CIC - kapitola 41 - 44

Překlad: Arey
Kor.: Ann

41/ Nezměřitelně

 Charlotte

Tenhle podzim znovu probíhají primární volby a já v televizi zvědavě sleduju, kdo vyhraje nominace tentokrát. Vím, že se za Mattem stavil jeho děda, aby si promluvili o tom, jestli bude znovu kandidovat za demokraty nebo republikány.

„S respektem jsem odmítl,“ řekl tisku, když se o tom začalo debatovat.

Dnes mě zajímá, kdy oznámí jeho rozhodnutí znovu kandidovat.

„Proč chtějí být všichni jako táta?“

„Hm?“

Podívám se na Matthewa Jr., nejkrásnější dvouleté dítě, které znám, s tmavými vlasy a chováním Denise, postrachu ulice.

„Všichni chtějí být plezident.“ Zamračí se.

„Ano, protože prezident dělá důležitá rozhodnutí,“ řeknu, když vyjdeme ven do zahrad.

„Chci, aby byl táta plezident,“ řekne jednoduše.

„Ano, on je prezident.“

„Nechci odejít z domu,“ řekne a já ho pohladím po vlasech. Slyšel někoho, že se o tom baví?

„Doma je tam, kde jsme všichni společně, ať je to kdekoliv,“ ujistím ho.

Ale slova mého syna mě provázejí celý den. Myslím na to, jaké to bude začít od začátku. Jedna moje část by v tom našla úlevu, mít o něco víc soukromí, ale druhá moje část ještě není připravena odejít – a jsem si jistá, že můj manžel je dostatečně motivovaný, odhodlaný a vášnivý dělat svou práci, že taky nechce odejít.

Navíc nám byl tenhle dům domovem poslední tři roky.

Vím, že na něj tlačí i jeho poradce. Plánovala jsem jeho narozeninovou oslavu a šla na křtiny jeho syna. Vím, že se stará o víc, než stovku zaměstnanců a je hlavou služebnictva a rozhoduje o denních věcech. Tom se stará o to, aby byly naše životy jednoduché.

Mám ráda našeho kuchaře, který stejně jako Jessa dělá moje nejoblíbenější koláče a večeře na speciální příležitosti. Který nějakým způsobem ví, kdy má Matt špatný den a uvaří něco lahodného, aby mu to vykouzlilo úsměv na tváři. A kdo vaří pro všechny děti, které tu stráví poledne.

Mám ráda Lolu a jak zvládá novinky a vypořádává se s tiskem.

Dokonce i Bezpečnostní službu, která ví a vidí všechno. Nikdy se o informace nepodělí, neustále nás chrání a ujišťují se, že máme tolik soukromí, kolik jen jde.

Každý pokoj má svůj smysl. Příběh.

Prezidentství není jen o politice nebo stát proti svému oponentovi. Je to o tom držet nás pohromadě a v bezpečí. Starat se o nás a motivovat nás. Nejde jen o ochranu našich práv a svobod, je to o tom, že je nám příkladem a inspiruje nás – proto je Amerika tím, čím je dnes. Neumím si představit, že by někdo jiný než Matthew Hamilton zvládl tuhle práci lépe.

Tu noc po večeři v Rodinné jídelně, se Matt Jr. zeptá otce, proč nechává ty lidi, aby kandidovali na prezidenta.

„Protože je to jejich právo. Je to jedno z našich svatých práv v téhle zemi. Naše svoboda,“ vysvětlí, když se přesuneme do Žlutého pokoje.

Matt Jr. se zmateně mračí, když ho poslouchá a jednoduše řekne, „Chci, abys byl plezident.“

Matt se rozesměje a pohladí Mattyho po vlasech a řekne mu, ať si jde hrát. Jack ho následuje.

„Uložím ho do postele,“ řekne jeho chůva Anna, která se za ním vydá.

