně. Všechna ta zranění způsobená Tracem by možná mohla být pořád tam, ale velký množství whisky a piva to skvěle zamaskovalo.

Lezu na své místo, vyčerpaná a se závratí z tancování – nebo z alkoholu. V tenhle moment nevím. Ryder mě následuje o několik minut později obtěžkán dvěma láhvemi vody a chladná tekutina je úlevou pro můj bolavý krk. Jak zakláním hlavu, abych se napila, zahlédnu Rydera, jak se na mě divá přes tůl.

„Proč on?“ Ptá se a můj napůl opilý mozek se snaží zjistit, jestli jsme uprostřed rozhovoru.

„Promiň, proč kdo?“ Ptám se.

„Trace – co tě přimělo chtít chodit s ním?“ Oh on….posledních několik zábavných hodit skoro způsobilo, že jsem zapomněla. Ne docela, ale skoro.

„Nemůžu to tak úplně vysvětlit; Prostě něco cítím,“ říkám, alkohol způsobuje, že jsem upřímná.

„Pořád?“ Oči má plné naděje, ale dokonce i ve svém zraněném a opilém stavu, vím, že nechci, aby to mezi mnou a Tracem skončilo. A Bože doufám, že on cítí to samé.

„Něco cítím?“ Ptám se a přikývnu. „Jo, opravdu cítím.“

„Ježiši, Taryn, tohle prostě nedávám. Nemáte nic společnýho,“ říká, hlas se mu zvedá.

„Možná jo, možná ne,“ říkám s rostoucí obranou. „Ale to vlastně není nikoho věc, ne?“

Ryder zůstává ticho, otáčí lahví s vodou v ruce. „Nikdy si tohle necítila, když šlo o nás?“ Zeptá se a ukazuje prstem mezi námi.

„Rydere, prosím nedělej to,“ prosila jsem, dobře jsem věděla, že bych se na prvním místě neměla dostat do téhle pozice.

„Nedělat co? Říkat ti, že chci svojí šanci?“ Ptá se a přestě takhle, slova jsou na stole a nedají se ignorovat.

„Rydere, jsem s Tracem,“ říkám mu, i když si nejsem úplně jistá po hádce, kterou jsme dnes večer měli.

„Právě se s tebou rozešel,“ připomíná mi.

„Moje srdce mu pořád patří, Rydere,“ říkám a pokládám svou ruku na jeho. „Mrzí mě to, ale tebe vidím jen jako kamaráda.“

„Ale Taryn, my by jsme nemohli být víc perfektní jeden pro druhého a ty to víš,“ říká, zoufalství v jeho hlase je zřejmé. Tak moc nenávidím tohle poslouchat a i když vím, že co říká na nějaké úrovni to dává smysl, jeho slova jen způsobují, že chci Trace ještě víc než dřív.

„Neměla jsem sem s tebou chodit. Byl to špatnej nápad, Rydere.“ Zvedla jsem se a mírně zakymácela.

„Jedinej špatnej nápad je, že jsi s ním,“ říká chladně. Protočila jsem oči a otočila jsem se, připravená vyrazit ven.

Ryder mě chytil za loket a otočil mě zpátky k sobě, říká, „Promiň, Taryn. Prostě tě nechci vidět zraněnou a je zřejmý, že to už udělal. Nebyl bych dobrým přítelem, kdybych ho nechal ti znovu ublížit, ne? Takže mě nemůžeš vinit za to, že se starám.“

Má pravdu….ve všem. Trace mi ublížil – hodně. A Ryder je prostě dobrý přítel, který mě sem přivedl, abych to mohla dostat z hlavy. A i když ke mně něco cítí, co mu nemůžu opětovat, hluboko uvnitř vím, že se o mě stará a vždycky bude. Takže mu děkuji za péči a dovolím mu, aby mě odvedl zpátky do boxu, kde servírka nechala další rundu panáků.

Hodila jsem do sebe jeho i můj a potom několik dalších drinků a – do prdele, nevím kolik panáků – cítím, že se v boxu začínám sesouvat dolů a poslední věc, kterou si pamatuju je, jak mě berou silné paže Rydera předtím, než kompletně odpadnu.

******

Ugh….co jsem to sakra dělala? Pomalu otevírám oči, mám pocit, jako by mi měla prasknout hlava a okamžitě si všímám vzkazu na polštáři vedle mě. Díky Bohu, protože jsem si nebyla na sto procent jistá, že tam nenajdu vedle sebe ležet Rydera. Cítit své džíny, jak se o sebe třou, když hýbu nohama, mi dává dobrý signál, že se minulou noc nic nestalo a znovu – díky Bohu. Zvedla jsem ruku a vzala vzkaz, který mi nechal.

Taryn, mrzí mě, že jsem tě včera večer nechal, aby ses tak opila. Hodně štěstí s Tracem. ~ Ryder

I když si přeju, aby to všechno mohlo být jinak, není – ale alespoň to teď chápe. Nevím proč, ale mám pocit, že jsem pro Rydera vhodná, ne že by opravdu ke mně cítil to samé, co já cítím k Traceovi. Do prdele, když mluvíme o Traceovi, byl by vytočenej, kdyby věděl, že mě Ryder dal včera v noci do postele?

