CIC - 20. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

20/ Amerika

Charlotte

Nehledě na to, jak moc miluju bydlet v Bílém domě, je něco na tom jít ven a být ve spojení s Amerikou samotnou. Vím, že nejsem jediná, koho bližší pohled na zemi inspiruje; Matthewa taky.

Je inteligentní, co se týče změn, ale nápady na změny – uvědomění si toho, co země opravdu potřebuje – vás v Oválné kanceláři nenapadne. Tyhle nápady dostanete v ulicích, zatímco si potřásáte rukou s veterány a děkujete jim za jejich službu, díváte se do očí malého chlapce a uvědomíte si, že jediné, co chce, je rodina.

Matthew Hamilton je prezident Spojených států – a teď je čas, aby svoje nápady zrealizoval.

Teď je čas, kdy si uvědomuju, že díky němu můžu udělat nějaké změny, díky Bílému domu, pokud budu dostatečně odvážná, abych vystoupila ze své komfortní zóny a opravdu něco změnila. I kdyby šlo o něco malého. I ta nejmenší změna je pořád změna a důsledky mohou být větší a dalekosáhlejší, než si myslíte.

Všimnu si, že naše přítomnost, ať jsme kdekoliv, lidi inspiruje – dává lidem naději. Lidé bez naděje už dávno nejsou beznadějní. Stojíme za něco. A za tím si hrdě stojíme.

Projíždíme zemi, já na své misi promlouvat k ženám a dětem, zatímco Matt se stará o několik projektů, srovnává dluhy v zemi a dává základy všem změnám, které chce během prvních čtyř let uskutečnit.

Nejsem na tenhle styl života zvyklá, mít u sebe tolik lidí – asistenty, vizážisty, bezpečnostní službu. Přísahali, že nám budou oddáni. Cením si jejich služeb. Také nejsem zvyklá na všechnu tu pozornost a četnost pozvánek od fanoušků a podporovatelů nebo žádostí od charit, které volají po mé nebo Mattově pomoci.

Teď jsme v Kalifornii, zemi hvězd a paparazzi a všechno je hektické. Matt řekl, že se ke mně připojí poté, co bude mít po schůzce v NASA.

Několik jeho manažerů a šéfů, spolu s Alison a mnou, jsme akorát dokončili promoční fotky pro kampaň čisté energie, když přiletí v Air Force One z NASA. Požádám svoje lidi, aby mě odvezli na letiště, abych se s ním mohla přivítat a sledovat, jak sestupuje v černém obleku a kravatě ze schodů. Překvapeně si mě přitáhne k sobě a políbí na rty.

Tisk má žně:

Hamilton se od První dámy nemůže udržet.
Tu noc, když se vrátíme z večeře s vlivnými lidmi z Hollywoodu, upoutá jeden titulek mou pozrnost:

Senzibil komunikuje s ex-prezidentem Hamiltone. „Matt bude vyžadovat pomstu!“

„To zní jako on, že?“ řekne Dale Coin – skoro, jako by věřil, že by ten senzibil měl pravdu.

Matt se usměje a hodí noviny k ostatním, ale zamyšleně se podívá z okna.

„Ne pomstu. Spravedlnost.“

Rozšíří se mi oči, když uvidím stíny v jeho pohledu.

Tisk o konfliktu ve Středním východě neustále mluví – Matt mluvil s generály, vyžádal několik tajných operací, aby odtamtud dostal naše muže. Kromě toho lidé pořád řeší, že spolu chodíme. A jeho polibky a skutečnost, že mě bere za ruku, aby mi pomohl z auta a pak ji nepustí. Skutečnost, že mi pokládá ruce na záda, když nás někam vede.

Všechno tohle je zaznamenáno a vyfoceno k mému neustálému červenání nad tím, že jsem se stala celebritou a naším prozrazeným vztahem.

Nějaký reportér podotkne, „Vypadá to, že prezident oceňuje slečnu Wellsovou, když je kolem, jako můžeme vidět na tomhle krátkém videu, kde nejenom veřejnost obdivuje její fialové šaty u večeře, kterou hostil prezident Asaf. Prezident sám se na ni několikrát podíval. Co chceme všichni vědět je, jak to bude pokračovat a jestli prezidentova hlava zůstane na správném místě.“

Vypne televizi, opře se o židli a tiše se na mě podívá, když nás služebnictvo ten večer opustí.

Matthew pro nás zabookoval jen jeden pokoj – další věc, kterou tisk zaznamenal.

Polknu a podívám se ven, vzpomenu si na všechny lidi, kteří se kolem něj shromažďovali, jak moc toužili po tom, aby ho alespoň na chvíli zahlédli.

„Nechci tě rozptylovat. Vypadá to, že se média zaměřují víc na nás než na to, co děláš. Nevím, jestli se mi to líbí.“

„Soustředí se na to, co jim zvýší prodejnost. Tak ať.“ Podívá se na mě, jako by přemýšlel nad tím, jestli já jsem důvod prodejnosti – ne on, nejhezčí starý mládenec, který se za mnou honí – a podívá se na odznak s orlem, který mám připnutý k šatům. Vím, že má rád, když ho nosím. O tón ztiší hlas. „Každý prezident měl moment, který ho definoval. Nevíme, jaký bude ten náš. Bojovat s ISIS. Nukleární válka. Kybernetická válka.“ Řekne, „Víš, co je ten problém s minulými volbami a proč se pohled všech kandidátů tak dramaticky změnil? Proč nedodržovali jejich sliby poté, co byli zvoleni?“

„Co?“

„Ten den, kdy složíš přísahu, dostaneš do rukou tajné informace – všechno, co potřebuješ vědět, abys mohla vést zemi. Informace tak citlivé a mocné, smlouvy, zahraniční vztahy. Některé z těch informací rozdrtí sny kandidáta o tom, co chtěl změnit. Lidé jsou zklamaní a země musí nést váhu rozhodnutí, která byla udělána už před několika dekádami, před víc než třemi prezidenty.“

Chci vědět víc.

