Checkmate:TIE - 12. kapitola

Překlad: Lenuszka

Drew

Už je to dva týdny, co dárek z pekla otřásl naším vztahem. Stále se snažíme vzpamatovat z toho šoku ve Vegas. Courtney už to znovu nezmínila, ale můžu říct, že je to stále trápí.

Následujícího dne jsem přinesl SD kartu na oddělení Loganovi, a ačkoli to možná nebude dost, abychom dokázali, že Mia byla za naším zdrogováním a unesením Courtney, definitivně to přispěje v našem případu, až vzneseme žalobu. Za předpokladu, že jí někdy budeme schopni znovu doručit její papíry. Byla nepřítomná u dalšího soudního jednání kvůli zákazu přiblížení. Soudce Henderson dal příkaz k jejímu zadržení, ale vzhledem k jejímu věrnému advokátovi si myslí, že prchla ze státu.

Můj odhad je, že ji rodiče poslali do jednoho z jejich dovolenkových domů, zatímco se pokoušejí podplatit někoho v systému, aby jí to smazal ze záznamů. Nemělo by mě to překvapovat, opravdu. Její rodiče ji nikdy nenutili převzít odpovědnost za její činy a jen ji opravňovali k jejímu chování.

Přeju si, aby se prostě ukázala a my bychom mohli mít tuhle část za sebou, ale teď pro sebe dělá věci ještě horší. Soudce mohl prosadit její zákaz přiblížení, aniž by musela u soudu být, ale jelikož její právník vysypal novinku, že minulých několik týdnů nebyla v její rezidenci, neuvěřil, že bude doma, aby jí předali obsílku s konečným rozhodnutím.

Takže dokud ji nenajdou nebo se ona neobjeví, budeme pokračovat v práci na našem případu a bude platit dočasný zákaz přiblížení.

Jelikož mám pro tento týden padla, rozhodnu se si přispat a zamířím na několik hodin do tělocvičny, než se Courtney vrátí domů z práce. Jakmile vyjedu na příjezdovou cestu, všimnu si jejího auta a ještě jednoho, které je zaparkované hned vedle.

„Court?“ Zařvu, jakmile vejdu do domu.

Buddy mě zdraví u dveří s vyplazeným jazykem. Ohnu se, pohladím ho po hlavě a poškrábu na zádech. „Hej, Buddy.“ Začne rychleji mrskat ocasem.

„V kuchyni,“ zaječí zpátky.

Zahnu za roh a vidím ji a Kaylu. Courtney přidává ingredience do mísy, mixér jede a Kayla dává formičky s muffiny na plech.

„Speciální příležitost?“ ptám se, přistoupím blíž ke Courtney a dám jí polibek na rty. Miluju, když peče. Vždycky pak voní jako čerstvé borůvky.

„Musí být pro muffiny speciální příležitost?“ Mrkne.

„Jo, to bys teď měla vědět líp, co?“ Směju se.

„Kayla a já si lámeme hlavy nad dekoracemi pro náš nový domov. Dostali jsme mozek supertalentované Kayly Sinclairové, špičkové interiérové dekoratérky v její firmě!“ Courtney se chvástá a Kayla zčervená.

„Vymýšlíte nápady na dekorace do domu, který ještě nemáme?“ nakrčím obočí a opřu se o linku.

Courtney a Kayla si vymění pohled a já vím, že mají něco za lubem.

„No, budeme mít očividně hlavní ložnici a obývák, takže nemůže škodit, když probereme barevné šablony. Opravdu miluju zemité tóny v kuchyni a obýváku; je to neutrální a hodí se ke všemu. Přemýšlela jsem o naší ložnici, mohli bychom na jednu stěnu přidat výraznou barvu. Možná tyrkysovou, aby to nebylo moc dívčí a zároveň to dodávalo oživení. Co myslíš?“ Courtney odbíhá od všeho tak rychle, že sotva pochytím, co říká.

„Nemám tušení, co tohle všechno znamená, ale jestli chcete s Kaylou vybrat barvy nebo cokoli, pak jsem pro všemi deseti. Jen ať pak nevejdu do koupelny v barvách duhy.“

Kayla se zakření, stáhne si nahoru své dlouhé tmavé vlasy, jako by se připravovala do bitvy.

„Duha není až tak v kurzu,“ řekne mi Kayla, zní naprosto vážně.

„Tak potom skvěle.“ Otevřu lednici a sáhnu po ingrediencích pro můj proteinový potréninkový koktejl.

