BL - 1. kapitola

Překlad: Renča

Jaxon Ryan

Zvedl jsem svou čerstvě narozenou dceru. Je malá a vrásčitá, vypadá trochu jako Yoda, ale v dobrém slova smyslu. Kolébám ji, počítám deset prstíků na rukách, deset prstíků na nohách a jeden napůl – knoflíčkový nos. Přejíždím prstem po její tváři; víčka se se zatřesením otevřou a velké modré oči se na mě podívají

Zašeptám: „Hej, malý Yodo, jsem tvůj táta“  Ona se usmívá, když se pět drobných prstíků ovine kolem mého palce.

„Vypadá jako ty.“

Zívá, nos nakrčený jako by se nadechla znečištěného vzduchu. Studuji její tvář, ale nevidím se v ní.

Podívám se na její matku a uvažuji, zda vyjádřit svůj názor. Rozhodnu se být neutrální a nic neříkat.

„Má tvoje ústa a nos.“

Nic takového nevidím. Záleží na tom? Ne. Je celá a zdravá, to je důležité.

Slyším jemné zaklepání na otevřené dveře. Vzhlédnu.  Nick nakoukne dovnitř. „Neruším?“

„Tohle je rodinný čas,“ ona říká. „Požádali jsme o zákaz návštěv.“

Rodinný čas? To myslí vážně?

Dívá se na nás. „Můžu se vrátit.“

Mávnu na něj, aby šel dovnitř.

„Jsi si jistý?“

Podívám se na Miu, která je opřená o polštáře a leží na boku. Vypadá jako Kleopatra mezi novopečenými matkami - přinášená na palmových listech.

„Jsem si jistý.“

Vstoupí dovnitř a rychle projde kolem Egypťanky. Dorazí ke mně a pokusil se o úsměv. Je bezradný, jako my všichni.

Při pohledu na mou dceru otevře ústa, ale pak je zavře. Co chce říci, ale nemůže? Blahopřání by bylo normální pro novopečeného otce.  Ale nic není normální. Nic není… správné.

Dívá se za mě, z okna ven, a promluví velmi potichu.

„Lizbet požádala všechny, aby na chvíli opustili nemocnici. Beru Jules domů. Potřebuje sprchu a prospat se. Pokud budu mít štěstí, možná jí přiměji něco sníst. Ona je… v nepořádku a Marco… nikdy jsem neviděl muže takhle plakat.“

Přikývnu, slova mi došla.

„Sam řekla, že zůstane s chlapci dnes večer. Byla by ráda, kdyby ses stavil, jakmile budeš moct“

„Já… nevím, co jim říct. Jsou zmatení – ztracení. Nemohou zpracovat nic z toho. Sakra já to nemůžu zpracovat. Chtějí ji vidět. Sam a Lizbet si myslí, že bych je měl nechat. Já s tím nesouhlasím, ale co když se už nikdy …?“

Zavřu oči, vytlačujíc tuto myšlenku z hlavy.

„Nemůžeš tam jít.“

„Já vím. Vzpomínáš si, jak jsem na tom byl, když moje máma byla v kómatu?“

Přikývne.

„Bylo mi dvaadvacet a vidět ji… Není to něco, co chci, aby moji tříletí synové zažili. Každý den, se mě ptají, „proč se maminka neprobouzí?“, „Bude maminka žít v nebi s babičkou a dědou Ryanovými?“ Bože Nicku, co jim mám říct?“

Zavrtí hlavou. „Kéž bych mohl pomoci, Jaxi. Když přijde na rodičovství a děti jsem zcela bezradný. Jdi domů a trochu si odpočiň. Neboj se ohledně odpovědí. Jen s nimi buď, miluj je.“

„Máš pravdu. Potřebuji odpočinek, jen prostě nemůžu…“ Podívám se pryč, jelikož nechci, aby viděl slzy, které se mi tlačí do očí.

Svírá mé rameno.

„Jaxi, Lex je bojovník. Je Grantová, krucinál. Bude v pořádku. Jdi domů; postarej se o sebe a své syny. Nemocnice zavolá, když se něco změní.“

„Půjdu domů za několik hodin.“

Otočil se a pokukuje přes moje rameno, dívajíc se na Miu, která leží a listuje časopisem. Chová se jako nezaujatý divák, ale Nick i já víme své. Gestikuluje směrem k oknu, a tak se přikročíme blíž.

