Checkmate:TIE - 15. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Courtney byla v sedmém nebi od doby, co byla naše nabídka přijata a zbytek týdne po tom, co jsme se vrátili z Texasu, se skládal z vymýšlení dekorací a nábytku, ale nestěžuju si, protože její štěstí je nakažlivé.

„Tak jsem přemýšlela, že by v tomhle rohu bylo perfektní místo pro knihovničku,“ řekne, zatímco si prohlíží fotky domu na svém telefonu. „A do předsíně bychom vedle této stěny mohli dát malý stolek se zarámovanými fotkami, svíčkami nebo miskou psích sladkostí. Navodilo by to atmosféru pro zbytek domu, co myslíš?“ Courtney pokračuje v mluvení a následuje mě přes kuchyň, kde si míchám svůj proteinový koktejl.

„Pak jsem si myslela, že bychom mohli každou koupelnu pojmout v jiném stylu. Naše hlavní koupelna by měla klidnou a uvolňující atmosféru, jako denní lázně. Levandulové oleje a plyšové ručníky… byla by to naše sladká svatyně.“ Zírám na ni a sleduju, jak jí září oči. „Koupelna pro hosty by mohla mít rustikální antický vzhled – starý repasovaný toaletní stolek nebo komoda, do které nainstalujeme umyvadlo, vana na nožičkách, nebo posuvné dveře. Bylo by to jako útulná chata.“ Slyším v jejím hlase smích, ale než můžu říct slovo, ona pokračuje, když mluví o kuchyni a jídelně.

„Zlato…“ přeruším ji klidně, její hlas mě přehluší. „Zlato,“ zopakuju silněji, dám svůj koktejl na linku.

„Co?“ konečně přestane mluvit a podívá se na mě.

„Zpomal. Miluju tvé nadšení – a já jsem taky—ale už se mi z tebe točí hlava.“ Obalím jí ruce kolem ramen a přitisknu její pusu k mé a vtisknu jí na rty polibek.

„No, jen jsem si myslela, že bychom měli mít nějaký druh nápadu, jak zařídit náš dům, nemyslíš?“ Nakrčí čelo a nenávidím ten zklamaný výraz její tváře.

„Samozřejmě. Jen se ujišťuju, abychom zůstali nad věcí, protože nikdy nevíš. Dokud to nepodepíšeme, není vlastně ještě náš.

Její úsměv poklesne. „Jo, já vím. Ale neuškodí mít plány.“

Ona je tak nadšená a vášnivá z toho nového kroku v našich životech, je to poprvé, co ji za týdny vidím takhle v euforii. Po celém domě si broukala, více se smála, a navíc pro nás jeden večer upekla domácí koláč, což znamená, že to pro jednou nebylo stresové pečení muffinů. Chci, aby taková zůstala tak dlouho, jak to půjde.

„Dobře, máš pravdu.“ Vrátím jí úsměv.

„Kayla mi dala tolik nápadů. Posílá mi zprávy s odkazy na Pinterest asi tak dvacetkrát denně.“

„Věděl jsem, že na tebe má špatný vliv,“ dobírám si ji, zvednu svůj předposilovací-koktejl a kopnu ho do sebe.

Courtney se směje a kýve hlavou na souhlas. „Jo, jestli si myslíš, že tě zahlcuju, měl bys vidět nástěnku, kterou pro nás vytvořila.“

„No, to zní, jako by měla nějaké dobré nápady.“

„Zmínila jsem, že má tabuli pro každý jednotlivý pokoj? Včetně spižírny a skladovacího prostoru? Oh, a taky garáže.“

Vyprsknu smíchy. „Musíme jí pořídit přítele.“

„Ha! Když mluvíš o příteli, myslím, že ona a Tyler se k sobě příjemně hodí. Zachovávala naději pro Logana, ale nezdá se, že by chtěl udělat nějaký krok, takže uvidí, jak půjdou věci s Tylerem.“

