BL - 6. kapitola 2/2

Překlad: Renča

O deset minut později jsme parkovali. Vylezl jsem a popadl tašku. Byl jsem víc než připravený vidět, jak věci pokračují, jak to ovlivňuje naše životy. Začal jsem zírat na restauraci.

„Hej, jdeme tady,“ Nick na mě zamává a ukáže k molu.

„O co jde?“

„Uvidíš.“

Následuji ho a zastavíme se před nádhernou tři patrovou jachtou.

„To je ono,“ řekne a vstoupí na palubu.

„Hezká jachta.

„Jsem rád, že se ti líbí.“ Mávne na záď.

„To mě poser … Babe (Zlatíčko)?“

„Svatební dar, od Lizbeth.“

„Na svatbu, která se možná nikdy neuskuteční.“

„Možná, pokud tě Lex kopne do zadku, tak se nad tebou Lizbeth slituje a nechá ti ji?

„Jo myslíš?“

„Ne. To bude pa,pa, Babe.“

„To ti teda zkurveně trvalo se sem dostat, demente.“ Vyjde Jules z kabiny. Má jednu ruku na boku, v druhé drží nějakou chodící-mluvící věc. Má jeden z nejvýkonnějších dalekohledu kolem krku a na jejím panenkovském obličeji má nasraný výraz. Některé věci se prostě nezmění.

„Přišel jsem tak rychle, jak jsem mohl.“

Udělám si rychlou prohlídku kolem 200 stopové (přes 60 metrů) lodi. „Ta loď je neskutečně nádherná.“

„Já vím, jasné?“. Odpoví Nicky s domýšlivým úsměvem.

„Vždycky jsem chtěl loď.“

„Ještě nepočítej svá kuřátka, čuráčku. Žádná Alexia. Žádná svatba. Žádná loď.“

Nicky se zamračí. „Na to už jsme přišli.“

Muži můžou snít.

„Takže, jaký máš plán, čuráku.?“

Předestřu Jules co Lizbet řekla a odtajním mou novou strategii, nechat věci běžet.

„Zbláznil jsi se kurva?“

„Ne … potřebuje ve mně věřit, v nás.“

„Alexia Grant nevěří nikomu.“

To má pravdu, S těmito blbostmi už ne, nikdy víc. To je to, co si myslím, že mi chtěla Lizbeth sdělit. Tedy v její divném šifrování. Jestli tohle já a Lex zvládneme, znamená to, že mě k sobě pustila, že mi plně věří, nechá mě, abych ji pomohl.

„Potřebuji to nechat jen tak plynout.“

„Jsi idiot.“

To je možná pravda. „Vyplň mě.“

„Okej, pane Stupidní idiote. Hodný doktůrek bude ten, který tím získá. Ona je už v tom.“

Polknu a zvedne se mi žaludek.

Nick zavrtí hlavou. „Nemuč ho, Jules. Podívej se na něj. Vypadá jako že bude zvracet.“

„Sedni si,“ řekne a odkáže mě na židli.

Sednu si a ona mi podá jeden dalekohled.

Nick se přidá a popadne svůj vlastní.

„Máme perfektní pozorovací místo,“ řekne Jules.

„Pozorovací místo. Myslím, že se ses do toho hodně vžila.“

Bouchne mě do hlavy. „Chceš mou pomoc nebo ne?“

„Au. Jo a děkuji, že to děláš.“

„Řekl ti Nick o sání mého čuráka?“

„Ano. A omlouvám se, že tě Lex vyrazila.“

„Když bude vědět pravdu, políbíme se a uděláme si make-up.“

Nick se usměje.

Taky ho praští. „Jen v tvých snech, Nicky.“

„Okej, vyplň mě.“

„Dělali jsme, co jsme mohli, abychom je udrželi od sebe nebo je nenechali o samotě.“ Řekne mi Nicky.

„A že to nebylo jednoduché. Kardiochirurg má velmi šikovné ruce, vždyť víš.“

„Díky Jules, to mi tak strašně moc zvedlo náladu.“

„Jen říkám.“

Podívám se skrz dalekohled. „Řekni mi kam se podívat.“

„Na jedenácté.“

Otočím se na jedenáct. Když zahlédnu Lex poskočí mi srdce a pak ještě jednou. Ne jen že je opálená, krásná a odpočatá, ale ještě vypadá … šťastně. Kurva.

Podívám se, jak dobrák doktor něco řekne a ona se zasměje. Snažím se si vzpomenout, kdy naposledy se takhle smála, ale nemůžu, je to už hrozně dávno.

Řekne něco dalšího, ona zavrtí na něj hlavou v hraném nesouhlasu. On se taky zasměje a položí přes ni ruce. To jednoduché gesto mi vaří krev.

