UJax - 12. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ellie

Uložím si věci do šatníku a jdu přes chodbu, abych se podívala na Hope, když slyším štěkání štěňat. Vím, že s ní již spali, když jsem je naposledy zkontrolovala, takže nemám tušení, co se jim stalo, že jsou tak podrážděná. Když vstoupím do místnosti, chvilku to trvá, než můj mozek zaregistruje to, co vidím, ale když se tak stane, adrenalin a strach mi zaplaví systém.

„Dej mou dceru dolů,“ řeknu, ale nejsem si jistá, jestli jsou slova dost hlasitá, aby mě slyšel, když stojím přes pokoj, od muže, se kterým jsem se krátce setkala v zoologické zahradě, a ten nyní drží v náručí plačící Hope.

„Mami!“ vykřikne Hope, čímž přivádí mou pozornost k sobě, když ke mne vztahuje ruce.

„Je to okej, Andílku. Bude to okej,“ usměju se a natáhnu se pro ni, ale ruce pustím zpátky podél boků, když on přesune ruku nahoru, aby jí obalil kolem jejího krku.

„Přemýšlela jsi někdy o tom, jak mohou být děti tak nevinné i když vyrůstají v životě ve hříchu?“ zeptá se a políbí ji na vrchol hlavy, zatímco si mě od hlavy k patě prohlíží.

„Prosím, dej mi ji. Udělám, co chceš, jen ji prosím nech odejít.“

„Taková oddanost; k dítěti, které vlastně není tvoje.“ Zavrtí hlavou.

„Je moje,“ zašeptám, tak moc bych mu ji chtěla vytrhnout, ale vím, že neexistuje způsob, jak to udělat bez toho, abych jí ublížila.

„Teď patří mě, stejně tak jako ty,“ řekne klidně, pak se podívá přes rameno a zvedne bradu na toho, kdo je za mnou, ale není možné, abych odvrátila pohled od mé dcery a už vůbec ne když má stále ruku obalenou kolem jejího malého krku.

„Prosím, nech ji jít. Je to jen dítě,“ prosím.

„Odchází s námi,“ řekne pevně a začne jí hladit vlasy, což způsobuje, že mi žluč vstoupí do krku.

„Prosím, nedělej to,“ vydechnu. „Cokoliv jsi plánoval, prosím, nedělej to. Můžeme něco vymyslet.“

Začíná se kolem mě pohybovat a já se snažím chytit Hope, která teď křičí a kope, ale on otočí její tělo tak, aby byla dál ode mne a pak se podívá na muže, který stojí ve dveřích pokoje.

„Vezmi ji dolů do auta. Budeme tam za okamžik.“

„Ne, prosím, ne!“ křičím a snažím se dostat Hope od něj, jen abych byla chycena kolem pasu a hrudníku a přitáhnutá k pevnému hrudníku natolik tvrdě, že mi vyrazil dech.

„Prosím tě, neubližuj jí,“ prosím muže, který drží Hope, když opouští pokoj, která křičí, kopne mu do náručí a štěňátka mu štěkají u nohou.

„Nikdo jí neublíží. Bude žít život bez hříchů, ne takový jaký jsi jí ukázala ty,“ řekne mi u ucha, když cítím, jak se mi jeho vzrušení tiskne do zad.

„Ne,“ vydechnu a cítím, jak mi slzy naplňují oči, když slyším, co zní jako jedno z štěňátek a hlasitý třesk, jako by to dopadalo na zeď.

 „Prosím, nedělej to,“ zašeptám a snažím se z něj dostat pryč, ale je silný, příliš silný pro mě, dokonce i s pohyby, které mě Jax naučil, se nemůžu osvobodit.

„Jsi moje, Ellie. Vlastním tě.“

„Ne.“

„Ano,“ zavrčí a kousne mě do krku tak tvrdě, že by mě nepřekvapilo, kdyby mi prokousl kůži.

„Prosím, ne,“ zašeptám, když se mi podlomí nohy a on mi obalí ruce kolem prsou a bolestivě je stiskne.

„Tvoje panenství mělo být moje, ale ty jsi o něj přišla,“ zavrčí a přesune ruce z prsou na krk, kterými stiskne tak silně, že mi kyslík uvízne v plicích a slzy mi zaslepí oči.

Snažím se ještě jednou osvobodit, ale jsem jen schopná poškrábat mu kůži na ruce, což nemá žádný účinek. Jeho uchopení se nezmění a cítím, jak slábnu, když se snažím dýchat.