„Jo, on o tom taky nepřetržitě mluví,“ řeknu, protočím oči, protože Tyler to vytahuje při každé příležitosti. „Po pravdě, trochu mi to leze na nervy.“

„Ó můj Bože! Mluví o tom? Řekni.“

„Court, ne. Nedělám drby o svých přátelích.“

„Ale, no tak! Kayla si zaslouží najít fajn chlapa.“

„Logan je fajn chlap,“ řeknu věcně. „Jen si teď prochází nějakými věcmi.“

„Jakým druhem věcí? Je ženatý nebo tak?“

„Co? Ne. On není opravdu otevřená kniha, takže prostě musíš oloupat jeho vrstvy kousek po kousku. Pokud ho má opravdu ráda, měla by prostě vyčkat, protože on změní názor.“

„Drew Fishere!“ zařve. „Ty mi něco tajíš, že?“

Zavřu oči. „Právě teď lituju celé téhle konverzace,“ řeknu si pro sebe, ale ona mě slyší a plácne mě zadní částí ruky po rameně.

„No, možná, když ji uvidí s Tylerem, nakopne ho to, aby si konečně uvědomil, že Kayla se neotočí na patě a nebude na něj čekat. Ona je terno! Je sladká, starostlivá, má dobrou práci, je zatraceně úžasná, a má to největší srdce. Chci říct, dobrovolničí ve zvířecím útulku! Neměla by se usadit jen tak s někým, pokud chceš můj názor,“ řekne věcně.

„Jsem si jistý, že řeknu Loganovi přesně tato slova,“ řeknu vyčerpaně.

Na oplátku se na mě zamračí a já se směju jejímu nevzrušenému projevu.

„Lásko… nepleť se do toho. Právě teď nepotřebujeme žádné další drama. Máme toho sami dost.“

Vzdychne. „Dobře, ale to neznamená, že bych ho nemohla trošku popostrčit.“ Na rtech jí hraje záludný úsměv.

„Courtney…“ Varuju.

„Co?“

„Co tím přesně myslíš? Co jsi udělala?“

„Nic!“ řekne, ale její tón hlasu mi říká něco jiného. Pozvednu obočí, dokud se nevzdá. „Fajn! Pozvala jsem ho, aby s námi šel na Kaylinu červencovou vánoční párty v hnusných svetrech.“ Hrdě se usměje, vystrčí ramena, aby ukázala, že neustoupí.“

„Stejnou párty, na které bude Tyler?“ informuju se, založím si ruce na hrudi.

„Jo. A když je uvidí spolu, uvědomí si, že žárlí a že byl idiot, když ji celou dobu odstrkoval.“

„Ó můj Bože.“ Zatřesu hlavou. „Takže teď jsi dohazovačka?“

„Jen když to musí být. Kayla ví, co opravdu chce a jestli chce Logan tancovat kolem toho, co před ním celou dobu stojí, možná potřebuje vidět, o co potenciálně přichází.“

„Tohle neskončí dobře,“ zamumlám a podívám se na strop. „Ty prostě předpokládáš, že začne žárlit a vrhne se na ni jako zvíře. Chlapi takhle nefungují.“

„Ou, opravdu?“ vyzve mě a nadzvedne obočí. „Pamatuju si jistého člověka, který byl během svatební oslavy docela ochranářský.“

Vybuchnu smíchy nad jejím obviněním. „Nebyl jsem. Požádal jsem tě o tanec a to bylo všechno, co stačilo, aby ti spadly kalhotky.“

„Drew!“ Zakření se. „To není pravda! Udělal jsi to tak, že mě nikdo jiný požádat nemohl!“

„Oh sakra. Zjistila jsi to, že?“

Dám jí ruce kolem pasu a přitisknu si ji k hrudi. „Tuším, že vidět kolem tebe ty opilé týpky, jak se tě snaží dostat a představa, že jdeš s jedním z nich domů, mi moc nesedla.“

„A tehdy sis uvědomil, že mě musíš mít, že?“ Mrkne.