„Myslel jsem, že máme asi tři pytle muffinů v mrazáku,“ řeknu, když všechno mixuju.

„Oh, tyhle jsou do práce. „Zítra má Jayden narozeniny a já jsem mu slíbila, že konečně přinesu nějaké své muffiny, plus Travis mě o ně prosil, tak jsem došla k závěru, že je čas péct.“

„A kdo je Jayden?“ Zvednu obočí.

„Je to internista, který u nás už nějakou dobu pracuje. Pravděpodobně jsi ho vidět několikrát v pátky, kdy ses zastavil, ale pracuje v jiném oddělení, takže jen prochází kolem, když někdo v mém oddělení něco potřebuje. Je v posledním ročníku na vysoké škole a v podstatě dělá holku pro všechno, tak jsem si myslela, že by to bylo fajn ho pohostit.“

„Jak milé,“ řeknu s kamennou tváří, dávám najevo pramalé pobavení.

„Nech toho,“ řekne se smíchem. „On je neškodný. Je to super metrosexuál, jakože si myslím, že je pro oba týmy, ale upřednostňuje penis před vagínou.“

Kayla si odfrkne a zahihňá se. „Nemůžeš ho vinit, že upřednostňuje penis.“

„Ó můj Bože,“ řekne Courtney se smíchem a teď se hihňají obě, a já to beru jako signál, že mám zmizet.

Popadnu svůj koktejl, políbím Courtney na čelo a řeknu jí, že si jdu dát sprchu. Kayla udělá sexuální poznámku a Courtney po ní hodí borůvkama. Uhnu, než se dostanu do křížové bitvy.

„To si uklidíš,“ křiknu, když zamířím do chodby, kuchyní se ozývá jejich smích. Buddy mě následuje, šťastně vrtí ocasem. Jakmile se osprchuji, dychtím po tom, mít Courtney na noc pro sebe, ale když se dooblékám, slyším je povídat si v obýváku.

Ačkoli chci strávit čas s Courtney, nemůžu být ani naštvaný, že je tady Kayla. Je to Courtneyina skvělá kamarádka a mezi on-line hledáním domu a mluvením o výzdobě, Kayla pomáhá jako hodně potřebné rozptýlení, zatímco si procházíme vším tím dramatem u soudu. Ve skutečnosti je veselejší než obvykle a já miluji, když se směje. Hledání domu trvá trochu déle, když nemáme sjednocený rozvrh, ale tento víkend se chystáme do čtyř domů, takže minimálně začneme dostávat představu, jaký druh dispozice a designu oba chceme. Dvorek pro Buddyho je nutnost a hezká velká kuchyň pro Courtney. Rád bych ji překvapil v první řadě spotřebiči a pracovní deskou dost velkou na to, aby pojmula všechny její zásoby na muffiny, o kterých vím, že bude péct – pravděpodobně při pečení udělá obrovský nepořádek. Ačkoli nechává desítky v našem mrazáku, doufám, že s tím nikdy nepřestane. Je to část toho, jak jsme se zamilovali a je to něco, co bude vždy součástí naší historie.

Rozhodnu se vzít Buddyho na procházku, zatímco ony pokračují ve svém holčičím tlachání. Dám si sluchátka, najdu správnou písničku a právě, než přejdu přes ulici, koutkem oka zahlédnu auto. Je moc daleko, abych to věděl jistě, ale jsem si téměř jistý, že někdo sedí na sedadle řidiče a zírá na mě.

Můj první instinkt předpokládá, že je to Mia, ale není to její auto. Nepřekvapilo by mě, kdyby si koupila nové, aby se vyhnula svému soudnímu příkazu. Cítím, jak ve mně roste úzkost a ačkoli jedinou hrozbu pro mě představuje její labilní mozek, přemýšlím, jestli bych měl jen pro případ zavolat policii.

Courtney

Kayla má tolik nápadů na skvělé dekorace a barevných nákresů, že se nemůžu dočkat, až najdeme správný dům pro nás a Buddyho. Stále nemůžu uvěřit, že se plánujeme přestěhovat. Žila jsem tu minulé dva roky a Drew ještě déle, a částečně je to divné, že odcházíme, ale druhá část je připravená na další krok. Vím, že nás Drew bere vážně, ne, že bych o tom někdy pochybovala, ale po zlomeném srdci, kterému mě vystavil Toby, pořád cítím tu malou nejistotu, že Drew jednoho dne změní názor, prostě jako Toby.

„Takže, psal mi Tyler,“ sdělí mi Kayla, když vytáhnu z trouby plech s muffiny.

