BL - 9. kapitola 1/2

Překlad: Renča

Nevím, jestli dokážu slovy vysvětlit, co se stalo před pár hodinami, ale pokusím se …

Už napoprvé co jsem spatřil Alexiu, to tam bylo. Byl jsem její. Ona byla má, jediná. Ta jediná, která snad nemůže být opravdová. Ta jediná, ta, kterou najdete v romantických knížkách a dívčích hollywoodských filmech. Vím, že se budete smát tomu klišé, ale já věděl, že jsme si souzeni – předurčeni osudem. Nebo jsme prostě nevyhnutelní jeden druhému. Jako milovníci hvězd, které běží k nekonečnu.

Ale problém je: já tohle všechno věděl, ale Alexia ne. Ona nikdy neporozuměla tomu, že jsme si předurčeni a já nikam nejdu. Nikdy nepochopila, že může utíkat, ale jednoho dne ji chytím. Dnešek byl tím dnem.

Nevěděl jsem to, dokud nevstoupila do sprchy, nebyl to můj tajný plán nebo příprava. Podíval jsem se ji do očí a něco … se stalo. Jako by Bůh, nebo něco nadpřirozeného, vstoupilo do mé hlavy a řeklo mi, že teď je ten čas převzít kontrolu, čas zastavit utíkání, čas být chlap – její chlap. Možná to způsobila Jules a ta její „nasaď si koule“ řeč. Nebo to, jak mi řekla, pokud někdo má nárok na Lexi, jsem to já. Možná to byla Lizbet a ta její šifrovaná řeč a její zasahování do všeho, co se děje. Nejspíš to byla kombinace všeho, naše minulost se střetla a pak to bouchlo – náš společný velký třesk.

Můj plán: tuhle šíleně chytrou, krásnou a silnou ženu si podmanit. Donutit ji vpustit mě k sobě, dát mi vše ze sebe. Jo, chtěl jsem tuhle ženu, která v sobě neměla ani kousek submisivity

Potřeboval jsem, aby upadla tak, aby viděla, že ji vždy chytnu. Chtěl jsem, aby věděla, že tu vždy budu a ona nikdy nebude sama.

Když jsem ji pohlédl do očí, vyvstanul mi na mysl tento plán. Šlo o risk, hazardování. Bud jsem mohl uspět anebo bychom my, jako pár, nepřežili. Potřeboval jsem potlačit svůj strach, pochybnosti a prostě nasadit si koule a nechat to plynout.

Jak: mohl jsem všeho dosáhnout pouze jedním způsobem, musela mě poslouchat, vnímat mě a cítit mě. A to přes jednu jedinou věc, která mezi námi netvoří hranice a vždy nás spojí sílou, které nemůžeme rozumět nebo ji kontrolovat. Šukal jsem ji až do úplného podřízení. Šukal jsem ji, až do místa, kde není možnost útěku, vyhnutí pouze podřízení.

Čin: vzal jsem si ji s rozhodností, drsně, až mě to děsí. Žádal jsem ji, aby se mi podvolila, podřídila se mi. Nenechala by to jen tak, nenechala by mě do ni nahlédnout, nenechala by mě vidět ji. Odmítla mi věřit, nechtěla vidět tu nepodmíněnou lásku, která prostupovala z mých očích a kterou pumpovalo mé srdce. Bojovala se mnou a mě praskly nervy. Přinutil jsem ji pokleknout na kachličky od sprchy. Opřel jsem se o ni, zatížil ji svou váhou, nabodával ji na svého ptáka a mé prsty. Šukal jsem ji, jako bych zuřil, jako zasraný králík. Křičela. Věděl jsem, že ji ubližuji, že ji trestám. Ale měli jsme čáru a pohybovali se na hranici lásky, chtíče a sexu. Až jsme se ale dopracovali k temnotě, vzdálenosti a tajemství. Až na místo, které je v každém z nás, ale snažíme se to popřít. Zakázané místo, kde hranice a morálka jsou rozmazané.

Slyšel jsem a cítil sám sebe křičet jako divoké zvíře. Zvedl jsem hlavu, opřel se a nechal jsem vodu, aby mě pohltila. Potřebovalo to hodně vody, aby to ze mě umylo nemravnost. Tenhle muž dosáhl limitu, posunul se z okraje. Chtěl jsem ukončit to trestání podřízením a žebráním, aby mi odpustila… než … to nechá být.

Cítil jsem, jak se chvěla a lámala na části přímo pode mnou. Ona prosila, podváděla a plakala současně. Držel jsem její třesoucí se tělo, zavřel jsem oči a snažil se k ni dostat. Křičel jsem její jméno pořád a pořád, jak jsem ji plnil. Měl jsem primitivní potřebu křičet a bít se do hrudi. Byl jsem muž, řídil jsem to, dobýval jsem svou družku. Ale touha se pohnula a utekla s mrknutím oka. Tenhle hrdý muž byl pokořen. Pokořen ženou, která byla zničena a zahanbena, ženou, která vždy bude jeho všechno.

Vrhám za tuto ženu slzy. Víte … velké, škaredá, tlusté, holčičí slzy. Nestaral jsem se, nebo nestarám. Byl jsem kundička. No a co kurva. Byl to muž a žena, Alexia a Jaxson, a to všechno se stalo jedním.

Držel jsem ji v náručí, jak voda dopadala na má ramena. Držel jsem ji, dokud nedošla teplá voda a já jsem nemohl toho snést víc. Usušil jsem ji, odnesl do postele a obtočil své tělo kolem jejího, když to konečně dostala ze sebe. Takže teď už víte o mém raním prohřešku. Nechal jsem ji prosit, vzdát se, přinutil jsem ji nechat to jít. Ted, jsem čekal na pád.