„Nenaléhej. Logan hrozil, že si s tebou půjde zatancovat a k sakru neexistovalo, že bych ho nechal někde blízko tebe.“

„Takže jsi se stal neandrtálcem, když sis uvědomil, že jsem byla víc, než jen tvoje spolubydlící, co peče borůvkové muffiny?“

„No, nepomohlo, když ses vždycky producírovala kolem polonahá.“

Hlava mi padne dozadu smíchy. „Ty jsi pořád chodil bez trička!“

„Nikdo neříkal, že se musíš dívat,“ řeknu, zabořím jí prsty do boků. Skloním hlavu k jejímu krku a dám jí polibek pod ucho. „Ale jsem rád, žes to dělala.“

Ošije se, když můj jazyk cestuje po její čelisti a já natlačím svoje rty na její.

„Ugh,“ zamručí a odstrčí mě pryč.

„Co?“ Svraštím obočí.

„Smrdíš jako dřevo. Tvůj odporný proteinový koktejl páchne.“ Udělá obličej a nakrčí nos.

 Dám ruku dolů ke svému rozkroku a chytím se. „Když mluvíme o dřevu…“

Její oči mě sledují dolů po těle. „Drew! Ó můj Bože! Přijdu kvůli tobě pozdě! Musím jít do práce.“

„Oh, no tak. Jen rychlovku,“ škádlím ji, obalím své ruce zpátky kolem ní a opřu ji o kuchyňskou linku.

„Ne! Nemůžu! Musím zavolat cestou do práce Viole, a pak musím o obědové pauze najít nějaké ošklivé vánoční svetry. Takže teď budeš muset nechat pana Šťastného v kalhotách.“

„Pane Šťastný, slyšel jste to? Byli jsme odmítnuti.“

Vybuchne smíchy a naposledy mě políbí. „Co jen s vámi dvěma budu dělat?“

„Možná nám to dnes večer můžeš udělat?“ Směju se.

„Uvidíme.“ Vydá se ven z kuchyně a popadne své věci ze stolu. „Uvidíme se po práci! Miluju tě!“

„Já tebe víc,“ zavolám zpátky právě, když spěchá ze dveří. Mám celý den na to, abych na ni počkal, což je na hovno, ale je fajn mít konečně den volna. Byl to dlouhý týden.

Zavolám Loganovi, který má dnes taky volno a zeptám se ho, jestli se ke mně nechce připojit v tělocvičně. On souhlasí, tak se sejdeme a já mu vyčtu, že souhlasil, že přijde na Kaylinu párty.

„Co jsem měl říct? Upřímně se mě zeptala a chytila mě nepřipraveného,“ vysvětluje, když mě jistí při vzpírání.

„Jo, Courtney je těžké říct ne, a proto jsem byl donucen obléct hnusný vánoční svetr.“

Logan se směje a potřese hlavou. „Vidíš, co se stane, když jsi ve vážném vztahu? Jsi zapleten do všech druhů divných sraček.“

Pomůže mi vrátit zátěž na stojany, a já se posadím, otřu si ručníkem krk a čelo.

„Jo, ale za nic na světě bych neměnil.

„To proto, že víš, že jsi našel správnou holku. Nikdy nevíš, že je to ta nesprávná, dokud není pozdě,“ řekne, a já vím, že naráží na svou ex.

„Tak co potom? Odepíšeš společné rande?“ Ptám se, když si vyměníme místa. Jistím ho, zatímco zvedá závaží na hrudi.

„Kdy jsem měl nějaký čas randit? Holky berou čas a energii.“ Počítá do deseti, než mu pomůžu vrátit zátěž zpátky. „A peníze,“ doplní a já se směju.