„Jo? A?“

Podívám se na ni, když pokrčí rameny. V jejích očích chybí jiskra nebo nadšení v hlase.

„A je to opravdu fajn chlap.“

„Okay?“ Začnu se smát, protože si nejsem jistá, kam to směřuje. „A to je špatně?“

„Ne, samozřejmě, že ne. Je jako ženská verze Violy. Je opravdu zažraný do komiksů a video her. Jen si prostě myslím, že toho nemáme mnoho společného.“ Strčí si kousek horkého borůvkového muffiny do úst a hned sáhne do lednice pro mléko.

„Kdyby tu byla Viola a slyšela tě, jak jsi ji nařkla, že je blázen do komiksů a video her, zavrhla by tě.“ Zakřením se. „Ale chápu, co chceš říct. On není tvůj obvyklý typ.“

„Jo, přesně. Cítím se špatně, protože je opravdu sladký. Vypadá dobře a má slušné zaměstnání a má všechno, co bych měla u chlapa chtít, ale nevím. Něco je prostě špatně.“

„Není to Logan,“ doplním za ni, vím, že to stejně směřovalo k tomuhle. „Chováš city k Loganovi a nemůžeš prostě randit s někým jiným a doufat, že city zmizí,“ řeknu ze zkušenosti. „Věř mi.“

Povzdechne si a strčí si do úst další kousek.

„Ale jestli si myslíš, že bys k Tylerovi mohla něco cítit, neuškodí, když s ním budeš nezávazně randit. Ujisti se, že bude vědět, že teď nehledáš nic super vážného, ale stále si chceš vyjít. Nesměruj ho způsobem, že si bude myslet, že to někam vede, když to tak nebude.“ Vytahuju muffiny z horkého plechu a dávám je na chladící mřížku.

„Máš pravdu. Chci ho mít ráda víc, než mám, takže to možná bude jeden z těch případů, kdy se oheň zažehne pomalu.“

„Logan možná změní názor, víš? Když říká, že pro něj není zrovna teď ten správný čas, může to znamenat, že nehledá pobavení na jednu noc nebo vztah kamarádů s benefity. Takže to je dobré. To znamená, že se pravděpodobně s nikým jiným nevídá.“

Pokrčí rameny, úplně nezavrhuje mou domněnku.

Kayla na plech vloží více košíčků na muffiny, zatímco já přidávám těsto. Je to poslední várka a já vím, že Drew bude pravděpodobně brzy hladový chtít večeři.

„Chceš zůstat a najíst se s námi?“ Pravděpodobně udělám jen něco s těstovinami nebo tak.“ Vyškrábnu zbytek těsta a strčím si lžíci do pusy místo na plech.

„Ne, ale díky za nabídku. Mám toho nového klienta, který je opravdu neodbytný, aby viděl vzorky, takže raději na tom začnu dělat,“ řekne s vědoucím úšklebkem.

„Nejsem neodbytná!“ bráním se.  Podívá se na mě a zvedne obočí. „Jsem… sugestivní. To je rozdíl.“ Směju se na oplátku, když umístím plech do trouby a nastavím časovač.

Kayla zamíří ven, než se Drew vrátí ze své pochůzky. Když dávám vychladlé muffiny do krabice, abych je mohla vzít do práce, zazvoní mi telefon s Kayliným obličejem blikajícím přes obrazovku.

„Ahoj,“ řeknu, držím telefon mezi ramenem a tváří. „Všechno v pořádku?“

„No, právě jsem projížděla blokem a Drew tam stál s Buddym a několika policejními auty s blikajícími majáčky. Volal ti nebo psal? Nezastavila jsem, protože jsem se nechtěla plést do cesty, ať už šlo o cokoliv.“

„Cože? Ne! Hned teď mu zavolám. Díky.“

Drew to zvedne na druhé zazvonění a podle tónu jeho hlavu můžu říct, že se něco děje. „Ahoj, zlato.“

„Co se děje? Jsi v pořádku? A Buddy?“

„Všechno je v pořádku. Jen jsem viděl podezřelé auto a zavolal jsem na stanici.“

„Podezřelé auto?“

„Jo, jsem si celkem jistý, že řídila Mia,“ řekne, vydechne frustrací. „Odjela, než se poldové objevili, ale mám její SPZ.“

„Aaaa!“ zařvu, sbalím dlaně do pěstí. „Jen tě sledovala nebo co?“

„Jo, parkovala na konci bloku a všimnul jsem si jí, než jsem zabočil za roh. Jsem si celkem jistý, že to byla ona, a pokud byla, mají její novou poznávací značku a budou po ní pátrat.“

„Ježíši. Doufám, že ji teď najdou. Nejlépe ve škarpě.“

„Poslouchej, poldové už jsou na odchodu, takže budu doma za pár minut. Ujisti se, že jsou dveře zavřené, ano?“ Slyším v jeho hlase obavy.