Pak se na mě Matt podívá, nalije si sklenku a jednu přinese i mně. „Přemýšlel jsem nad tím. Skoro celou dobu.“ Podívá se na mě, když si sedne naproti. „Pořád jsem počítal.“ Podívá se do sklenice a pak zpátky na mě. „Kolik dní jsem tu pro tebe byl, kolik nebyl. Je to těžké rozhodnutí,“ přizná se smutným úsměvem. „Den, kdy se Matt narodil-“

„V žádném případě bych tě nenechala, abys se mnou zůstal,“ skočím mu rychle do řeči.

Vypadá pobaveně, ale neusměj se. „To nebylo jen tohle. Na moje dvacáté páté narozeniny.

Letiště bylo zavřeno kvůli hurikánu. Jak jsi měl přistát? Nemohl jsi to kontrolovat,“ ujistím ho.

Vydechne a pak se na mě podívá. „Charlotte, poslouchej mě.“

„Poslouchám tě a nedává to smysl.“

„Zlato,“ řekne teď už přísněji. „Musíme si promluvit o tom, jaký máš názor na to, že bych znovu kandidoval. A potřebuju, abys ke mně byla upřímná. Tak, jako moje matka byla upřímná k mému otci.“

Srdce mě trochu zabolí, když si myslí, že se musí pát. Nikdy jsem nechtěla, aby si myslel, že nás zanedbává. Pravdou je, že to tak občas je a není. „Přemýšlíš, že bys nekandidoval?“

„Nebudu, pokud to ohrozí mou rodinu. Víš, že miluju být tady, Charlotte. Baví mě, co dělám.“ Usměje se na mě. „Ale vás dva miluju víc, než cokoliv jiného.“

Jsem do toho muže občas tak zamilovaná, až to bolí.

Vím, že Matt nikdy nechtěl zmeškat důležité věci, které občas promeškal. Vím, že se tvrdě snažil, aby se náš syn cítil milovaný, podporovaný a chráněný.

„Oba jsme ušli dlouhou cestu,“ řeknu. Sedíme tu, díváme se na toho druhého a já si uvědomím, jak moc oba bojujeme, aby to fungovalo. „Nikdy jsem netušila, že bych mohla žít tenhle život, s tebou – a stejně tu jsem. A nevedu si špatně.“ Usměju se a on se zasměje. „A ty… víš, že jsi se projevil schopný být prezidentem i nejlepším manželem a otcem, kterého bychom mohli žádat,“ dodám. Ani se nepokouším zakrýt obdiv v hlase.

„Nechci, aby ses někdy cítila, že Mattyho nebo tebe odstrkuju na vedlejší kolej,“ řekne a prohlíží si mě, jako by v mém výrazu hledal odpověď. „Jestli jsi nad tím někdy přemýšlela, chci, abys věděla, že bych si kdykoliv vybral vás a skončil tady.“

„Ne! Nemůžeš!“ zaprotestuju.

Nakloním se dopředu.

Nadechnu se a pak vydechnu. „Ačkoliv jsem jeden člověk z milionu, mám čest vědět z první ruky, co obětuješ. Integritu. Poctivost.“

Snažím se nebýt moc emotivní, ale najednou je těžké vyjmenovat všechno, co za poslední roky udělal, aniž bych se nerozbrečela.

„V srdci vím, že by žádný jiný kandidát nedokázal co ty…  nebo se tomu aspoň přiblížil. Jsi náš. Budu tě mít navždycky, ale naši lidé tě budou mít za prezidenta jen další čtyři roky. Udělej to pro ně. Moje srdce je tvoje, stejně jako můj hlas. Neodepírej mi všechno, co můžeš dát nebo nezahazuj čtyři roky téhle příležitosti být ti po boku, zatímco budeš dělat, co ti bylo určeno.“ Dodám. „Prosím.“

Usměje se, když domluvím.

Pomalu odloží sklenici na stranu a stoupne si. Přejde kolem stolu a vytáhne mě na nohy, stiskne čelist a chytí mě za hlavu a políbí. Dlouho a s jazykem. „Děkuju. Miluju tě. Já to vím,“ řekne a opře si čelo moje.