„Jo, to všechno je svatá pravda, ale o takových věcech nepřemýšlíš, když jsi s holkou, která je ti souzená. Pak přemýšlíš, jak jsi někdy mohl žít bez ní.“

„Nemůžu s vámi mluvit, když jste všichni zamilovaní.“

Směju se, když si znovu vyměníme místa, ale tentokrát přidá na tyč větší váhu.

„No, tak hlavu vzhůru, Courtney se snaží dát tebe a Kaylu dohromady.“ Zvednu tyč ze stojanu, ale místo, aby mě jistil, Logan nepřítomně hledí a nechá závaží spadnout na mou hruď.

„Kurva,“ zamumlá, jak uslyší, že na něj ječím. „Promiň.“

„Co blázníš?“ Dáme tyč zpátky nahoru a já zpod ní vyklouznu. Musel na ni přidat tak dvacet kilo.

„Promiň, zastihl jsi mě nepřipraveného.“ Jeho čelist se napne a já si všimnu, že má na tváři zvláštní výraz.

„Kvůli Kayle?“ informuju se, nevšimnul jsem si, že by ho to mohlo tolik ovlivnit.

„Jo, ale to nic není. Myslím, že jsem připravený na kardio a pak vypadnout.“

„Ok.“ Následuju ho, přemýšlím, co se to tu k čertu právě stalo, že tak reagoval. Možná je na té Kaylině záležitosti víc, než si připouští.

Courtney

Viola a já kecáme cestou do práce. Rána jsou nejlepším časem, abych jí zavolala, protože vím, že už je vzhůru a děti už jedí snídani, takže je nemusí honit po domě, když se bavíme o té párty a kde uprostřed léta najít ošklivý vánoční svetr.

„S tím množstvím zvratků a nudlí z nosu, které mám denně na mých šatech, můžu prostě jen přidat několik červených a zelených kousků a vydávat to za můj ošklivý svetr.“ Odfrkne si, ale můžu říct, že mluví vážně. „Myslím, že dostávám chřipku nebo ze mě prostě tyhle děti vysály všechnu energii.“

„Oh ne, jsou nemocné?“

„Ne, jsou jako králíček energizer 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Je někdo v kanceláři nemocný? Travis to mohl přinést domů.“

Na chvilku se zamyslím. „Ne, nemyslím si. Možná to chytil v marketu. Nebo v lékárně. Možná banka?“

„Ó můj Bože,“ zamručí. „Potřebuju víc chodit ven. Můj imunitní systém je pravděpodobně oslabený z toho, že jsem pořád uvnitř. Vše, co dělám, je pronásledování batolat a nějaké vyřizování.

„Chceš, abych ti pomohla najít chůvu? Najdu ti tu nejlepší ve městě,“ nabízím, vím, že by se jí hodila pomoc od doby, co Travis poslední dobou hodně pracuje.

„Ne, nemyslím, že bych byla klidná, zatímco by se chůva starala o mé děti. Možná kdybych něco dělala venku nebo pracovala, ale byla bych prostě tady.“

„No, pokud potřebuješ projekt nebo něco, co tě dostane z domu, Kayla ti může dát spoustu nápadů. Mezi barevnými vzorky a návrhy, které mi posílá k domu, mluví pořád o tom, že v útulku je třeba více dobrovolníků, jsem si jistá, že by ti něco našla.“

Zhluboka se nadechne. „Možná. Měla bych si dát pravděpodobně sprchu. Je čtvrtek.“

Zakřením se nad zvukem jejího poraženeckého hlasu jen při myšlence na sprchu. „Lolo, je pátek.“

„Oh sakra,“ zakleje, a já slyším v pozadí Ginny, jak na ni křičí, že řekla sprosté slovo.

