BL - 5. kapitola 1/3

Překlad: Renča

„Nudím se,“ řekla Jules s našpulenými rty.

„Jak je to možné. Rozhlídni se kolem.“

„Nudím se. Vše co vidím je bílý písek, modrý oceán a čisté nebe.“

„Přesně.“

„Nechápej mě špatně … tohle místo je zkurveně neuvěřitelný. Já jen doufala ve větší … akci.“

Vzala jsem je na Panenské ostrovy, kde je neuvěřitelný modrozelený oceán, bílý písek, privátní pláže.

Gram to tu zakoupila před pár lety a říkala, že to plánuje dát mě a Jaxsonovi jako svatební dar. Když jsem ji řekla, že si chci oddechnout, nejspíš v Karibiku, se rozhodla mi to dát, jako možná svatba není pro tebe dárek.

„A co jako to jméno, Virgin Groda?“

Natáhla jsem se na lehátko. „No, drahá, díky mému synovi ti můžu odpovědět.“

Přetočí na mě oči. „Samozřejmě, že můžeš.“

„Kryštof Kolumbus to chtěl pojmenovat jako Tlustý oceán, protože profil mu připomněl tlustou ženu, jak leží na boku. Je to druhý nejpopulárnější panenský ostrov. Leží skoro na 18 rovnoběžce, 48 minut severně a na 64 poledníku, 30 minut na západ. Zabírá skoro osm čtverečných mil. Nebo dvacet jedna kilometrů. Pro svou neobvyklou geografickou formu je známí jako The Baths (koupele).

„TMI (Three miles island – jaderná elekterárna), přítelkyně. Bez obavy, tví synové jsou takový podivíni. Jediné, co jsem chtěla vědět, byl původ jména. Takže, říkáš že Gorda znamená tlustý?“

„Ano, to je to co říkám.“

„Je to bezpečně?“ Zeptá se Sam a vzhlédla od telefonu.

„Ano, bylo,“ podívám se na hodinky, dvacet minut a pět sekund od posledního zavrčení.

„Kdo by řekl, že vrčení bude tak hlasitý?“

„Myslím, že je tu nějaká ozvěna mezi hlavním domem a domem pro hosty,“ řekne Jules.

„Ozvěna? Co to krucinál?“ zeptám se ji.

„Víš jako Grand Kaňon.“

Sam sklopí sluneční brýle. „Co to krucinál?“

Zakroutím hlavou „Nechoď tam, sestro.“

Lee vyjde z domu s dvěma bedny Koly v ruce. „Už skončili?“

„Pro teď … aspoň to tak vypadá,“ odpovím.

Sedne si vedle Sam a zadívá se na oceán. „Podívej se na tohle. Zkurvený ráj.“

„Ano, to je.“ Říkám.

Skleněná stěna se otevře. Marco vyjde na verandu

„No, podívej se, co tu máme,“ řekne Jules.“Jestli to není zkurveně dobře uspokojený chlap.

Zasměje se od ucha k uchu. „Co můžu říct?“

„Není potřeba nic říkat. Udělal jsi to jasné a čisté,“ řeknu mu.

Zasmějeme se.

„Ach, zkurvysyni. Je tu ozvěna mezi domem a domem pro hosty.“

„Co?“

Zatřepu hlavou a varuji ho.

Henry zatáhne dveřmi a vstoupí taky na verandu. Vypadá rozkošně a slíbatelně.

„A tady je, král vzdychů … z království udělání se,“ říká Jules.

Zahihňám se.

„Ano, odpoví a zabuší do hrudníku. „Jsem muž … poslouchejte mě vzdychat a řvát.“

Všichni si zabušíme do hrudníku a uděláme vzduch mezi smíchem a zařváním. Marco si vezme sklenici z mých rukou a podívá se na hodinky. „Koktejlové hodiny začaly dneska dřív než normálně.

„Naše koktejlové hodiny začali, když tvoje koktejlování začalo., řekne mu Sam.

„Dobrý, sis.“

Plácneme si.

„Skončily jste?“ zeptá se?

„Hej, Romero, ty a tvoje Juliet jste začal,“ říkám mu.

„To stačí.“ Henry vstane. „Margarita nebo Daiquiris?“

Sdílíme úsměv „Hezká změna tématu“.

„Já jako vždy,“ říkám a do ruky mu dám mou skleničku.

„Jsem pro cokoliv, jen když to nebude tequilla,“ řekla Sam.

„Znáš mě,“ přidá Jules. „Piju cokoliv, je mokré.“

„Co ty Lee?“

Zvedne jeho Kolu. „Ve službě.“

„Juliet?“

Henry se usměje. Daiquiris, rozhodně.“

„Dobře, takže Daiquiris,“ řekne a jde dovnitř.

„Kdy se vrátí Lane a Nick?“ zeptám se Leea.

Zvedne jeho svalnato-mužné zápěstí a podívá se na hodinky. „Jedou až na druhou stranu ostrova … řekl bych tak v šest.“

„Řídíš zítra?“ zeptá se mě Sam.