„Ano,“ řeknu. Miluju, když se na mě takhle dívá. „Ale pořád si nejsem jistá, jak moc. Řekl jsi nezměřitelně. Kolik to je vůbec?“

Jeho oči si prohlédnou každý milimetr mé tváře. „Znamená to, že neexistuje metrický systém. Nemá to začátek ani konec.“

Vyrazí mi dech. Usměje se, všimne si, že zrychleně dýchám a znovu mě políbí. „Tak moc,“ řekne mi do pusy a chytí mě za zadek.

Zamíříme do Lincolnovi ložnice, kde vytočí zabezpečenou linku.

„Carlisle.“ Vysloví jméno a podívá se na mě s úměvem na tváři. Zmáčkne tlačítko a dá ho na hlasitý odposlech. „Potřebuju tebe a Hesslera.“

„Řekl jsem svým problémům se srdcem, ať jdou někam. Tak dlouho jsem kurva čekal na tenhle telefonát.“ Slyším v jeho hlase úsměv.

„Pak je to domluveno,“ řeknu Mattovi, když zavěsí. Cítím se radostí bez sebe. „Nikdo nebude mít šanci.“

Pokrčí rameny a připraví se do postele, rozepne si košili. „Nikdy nevíš. I lepší muži už prohráli.“

„Ano, ale nejlepší země jsou vedeny nejlepší lidmi – a není jich tam venku tolik jako ty.“ Řeknu a sundám si diamantové náušnice.

Když si nahá vlezu do postele vedle něj, vydechnu úlevou, když se mě dotkne jeho teplé tělo.

„Jsi připravená, manželko?“ zeptá se a zastrčí mi vlasy za ucho.

„Možná.“ Usměju se a pak se rozhodnu ho poškádlit mým oblíbeným sloganem z jeho kampaně. Pro tohle byl narozen. „Ale možná jsem se pro to narodila.“

„Ne, zlato,“ řekne rychle. „Narodila ses pro mě.“ A jeho rty utlumí jakékoliv protesty, které bych mohla mít. Žádné bych ale ve skutečnosti neměla.

42/ Je to venku

Matt

Jsem nezastavitelný a to je teprve deset ráno.

Po mém každodením brífinku o tom, co dělají všichni v jiných zemích a několika telefonátech, jsem v tiskové místnosti.

Cítím to. Tu pýchu, očekávání a adrenalin mi už prochází žilami. Mé odhodlání, touha a cíl udržet mě na místě a pokračovat v tom, co dělám.

„Musím přiznat“-podívám se po všech v místnosti-“být prezidentem je těžká práce. Bezesné noci, těžká rozhodnutí, dokonce i dívání se každý den do vašich tvářích,“ řeknu a trochu je poškádlím za jejich závislost na mě a mojí ženě. „Lidi. Není to práce, kterou byste měli brát na lehkou váhu.“ Písknu a potřesu hlavou, když se rozesmějí. „Věděl jsem to už od doby, co byl prezidentem táta. Bylo to pro naši rodinu těžké. Snažil jsem se, aby si to nevybíralo daň na mě. Protože, víte...“

Odmlčím se a podívám se reportérům do očí.

„Jestli nevytvořím lepší zítřky pro tuhle rodinu, kterou tak miluju – pro tuhle zemi, kterou tak miluju – pak kdo? Jestli se já neujistím, že se bojuje za jejich práva, pak kdo? Jestli odmítnu mým lidem moji oddanost, pak ji odepřu i mé rodině. Nechci nikoho z vás zklamat. Je to těžká práce, která mě naučila být tvrdším, jak být chytřejší a být lepším diplomatem, ale nikdy to nebude snazší. Ale já bych to snazší nechtěl. Kde by pak byla ta zábava?“

Smích.