„Přeji si, abychom mohli slyšet, co si říkají.“

Jules odloží dalekohled a vytáhne chodící-mluvící věc, zapne ji a přetočí na mě oči. „Co si o mě myslíš? Že jsem amatér?“

Nick odloží dalekohled. „Jsme amatéři.“

„Cokoliv.“

Jules zvýší hlasitost a za chvíli můžu slyšet Lexin smích. Odložil jsem dalekohled a podíval se se zájmem na chodící-mluvící věc. „Kde jsi to vzala?“

„Ode mne.“

Vyskočil jsem při zaslechnutí Leeova hlasu. Vyskočí na palubu a odtáhne si židli přímo vedle té mé.

„Nechal jsem tyhle dva ….“ Ukáže na Jules a Nicka, „ aby mě zatáhli do tohohle … sledování. Jestli na tohle Lex přijde, vyhodí mě, v tom nejlepším případě.“

„To máš pravdu, můj příteli. Je jedna věc je pozorovat, ale odposlouchávat …“

„Můžu to vypnout,“ řekne Jules.

Popadnu ji za ruku. „Nedělej si starosti.“

„Jak jsi …?“

„Vložila jsem tam štěnici,“ řekne Jules a pořád sleduje celou akci.

Podívám se na Nicka a Lee. Všichni jsme přetočili oči.

„Vložila jsem to do jejich slunečních brýlí.“

„Stejně dlouho jak si je nechá na sobě, je budeme schopni slyšet,“ dodá Lee.

„Díky za tu trochu infa.“

„Sorry, chlape. Jen říkám.

„Přeji si, aby každý pouze jen říkal.“

Dalším Lexiním smíchem jsem dostal další facku.

„ŠŠŠ, nemůžu slyšet, co říká,“ utne nás Jules.

Pokračujeme v odposlouchávání.

„Mohl bych se na tebe dívat celou noc, pořád.“ Řekne Calvin.

„Navíc, když ti to způsobuje velké stání, doktore Lucaso.“

„To máš pravdu, přítelkyně,“ dodala Jules.

Nick se rozzlobil: „ Manžel – na tvé pravé straně.“

„Jen poznamenávám – manželi.“

„Já klidně můžu žít bez takové připomínky – manželko.“

„Huš, neslyším je.“

„Je hezké, že jsme konečně sami,“ řekne Calvin. „Jules a Nick jsou milý, ale …“

„Přirostli k nám jako dva hemeroidy,“ dokončí za něj Lex.

Zahihňá se. „No, nechtěl jsem to říct tímhle způsobem, ale … ano. Opravdu jsi ji řekla, aby vypadla?“

„No, ne přímo těmito slovy, ale ano. Jules mě přiváděla k šílenství a já už to nemohla vydržet. Chápu, že s námi Nick nesouhlasí, protože je nejlepší přítel Jaxsona. Ale nechápu Jules. Vím, že se s Jaxsonem sblížila, ale právě ona mě nejvíce podporovala, když jsem se musela rozhodnout. Vždy mi říkala ať věci nechám tak a trochu žiju, nechat být staré věci a začít nové. Nevím co se s ní děje.“

Jules popotáhla, spustila dalekohled a podívala se na mě. „Čurák se právě zvětšil. A tvůj čas sání … ten se o hodně prodloužil.“

Přikývl jsem.

Calvin upil vína. „Kolikrát už jsme tyto písničky slyšeli?“

„Bože, nevím. Kdybych to nevěděla líp, tak bych přísahala …“

„Co?“

Lex zatřepe hlavou. „Nic.“ Podívá se na hodinky. „Jsme tu už dvě hodiny a čtyřicet dva minut a stále čekáme na hlavní chod. Nechci našeho číšníka dostat do problémů, nebo aby ho vyhodili, ale tohle už je přehnané.“

„Zapomněla na sekundy a vteřiny,“ zamumlá Lee.

Zasmějeme se.

„Souhlasím,“ řekne Calvin. „Když nám přinesl víno, požádal jsem ho o učet.“

„Nemůžou odejít.“ Odložím dalekohled a podívám se na Leea.

Kývne. „Mám to.“ Dotkne se ucha. „Kevine, najdi našeho číšníka. Nech ho donést hlavní chod.“

Zvednu dalekohled a najdu Kevina o tři stoly dál. Dotkne se ucha. „ Napodobím tě, varle.“

Jules se zahihňá.

„Máš padáka,“ řekne mu Lee.

„Varle?“ zeptám se.

„Dlouhý příběh, chlape.“

Přikývnu a přemýšlím, že je to nejspíš nějaká gay věc a já to radši ani nechci vědět. Znovu se zaměřím na restauraci. Kevin se postaví a rozhlédne. Když spatří obsluhu, ten na něj kývne a setkají se uprostřed. Tak minutu spolu mluví, než si to číšník vyrazí do kuchyně.

O minutu později vyjde s hlavním chodem. Profesionálně se omluví, přidá pár slz.

„Chlape, výkon hodný Oskara,“ okomentuji to.

„Moji špiclové říkali, že je ten praví na tuhle operaci,“ říká Jules.