„Každý prezident opouští své křeslo zestárlý více lety, než těmi, které odpracoval. Je to ta nejhorší práce na světě. Přísahal jsem, že ji nikdy nebudu vykonávat. Pokaždé, když jsem já a táta letěli Marine One a sestupovali na trávník u Bílého domu, mi řekl, 'Jsme doma,' a já odpověděl 'Doma ve vězení.' A on na to řekl, 'Ano, synu.'“

„Co jsi našel, Matte?“

„Nic, co by nešlo obejít. Smlouvy, které nejsou v náš prospěch. Nebezpečí, které číhá všude kolem a my se musíme rozhlížet. Tohle je důvod, proč tu jsem, Charlotte. Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Ale je mi zle a jsem unavený ze sledování toho, jak se tahle země ničí a nikdo nic nedělá, aby to zastavil. Vím, co stojí vést zemi – vezme ti to duši a musíš udělat těžká rozhodnutí, která nejsou vždy ta správná. Ale zasloužíme si někoho, kdo je ochotný je udělat a zachránit nás, i když to vyžaduje oběti.“

„Ale tvůj otec obětoval život,“ řeknu zničeně.

Poškrábe se zezadu na krku a pak s povzdechem skloní ruku a rozváže si kravatu. „Nejsem si jistý, jestli byl zabit kvůli tomu, že byl prezident.“

„Co tím myslíš?“

„Cox a já si myslíme, že šlo o něco osobního, víc než o politiku.“

V žaludku se mi stáhne tisíc – ne, milion – uzlů. „Matthew, prosím, nevystavuj se nebezpečí. Jsi prezident. Nemůžeš otevírat staré rány, jak říká můj otec.“

„Postarám se o sebe. A Charlotte,“ řekne a pohladí mě palcem po bradě a nadzvedne ji. „Postarám se i o tebe. Slyšíš?“ Drží můj pohled s naprostým odhodláním. „O tebe a tuhle zemi. Teď jdi spát.“

Zkopne si boty a odhodí kravatu, když si sundám oblečení a vklouznu do postele jen v košilce.

„Vsadím se, že jsi za mnou přišel, protože jsem ti chyběla.“

„Ani trochu,“ řekne lehce, popadne nějaké papíry a přinese si je ke křeslu vedle postele.

„Ani maličko?“ roztáhnu prsty na tři centimetry od sebe.

Přivře oči, pak se nahne dopředu a dá mi prsty k sobě. „Možná jen takhle.“

„Jsi blbec.“

Zasměje se. „Huš, takhle s prezidentem nemluv.“ Nasadí si brýle a začte se do papírů.

„A přesto jsem s ním tak mluvila, pane Prezidente. Pane.“

Zasměje se, odloží papíry do klína a pohladí mě po vlasech. „Jdi spát. Musím ještě něco projít.“

Lehnu si. Matt se na mě občas zpod brýlí podívá, aby mě zkontroloval. Jako by ho uklidňovalo, že spím. Monstra ve stínech se ke mně nemůžou dostat, když je tu se mnou.

„Pamatuješ si toho kluka, kterého jsme navštívili během kampaně?“ zeptá se.

„Samozřejmě, pojmenovali ho po tobě!“

„Vyhledal jsem si ho. Pozval jsem ho do Bílého domu. Příští měsíc přijde se svými rodiči.“

„Dodržel jsi svůj slib.“

„Samozřejmě, že dodržel.“

Vypísknu a vyskočím z postele, obejmu ho a zasypu polibky. „Jsi ten nejlepší!“

Ale nejlepší je popravdě Mattův hluboký smích, když si sundá brýle a obdivně se na mě podívá. Vytáhne papíry, na které jsem si sedla a odloží je na stranu, nechá se líbat.

A okmažitě ztvrdne.

„No, tomu jsem aspoň chyběla,“ zašeptám mu do ucha.

Hlas má chraplavý, když vezme můj obličej do dlaní a oči mu hoří, když si mě prohlíží. „Víš, že jsi mi chyběla. Víš, že mi chybíš.“ Zvedne mi ruku a proplete naše prty, hraje si s mým palcem a pak vezme jeden z prstů do pusy a olízne ho.

„Co to děláš?“ zalapám po dechu. Ještě nikdy jsem nebyla tak vzrušená.

„Hmm, chutnáš tak dobře.“ Mrkne na mě, pustí mou ruku a hladově mě políbí.

Jakmile se vrátíme do Bílého domu, Matt naplánuje několik tiskových konferencí. Do několika se vkradu, jen abych ho slyšela.

Miluju, jak ho Lola představuje. „Dámy a pánové, Prezident Spojených států...“

Miluju, jak se celá místnost změní, když vejde. Jak se najednou všichni cítí důležití, chtějí víc, být mu blíž. Tomu muži proudí v žilách červená, bílá a modrá. Americká šlechta. Nový prezident téhle země. Tisk se ho nemůže nabažit.

Mluví k reportérům klidně, jako by byli dlouholetí přátelé, jako by byl zvyklý k nim mluvit, což je pravda.

Je mi vlastně líto, že mi Clarissa řekla, že se musím podívat na nějaké věci ohledně nadcházející státní večeře, kvůli které jsem přišla o jeho poslední tiskovku.