„Děkuju za všechny ty roky. Děkuju, že jste ve mně věřili. Jestli mi to dovolíte – a pokud si to obyvatelé přejí – udělejme z toho osm let. Oficiálně oznamuju své odhodlání“-moje oči se střetnou s Charlottinými a já jí chci z obličeje slíbnout ten úsměv, který se tam teď objevil-“znovu kandidovat a pokračovat v příležitosti být prezidentem Spojených států amerických.“

43/ Kampaň

 Matt

Dav skanduje moje jméno, když projíždíme Philadelphií.

„Máš ty nejlepší davy, jaké jsem kdy viděl,“ řekne Carlisle. Přejedu pohledem dav a přeju si, aby je mohla vidět. Vždycky z toho byla nadšená. Charlotte zůstala v Matthewem Jr. v hotelu, oba ráno ještě spali.

„Je to tady, šedesát procent žen, čtyřicet procent mužů. Většina je tu aby viděli tvoji krásnou tvářičku. Dokonce i jako ženáč víš, jak na ty ženské,“ popichuje mě Wilson.

Usměju se. „Hlas je hlas.“

Zasměje se. „Jo, já vím, že tě to hrozně štvě – bez urážky, pane Prezidente. Ale neboj, každý prezident odchází ztrhaný. Za čtyři roky už nebudeš tak krásný. Jestli pořád budeš tak lákat davy, znamená to, že jsi udělal něco dobrého.“

„Wilsone, jsme tu na čas.“ Řeknu, aby zastavil.

„Ano.“

„Hej, udělej mi laskavost,“ nahnu se do auta, když z něj vystoupím. „Zkontroluj později Charlotte. A řekni jí, že Jack ještě nedostal najíst.“

„Jdi pracovat. Zvládnu to.“

Vystoupím ven s Carlislem a Hesslerem, zbytek Bezpečnostní služby se shromáždí za námi tak nenápadně jak to jen jde – někteří jsou oblečení v civilu – když zamíříme k podiu a čekajícímu davu.

44/ Děkujeme za kampaň

Charlotte

SLEDUJU ho hovořit na mítinku pro majitele malých firem na Floridě a na chvíli se na mě podívá.

„ … Protože nejen našim cílem, ale naší povinností je posílit naši zemi pro ty, kteří se ještě nenarodili. A pro ty, které milujeme.“

Odumře mi dech a on sklopí oči a podívá se na členy svého týmu s napůl úsměvem a úšklebkem.

Nikdo však nezaznamenává pohled, který sdílíme. Nemají tušení o skutečném vztahu, který máme - že tento muž je součástí mne. Manžel a manželka, vědí, co jsme, ale nejsem si jistá, že někdo ví, co pro mě znamená, nebo co vím, že jsem pro něj já.

Muži píšou poznámky pomocí pera s logem Mattovy kampaně, a pak všichni vstanou, když se zvedá, aby odešel a začal potřásat rukama, děkoval jim.

Matt přistoupí k mému boku, když vyrazíme z místnosti.

„Radši bych udělil slovo tobě,“ řekne a přejede palcem po mé čelisti. Směju se, jak opouštíme budovu, ale jeho pohled stále přetrvává na mě, když jedeme zpátky do hotelu.

Měli bychom se osvěžit a navštívit později benefiční akci, a rozhodnu se vyměnit lodičky za baleríny, protože mě zabíjejí nohy, ale pro nic na světě bych si to nenechala ujít.

„Moje první dáma je docela davová královna,“ říká a zvedá ruku, aby mě popadl za zadní část krku a políbil. Odtáhne se a nechá mě bez dechu. Můj manžel. Usmívá se. Dráždí mě, ale má ten hrdý pohled, jako by říkal, věděl jsem, že jsem učinil správnou volbu.