„Ne, ne na tomhle výletě.“

„Stále tě obtěžují žebra?“

Přikývnu. „A osm šroubů v ruce a čtyři v boku.“

Zamračí se.

„Co budeš dnes dělat?“ zeptá se Jules.

„Flákat se poblíž,“ řeku ji.

„Poflakovali jsme se včera. Pojďme dělat něco … zábavného.“

„Jako co?“ zeptá se Sam.

„Přemýšlím.“

Sam stiskne. „To nemůže být dobré.“

Přikývnu, že souhlasí.

Marco vyjde s vozíkem Daiquiris. Přejde kolem nic a podívá se na mě. „Promiň, na tebe jsem zapomněl.“

„Dones mi láhev.“

Zamračí se.

„Co?“

Zatřepe hlavou. „Nic.“

„Jsem v náladě být necitlivě pohodlná.“

Koutky jeho úst se stáhnou starostmi.

„Co?“

„Vypořádat se s celou lahví bude těžké.“

„A?“

„Nic,“ řekne a vrátí se do domu.

„Vím, co můžeme dělat, řekne Jules. „Marco,“ zakřičí. „Přines mi tašku.“

„Která je tvoje?“ křičí zpět.

„Ta fialová, ta větší než Barney,“ zakřičím.

„Kdo je Barney?“ zakřičí zpět.

„To je dinosaurus,“ zakřičím.

Donese Jules její obrovskou fialovou tašku a mě láhev skotské. „Dinosauři nejsou fialový.“

„Jak to víš?“ zeptám se ho. „Už jsi nějakého viděl?“

„Ne.“

Sam se zakření. „Mohl bys. Když použiješ tvojí představivost.“

„Co?“

„Nevadí,“ řekne mu.

„Tady to je,“ řekne Jules a vytáhne kus zmuchlaného papíru z její tašky.

„Tady je co?“ zeptám se ji.

Podá mi to. Rozdělám to a spatřím mapu ostrova. Je tam červená hvězda vedle pláže.

Ukáže na hvězdu. „To je naše zábava.“

Se strachem to studuji, zcela přesnou lokaci hvězdy. Jde o zátoku, tu nedaleko našeho domu. Nic jiného tam neidentifikuji. „No dobře, něco mi tu uniká.“

Zasměje se. „Ach, no. Nám všem bude něco unikat.“

Podám mapu Sam.

„Je to pláž,“ říká Jules.

„To jsem pochopila.“

„Cecky a balony pláž.“

„Nuda pláž?“

Přikývne. „Tvoje letuška … jaké je její jméno… ?“

„Jodie?“

„Jo, ta. Jezdí sem často. Ukázala mi místa, kde je nějaká akce.“

„Nepamatuji si nuda pláž na ostrově. Ty jo?“ Zeptám se Sam, byla jsem tu několikrát s ní a Gram.

„Ne.“

„Je to soukromí bar nebo co.“

„Jestliže je soukromý jak se dostaneme dovnitř?“

Ukáže její ta-tas. „Nikdo neřekne ne těmto děťátkům.“

Nemůžu s tím souhlasit.

„To zní jako zábava,“ říká Sam.

„Zní to jako … nahota,“ podotknu.

„Můžeme si vzít loď, jet to zkontrolovat. Okružní plavba,“ navrhne Jules.

„Co si myslíš?“ Zeptám se panského osazenstva.

„Zní to jako zábava,“ zhodnotí to Henry.

„Já nevím,“ zapochybuje Marco. „Ale zúčastním se pozorování.“

„To je odvážné, teplouši,“ říkám mu Jules.

Lee rozmáčkne plechovku koly a podívá se vedle. „Není to dobrý nápad. Není to bezpečné.“

„Neboj se. Nikam nejdu.“

Uvolní ramena. „Děkuji.“

„No tak, sis. Žij trochu.“

„V žádném případě. Moje holčička zůstane zakrytá.“

„No tak, Jaxie není … ach, kurva.“

Dám ji pohled Matky Marie Margarety.

„Marco popadne láhev tequilly ze stolu a nabídne ji, aby si přihla.

„Hovno. Omlouvám se, matko představená. To bylo, podívá se na hodinky, „tři hodiny od mého posledního selhání a následného doznání. Odpusť mi mé hříchy.“

Marco po ní střelí rukou.

Zasáhne její nos a to ji odrovná. „Bože, nesnáším tyto hovna.“

„To je tvoje pokání,“ říkám ji.

Pro tyhle prázdniny jsem udělala list pravidel domu. Pravidla, kdy trest za jejich porušení bude podle mého výběru. Sam nesnáší tequillu, přidala jsem zpovědi, jen tak pro zábavu. Jules musí políbit můj zadek, doslova. A ona neporušila ani jedno pravidlo – zatím.