Nick se zasměje. „Dej číšníkovi tři litry a on si i své koule olíže.“

„Cokoliv.“

„Měli jsme si objednat dezert. Když si objednáme, až po dojedení bude mu to trvat další hodinu, než to přinese.“ Řekne Lex.

„Nemusíš se o dezert starat. Ten jsem zajistil,“ řekne Calvin a mrkne.

V ústech jsem zacítil zvratky.

Lex pozvedla své perfektní obočí a já si všiml, že se její postoj mění.

„Alexia.“ Calvin ji vezme za ruku a měkce ji zmačkne. „Nemusíš si dělat starosti. Není to jako bychom se navzájem neznali, v tomhle ohledu.“

„Kurva,“ nadechl jsem se.

Nervózně se na něj usměje. „Já vím, jen …“

„Chápu. Není to až tak jiné od toho jak jsme byli spolu naposledy. Oba jsme nejistí, nervózní, prakticky znovuzrození panici.“

Zasměje se.

„Je to tři roky co má žena … odešla a mé srdce bylo pořád s ní. A ty … no, oba dva jsme se milovali, šukali někoho jiného, ale po nějakém čase, jsme se propojili, milovali jeden druhého.“

Jules vypustila zvuk, něco mezi vzlyknutím a sténáním.

Lee popotáhl. „Chlape, to bylo …“

„Hluboce smutné, a taky zasraně romantický,“ dodá Nick.

„Hej, chlape. Někdo kdo je zoufalý a zamilovaný stojí přímo tady.“

„Jen říkám.“

Chci mu několikrát po sobě vrazit, ale opustím od toho.

Oni jedí a trochu si povídají. Užívají si ten sladký čas. Chci, aby tato večeře skončila, aby vše bylo u konce.

Jejich konverzace smiřuje od každodenní k intimní a pak zas znovu. Slyšel jsem popotahování a vzdychání špionážních kolegů. Můj žaludek a srdce ztěžklo a smrsklo se, než přesídlilo s každým novým slovem.

Alexia honila své jídlo po talíři. Viděl jsem ji tohle několikrát dělat, kdy to znamená, že přemýšlí nebo je nervózní.

Calvin si toho všimne. „Nemáš hlad?“

Vzhlédne od svého talíře. „Ani ne. Padala jsem hlady a pak jsme na tom museli čekat věčnost. Myslím, že jsem plná toho vína.“

Podívá se na ni pohledem plným zájmu a … lásky. Kurva. Mé srdce dostane křeč, pak přeskočí a pak pár úderů, které jsou pro mě jako cihla do hlavy. Věděl jsem, že se o ni stará, ale odmítal jsem věřit nebo vidět kam až ta jeho starost sahá. Vždycky jsem nesnášel toho chlapa, kdo by ne? Je to zkurvenej kardiochirurg, s mnoha pohyby a talentem, který má v jediném malíčku. To já to mám ve všech deseti prstech na ruce a na noze.

Nesnáším, že to musím přiznat, ale chápu, co na něm vidí. Netušil jsem, že ztratil ženu a mé srdce … soucítil jsem s ním. Jasně, pořád jsem toho chlapa nesnášel ale … krucinál. Kdybych ztratil Lex během té nehody, já … nikdy bych se z toho nedostal.

Nick položil ruku na mé rameno. „Nedívá se na něj tak, jak se dívá na tebe.“

Přikývnu, očekávám, že tomu uvěřím, ale pořád ve mně narůstají pochybnosti.

Lex odložila vidličku. „Omluvíš mě na minutku?“

Přikývne. „Samozřejmě, tak dlouho, jak potřebuješ.“

Vstane, odsune ji židli, vždy perfektní džentlmen. Zamává na Kevina, on vstane a následuje ji dozadu restaurace pryč z našeho dohledu.

Slyšíme otevírání dveří a kroky. Předpokládám, že Kevin kontroluje toalety.

„Nebudu tu dlouho,“ řekne mu Lex.

„Zamkni dveře. Budu hned tady.“

Zhluboka se nadechnu a snažím se zklidnit hlavu. Lex měla pravdu o tom, jak moc se ji změnil život jen kvůli mně. Nikdy by nemusela být doprovázená na záchod, kdyby nebylo mě, nikdo by ji nekontroloval zatím, co čůrá. Ačkoliv byla Grantová, snažila se od sebe odtrhnout zájem, chránit si své soukromí a její rodinu, jako nervózní fena. A poslední roky jsem neudělal nic, jen tu snahu podkopával.

Otevřou se dveře.

Zavřou.

Zazní zámek.

Úder.

Uder, slyším ještě několikrát. Mlátí svou hlavou o dveře toalety.

„Kurva.“¨

Úder.

„Kurva.

Úder.

„Kurva.“

Úder.

„Co to kurva dělám?“ zeptá se sama sebe.

Cvaknutí.

Něco se roztrhalo.

Něco zasviští.

Velké zasténaní.