„Lee má nové informace o nehodě,“ šeptá „ volal kvůli schůzce zítra odpoledne v Grantu.“

„Jaký druh informací? Jim řekl, že Cleo se vyplašila a Lex ztratila kontrolu. Státní policie ověřila jeho prohlášení. Stejně tak ten student…?“

„Max.“

„Jo. On řekl, že Clea ztratila nervy.“

„Lee a Lizbet nechtěli nic prozradit. Ale Jules je zaslechla hovořit o kazetě, Mie a hrozbách.“

„Kazetě? “

„To je vše, co zaslechla. Všimli si jejího odposlouchávání a…“

„Ztichli?“

„Něco takového.“

„Proč by Lee a Lizbet neposkytli informace mě? Pokud mají nové informace, měl bych být první, kdo by je měl vědět.“

„Souhlasím. Jules a já si myslíme, že…“

„Myslíte si, co?“

„No… je to spíš pocit.“

„Pocit?“

„Chlapský žargon.“

„Dobře.“

„Existují dva baseballové týmy. Tým Ryan a tým Grantových. Jules a já nechceme hrát baseball, chceme golf. Opravdu chci, každopádně, kdo ví, co chce dělat. Dobře, to není pravda, ona vždy …

„Chápu.“

„Nic nám neříkají, protože si myslí, že budeme hrát za tým Ryan.“

„To je směšné.; nejsou žádné týmy. To mi nevěří?“

„Ne, to není to, co říkám. Ty jsi MLB[1]  špičkový homerun pálkař. Tvoje bicepsy jsou jako bláznivé stromy. Každý ví, že jsi na steroidech, ale nemohou to dokázat.“

„Co?“

„Jsi slon v místnosti. Každý ví, že jsi o dvě patra níže, ale nikdo tě nepřizve nahoru. To je…“

Dívá se na nohy.

„Jen mi řekni.“

„Včera v noci se mě Lizbet zeptala, kde jsi. Řekl jsem jí, s tvojí dcerou. Její maska, ta, kterou nosí několik dní… se rozpadla. Jaxi, bylo to hrozné. Nikdy jsem ji neviděl plakat a už nikdy nechci. To není přirozené, bylo to zneklidňující.“

„Kurva.“

„Všichni byli znepokojeni, upřímně.“

„Kurva.“

Pousměje se. „Nemyslím si, že kurva je první slovo, které chceš, aby tvoje dcera řekla.“

„Je jen pár hodin stará.“

„Ukáži ti, co já vím o rodičovství.“

„Co jsem měl dělat? Já chtěl - potřeboval jsem být u toho, když přišla na svět. Jenom jsem držel svou dceru. To není zločin.“

„Nikdo tě nesoudí nebo kritizuje, že jsi chtěl být s tvojí dcerou. Načasování, to je…“

„Špatný.“

„Neuvěřitelně.“

Při pohledu na mou nevinnou dceru, tatínkovský hřebínek stoupá.

„Už se stalo; ona je tady. Není to tak, že bych ji mohl říct, aby se zpozdila o několika dní, nebo ji zatlačit zpátky dovnitř.“

„Hej, chlape. Já jsem na tvojí straně. Snažím se tě informovat, kdo je na pálce, takže víš, jak hodit další míč.“

„Ta basebalová alegorie ničí všechny základy.“

„Je mi líto, chlape. Ty víš, že jsem byl do toho vtažený. Moje žena pláče už celé dny. Můj nejlepší přítel se ocitl v bordelu. A já jsem uvízl někde uprostřed a… Jaxi, pokud Mia měla něco dočinění s  tou nehodou, tvůj vztah s ní bude hodně ošklivý.“

„Nevíš, jestli s tím má Mia něco společného. Jules zaslechla její jméno, to je všechno.“

On se nakloní blíž. „No tak, Jaxi. Ten vzduch tady zapáchá. Mia vypadá jako puma, která snědla slona.“

„Mia udělala špatné věci, ale ona by nikdy…“

Nick zvedá obočí.

„Ta by… nikdy…“

Otočím se a podívám se na ni. Mílím se?  Je schopna vraždy? Mohla by ta matka dítěte, které držím, ta žena, se kterou jsem plakal a držel ji za ruce, když naše dcera přicházela, vzít život nevinnému člověku?

Když jsem přestřihl šňůru a držel svou dceru poprvé, myslel jsem… teď všechno bude v pořádku. Nechal jsem sám sebe uvěřit, že držení toho nevinného človíčka v mém náručí by vynahradilo všechno špatné? Nechal. Toto poznání způsobilo, že se cítím jako bastard, zrádce. To špatné, co se stalo ženě a rodině, kterou nosím v srdci a která je mou duši, již nelze vrátit zpět. Jeden život nemůže být nahrazen… jeden ztracený.