Pravidlo číslo jedna: jméno Jaxson Ryan, Mia Ryan nebo něco kolem Ryan, je nepřípustné. Proč ptáte se? Já vám to řeknu. Věci se posrali ještě víc po mém návratu z Londýna. Přestal chodit na důležitá jednání a nedodržoval závěrečné termíny. Gram ho několikrát varovala, ale vždy to porušil. Jeho nedostatek zájmu nás stal nejdůležitější zakázky, Gram neměla jinou možnost než vyhodit jeho zkurvenej zadek. Ztratil jakýkoliv zájem o zápasy jeho synů a tím jim zlomil srdce. Neměla jsem jinou možnost než ukončit možnost návštěv, a tím jsem srdce zlomila sobě.

Takové chování mu nebylo typické a tak jsem ho pozvala na večeři, abychom si mohli promluvit. Ukázal se o hodinu později a byl soustředěný jen na věci kolem Katelyn, ani si nevšiml, když jsem se zvedla a odešla. Naposledy co jsem o něm slyšela, vzal Miu a Katelyn na prázdniny, na Maui, Kauai nebo Bora Bora … kdo ví? Může, který prohlašoval, že bezemne nemůže žít, nemůže žít bez jeho synů, už víc neexistuje. Jsem šokována, zaražená… zničená.

„No, sestro … můžeš si říkat, že tvůj vztah s ty víš kým se rozpadl, ale mi všichni víme, že nikdy nebude konec ty víš s kým. Je tu něco na ty víš kom. On se nikdy nevzdá svých synů, nevzdá se tebe.“

„No, sestro, ty víš kdo měl několik možností jak se ospravedlnit a vysvětlit to. Jediné co dává smysl je … že podlehl ty víš komu.“

„To kurva ani náhodou. Ty víš kdo by nikdy nemiloval ty víš koho.“

„ Můžeš kdyby, možná, nikdy není možné, říkat dlouho chceš. Ale je to, jak to je.“

„Ale není to, tak jak to je.“

„Pokud to není tak jak to je tak jak je to?“

„Nevím? Jen to není tak.“

Lee rozmlátil další kolu jednou rukou. „Co to kurva? Ještě někdo je zmatený?“

„Ne. Popravdě, pochopili jsme tuhle sesterskou chvilku.“ Řekl Marco nevzrušeně.

„Chceš to přeložit? Zeptá se ho Jules.

„Kurva ne.“

„Tak, co jdeme zpět na pláž? Zakňučí Jules.

„Lidi, jestli chcete jít, běžte. Počkám tu na vás. Lee vám muže dát okružní jízdu. Jen se ujistěte, že je to … bezpečný.“ zašklebila jsem se.

„Necítím se na to jet s nimi o samotě,“ dodá Lee. Pozvedla jsem na něj obočí. „Bojíš se tajné zbraně?“

Sam se domýšlivě usmála.

„Ne,“ řekne, když vtip nepochopí. „Myslím si, že bychom to měli prozkoumat důkladněji.“

„Ústně? Proč bys to dělal?

„Neřekl jsem … ach, už chápu. To byl vtip.“

Zasměju se na něj. „Jestli chceš jít, jen běž. Jen to řekni.“

„Tak to není. To jen …“

Takže chce jít. „Kevin tě vystřídá ve tři, právně?“

Přikývne.

„On a já to zvládneme. A pak vás vyzvedneme. Nebo Lane a Nick můžou, jak se budou vracet.“

„To by mohlo jít.“

„Možná bychom měli počkat než se Lane a Nick vrátí,“ dodá Henry.

Jules po něm střelila pohledem. „Ty se smysluplně snažíš zničit moje vítací prázdniny?“

„Ne … jen se snažím přemýšlet pragmatičtěji.

„No, tak přestaň myslet. Nick je otevřený aby sdílel své nápady … tak bych to řeka, ale momentálně tu není. A si opravdu od něj potřebuji odpočinout. Tip. Tip. To je ten důvod, proč jsem vyžadovala, aby jel beze mě.

„Ty na to nemáš všechny dispozice.“

„Děje se tu něco?“ zeptám se ji.

„Ne. Jen si potřebuji odpočinout.“

„Dobře …“

„Sam,“ řekne Jules. „Prosím, řekni mi, že jsi obnažená.

„Co?“

„Ty víš. Tam dole.“

„Ach, tam dole. Jako miminko.“

„Dobrý Bože. Co je s těma Grantovýma a ochlupením? Je to jako chodit po rudém moři.“

„Je to jako chodit po rudém moři.“ Řekne ji Sam.

„Opravdu?“

„Je to jen malá skvrna. A co jsi ty? Gestapo ochlupení?“ zeptá se ji Sam.

„Co má co ochlupení dělat s nacisty?“

Protočí oči. „Nic? To jen bylo … nech to tak.“

„Nech to tak, Jules,“ radí ji Marco.

„Ach, drž hubu, teplouši.“

Já s touhle věci ohledně ochlupení končím, potřebuji si odpočinout a tak říkám: „Takže … tahle nuda pláž, je to pouze pláž nebo i hotel?“