„Jsou. Tohle není první rodeo okolo Mii.“ Protočím oči, že musím právě myslet na takovéhle věci.

„Miluji tě. Budu tam hned.“

Potom, co zavěsíme, zaměstnám sama sebe v kuchyni a uklidím nepořádek, který jsme udělali. Poslední dávka muffinů je hotová, takže je vytáhnu na mřížku, aby vychladly a vypnu troubu. Začnu brát ingredience na těstoviny, které mám v plánu k večeři, když konečně slyším Drewa a Buddyho projít hlavními dveřmi.

Běžím mu naproti a on mě chytí do náruče. Je to tak skvělý pocit, mít okolo sebe jeho tělo. „Všechno v pořádku.“ Snažím se mě utěšit, ale dokud nestrčí Miu za mříže, nic nebude nikdy na 100% v pořádku.

„Nemůžeme se odtud odstěhovat dost rychle,“ řeknu mu, když mi dá prst pod bradu a zvedne, abych se na něj podívala.

„Oni ji chytí,“ slibuje mi. Vidím mu v očích upřímnost, a ačkoli mu chci tak moc věřit, vím, že je Mia dost šílená a chytrá, aby udržela právě vzdálenost dostatečnou na to, aby zůstala dál od potíží se zákonem. Ačkoli byl vydán příkaz k jejímu zadržení, neznamená to moc, když si uvědomím, že její rodiče zaplatí kauci hned, jakmile jí předloží papíry se zákazem přiblížení.

„To doufám,“ řeknu s přikývnutím. „Máš hlad? Právě jsem chtěla dělat večeři.“

„Vlastně…“ začne, odepne Buddymu vodítko a zavře za sebou vstupní dveře, „myslel jsem, že bychom mohli začít dezertem.“ Hodí po mně hříšným pohledem a trvá mi vteřinku, než si uvědomím, kam tím míří.

Omotá mi ruce pod zadkem, zvedne mě, dokud mu neobalím nohy kolem pasu. Rukama ho obejmu okolo krku, když mě nese chodbou.

„Nevěděla jsem, že máš tak moc rád dezerty,“ vtipkuju.

„K smrti miluju dezerty. Vlastně myslím, že dezert by měl být tříchodové jídlo.“ Vtiskne mi polibek na krk a dráždí mě jazykem. „Zvláště, když chutná takhle dobře.“

Hlava mi spadne dozadu, když mu dává přístup, který chce a nese nás do svého pokoje. Buddy nás následuje, myslí si, že je čas spánku a vyskočí na postel právě, když mě na ni Drew položí.

„Promiň, Buddy. O svou ženu se nedělím. Běž spát na gauč,“ řekne mu, jako by Buddy rozuměl tomu, co říká. Zavře za sebou dveře a vyleze za mnou zpátky na postel. „Proč ještě nejsi nahá?“

Ušklíbnu se a začnu s tričkem. Sleduju, jak se jeho svaly ohýbají, když si převleče přes hlavu své tričko. Miluju zírat na jeho tetování. Ačkoli jsme je prostudovali stokrát, pořád nemám dost. Jeho vlasy mu spadnou do tváře a je to tak zatraceně sexy. Jsem vlhká jen z čekání na něj.

Odepne mi šortky a stáhne mi je dolů i s kalhotkami. Líbá mě po vnitřní straně stehna, když se znovu staví na nohy. Místo, aby si sundal džíny, jak jsem doufala, ohne má kolena a hodí si je přes ramena. Jeho ruce chytí můj zadek, když si mě přisune blíž k puse. Vykřiknu a směju se zároveň tomu, jak nenasytně do mě jeho jazyk vjede.

„Mm, celé tvé tělo voní jako borůvky,“ zavrní mi do klitorisu. „Mohl bych tě hltat celý zatracený den.“

Zapletu mu prsty do vlasů, když víří jazykem nahoru a dolů po mém vstupu. Roztáhne mi nohy ještě více a strčí do mě prst, zatímco souběžně zpracovává jazykem můj klitoris.