„Ty jsi na druhou stranu byl hrozný. Myslím, že váš tým vás chce vykopnout z kampaně, pane prezidente.“ Škádlíc potřásám hlavou. „Jste o čtyři roky starší, už nejste ten mladý, svěží a fit svobodný muž, kterým jste býval.“

Jeho oči začínají tancovat. „Díky tobě jsem zestárl, zlato, co mohu říct.“

„Myslím tím, alespoň jsi vynaložil úsilí. Byl jsi mnohem víc okouzlující, když jsi byl single.“

On se na mě dívá s tím zvláštním jemným pohledem a lžu - je sexy než kdy jindy. Blížící se čtyřicátník, tak zralý, tak úžasný, bez šedých vlasů, bez ohledu na to, jak sexy myslím, že by vypadal s trochou šedé na té nádherné hlavě nebo na spáncích. Sundá si brýle, uloží je do kapsy a pošle mi varovný pohled, který poznám - ten, o kterém se domnívám, že se bude podle něj chovat, když vstoupíme do apartmá, a on mě pozvedne ke zdi a bude mě líbat jako šílenec.

Začíná mi být teplo, slábnu v kolenou a jdu do apartmá, kde hraju těžce k dosažení.

„Existuje důvod, proč jsi mezi nás postavila polovinu místnosti, Charlotte?“

„Ne. Proč? Jen jsem si chtěla trochu protáhnout nohy,“ říkám neohrabaně.

Zvedá obočí a pomalu přichází za mě. „Myslíš si, že jsem tě sem vzal, abych se na tobě vyřádil, ženo?“ Zeptá se, sklouzne rukama dolů a uchopí mě za zadek.

„Ne,“ zasténám.

Začne se usmívat, jeho oči začínají být temnější, a pak ho úsměv úplně opustí, nahradí jej čistá frustrace a surová potřeba. Je příliš blízko, tak blízko, že jeho drahá kolínská je silně cítit v mých nosních dírkách a jeho oči se na mě vřele dívají.

„Charlotte,“ říká. „Na to nemáme čas, zlato.“

„Vím. Proto jsem byla tady a ty jsi byl tam. Ale teď jsi také tady, takže co budeme dělat?“

Natáhne se a přejede prstem po mých rtech. Jednou. Dvakrát. „Zjistil jsem, že čím starší jsem, tím víc nenávidím čekání,“ přiznává a zamračí se.

Směji se a přejdu k pohovce.

„Zabíjí mě mé nohy,“ říkám, když odkládám boty stranou a protahuju se na chvíli, než potřebou spěchám do sprchy.

Kampaň je tak náročná, jak si vzpomínám, a já ji stejně miluju, jak si vzpomínám. Před lety, mládež nás přiměla k tomu, abychom věřili tomu nemožnému, ale jen ti, kdo věří v nemožné, mohou skutečně vše umožnit. A my umožnili. Po čtyři roky. Snažili jsme se a uspěli jsme, tak mnohokrát.

Matt mi dává skutečně obdivný pohled. „Oceňuju, že jsi tady.“

Šťastně se usmívám a vytáhnu láhev studené vody z ledničky, pak se vrátím do obývacího prostoru, abych se napila. „Vždycky jsem to považovala za inspirativní. Když tě sleduju, všechny ty lidi spolčit dohromady.“ Mírně se zamračím. „Po většinu času mě pak zajímá, co z toho je opravdové a co kecy.“

„Charlotte,“ říká. „Nemáme kecy v perech úřadu. Nic z toho nejsou kecy.“

„Všichni politici jsou kecky.“

Zvedá obočí. „Nejsem politik.“

„Teď už jsi.“

Směji se a pak ho pozoruju.

Vzduch praská adrenalinem. Jeho spokojenost mnou pulzuje ve vlnách a moje vlastní tělo reaguje.

Posadí se vedle mě, když ležím na straně na gauči, nakloní se dopředu na lokty a natáhne si mé nohy směrem k němu. Je blízko. Naše energie splynou, kombinují se a zdá se, že násobí vzrušení úspěšného večera o tisíc.

„Měl jsem pravdu.“

„V čem?“ Zeptám se.