Pak si vzpomenu… „Můj bože. Lizbet mi volala dnes ráno s dotazem, jak se držím, jak jsou na tom její kluci? Byl jsem tak unavený… Řekl jsem jí, že Mia a dítě jsou v pořádku, odpočívají.“

„Kurva. Možná si toho nepovšimnula.“

„Ty víš, že ano. Pokud je Mia za čímkoliv z toho… tak ji ztratím. Ztratím Lex a moje syny. Lizbet mi nikdy neodpustí, že jsem Miu zatáhl do jejich životů.

„Ty je neztratíš.“

„Na právního zástupce jsi hrozný lhář.“

„Já nelžu.“

On lže, ale nechám to být.

„To je tak v prdeli. Nechal jsem jí stranou kvůli narození mé dcery, a abych zkontroloval JBieho a Chase; to je ono. Každý ví, jak se cítím ohledně Lex. Ona je moje… všechno.“

„Jaxsone, nikdo nepochybuje o tom, co k ní cítíš, nebo co cítíš ke svým synům. Ale ona je Lizbetina vnučka, Grantová; oni jsou odlišné plemeno.“

„Prosím… žádný psí metafory.“

„Nedělal jsem… Dobře, dělal jsem.“

„Musím zavolat Lizbet, omluvit se.“

Zavrtí hlavou. „Ne, tím to ještě zhoršíš. S Lex v nemocnici, a akcionáři…“

„Akcionáři?“

„Sam ti to neřekla?“

„Ne.“

„Svinstvo – ten– Grantův článek byl zveřejněn dnes ráno nějakým Londýnským plátkem. Vyličuje nelichotivý obraz o jejich historii a obviňuje Lizbet, že lhala ohledně toho, že Lex používala falešné jméno a ohledně jejího času ve Walesu. Takže to vypadá, že Lizbet použila její nehodu jako zástěrku pro další zhroucení. Grantovy akcie upadají a akcionáři chtějí, aby Lizbet přiletěla do Londýna, aby to všechno objasnila.“

„To vysvětluje nárůst reportérů a paparazzi venku.“

„Teď jsou před Grantem, což způsobuje problémy s bezpečností.“

„Zasraní supi.“

Doktorka vstoupí.

„Dobré ráno… oh, omlouvám se, jste zaneprázdněni. Já se vrátím.“

„Ne, je to ideální čas,“ říká Mia.

Nick si odkašle. „Ano… Zrovna jsem na odchodu.“ Položí ruku na má záda. „Zavolej mi později, pokud dostaneš šanci.“

„Pošli mi zprávu nebo mi zavolej, když něco zjistíš.“

On přikývne a zamíří ke dveřím. Po pár krocích zamrzne, pak se vrátí.

„Pro tvou informaci… ten dobrý doktor Calvin Lucas je na cestě do New Yorku. Lizbet řekla, že plánuje chvíli se zdržet.“

Kurva! Když se něco sere…

„Díky za to upozornění.“ On poplácá mé rameno.

„Drž se.“

Kývne na Miu a lékařku, zavírajíc za sebou dveře.

„Jak se dnes máte?“ ptá se Dr. Hallová.

Mia blbne s ovladačem od poslele. Sedí a říká: „Máme se skvěle.“

Dr. Hallová se podívá na nás dva. „Už jste přišli na jméno?“

„Přemýšlela jsem o Katelyn Anne – po mé babičce.“

Nikdy jsme nediskutovali o jméně. Bojovali jsme o návštěvy, finanční podporu a cokoliv jiného, co si vymyslela.

Vytahuji svůj palec z malých prstíků, pokládám svou dceru do postýlky.

„Co myslíš, Yodo?“Zazívá.

„Nezdá se, že by měla námitky. Katelyn Anne.“

Dr. Hallová se zasměje. „Já nevím. Jaksi jsem měla Yodu ráda.“

Mia po ní střelí její hnusný pohled.

„Nebo taky ne,“ říká potichu, zvedající Katelyninu kartu.

„Jak se jí vede?“ ptám se.