„Dobře, Alexia. Nenech tyto hovna tě přemoct. Ano ty. Tohle můžeš zvládnout. Jsi zkurven Grantová, do prdele.“

Přesně jsem věděl, co dělá. Sleduje své reflexe, povzbuzuje sama sebe. Tohle je její Grantovská „tohle můžeš zvládnout“ povzbuzující řeč.

Jules, sklonila dalekohled, otočila se a podívala na mě. „Jestli tě vezme zpátky. Doporučuji ti, abys to nikdy a myslím tím už vážně nikdy neposral. Jestli to uděláš, čuráčku, ohnu se a rozezním tvé mimořádně úspěšné kuličky, ale naposled.“.“

Její hlas mě zamrazil, v ochranném režimu pozvednu ruku a zakryju své koule.

„Podívej se na sebe. Co je s tebou kurva špatně. Nenávidím tě Jaxsone Chasei Zkurvený Ryane! Nenávidím tvůj stupidní, domýšlivý úsměv a tvého tlustého domýšlivého … čuráka.“ Zamrmlá.

Úder.

„Nenávidím tvou tetovanou perfektní kůži, a ten zkurveně neuvěřitelně vypracovaný zadek.“

Trhnutí.

Párání.

Prásknutí

„Nenávidím tvé břišáky, tvé dolíčky, tvou přemýšlejíce-milující bradu.“

Prásknutí.

Jules využije další příležitosti vše mi připomenout a upevní svou hrozbu. Aby to vypadalo dramatičtěji, gestikuluje nožem kolem krku. A poukazuje na to, jak ráda by si řízla.

„Co to kurva, Jaxi! Co sis kurva mysle? Co jsi to kurva udělal?

Prásknutí.

Rána.

„Jsi debil. Ona je pošahaná, vraždící, vymrdávající, manipulativní mrcha. Jak vůbec můžeš vydržet s ní v jedné myslností po tom co …“

Trhnutí

Prásknutí.

Všichni tři mí špionážní spolupachatelé odložili dalekohledy a podívali se na mě, než se vrátili na své pozice. Chtěl jsem okomentovat, jak hloupě vypadali, připomenout, že teď nemůžeme nic vidět. Ale má pusa je rozumnější a zůstala zavřena, jelikož ji bylo jasný, že všichni čekají s nožem na máslo, aby si pohráli s mými kuličkami.

„A ta hudba. PANE Bože. Rozřežu na cucky každé album Pear Jam až se dostanu domů. Nenávidím tě Eddie Vedder.

Trhnutí.

Prásknutí.

Rána.

Zaklepání.

„Slečno Grantová, je všechno v pořádku?“

„Ano. Jsem v pohodě. Za chvilku budu.“

Povzdechnutí.

„Dobře, Alexia. Můžeš to udělat. Jsi atraktivní … snad i trochu hezká, inteligentní žena. Ne, to škrkni. Jsi zkurveně dech beroucí.“

Jules se tomu zasměje.

„A Calvin je sexy. Vážně sexy. A je to dobrý chlap. Miluje tě. Nikdy ti neublíží. A ty si zasloužíš, aby tě někdo miloval. Ano ty … Alisa Alexia Lizbet Maria Zkurvená Grantová. Ty tohle nepošleš k ledu … znovu. Nenecháš nikoho, aby tě využíval a nutil tě cítit se … cítit se …“

Slyším frustrovaný výdech a nejsem si jistý, jestli nepřišel ode mne.

„Donutil tě cítit se … nechtěně. Nutil tě cítit se jako rohožka. Jednorázovka. Ještě míň. Zahanbeně. Špinavě. Šíleně.“

Další frustrovaný povzdech. A tentokrát, jo, přišlo to ode mne. Tentokrát slyším záchvat vzlyku a podívám se na Jules, jak se její tvář zalila slzami.

Lee mi dá postranní pohled, když není schopný se mi podívat do očí.

Nick si odkašle, když vidím, že se taky třepe.

Natáhnu se po sluchátku, ale Jules mě zastaví.

„To si nemyslím. Tohle všechno jsi začal ty … teď se vzmuž a dokonči to.“

Přikývnu. Má kurva pravdu. Je to potřeba. Chlape. Kurva. Vzmuž se.

Uslyším zaklepání. „Slečno Grantová, jste si jistá, že jste v pořádku?“

Hluboký nádech.

Šourání.

„Ano. Jsem. Už jdu.“

Klapnutí.

Otevírání dveří.

Kroky.

Karibská hudba.

Čtyři dalekohledy se otočí na jedenáctou.

Jak se Lex blíží ke stolu, Calvin vstane.

Ona se na něj stydlivě usměje.

„Jsi v pořádku?“ zeptá se ji.

Přikývne. „Jsem.“

„Šel jsem za manažerem a zaplatil učet. Předpokládal jsem, že už dezert nechceš.“

Znovu přikývne. „Omlouvám se, trvalo mi to.“

„Prosím neomlouvej se.“

Ona se usměje a zvedne kabelku. Zkurvenou přespávácí tašku.

„Jsi připravena?“ zeptá se ji.