„Přivést tě ten první den.“

„Proč jsi to udělal? Staré časy? V ten večer, kdy jsme se setkali, jsi byl okouzlen mými špatnými způsoby? Nebo to bylo mou obrovskou chutí na quinou? Nebo to byl můj dopis?“

Jen se usměje a neodpovídá. Usmívá se, když vezme moje nohy do rukou a masíruje palec. Na okamžik jsem zamyšlená, jak ho pozoruju mi masírovat palec. Nejchutnější chvění běží po mé páteři, k mému břichu a špičkám mých prsou.

„Jsem lechtivá.“

A bez dechu, vzrušená a zamilovaná.

„Vidím.“

Zvedá hlavu a pomalu uchopí jednu nohu za patu a zvedá ji nahoru a nahoru a nahoru. Otevře ústa a pozoruje mě, když vsaje můj palec do úst. Obklopuje jej, přejíždí jazykem přes zadní část nohy, jemně nasává, když začne druhou rukou hladit můj obličej. Vloží mi palec do úst a pomalu se jím otírá, zatímco druhou rukou hladí můj palec na noze.

„Matte,“ zasténá. Zastavím jeho ruku a podívám se dolů na jeho prsty. Jsem posedlá jeho rukama. Proč mě posedávají, nevím, ale jsou tak velké, vypadají tak silně. V těch rukou drží TAK MOC.

Zvedne mé boty a dívá se na mě, jak mě obouvá a připíná je zpět, prsty se mě stále dotýká. Ani jeden z nás neřekne slovo, jakmile jsou moje boty zapnuté, a drží ruce na horním oblouku mé nohy na několik dlouhých, extra vteřin.

„Miluju tě,"“ říká prostě, popadne mě za tvář a přitiskne polibek na mé rty.

Vydechne si, vstane, aby se připravil, a já se podívám na hodiny, vyskočím na nohy a následuju ho.

NEUSTÁLE CESTUJEME. Někdy Matty cestuje s námi, tehdy když se mu nechce, zůstává v D. C. s mými rodiči nebo Mattovou matkou.

Davy následují všude, kam jde prezident Hamilton. Lidé ho chtějí vidět, chtějí vidět jeho první dámu, chtějí vidět jeho syna, chtějí pohladit Jacka a chtějí fotky- dobroto, jsou média všude, kam jdeme?

Matt je jako obvykle s tiskem dobrý, ale já jsem nervózní, když se procházím s malým Mattym a novináři nás fotí a způsobují, že Stacey a chlapci pracují víc, aby je vytlačili zpět.

Přesto jsem ráda mimo zemi, vidím měnící se scenérie. Pouště a lesy, velkoměsta a malá města, farmy a pastviny, zastávky a dálnice. A lidi - jiné a jedinečné, všichni doufají, že sláva přetrvá ve Spojených státech. Všichni důvěřují Matthewovi Hamiltonovi, aby ji udržel.

Dnes jsme ve Philadelphii a já ho představím lidem.

„No, mám obrovskou radost, že tu jsem,“ říkám bez dechu. „Jaký úžasný dav!“ Všichni tleskají a skandují. „Vím, proč tady všichni jsme. Je to proto, že můj manžel je tak docela okouzlující a většinou dobrý řečník.“ Smějí se. „A také, protože vím, že víte, že Matthewovi Hamiltonovi na vás skutečně záleží, na této zemi, na tom, co je správné. Svým svědectvím, úsilím, úplnou oddaností této zemi jsem toho svědkem, a kdybych nebyla do něj už beznadějně zamilovaná, stačilo by to, abych mu propadla.“ Více smíchu. „Změny, které učinil v posledních několika letech… Miliony nových pracovních míst. Lepší vzdělání pro naše děti, komplexnější plán zdravotní péče, prosperující ekonomiku a náš vynikající volný obchod, který vám jako Američanům umožňuje mít jakýkoli produkt za nejlepší cenu k dispozici… To je jen začátek rozsáhlejších změn, které se snaží řešit… A já určitě doufám, že zůstanete na svých místech a poslechnete si, o co se s vámi chce podělit dnes večer. Takže bez dalšího zdržování, dámy a pánové, představuji svého manžela Matthewa Hamiltona, prezidenta Spojených států!“

Vystoupí na jeviště, nakloní se do mikrofonu. „Je v tomhle lepší, než já.“ Usměje se a mrkne na mne, když se postavím na stranu a zároveň se zasměju s davem.