Směju se na její účet a vjedu na parkoviště. „Okay, jsem v práci. Běž si dát sprchu a vypij nějakou kávu, než přijdeš o rozum.“

„Už jsem měla šálek a půl,“ řekne, jako by to nic nebylo. „Řekni mému manželovi, ať je dnes večer doma před večeří, nebo nebude mít sex celý týden.“

Zaparkuju auto, vypnu motor a zamračím se, ačkoli mě nemůže vidět. „Nechutné. Nebudu prostředníkem mezi vašimi aférkami. Minimálně ne znovu. Vždycky za to dostanu kartáč.“

„Máš být moje nejlepší kamarádka!“ stěžuje si, ale slyším v jejím tónu sarkasmus.

„Jsem! Jen nepůjdu říct svému šéfovi, že ho chce žena doma dříve, aby na něm mohla celou noc rajtovat.“ Zamknu jeep a zabouchnu dveře, než se vydám do budovy. „Pokud se to netýká zvýšení platu,“ vysvětlím.

„Dostaň ho domů před večeří, a já ti zajistím zvýšení platu,“ nabídne, a ačkoli si nejsem jistá, že mluví stoprocentně vážně, přijímám její výzvu.

„Dobře, dohodnuto.“

Zavěsíme a teď jsem na misi, takže se ujistím, že dnes budu na Travise extra sladká.

O mé obědové pauze jsem Travisovi podlézala až do bodu, kdy začal mít podezření, ale samozřejmě jsem nic nepřiznala. Ulevím mu od jeho pracovního zatížení tak moc, jak to jen jde a deleguju projekty na několik dalších lidí, kteří jsou během dne příliš nečinní. Když můžu zkrátit jeho seznam úkolů, může odejít brzy a snad to stihne před večeří. Ačkoli, jak znám Travise, vždycky si najde něco na práci, takže možná ho budu muset z kanceláře vystrčit sama.

Když projíždím ošklivé vánoční svetry, do kanceláře mi strčí hlavu Jayden a vyděsí mě k smrti.

„Ježíši! Jsi jako liška,“ zaječím, přiložím si ruku na hruď, abych zklidnila srdce.

„Nevěděl jsem, že jsi byla tak ponořená do hledání…“ podívá se mi přes rameno na obrazovku a nakrčí nos. „Odporných svetrů.“

„Byl bys překvapený, jak těžké je v červenci najít ošklivý vánoční svetr! Zvláště takové, co k sobě ladí.“

„K sobě ladící ošklivé vánoční svetry? Musím vědět, co je to za módu!“ vykřikne, zkouší znít nadšeně.

Směju se jeho falešnému zájmu a zvětším jeden z obrázků, co jsem našla. „Moje kamarádka Kayla bude mít vánoční párty v červenci a my všichni máme za úkol na sobě mít ošklivý svetr, a co je roztomilejší, než přijít jako pár v ladících svetrech!“ Podívám se na něj a ušklíbnu se. „Ó můj Bože! Musíš určitě přijít! Budeš Kaylu milovat! A pak se můžeš oficiálně seznámit s Drewem.“

„Jsi si jistá? Nebude to vadit?“

„Vůbec. Ona je zastánce přísloví čím více, tím lépe! Tak ti teď najdeme taky nějaký svetr.“

Ve čtyři odpoledne vidím, že Travis je stále ve své kanceláři a začínám panikařit, jestli ho přiměju odejít včas nebo ne. Zastaví se přesně, když se já postavím, abych šla do jeho kanceláře, takže si rychle sednu zpátky.

„Hej, Travisi!“ zařvu, upoutám jeho pozornost. „Míříš ven?“

Podívá se na hodinky a svraští obočí. „Ne, to jsem neplánoval.“

Kurva.