„Oh, sakra,“ naříkám, prohnu záda, když mi svůj prst zasune hlouběji. Přidá druhý a jazykem kmitá ještě rychleji, než předtím. „Ano, ano, ano…“ vykřiknu, tlak se tvoří tak rychle.

„Miluju, když slyším, jak zpíváš, lásko. Tvoje kundička je tak těsná,“ řekne mi, strká prsty dovnitř a zase ven.

Pokračuje ve svém sladkém mučení, mé tělo se třese, když utáhne své sevření. Nohy se napnou, když jeho pusa vibruje na mé kundičce a já se mu udělám na jazyku. Způsob, jakým mě olízne a zavrčí mi do kůže, mě nutí prosit o víc.

„Miluju, když jsi nenasytná, lásko. Jsi tak těsná a chutnáš tak zasraně dobře. Tvé tělo po tom prostě touží.“ Přejíždí mi prstem po štěrbince nahoru a dolů, než začne můj klitoris zpracovávat mezi dvěma prsty. Ví, že mě to rozdivočí a nepřestane, dokud se neudělám ještě jednou.

„Sundej si kalhoty,“ požaduju, natahuju se po nich, ale pozice, ve kterém jsem, mi to téměř znemožňuje.

„Ještě ne. Ještě jsem s tebou zdaleka neskončil. „Jeho hluboký hrdelní sten mi říká, že je to všechno pravda.

„Takže znovu, jaké je to magické číslo?“ Zvedne oči, když se na něj dívám se zvednutým obočím.

„Jaké magické číslo?“

„Počet orgasmů, které sis nadělila, když sis hrála se svou malou hračkou.“ Mrkne, jako by ze mě hodlal dostat odpověď.

„Myslel jsem, že už jsme o tom mluvili,“ řeknu a doufám, že to nechá být. Nechci mu to říct, on to pak využije jako výzvu, protože si nemyslím, že něco takového přežiju.

„Ale nikdy jsi mi to neřekla, takže ven s tím, zlato. Máme rekord k pokoření.“

„Nikdy,“ řeknu, snažím se dát nohy k sobě, ale on můj pokus zablokuje.

„Ani to nezkoušej,“ varuje mě. „ Nepřestanu, dokud mi to neřekneš.“ Stočí ruku a strčí do mě dva prsty tak hluboko, jak může a pak zároveň bříškem palce tře můj klitoris. Už to dělá jemněji a způsob, jaký mě právě zpracovává, o moc déle nevydržím.

Sténám a zaryju mu nehty do bicepsů, snažím se vyhrát nad potřebou, protože vím, jakou hru se mnou hraje. Myslí si, že mě může dohnat k vrcholu, dokud to nebudu moct snést a já ho budu prosit, aby mě nechal se udělat. Ale já jsem královna prodlužovaného uspokojení. Před Drewem byla většina mých orgasmů buď předstíraná, nebo vyvolaná mnou samotnou.

Každopádně je Drewův jazyk talentovaný jako peklo a cokoli právě dělá, dělá to zatraceně pečlivě s koncentrací a bez toho, aby se vzdal. Je neúnavný, pohybuje jazykem a prsty přesně tak, jak to miluju. Snažím se ho odstrčit, ale není zbytí. Drew je stavěný jako cihlová zeď. Skončila bych zraněním, než bych do něj vůbec strčit, ne, že bych to opravdu chtěla.

Vím, že to potřebuješ, Court. Tvá kundička je extrémně těsná, když jsi kousek před orgasmem. Vsadím se, že chceš, že jo?“ ptá se posměšným tónem, ví zatraceně dobře, že to potřebuju. Zpomalí tempo a kmitá mi jazykem po klitorisu, zatímco jeho prsty třou v kruzích mou kundičku.

„Jen mi řekni to číslo a dostaneš přesně to, co potřebuješ, bejby.“ Zvýší rytmus dostatečně na to, aby prodloužil mou agónii, ale ne dost na to, abych přepadla přes okraj.

„Mám v nočním stolku hračku z nějakého důvodu. Umím si udělat přesně tu samou věc sama,“ posmívám se, vím, že ho to přivádí k šílenství, když mluvím o svém vibrátoru.

„Vlastně… tvoje malá hračka šla na výlet.“ Moje hlava vyskočí, když sleduju, jak se mu rty zformují do ďábelského úšklebku.

„Cože? Ty jsi ukradl můj vibrátor?“ semknu k sobě rty, abych se nezačla smát, protože jsem to měla tušit. Drew hraje špinavě a myslí si, že jeho policejní taktiky na mě budou fungovat, ale hodlám mu to ztížit.