Ona natáhne ruku.

On se usměje a chytne ji za ni.

Odchází, ruku v ruce.

Odložím můj dalekohled. Vím, jak tohle skončí …jen nemůžu.

Nick položí ruku na mé rameno. „Je mi to líto chlape. „

„Takhle to nemůže skončit, čuráčku. Jdi ji získat,“ řekne Jules.

„Nemůžu. Chtěl bych, Bože, jak moc bych chtěl. Ale …“

„Jsi zkurvený idiot.“

„Možná. Pravděpodobně.“

„Nemůžeš tohle jen tak nechat. Calvin je dobrý chlap a je sexy, vážně sexy.“

Nick si odkašle.

„Seber se, manželi.“

„To je ten důvod proč to musím nechat být. Zkurveně nenávidím toho chlapa, ale on je dobrák, možná je lepší než já.“

Jules mě praští do hlavy. „Co je s tebou krucinál špatně? Jsi Jaxson Chase Zkurvený Ryan. Najdi své koule a nasaď si je. Vím, že to pro vás nebylo lehké, bylo to zkusveně těžké. Neumím si představit … no, neumím si představit mít jedno dítě, ale ztratit druhé. To musí být opravdu šílené. Ale ty jsi dospěl, Jaxsone. A já tě konečně mám ráda. Ale miluji Alexiu jako sestru, možná i víc. Je šíleně chytrá, neuvěřitelně štědrá a neskutečně úchvatná. Ale ty jsi to s ní posral. Nikdy jsem nebyla schopna ji přesvědčit, aby se mi otevřela. Nikdy mě nepustila k sobě. Ani Marco nebyl schopný překročit tu její bránu.  Všichni velmi dobře víme, že Lex je velmi dobrá ve skrývání pocitů a bolesti. Tak velmi dobrá, zdá se pak …“ odmlčí se. „Nevím … někým jiným. Vím, že něco postrádá, něco ji zničilo a nevratně poškodilo srdce a duši. Cokoliv to je, nutí ji to, aby se cítila tak, že si nezaslouží pravou lásku, životní lásku. Nutí ji to cítit se nechtěně, ačkoliv to tak není. Nutí ji to cítit se ošklivě, i když to tak není.“

„Jules … opravdu není potřeba, abys mi to říkala. Vše tohle vím … Zkoušel jsem se to napravit … napravit ji.“

„Jaxsone, nemůžeš ji spravit, nikdo z nás nemůže. Vše co můžeš udělat je chytnout ji. Pokusit se ji pomoct najít cestu. Najít místo, kde se může začít léčit. Vážně se o ni bojím. Ztráta Broskvičky ji vnesla do očí temnotu.“ Znovu se odmlčí a utře si slzy stékající po tváři. Odvrátí pohled. Uklidňuje sama sebe, než může pokračovat. „Ten stejný pohled jsem v nich viděla, když jsme se poprvé setkali v Londýně. Jenom týdny, možná dny než skočila z mostu. Udělala pro mě toho tolik, pro nás. Nemůžeme dovolit, aby se to stalo znovu.“

„Jules, snažil jsem se. A teď se vším co se stalo, nebo co si ona myslí, že se stalo … Možná, Calvin ji může pomoct. Dostat ji na to místo.“

„Viděla jsem ji s Calvinem. Viděla jsem ji s hodně muži. Bože, úspěšný, nádherní, bohatí, talentovaní, sexy muži. Řekla jsem sexy?“

„Chceš tím něco říct?“

„Ano, chci. Jen říkám, že nikdy nikoho z nich nechtěla. Nikdy se pro ně nehroutila, nesmutnila za nimi, nikdy o nich zaníceně nemluvila. Netoužila po nich. Měl jsi ji vidět, když čekala kluky. Jednu minutu tě milovala, další tě nenáviděla, další nás nutila, abychom ji o tobě vše řekli, pak nás byla schopna upálit jen za to, že jsme vyslovili tvé jméno.“

„Byla pitomě vyšinutá“ dodá Nick.

Praští ho do hlavy. „Nepomáháš.“

„Omlouvám se,“ řekne a tře si to místo.

„Hlavní je, Jaxsone, že ona tě miluje. Ty jsi ten pravý. Ten chlap. Nedívá se na Calvina, tak jak se dívá na tebe. Dřív než tohle všechno s Miou začalo, byla šťastná, poprvé v jejím životě. Ty jsi ji změnil, Jaxsone, a k lepšímu. Právě teď, je tvůj život na prd. Ale život není pořád stejný, pořád se mění, i když pozvolna. A zas bude dobře, líp než dobře. Bude to kurva úžasný.“

Prostoupí mě naděje, a zaplní můj žaludek a srdce. Mé ruce se kolem ní obalily a stiskl jsem ji. „Miluju tě Jules. Já tě zkurveně miluju.“

„Dobře, dobře.“ Odtáhne se. „Splaskneš mi mé holky.“

„Nikdo nesplaskne mé holky,“ řekne Nick a vtáhne svou holku a její holky k sobě do náruče.