„Děkuji vám, paní Hamiltonová,“ řekne mi a přikývne, když se rozhlédne po davu. „Má pravdu. Dnes je to úžasný dav…“

„HAMMY! JDI SI PRO TO, HAMMY!“ Zakřičí někdo.

„Půjdu,“ slibuje, usmívá se a pak se stává vážným.

„Dnes chci s vámi něco probrat. Včera večer jsem se dozvěděl, že budu znovu otcem. První dáma je těhotná.“ Úsměv na jeho tváři je naprosto oslňující a tak nakažlivý, že v místnosti není smutná tvář.

Jsem radostí bez sebe, když si vzpomenu, jak jsem mu to oznámila- jak si odtáhl brýle, pak mě chytil k sobě a poslal nás k zemi „Děláš mě tak šťastným, tak zasraně šťastným,“ a pak mě nepřestal líbat.

„A tak je tu něco, o čem chci s vámi mluvit. O našich dětech,“ pokračuje a odmlčí se. „Na našich dětech leží náš největší potenciál této země. Vychováváme děti, které změní svět, vůdce, dívky a chlapce, kteří mohou skutečně něco změnit. A to všechno začíná s vámi. Se mnou. S námi.“

Cítím Mattyho ruku vklouznout do mé, a on se zamračí - ne příliš šťastný, že bude brzy sesazen. „Ale pořád mě budeš milovat nejlépe?“

„Miluju tě jako svého nejlepšího prvorozeného, ​​ano,“ slibuji, a on kývne a začne být neklidný. „Sedni si ke mně. Budeme sledovat tátu,“ šeptám, utiším ho a visím na Mattovém každém slovu.

Miluju, když ho lidi vidí stejně jako já, poznávají skutečného muže, toho za fasádou, jménem a presidentstvím.

Matta Hamiltona, kterého všichni milujeme.

Dívám se z okna Air Force one, mraky pod námi vypadají jako koberec z bavlny.

Položím si ruku na břicho a myslím na Matta.

Jsem do něj tak zamilovaná, že nemůžu uvěřit, že čekám jeho druhé dítě.

Je po debatách, kampaň byla vyčerpávající, ale slibná, a teď míříme domů.

Naše malá rodina o třech členech, brzy čtyřech.

Vím z pohledu na moje rodiče, že ať je láska jakkoliv silná, pořád se testuje. Zkouší se hranice, nedodržují se sliby a občas dojde ke zklamání. To je život. Žádná cesta není rovná a bez výmolů.

Ale také vím z pohledu na moje rodiče, že láska je volba. Někdy ta nejtěžší ze všech. A vím, když se otočím na Matthewa, jehož profil ukazuje dokonalou mužnou krásu a rty má zamyšleně sevřené, že já si vždycky vyberu jeho.

To uvědomění se mě uklidní.

Vybrala bych si ho nad normálním životem. Vybrala bych si ho i oproti soukromí. Vybrala bych si ho i proti nejistotě, jestli mu budu nebo nebudu dostatečnou manželkou, matkou a První dámou. Vybrala bych si ho i přes strach. Vybrala bych si ho vždycky…

Láska může být vášnivá, divoká, pohlcující a oslňující. Dotkne se tě, když žiješ normální život a obrátí ti ho vzhůru nohama, dokud ji neprožíváš každou buňkou svého těla. Nedonutí tě žít tvůj život naplno. Láska zvětšuje tvoje emoce, dokud tvůj minulý život nevypadá šedě, jako bys nežil doopravdy.

Tohle probuzení k tomu zažít všechno naplno je to, co ze života dělá krásnou zkušenost a také bolestivou. Podívám se na mraky a modré nebe pod námi. Jsem připravená přijmout cokoliv, co přijde.