„Udělal jsem, co jsem musel,“ řekne přímým tónem. „Můžeme to udělat jednoduše nebo složitě. Každopádně, vím, že vyhraju.“

Místo, aby mě nechal odpovědět, ponoří svou tvář zpátky mezi mé nohy a vjede do mě jazykem. Záda se mi prohnou a lapám po dechu, když sjede jiným prstem níže. Zatlačí do těsnosti a sladí rytmus se svým jazykem, čímž se třese celé moje tělo a skoro se svíjím, jak se snažím dostat pod kontrolu to, co mi dělá. Tlak a stupňování jsou příliš a já vím, že nebudu schopná vydržet ani o minutu déle.

„Drew, prosím,“ žadoním, moje boky se prohýbají, jak zvyšuje tempo. „Do hajzlu.“ Sevřu do pěstí prostěradlo a nehty zabořím do matrace. Můj celý zadek je venku z postele, když hltá každý můj kousek. Je to hladový muž, ochutnává ve mně každou píď, a ta vůle, být silná, se vytrácí s každým šlehnutím jeho jazyka.

„Už jsi připravená mi to říct?“ ptá se, zhluboka se nadechne. Je to pravděpodobně jeho první nádech za posledních pět minut.

„Ne,“ řeknu, ale hluboko uvnitř jsem blízko rozpadnutí, jen dosáhnout úlevy, kterou mi odepírá.

Než můžu vzít svou odpověď zpátky a žadonit, aby mi dal, co potřebuju, zachytí mě nepřipravenou, nastaví mě do kleku zpátky na postel, takže jsou mé nohy u sebe, chytne mi boky do obou rukou, přetočí mě tak, že mám zadek ve vzduchu.

„Drew!“ vykřiknu, máchám rukama, když mě otočí dokola. „Nemáš tušení, co znamená fráze být ladný!“

Slyším, jak se za mnou kření, zatímco jeho džíny spadnou na podlahu.

„Říkáš to, jako by to bylo špatné.“

Jeho tělo mě zakryje, když špička jeho péra přejede přes můj zadeček.

„Je to, jako by ses mě snažil vodit kolem jako hadrovou panenku,“ prsknu zpátky, cítím se právě sexuálně frustrovaná.

„Nebuď smutná, zlato. Postarám se o tebe.“ Dá obě své dlaně na moje půlky a roztáhne je. Cítím jeho žalud u mého otevření a s mírným vyklenutím mých boků, do mě začne zajíždět. Zhluboka vydechnu, když cítím, jak mě plní a zalapám po dechu, když se náhle odváží hlouběji a tvrději. „Vždycky se o tebe postarám.“

Natáhne své tělo přese mě, tře mě rukama na ramenou, když je zvedá k mé hlavě. Mé tělo je na posteli naprosto rovné, mé nohy natlačené k sobě, když mě šuká zezadu. Ten pocit těsnosti a hloubky je téměř příliš. Položí se na mě, když mě pod sebou přišpendlí. Má nad vším kontrolu, ačkoli se to teď vůbec nezdá. Způsob, jakým jsou naše těla v souladu a nepřestávající rytmus potěšit jeden druhého, jsou ta nejintimnější věc, jakou jsem kdy cítila k jinému člověku.

„Cítíš to?“ zašeptá mi do ucha.

Moje tvář je natlačená na matraci, když mi dá ruku kolem krku a jeho ústa najdou moje. Líbá mě hluboce a vášnivě, jak se naše těla napínají ve stejnou dobu a o moment později se uděláme. Jeho ruka se na mém krku zpevní a to jízdu ještě desetkrát znásobí.

Zkolabuje na mě, ale nezůstane tak dlouho. Přetočí se a já se snažím chytit dech, když si mě přitlačí k sobě. Odpočívám hlavou na jeho hrudi a přehodím si nohu přes jeho pas.

Cítím, jak mu klesá a stoupá hruď, jak rytmus jeho srdce pulzuje pod mou dlaní.

„Jestli takhle děláte výslech, Fishere, myslím, že byste měl přijít s novým způsobem,“ říkám s namyšleným úsměvem.

„Nebuďte na mě drzá, Bishopová. Mohu vás zadržet na čtyřicet osm hodin, takže mě nepokoušejte, protože mám celý víkend, abych z vás dostal odpověď.“

„Ooh… to zní jako výzva, kovboji.“

„A ty bys měla vědět, že neexistuje výzva, ve které bych neuspěl, takže možná můžete skončit teď a ušetřit si ostudu.“

Zvednu hlavu, abych se podívala na jeho samolibý úsměv na tváři, protočím oči nad jeho pokusem mě zastrašit.