Snažím se vytřást myšlenky na oba dva z hlavy, naléhavě se musím dostat do koupelny, abych ulevila plnému močovému měchýři. Kromě masivního množství laku na vlasy z vystoupení, zoufale potřebuju z vlasů dostat kouř z baru, než udělám něco dalšího.

Potom, co vylezu ze sprchy, beru mobil, zklamaná, když vidím, že nemám žádné změškané hovory nebo smsky od Trace. Jak se rychle obléknu a hodím si vlasy do culíku, rozhodnu se, že to takhle nenechám. Jsme konečně ve stejném městě a nemám tušení kdy – jestli vůbec někdy – bych s ním měla šanci znovu promluvit. Zkouším mu volat na mobil, ale nezvedá to a hodně smsek je bez odpovědi. Chystám se jít obtěžovat manažera hotelu, abych zjistila, jestli můžu získat číslo jeho pokoje, když na mých dveřích zazní prudké zaklepání. Když je otevřu, překvapuje mě, že ve dveřích stojí Cal.

„Oh, dobré ráno, Cale. Zrovna jsem šla hledat Trace.“

„Myslel jsem, že byl s tebou. Nezůstal tady minulou noc?“ Ptá se, oči se mu zmateně mračí.

„Ne, pohádali jsme se a – “

„Ten hajzl!“

„Co?“

„Má svoje vlastní auto. Požádal o jedno, když jsme včera přijeli, abyste po skončení koncertu mohli někam jet – bez společnosti.“ Slyšet o plánech Trace mi trošku zlomilo srdce a opravdu začínám litovat včerejšího večera.

„Sakra, kam by šel?“ Ptám se Cala, ale už má venku mobil a mačká tlačítka na obrazovce.

„Nezvedá to, přímo do zkurvený hlasovky – zabiju ho.“

Kam by k čertu šel? „Cale, můžeš si vzpomenout, kde by mohl být?“

„Ztratil jste ´Pěknýho Kluka´?“ Ptá se mladá atraktivní žena, jak přichází za Cala. Poznávám ji z některých bulvárních fotek, které jsem viděla v posledních časopisech.

„Kdo to je?“ Nemůžu skrýt svoje naštvání, když ukazuju na nádhernou brunetku, která teď stojí vedle Cala.

„To je Adriana, nedávno se přidala k ochrance,“ odpovídá Cal a pokračuje v útoku na mobil. „Adriano, tohle je Taryn, Traceova přítelkyně.“

„Ochranka?“ Ptám se. Jak ho tahle sakra může ochránit?

„Dre, Dre….DRE,“ křičí Cal do telefonu. „Slyšel jsi o svým blbym bratranci?“

Začala jsem klepat nohou, netrpělivá, abych se dozvěděla, co Dre na druhé lince říká.

„Poslouchej mě, ty šmejde. Volal. Ti?“ Když je zřejmé, že nedostává žádný odpovědi, natahuju ruku po mobilu a Cal vypadá znepokojeně, když mi ho předává.

„Dre, tady Taryn.“

„Hej, jestli to není ´Miláček Ameriky,´“ Dre se zachechtal, jeho slova nesrozumitelná. „Tak co můj bratranec? A však ty víš, to byla řečnická otázka. Nechci žádný zkurvený detaily,“ říká se smíchem, zjevně si užívá svou malou hru na slova.

„Dre, potřebuju vědět, kde je….máš nějakou představu, kam by tak v Texasu mohl jet?“ Slyším, jak si do mobilu silně odfrkne dřív, než se zhluboka nadechne a nic, přemýšlím, jestli má rýmu. „Dre, prosím,“ žádám.

„Chceš říct, že ti to nikdy neřekl?“ Říká nevěřícně.

„Neřekl mi co?“ Vyštěknu netrpělivě.

„Jeď na hřbitov Forest Park, bude tam,“ informuje mě.

„Proč by byl na hřbitově v Texasu?“ Ptám se, víc sebe než jeho, ale Dre stejně začíná odpovídat. Šeptám jméno místa Calovi a on mě vezme za loket a vede mě ven z hotelu. Adriana jde těsně za námi, dokud se nedostaneme do čekajícího auta, kde slyším Cala, jak ji říká, že musí zůstat.

S Calem vepředu vedle řidiče, si držím mobil u ucha, zatímco se mi srdce láme, jak mi Dre říká, co mi měl říct sám Trace. Potom, co jsme zavěsili, se dívám z okénka, dokud nedorazíme na hřbitov, který je připojen k ještě menšímu kostelu. Okamžitě zahlédnu Trace klečet před dvěma krásnými žulovými náhrobky, které vypadají, jako by nepatřily mezi ty řady obyčejných, betonových.

„Díky, Cale, tady už to zvládnu,“ říkám, jak vystupuju z auta, zním víc sebejistě, než jsem, vzhledem k tomu, že si nejsem jistá, kdo je ten muž, kterého vidím před sebou – už ne.