„Sorry, chlape.“

„V pořádku, jsme v pohodě? Dostali jsme zpět naše koule?“ zeptá se Jules.

Přikývnu.

„Dobře, chlape. Jdeme na to, protože ti řeknu, že žena, kterou miluješ, může mít kohokoliv a tím myslím opravdu kohokoliv. Ale vybrala si tebe. Nezapomeň na to. Nebo na tvé koule.“

Zasalutuji. „Ano, pane. Myslím ano madam.“

Lee se dotkne svého sluchátka. „Mám to.“ Podívá se na nás. „Vezměte na vědomí. Musíme se schovat.“

Všichni se otočíme a uvidíme Lex a Calvina, následování Kevinem, jak se prochází po molu.

„Kurva“ zakřičí Jules.

Rozhledném se a snažíme něco vymyslet.

„Všichni se zastavte,“ upozorní nás Lee.

Zamrzneme.

„Jestli nechceme, aby nás viděli, máme jen dvě možnosti. První, můžeme se skrčit a doufat a přát si, že si nás nevšimnou. Druhá, může skočit přes loď.“

Zvedl jsem ruku. „Volím přes loď.“

„Polož svou čurakovskou ruku dolů. Není tu žádná možnost,“ ohlídne se přes zábradlí, „že do toho skočím“ řekne Jules.

„Chceš, aby nás našla? Bude vědět, o co tu jde.“ dodá Nick.

„Žádná zkurvená možnost. Tím myslím, žádná možnost. Neskočím do té vody.“ Znovu se podívá do vody. „Ne v mých Louis. (boty Louis Vuitton).“ Podívá se na své sandály.

„Pak si je sundej.“ poradí ji Nick.

„A nechat je tu?“ zadrží dech. „Ztratil jsi svůj zkurvenej mozek?“

„Ženo,“ řekne Nick. Pak bez upozornění ji vezme a hodí pře palubu.

Vypluje na povrch, kde jsou vidět její blond mokré vlasy, když se je snaží urovnat. „Nemůžu …“ zalapá po dechu a odhrne si vlasy. „nemůžu uvěřit, že jsi to udělal.“

„No, udělal.“ Zacpe si nos a skočí. Vynoří se vedle ni.

„Myslíte, že je to bezpečné?“ slyším Kevina zakřičet, jak nás chce varovat.

„Kurva.“ Skočím. Lee mě následuje.

Já a Lee se vynoříme, a pak plaveme k levoboku Babe.

To je místo, kde najdeme promočenou, zuřivou Jules a jejího kořenícího se manžela.

„Vymaž si ten úsměv z obličeje, než to udělám já,“ řekne mu, cení zuby a máchá rukama.

On se zasměje. „To se nestane.“

Dostane se k němu psím způsobem plavby. Pak s umění Kung-Fu mistra, mu dá hlavičku a trefí ho doprostřed nosu.

Chytne si jeho krvácející, nejspíš zlomený nos. „Já … já nemůžu uvěřit, že jsi to udělala,“ brečí.

„Wau, opravdu to funguje. Udělala jsem to,“ řekne v nevíře.

„Myslím, že jsi mi kurva zlomila nos.“

„Ach chudáčku,“ odvětí s hrou empatií. „Je mi to tak líto Nicky.“

Lee si vyndá jeho mokrý šátek z kapsy a hodí to Nickovi. „Tady chlape. Nejlepší bude to zastavit, než nám přivoláš kámoše.“

„Co tím myslíš?“ zeptá se Jules s očima otevřenýma do kořán.

„Žraloci.“ odvětí ji.

Polkne. „ Jako ten Jaws druh žraloka?“

Přikývne.

Zavře své zelené oči, plave daleko od svého krvácejícího manžela a narazí do mého ramena. Nick a Lee si za jejími zády plácnou.

„Jsi si tím jistá?“ zeptá se Calvin.

„Řekla třikrát třicet devět,“ odpoví Lex.

Plaveme dál od zádi, takže je můžeme vidět bez toho, aby oni viděli nás.

Kevin je rychle doběhne. „Musím se ujistit, že je to bezpečné, slečno Grantová.“

„Dobře.“

Vstoupí na palubu, projde pohledem po palubě, než nás objeví.

Usměje se na nás.

„Neopovažuj se kurva říct ani slovo,“ varuje ho Lee.

Zakření se. „Co se děje?“ zakřičí Lex.

„Nic.“ Zavolá zpět Kevin. „Jen varle nebo šest a … jedna mokrá vagína.“

„Máš padáka,“ řekne mu Lee.

„Říkal jsi něco Kevine?“ zakřičí Lex.

„Ne, slečno Grantová. Vše je v pořádku.“ Odchází a směje se.

Podívám se na Leea. „Co to kruci?“

„Příliš dlouhý příběh, když jsem se plavil s tímto krvácejícím nosem, mývalem a zoufalým mužem.“

„Okaj.“

„Je to … bezpečné, slečno Grantová.“

Lex a Calvin přejdou na druhou stranu lodě., netrvá dlouho a ztratíme je z dohledu a jen je slyšíme.

