Unpredictable - EPILOG

Překlad: Markéta

Tak a máme tady Epilog a s ním i konec další knihy. Ještě zbývá bonusová kniha, kde to, doufejme, všechno dobře dopadne. Pustím se do ní co nejdříve, ať vás nenechávám dlouho čekat.

Moc vám děkuju za vaše komentáře! Jste skvělé. Jsem moc ráda, že se vám kniha líbila. Jako vždycky jí nebudu posílat.

Užijte si čtení!                                                               Markéta

Kat strávila tři týdny v nemocnici. První týden ji drželi těžce pod sedativy a to bylo těžké sledovat. Druhý týden byl ještě těžší. Byla vzhůru, ale nemohla mluvit kvůli tomu, že měla svázanou pusu. Takže jsem tam jen seděl vedle ní, zatímco jí slzy stékaly po tvářích. Byla v neustálých bolestech. Požádal jsem je, aby ji dali znovu pod sedativa, ale ona se vyděsila. Ublížila si víc, když se mi snažila říct ne, než aby jim dovolila to udělat. Samozřejmě vyhrála. Zabíjelo mě vidět jí v bolestech. Dívat se na ni, jak pláče. Nebýt schopný jí slyšet mluvit – aby mi přesně řekla, co jí bolí. Místo toho psala do poznámkového bloku, který jí Sam přinesla z dárkového obchodu. Třetí týden byl o něco lepší. Začala se léčit a vypadala mnohem víc, jako předtím. Ale já měl pocit, že jsem za ty tři týdny zestárnul o deset let. Musela mít pusu fixovanou plných šest týdnů. Oba jsme plakali ten den, kdy byla schopna znovu promluvit.

Jsou to už čtyři měsíce od doby, co se to stalo. Dal jsem výpověď v práci. No, technicky jsem na dovolené. Kapitán mi volá každý týden, abych se vrátil a já mu každý týden připomínám, že jsem skončil. On to prostě nevzdává. Vysvětlil jsem mu, že se můj otec podílí na drogách, které jsou v oběhu v St. Louis. Měl jsem vědět, že on bude tím důvodem. Problém je ten, že nemáme důkaz. Ta malá vizitka, kterou mi poslal, nemůže být použita jako důkaz. Poslal jsem to na otisk prstů, ale nic nezjistili. Bylo to doslova moje slovo proti jeho. Ještě pořád jsem neřekl Kat, kdo v tom byl zapletený a doktor mi řekl, že je běžné, že její mysl zablokovala to, co se stalo. Takže, i když byla v té dob vzhůru, nevzpomíná si, čím si prošla poté, co jí Mason vytáhl z našeho domu. Nemohl bych být za to víc vděčný.

Tým ho sleduje každý den a noc. Jeho telefony jsou napíchnuté, ale stále nic. Musím mít někoho jiného, kdo se teď ukáže. Řekl jsem to mé matce. Řekl jsem jí všechno a ona se mi podívala do očí a řekla, Parkere, když jsem se setkala s tvým otcem, věděla jsem, že jednoho dne ovládne svět. A abys mohl vládnout světu, musíš být nemilosrdný. Odešel jsem od ní a od té doby s ní nemluvil. Ten den jsem zjistil, že moje matka je stejně zlá, jako můj otec. Oni dva jsou skvělý pár.

Přetočím se na naší posteli a otevřu oči, když vidím Kat spát vedle sebe. Má svou pravou ruku pod polštářem a levá ruka jí leží před obličejem, usměju se, když se po ní natáhnu a přejíždím jí prsty po jejím černém diamantu, který jí sedí na prsteníčku.

Požádal jsem jí o ruku minulou noc. Klekl jsem na obě kolena před všemi svými přáteli a prosil jí jako ubrečený idiot, aby udělala můj život mizerným. Všichni se smáli a plakali. Ona řekla, že tuhle výzvu bere. Nebylo to sladké a sentimentální. Byli jsme to my – blázniví a legrační.

To je to, co na ní miluju – je nepředvídatelná (Unpredictable). Nikdy nevím, jestli když přijde do kuchyně tak mě políbí, nebo mi hodí toaster do tváře. Nevím, zda nebudeme mít děti, nebo jich bude osm. Jen vím, že se kvůli ní proměním v každodenní malou kundičku, pokud jí to dokáže, že ona je ta pravá pro mě.

Dívám se, jak se jí oči pomalu zatřesou. „Dobré ráno, miláčku.“ Usměju se.

Protáhne se a usměje. „Ránko.“ Jakmile to udělá, vrátí se zpátky na polštář a otočí se ke mně.

Podívám se jí do tváře. Vypadá nádherně. Natáhnu se a dotknu se její jemné krémové pokožky a ona si povzdechne, zavírajíc oči.  „Chci zůstat celý den v posteli.“

„To zní úžasně, ale musíme jet k Sam a Sladovi.“ Sam už chce začít plánovat naši svatbu. A upřímně řečeno jsem nadšený. Oženil bych se s ní dneska, právě tady, právě teď, kdyby mi to dovolila. Ale to není to, co si zaslouží. „Ale musíme být dneska produktivní,“ řekne dramaticky.

„Co přiměje chlapa být produktivní při deštivé sobotě?“ ptám se a poslouchám, jak déšť dopadá na okno.

Odtrhne ze sebe přikrývku a rozkročí se nade mě. Její dlouhé hnědé vlasy jí spadnou po stranách tváře a pomalu se mi položí na hrudník. Odstrčím je pryč tak, abych mohl vidět celou její nádhernou tvář.

„Ranní sex,“ nabízí.

Zachechtám se. „Myslel jsem spíš kávu. Sex by mě mohl uspat.“

„Takže. Zkusme nejprve můj návrh. A pak zkusíme ten tvůj.“ Dává mi malý sexy úsměv. „Vous aimer,“ řekne tiše. (miluju tě)

Usměju se na ni a ona se usmívá na mě. „Vous aimer,“ opakuju. Miluju tuhle ženu vším, co mám. Jednou jsem řekl Missy, že nemůžete ztratit něco, co jste nikdy neměl. Ale co kdyby? Co kdyby to mělo být….. Nevíš, co ti schází, dokud to nemáš?

Tohle je trocha Parkerovy filozofie pro vás, děvky.

KONEC