„Zapomněl jsi, s kým si zahráváš? Vyrostla jsem s pěti staršími bratry, kteří by dvakrát nemrkli a strčili mě do velké kupy koňského hnoje.“

Drew se směje, projede si rukou vlasy a odstrčí si je z tváře.

„V dešti,“ pokračuju s vážnou tváří.

„No, jsem rád, že tě tak vycvičili, že se nebudeš cítit špatně, když ti nakopu zadek a vyhraju.“ Přejede si jazykem přes spodní ret a sleduje, jak ho studuju. „Je to s tebou tak jednoduché.“

„Dovoluji si nesouhlasit!“ řeknu, předstírám, že jsem dotčená a plesknu ho do hrudi. Sjedu mu rukou dolů po břiše a obalím pěst kolem jeho napůl stojícího péra. Cítím, jak sebou okamžitě cukne a na rtech mi hraje úsměv.

Vím, že je potom vždy super citlivý, což to dělá ještě lepší. „Chceš uzavřít sázky, jak dlouho ti bude trvat znovu ztvrdnout? Pak můžeme mluvit o jednoduchosti.“

„No, tvoje ruka nebo ústa na mém péru a jsem tvrdý, takže to nemůže být náhoda.“

„Okay,“ řeknu a sundám ruku. „Nech mě se dívat, jak to děláš a pokud mě tím uděláš, řeknu ti své číslo.“

„Takže to je to, co mě to bude stát, jo? Chceš se udělat, zatímco mě budeš sledovat, jak si ho honím a sám se udělám, než mi to řekneš?“ Obalí ruku kolem své délky a začne se hladit.

No ty krávo, to je žhavé. Drew si honí péro, znovu ztvrdne. Tahle naběhlá žíla, která vede po celé jeho délce, je připravená prasknout a dívat se, jak se sám sebe dotýká, se mnou dělá věci. Drew je velký a tlustý a netrvá mu to dlouho, aby byl v plném pozoru, což tuhle hru v této chvíli posouvá do extrémní frustrace.

„Chceš si zajezdit, že, zlato?“ ptá se chraplavým tónem, když otočí hlavu a podívá se na mě. Směje se, když mě načapá, jak zčervenám.

„Ne,“ lžu a můžu říct, že to ví taky.

Mrkne.

„Chceš vědět, co bych ti teď rád udělal?“ ptá se a já polknu, když ho sleduju, jak pumpuje rychleji. Pomalu přikývnu, kousnu se do spodního rtu, abych se zdržela komentáře.

Nakrčí obočí a všimne si mého zaváhání. Zpracovává se tvrději a druhou rukou chytne koule. Sladký Ježíšku. Zůstaň silná, Court. Jestli se vzdám, nikdy mě nenechá slyšet konec.

Směje se, když vidí, že jsem překřížila nohy.

„Vzal bych si tě zezadu, ale místo, abych do tebe bušil v posteli, vyšukal bych tě u zdi, o kterou by ses opírala. Roztáhnul bych ti nohy a zabořil se do tebe tak zasraně hluboko, že by ze zdi začaly padat obrázky. Přitáhl bych si tě blíž a obalil kolem tebe ruku, takže bych si mohl hrát s tím citlivým nateklým klitorisem. Ošukal bych tvou kundičku tak dobře, že bys nebyla schopná samu sebe kontrolovat, když by ses tvrdě udělala na mém péru. Napjala by ses a vykřikla mé jméno, když bych proti sobě třel tvou prdelku, prosila bys o víc a prožívala svůj orgasmus tak dlouho, jak by to jen šlo. Právě když bys myslela, že je konec, otočil bych tě, klekl si mezi tvoje nohy a slízal tvůj orgasmus. Dal bych si tvé nohy kolem krku, ty bys balancovala u stěny a já bych zhltnul každý kousek tvé dokonalé sladké kundičky. Udělala by ses mi na jazyku a chutnala bys tak zasraně dobře, že bych se vrátil podruhé a potřetí.“

Konečně přestane, dává mému srdci šanci, se sebrat. Dobrý bože, tenhle muž. Věděl, že jeho slova budou stačit, aby mě rozrajcoval, ale myslím, že zároveň pracuje na sobě. Hlava mu padne dozadu, když zpomalí své hlazení a myslím, že se snažím sám sebe zklidnit. Sledovat ho a slyšet tato slova, nemůžu se déle udržet. Seru na to.