„Ach, krucinál,“ řekne Lex. „Kurva dej mi pokoj.“

„Co je špatně?“ zeptá se Calvin se zájmem.

„Podívej,“ řekne.

„Co?“

„Název.“

„Babe? Zopakuje Calvin. ¨

„Jo, Babe,“ řekne s rozhodným postojem.

Vsadil bych padesát babek, že právě převrátila oči.

„Podejteej mi ruku,“ řekne Kevin.

Slyšíme je na lodi.

„Co značí to jméno? zeptá se Calvin.

„Babe, to … ne, nebudu to dělat.“

„No určitě tě to rozrušilo, tak mi to řekni.“

„Tak mě nazýval Jaxson.

„Ach.“

Vsadím tisíc babek, že se právě mračí.

„Zakroutím jejím perfektním krkem.“

„Lizbet?“

„Jo, mluvila jsem s ní dnes odpoledne a ona řekla, ne vyžadovala, abychom se sem šli podívat a strávili noc tady.“

„Ach.“

„Děsím se toho, kolik milionu dolarů tohle monstrum stálo. Krucinál, narušuje …“

Její slova nejdou rozeznat, jak odchází pryč, ale to mi nezabrání si domyslet, co přesně řekla.

„Kevine,“ řekne. „Můžeš nám dát par minut?“

„Ach … jo. Jasně. Jen … půjdu zkontrolovat podpalubí.“

„Děkuji Kevine. Calvine?“

„Co se děje, Alexia?“

„Bože. Omlouvám se. Kruci …“

„Jen mi to řekni.“

„Nemůžu to udělat. Cokoliv to kruci je, mezi námi, nemůžu to udělat.“

Neodpoví, alespoň ne verbálně.

„Je to moc, moc brzo.“

„Asi ti nerozumím.“

„Eddie Vedder, a jeho zkurvený „Better Man. A teď táhle … stupidní loď, Babe.“

„Alexia, já ne…“

„Calvine, pojď sem a sedni se vedle mě na minutu.“

Sedí na židli, asi metr od místa, kde se houpeme jako idioti.

„Pamatuješ si, jak jsme poprvé mluvili o Kim a ty jsi mi řekl, že ji vidíš kdekoliv, i když víš, že to není možný?“

„Pamatuji. Stále to tak je.“

„Tak se cítím ohledně Jaxsona. Vidím a cítím ho kdekoliv, ačkoliv tam není, není tady.“

„Jen kdyby věděla,“ zašeptá Jules.

Zvednu ruku z vody, abych ji utěšil. Nechci zmeškat ani jedno slovo, které moje děvče říká.

„Cítím ho … pod kůži. Pronikl do mě, i když jsme byli od sebe, i když jsem zoufale chtěla být s jiným mužem a milovat ho. Dobrého muže, muže, který si nezaslouží někoho … porouchaného.“

„Alexia …“

Povzdechne si. „Prosím, nech mě to dokončit. Předtím než se kluci narodili a i po té, snažila jsem se … Bůh ví, že jsem se snažila nechat ho jít. Ale pokaždé, když jsem se podívala na Chase nebo JB, jsem ho viděla. Pokaždé, když řekli „ach mami“, nebo naklonili hlavy na stranu nebo se jen usmáli, jsem ho viděla. Několikrát jsem je nechala doma nebo poslala na výlet, protože jsem nemohla snést pohled na ně.“

„Alexia …“

„Prosím, Calvine, nech mě to dokončit.“

„Jdi do toho.“

„Jsem bez něj ztracená, někdy, i když jsem s ním, ale je to horší, když jsme bez něj. Bojovala jsem s ním, s námi, hodně dlouho. Od prvního okamžiku co jsme se potkali, v jeho pracovně.“ Zasměje se. „Můžu odpřisáhnout, že byl tvrdý už tehdy, nemohl …. Kurva, omlouvám se.“

„To je v pořádku,“ řekne ji.

Ale můžu slyšet bolest v jeho hlase, tak určitě jako můžu, cítí velký připitomělí úsměv na mé tváři.

„To co se snažím říct je, že ho miluji, i když je to arogantní čurák. I když mě přivádí k šílenství s jeho nadzvedáváním obočí. I když mě naštve s jeho stupidní analogií písní I když je propojený s nebezpečnou, zkurvenou ženskou, která ohrozila mě i mou rodinu. Tak ho pořád miluji.“

Můj úsměv pitomce mi zmizel z obličeje, když byl nahrazen strachujícím zamračením.

„A co tak, co on cítí? Jeho nedávné chování nasvědčuje, že jeho city k tobě se změnily.“

Neodpoví mu okamžitě a to mě drásá, takže Lee položí jeho svalnatou ruku na rameno, aby mě zadržel, aby mě udržel potichu.