Vidím se s Mattem. Vidím se, jak s ním mám děti. Vidím se sedět mezi jeho nohama, opírat se o něj a poslouchat praskání dřeva v ohni.

Vidím se, jak držím jeho obličej, něžně ho hladím po těžkém dni. Po dni, kdy musel udělat důležité rozhodnutí.

Vidím ho, jak leze do postele a líbá mě na krk, říká mi, jak moc mě miluje a že jsem jeho anděl.

Vidím ho, jak drží naši dceru za ruku (ano, bude to holka – minulý týden nám to potvrdili!), vlasy má ve dvou copech a dívá se na svého tátu s obdivem v očích.

Vidím se ode dneška za třicet let, jak sedím vedle starého Matta, mluvíme o tom, koho jsme potkali, jak vyhrál volby, jak mě požádal o ruku a jaký jsme měli život.

Protože i když vyhraje, čtyři další roky nejsou nic s porovnáním s roky, kdy bude jen ex-prezident a já jeho žena. Volební období není to jediné, co se počítá. Co opravdu trvá je to, co udělal, jeho odkaz.

Je to opravdu jednoduchá volba. Vybrala bych si jeho. Vždycky.

A i přes všechny strachy a obavy, zklamání a pochybách o tom, jestli může být dobrým prezidentem i otcem, prezidentem i manželem… on by si vybral mě.

Ať by se stalo cokoliv, vybrali bychom si toho druhého.

Venku je zima, ale je to místo, kde já a Matt strávíme večer vyhlášení výsledků voleb. Přinesu malé rádio a pustím písničku, která nám hrála na svatbě. A tancujeme, jako to občas děláme. Pohybuju se v jeho náručí, zatímco náš tým sleduje televizi v jednom z pokojů Bílého domu a Matt Jr. spí, země čeká a sotva dýchá. A já tancuju s Mattem.

A tak nás i najde Carlisle, když vyjde ven.

„No, pane prezidente,“ řekne a usmívá se. „Vypadá to, že máte před sebou další čtyři roky.“

Zalapám po dechu, ruce mi vyletí k puse. Mattovi ruce mě stisknou pevněji a v očích se mu objeví radost – spolu s vděkem.

Chytí můj obličej do dlaní a políbí mě na čelo. Pak si potřese rukou s Carlislem. „Nechtěl jsem slyšet nic jiného.“

Potřesou si rukou a Carlisle ho poplácá po zádech. „Ať jsem na tebe pyšný, Matte.“

„Kde je Matt Junior?“ zeptá se okamžitě.

„V posteli. Matte, nemůžeš ho vzbudit-“

„Ale ano, můžu,“ řekne a už kráčí pryč. Jdu za ním do ložnice, pomalu otevře dveře a vejde dovnitř. Náš sny pokojně spí.

Matt se posadí na kraj postele a zašeptá, „Hej, kamaráde,“ a čeká, než se probudí.

„Tati,“ řekne a usměje se bezzubým úsměvem.

Matt ho pohladí po hlavě. „Zůstáváme.“

Mattyho oči se rozšíří. Bál se. Nehledě na to, jak moc jsem ho ujišťovala, že si najdeme jiný domov, že jeho táta má plno domů, do kterých se můžeme nastěhovat, vždycky argumentoval tím, že nikdo ze služebnictva tam nebude. Ani labutě z rybníčku.

„Jack taky?“ zamrká a Matt se rozesměje, políbí ho na čelo.

„Jack taky.“

„Dobře,“ řekne zvesela. „Jacku, zůstáváme!“ řekne. Uložíme ho zpátky do postele a chvilku ho sledujeme, než znovu usne. Náš syn. Jack vrtí ocasem v rohu pokoje, kdy mě Matt zezadu obejme a obě ruce položí na bříško. Nemusí mi říkat, že mě miluje. Tím, jak mě drží, to říká dostatečně.