Dám mu ruku na jeho délku, odstrčím ho od jeho práce. On otevře oči a založí si ruce za hlavu, vypadá namyšleně jako peklo. Bastard. Na rtech mu hraje samolibý úsměv, a já ani nemůžu být naštvaná nad způsobem, jakým mě naprosto přehrál, protože je tak zasraně dobrý ve čtení lidí.

„Fajn, řeknu ti to,“ vzdám se, potřebuju ulevit bolest mezi nohama.

S vítězným úsměvem se otočí a podívá na mě. Dá mi ruku zezadu na krk a postrčí blíž k němu, dokud se naše ústa nestřetnou. Žhavým vášnivým polibkem se dostane na mě. Líbá mě na krk a mezi prsa, speciální pozornost věnuje každé bradavce, než se vydá dolů a zakrouží mi jazykem po klitorisu.

„Takže, je to více než deset?“ ptá se, střetneme se očima.

Zalapám po dechu. „Ne! Ó můj Bože. Nejsem monstrum,“ řeknu se smíchem.

„No, potřeboval jsem přibližné číslo, se kterým začít, takže jsem nemyslel moc vysoko ani moc nízko,“ vysvětlí, ale už jsem ztracená ve způsobu, jakým cítím jeho tělo na svém.

„Je to pět, okay?“ skoro zakřičím. „Udělala jsem se pětkrát v řadě. Prostě jsem sledovala porno, které jsem našla na nějakém placeném kanále a jakmile jsem se rozhřála, prostě jsem pokračovala.“

„Kurva, to je žhavé,“ řekne, zatímco si hraje jazykem s mým klitorisem.

„Ne tak docela,“ řeknu, zvednu boky, aby byly v úhlu, kde přesně potřebuju jeho ústa. „Skončila jsem s nataženým lýtkovým svalem a celý týden to bolelo jako kráva.“

Začne se smát a hodí hlavou dozadu, aby se uklidnil. Zaskřípu zuby, dávám mu najevo, že neschvaluju, že se mi směje. „To je ta nejlepší věc, jakou jsem kdy slyšel.“

Snažím se s tím bojovat, ale nakonec se směju s ním. „Ty hade.“

„Zlato…“ řekne jemně. „Já si myslím, že je to roztomilé, chápeš? Dáš si orgasmy, které vedou k sexuálnímu zranění.“

„Jo, to je rozkošné,“ řeknu bez emocí, nepobavená ani v nejmenším.

„Já myslím, že ano. Je to historka, kterou jednoho dne řekneš vnoučatům.“ Hodí po mně vědoucím úsměvem a mrkne.

„Jsi hrozný, Drew Fishere! Naše vnoučata tenhle příběh nikdy neuslyší, rozumíš?“

Znovu se vyšplhá zpátky po mém těle a vtiskne mi polibek na rty. „No, uvidíme. Ale možná budou chtít vědět, jaké to je potkat jednou svou spřízněnou duši.“

„Věříš na spřízněné duše?“ nakrčím ohromeně obočí.

„Ne.“

Zmateně zúžím oči.

„Ale to neznamená, že ony nebudou,“ vysvětlí. „Nevěřím na spřízněné duše, ale kdyby ano, není pochyb, že v mé mysli bys byla tou mojí.“

Jsem tak přeplněná emocemi, že ani nevím, jak odpovědět. Vezmu jeho tvář do dlaní, přiblížím si ho a všechno vyjádřím jedním hlubokým polibkem. Miluju tohoto muže tak zatraceně moc.

„A ty bys byl má,“ řeknu mu. „Ujistila bych se, že řeknu našim vnoučatům, že ti to jen trvalo déle na to přijít.“ Zakřením se.

On se směje. „Mám pocit, že mi tohle nikdy nehodláš zapomenout.“

„Nikdy.“

Vztyčí se nade mnou a líbá mě podél čelisti a krku, pokušení je skoro neodolatelné. Chci na sobě stále jeho ruce a pusu, někdy jsou mé city k němu zdrcující a nevím, co jiného dělat, ale směju se na něj a děkuju Bohu, že nás svedl dohromady.

Právě tak rychle, jak začaly jeho sladké polibky, náhle skončí, když nás rozdělí a jde k nočnímu stolku pro jeho náhradní pouta. Drží je hrdě nahoře na jednom prstu.

„Teď… čas otřást nějakou zdí a překonat nějaké rekordy.“