„Nelíbí se mi jeho chování a dělá mi to bordel v hlavě. Ale když se zastavím a zamyslím se, nic tomu neodpovídá. Je to mimo, tak špatné. I kdyby se jeho city ke mně změnily, nikdy by neublížil svým synům, pokud by k tomu neměl velmi vážný důvod. S něčím se pere a ať je to cokoliv, nechce, abych o tom věděla.“

Calvin se drze usměje. „I na tebe, Alexia, to zní nepravděpodobně. Tím chci říct, no tak …“

„Jo, máš pravdu, zní to tak. Zní to šíleně. Mé srdce má pochybnosti, ale můj vnitřní pocit … říká možná to tak není. Jsou to tajuplná slova Gram a podivné chování Jules.“

„Dobře, řekněme, že máš pravdu. Co se změnilo? Stále jsi v nebezpečí.“

„Máš pravdu, nic se nezměnilo. A než bude Mia pryč z našich životů, musíme žít odděleně. Jsem zamilovaná, ne naivní, už ne.“

„Co budeš dělat?“

„Dám do toho své srdce, vystavím ho a budu doufat, že nebude ještě víc poškozeno. Potřebuji konečně někomu začít věřit, věřit v sebe přinejmenším. Hádám, že to je první krok.“

„Ty a já jsme si podobní, v tohle ohledu. Máme problém někomu věřit a naše srdce musí být prakticky vytrhnuté z naši hrudě, abychom ho někomu věnovali.“

Zachichotá se. „To řekl kardiochirurg.“

„Dobře, možná to nebyla má nejlepší analogie.“

„Možná ne.“

Hluboký nádech. „Takže …?“

„Takže …“

„Miloval jsem Kim jako šílený a ty jsi mi ty časy připomněla. Ne tím jak vypadáš, ale jak se hýbeš, staráš se o sebe s láskou a elegancí. Jsi ta nejnádhernější žena, uvnitř i na venek, jakou jsem měl možnost poznat slečno Alexio Grantová.“

„Zastav, rozbrečíš mě.“

„Pro mě už je pozdě,“ řekne Jules, chytne Nicka za jednu ruku a druhou si utírá slzy.

„Omlouvám se, to není můj úmysl. Přeji si, aby si Jaxson uvědomil, jak neuvěřitelné má štěstí. Ty jsi poklad, dar. Nemyslím si, že si tě zaslouží.“

Nemůžu nic jiného než souhlasit s tímto doktorem dokonalým.

„Alexia, nebudu lhát a říkat že jsem se do tebe nezamiloval. Ani nevím, jak by ti muž nepodlehl. Ale v srdci vím, že ses na mě nikdy nepodívala tak, jako na něho.“

Nick si pročistí krk, a dává mi vědoucí pohled.

„Děkuji Calvine za to, že jsi tak dobrý pro mě, že jsi opravdový přítel. Opravdu moc se omlouvám za … no, všechno. Vím, že milovat ho není rozumné nebo logické. Ale láska není rozumná, že?“

„Ne, to není.“

Zavrže židle.

„No, drahoušku. Půjdu dřív než bych mohl padnout na kolena a začal tě přesvědčovat, a pak začal brečet jako dítě.“

„Nebyl bys jediný, kdo by brečel.“

Jules popotáhla. „To máš pravdu, přítelkyně.“

„Calvine … vždy si tě budu cenit jako přítele. A vždy budu podporovat Heart Beats nebo cokoliv dalšího s čím budeš spojený. Jsi štědrý, talentovaný doktor a to na tobě miluji, stejně jako plno dalších věcí. Přeji ti všechnu lásku a štěstí, protože si to zasloužíš.“

„Děkuji. Můžu tě na rozloučenou políbit?“

Řekni ne, řekni ne. Letí mi hlavou.

„Ano.“

Kurva. Zavřu oči a ruce stočím do pěstí a snažím se nepraštit do té díry v mém hrudníku.

„Sbohem, Alexio.“

Posloucháme ho, jak opouští Babe.

„Vidíš, říkala jsem ti to,“ řekne Jules. „Vše co potřebuješ, jsou koule.“

„Díky Jules.“

„Slečno Grantová,“ slyšíme Kevina. „Přenocujete tady dnes v noci?“

„Co?“

„Jen chci znát vaše plány na dnešní noc. Zůstáváte?“

„Víš, Kevine … proč krucinál ne? Gram řekla, že najala kapitána na tohle … fosilie žeroucí monstrum.“

„Ano, našel jsem informace v horní kajutě. Je natankováno a plně vybaveno.“

„Samozřejmě že je.“

Zasměje se. „Vaše babička je … velmi efektivní.“

„To je velmi jednoduchý popis na ni. Můžete zavolat tomu kapitánovi …?“

„Mihovolu Kovačovi.“

„Můžete mu zavolat a zeptat se ho, jestli je možné, aby nás vzal na noční projížďku? Měli bychom se s ní aspoň jednou projet, než ji prodám.“

Jen přes mé mokré a mrtvé tělo.