„Ou, no, přijdeš pozdě na svou schůzku s vaším právníkem o půl páté. Máte se sejít doma, pamatuješ?“

„Můj právník? Proč? Nemám nic v kalendáři.“

„No, hmm, protože to Viola zorganizovala na poslední chvíli, abyste si prošli pojištění domu a pojistnou smlouvu k životnímu pojištění,“ lžu, zkouším udržet pevný hlas. „Říkala, abych ti to připomněla, kdybys zapomněl.“

Svraští obočí, jako by si zkoušel vzpomenout, co mu Viola řekla, ale zatřese hlavou a odkašle si. „Dobře, no pak hádám, že radši vezmu věci a vypadnu. Bude nasraná, když ten právník přijde a ona bude muset jednat i s dětmi.“

 „Bez problému, šéfe. Zvládnu to tady za tebe,“ řeknu s falešným úsměvem.

„Jo, o tom nepochybuju,“ zabručí, zamíří do své kanceláře, aby si vzal svou tašku a klíče. „Uvidíme se v pondělí.“

„Jo. V pondělí!“ zářivě se usmívám. Možná to není ta nejupřímnější cesta, jak ho domů dostat brzy, ale vím, že jsem dodržela svou část dohody. Teď aby to samé udělala i Viola.

Následující týden konečně dostaneme datum uzávěrky na dům. Jsme tak šťastní za tak hladký průběh, že se téměř zdá, že se něco musí každou chvíli pokazit, protože to se obvykle stává. Nic nám nikdy nejde jednoduše.

Pokračujeme v balení krabic a Kayla pokračuje v posílání linků k Pinterestu, což způsobí, že jsem čím dál méně trpělivá. Už se prostě chci nastěhovat, vybalit a už zařizovat.

„Je to tak divné, balit věci z mého pokoje,“ řeknu Drewovi, který sedí na stoličce a zalepuje krabici. „Sotva můžu uvěřit, že už je to tři roky, co jsem se sem nastěhovala.“

„Já vím. Travis a já jsme se nastěhovali před sedmi nebo osmi lety, tuším. Bylo to léto před prvákem. Na tomhle místě vznikla spousta vzpomínek.“ Rozhlédne se kolem a já si jen můžu přestavit ty vzpomínky, které tady s Travisem vytvořili, když tu spolu žili – zvláště během vysoké.

„Ani nechci pomyslet na to, kolik holek tu Travis ojel,“ zachechtám se, vím o jeho minulosti všechno, dříve, než se dali s Violou dohromady.

Semkne rty, nic nepřizná.

„Co?“ ptám se. „Máš na tváři ten výraz.“

„Neřekl jsem ani slovo a Travisovi a jeho… úlovcích.“

Směju se, protože vím, že příliš dobře zná Travise a jeho dny před Violou. Válka mezi těmi dvěma nám pomohla se na jejich svatbě spojit.

„No, bylo to v tomhle domě, když si konečně přiznali své city a dali se dohromady,“ prohlásí. „Jen jsem rád, že jsem ten týden nebyl doma.“ Jeho tvář se zkřiví a já se směju jeho výrazu.

„Taky to bylo tady, když jsem tě poprvé potkala a skoro jsi mi vyrazil dech – no, technicky to byl sloup, do kterého jsem narazila, ale bylo to znamení, že jsi mě rozrušil.“ Hihňám se nad tou vzpomínkou.

„Pojď sem.“ Poplácá si rukou na stehno, posunkem mi naznačí, abych přišla a sedla si mu na klín. Posadím se a obejmu ho kolem ramen, díváme se z očí do očí. „Vytvořili jsme si tu hodně vzpomínek a nikdy na ně nezapomenu, ale nemůžu se dočkat, až si jich vytvoříme mnohem víc v novém domě.“ Má úsměv od ucha k uchu, skloní se a políbí mě. „Plus, myslím na všechna ta nová místa, která budeme muset pokřtít.“

„To je pravda,“ řeknu cynicky. „Každopádně na nás bude spočívat vždycky jeden extra pár očí navíc, takže budeme potřebovat vytvořit místečko jen pro něj.“ Jako by mohl rozumět, co říkám, Buddy přijde, vrtí ocasem a strká mi nos do tváře. „Ano, ty,“ řeknu mu, hladím ho po hlavě.