„Všechny její laboratorní výsledky vypadají dobře. Její elektrolyty jsou trochu nízko. Ráda bych ji více hydratovala, než jí propustím. Podívám se na ni zítra ráno; pokud vše bude vypadat dobře, můžete si ji vzít domů.“

Pravé oko Mii začíná cukat. „Jste si jistá… myslím… není to příliš brzy?“

„Budete mít větší pohodlí doma.“

„Katelyn bude v pořádku,“ připojuji se.

„A co já? Jsem vyčerpaná.“

„Prvních čtyřicet osm hodin jsou obvykle nejhorší. Zítra budete víc sama sebou.“ Mia se zamračí.

„Máte nějaké další dotazy či připomínky?“

„Ne.“

„A co vy, Jaxsone?“

„Ne, jsem v pohodě. Odcházím na pár hodin. Pokud se něco objeví…“

„Nebojte se. Na sesterně mají vaše kontaktní údaje a já taky“

„Jak dlouho?“ ptá se mě Mia.

„Nevím… několik hodin.“

„Já vím, kde budeš, o dvě patra nahoře. Když tě budu potřebovat, nechám někoho, aby tě sehnal.“

„Jestli tu budou nějaké obavy ohledně Katelyn, moje rozkazy jsou zavolat nebo poslat mi zprávu.“

„Jaxsone, věci se dějí z nějakého důvodu. Naše dcera měla být, bylo nám to souzeno.“

Odfrknu si.

„Boží cesty jsou nevyzpytatelné. Někdy on žehná potřebným a trestá ty, kteří nejsou.“

„Co to sakra? Nemohu…“Kousnu se do jazyka. Pokud by Dr. Hallová nebyla v místnosti, tak bych ji poslal do prdele.

Dívám se na Dr. Hallovou; ona je stejně zaražena jako já. „Děkuji vám, doktorko, za všechno.“

„Samozřejmě,“ říká a slabě se usmívá.

Jdu ke dveřím.

„Neodpověděl jsi mi. Kdy se vrátíš?“

Vibruji, třesu se. Popadnu kliku od dveří, uzemňuji sám sebe. „Zítra ráno.“

„Ať je to dnes ve dvě. Zdravotní sestra tu bude nás instruovat ke koupání.“

„Já to zvládnu.“

„Pokud máte nějaké dotazy, můžete mi zavolat do mé kanceláře,“ dodává Dr. Hallová.

„Mluvím s mým manželem, jestli vám to nevadí.“

„Já… omlouvám se. Byla jsem…“

„Obtěžovala,“ chrlí Mia.

„Mio… ne!“

„Jaxsone, potřebuji tvoji pomoc. Nebudu dělat všechnu práci.“

Měl bych to nechat být, ale nemůžu. „Mio, najala sis dvě chůvy a hospodyni.“

„Na tom není nic špatného najmout si pomoc.“

Ignoruji ji a stlačím kliku dolů.

„Pozdravuj za mě Alexii. Slyšela jsem, že dokonce i v kómatu můžeš vnímat okolí.“

Přeji si, aby ta klika byla její hrdlo, mačkajíc ji, zavřu oči a počítám do deseti.

Je to poprvé od nehody kdy zmínila Lex jménem. Slyšet jí vyslovit jméno té ženy, kterou miluji, s každým vláknem mého bytí, mi naskočí husí kůže.

Chtěl jsem věřit, že by Mia nikdy nemohla někomu vzít život. Co jsem si myslel? Ona je Peklo.

Udržuji oči na Peklu mluvíc s doktorkou Hallovou. „Doktorko, mohl bych s vámi mluvit v soukromí?“

„Ano… samozřejmě.“ Zatlačením otevřu dveře, vstupujíc do haly. Připojí se ke mně o několik minut později.

„Je mi líto… Já nechci, abyste byla v obtížné situaci. Ale já nemohu být kolem ní, ona prostě…“

Spočine rukou na mém rameni.

„Nemusíte nic říkat, chápu to. Jsem si vědoma vaši… situace. Musíte být právě teď v pekle. Je mi to opravdu líto. Mám v plánu propustit Katelyn někdy zítra. Budete-li ji chtít vidět, zatím co bude v nemocnici, mohu zařídit, abyste ji viděl v dětském pokoji. Zavolejte dopředu,“ říká, podávajíc mi vizitku a ukazuje mi číslo. „na tohle číslo a vše zařídím.“

Beru si vizitku. „Děkuji vám, doktorko, a znovu, je mi líto, jestli jsem způsobil, že se cítíte nepříjemně.“

„To ne, a nebojte se o Katelyn. Bude o ní dobře postaráno.“

---

[1] Nejvyšší basketbalová liga