„Myslím, že bude mít rád ten nový dům. Celý nový dvorek na označení svého teritoria,“ řekne hravě. „Jen jednej pěkně s ostatními psi v sousedství. Nechceš je všechny naštvat, než nás vůbec poznají.“

„Buddy je hodný chlapec,“ chválím. „Udělá si kamaráda z každého, že?“ Tak moc vrtí ocasem, že se mu třese celý zadek. „Souhlasí,“ řeknu s úsměvem Drewovi.

„Má žena, můj pes a můj nový dům. Co víc si může chlap přát?“ Drew se směje a já využiju příležitost a přitisknu své rty na jeho. Obalí kolem mě svou druhou ruku a přitáhne si mě na sebe, dokud na něm nejsem obkročmo. Buddy si o mě otírá nos, ale já to ignoruji. Drewovy ruce jsou všude kolem mě a nic mě nemůže od tohoto muže dostat pryč.

Právě když jeho prsty odepnou mou podprsenku, Buddy hlasitě zaštěká, což nás od sebe odtrhne.

„Buddy!“ Drew zakřičí, ale to ho nezastaví. Začnu se smát, protože vím přesně, proč štěká.

„On žárlí!“

„Na co?“

„Chce mě ochránit,“ snažím se vysvětlit. „Psi jsou majetničtí a jakmile si nárokují jejich páníčka, nechtějí se o něj s nikým dělit. Buddy je zvyklý spát se mnou sám po většinu nocí.“

Vzdychne, hodí po Buddym ďábelský pohled. Směju se nad jeho pokusem vypadat naštvaně, protože se na Buddyho nemůžete dívat a být naštvaní.

„No, hádám, že to by pro mě měla být úleva. Budu vědět, že tu není žádný jiný chlap, zatímco jsem pryč, můžu se na Buddyho spolehnout, že mu ukáže jeho místo.“ Zasměje se otrle.

„Oh, prostě ho zamknu, když přijde můj druhý přítel.“ Zeširoka se usmívám, protože jsem se mu dostala na kobylku; každopádně Drew to dotahuje na další úroveň a začíná mě lechtat v podpaží. „Přestaň! Drew! Ó můj Bože!“

„To máš za to,“ zabručí a já se hroutím na podlahu. On mě následuje a za chvíli leží na mě a mučí mě lechtáním. Přišpendlí mi dolů nohy, takže nemůžu ani zkusit utéct.

„Buddy, pomoc!“ vykřiknu přes slzy smíchu. „K sakru, Drew, nesnáším tě!“

Chytne mě za zápěstí a dá mi je nad hlavu. „Miluješ mě.“ Jeho rty se zvednou. Protočím oči a třu se boky o jeho rozkrok.

„To bych nedělal být tebou,“ varuje mě, natlačí do mě svoje třísla. Cítím jeho tlačící se péro přes látku šortek. „Pokud s tím neplánuješ něco dělat.“ Svraští obočí a než můžu odpovědět, Buddy začne divoce štěkat.

„Um…“ Slyším Kaylin hlas za Drewem. „Přerušila jsem vás při něčem?“

Drew ze mě sleze a pomůže mi na nohy. „Ne. Právě jsme balili,“ řeknu.

„Na podlaze?“ Její obočí se nevěřícně zvedne.

Pročistím si hrdlo a upravím tričko. „Zmlkni.“

Ona vyštěkne smíchy, když si klekne a hladí Buddyho. „Přišla jsem se připojit k balicí párty, ale neuvědomila jsem si, že jde o jednu z těchto druhů párty.“

 „No tak, chytračko. Pomůžeš mi v mém pokoji.“ Vezmu ji za ruku a ona se chytne. „A pak si promluvíme o tom cucfleku, který máš na krku.“