 „Možná nebudu schopen vzít si už tvé panenství, ale tvoje lůno je moje. Dáš mi dítě předtím, než s tebou skončím.“

„Ne!“ Zatřesu hlavou v popírání, když tma převezme mé vědomí.

„Kdo jsi? Kde je Jax?“ Slyším ženský hlas zeptat se, ale zní to jako bych byla pod vodou, a pak jsem propuštěna, spadnu na podlahu a lapám po vzduchu. Cítím ostrou bolest po celé jedné straně obličeje a chvíli trvalo, než jsem si uvědomila, že mě udeřil.

„Uděláš, jak říkám, nebo zemřeš,“ hrozí, vytáhne zbraň a přitiskne mi ji na čelo. Přikývnutím souhlasím, když mě hrubě vytáhne, aby mě postavil a táhne mě za ním z pokoje, a já se stále snažím chytit dech.

Když se dostaneme po schodech dolů, žena, kterou jsem nikdy předtím neviděla, stojí ve dveřích se zvedajícím se hrudníkem, blokuje muže, který má Hope v náručí, aby vyšel ven.

„Kde je Jax?“ vykřikla a pak jí oči přiletěly ke mně, když jsem klopýtla při posledním kroku a zasáhla ramenem zeď.

„Pojď sem do domu, nebo do ní střelím kulku,“ řekne muž vedle mě, hrubě si mě přitahujíc k hrudi a přiloží mi hlaveň zbraně ke spánku. Sleduju ji, jak vejde do domu, slzy mi naplní oči a tiše stékají po tvářích.

„Dej ji dolů a jdi zkontrolovat, jestli jsme na sebe neupozornili,“ říká ten, který drží zbraň u mé hlavy, a muž, který drží Hope, přikývne, položí ji na zem, pak jde dozadu ke kuchyni a ona běží ke mně.

„Je to okej,“ řeknu, zvednu ji a přitisknu si ji k hrudi, když mi vzlyká do ohbí krku.

„Chlapi prostě odejděte. Nic neřekneme,“ dodává žena, přicházející ke mně a Hope. „Nenechám je, aby něco řekli; jen prosím odejděte a my na všechno zapomeneme,“ tvrdí.

„Zavři kurva hubu dřív, než tě zastřelím,“ řekne a Hope zakňučí a přitiskne si své malé tělo k mému.

„Nikdo venku není. Můžeme jít,“ řekne chlápek, který před chvílí odešel a vrátil se do chodby poblíž předních dveří.

„Ona jde taky,“ říká a ukazuje na neznámou ženu.

„Nechte ji a Hope tady. Udělám všechno, co chcete,“ zašeptám a snažím se, aby mě Hope pustila, abych ji mohla předat ženě.

„Ona jde taky!“ zařve a v tu chvíli se otevřou dveře.

„Jaxi,“ zašeptám, když vidím, jak se mu zúží oči, když zachytí scénu a pak letí pohledem na ženu v místnosti.

„Co to tady kurva děláš, Jules?“ ptá se a moje mysl zaregistruje, že Jules je jeho matka, ta, za kterou jel, aby jí viděl.

„Ne!“ Jules vykřikne a běží směrem k Jaxovi, když muž u dveří vytáhne zbraň. Rychle se přesouvám s Hope směrem ke kuchyni a hlasitý třesk zaplní místnost.

„Běž,“ řeknu, odtáhnu ji a položím na zem a tlačím směrem ke kuchyni.

„Teď!“ vykřiknu a sleduju, jak se na mě podívá slzami zmáčeným obličejem, než začne utíkat.

Zuřivě se rozhlížím po všem, co bych mohla použít jako zbraň, běžím ke skříňce poblíž předních dveří a vytrhnu jednu zásuvku, což způsobí, že kolem mě začnou poletovat papíry, když ji zvednu a tvrdě s ní praštím jednoho z mužů do hlavy. Jax zápasí s druhým a snaží se mu vytrhnout zbraň. Znovu a znovu bije chlapa na podlaze, zazní výstřel a mé tělo sebou z toho zvuku trhne a pak zazní další a já ucítím, jak se mi vlhkost rozstříkla po tváři. Začínám stáčet pohled k muži u mých nohou, ale Jaxova ruka mě chytne za bradu a odkloní můj pohled.

„Je mrtvý, bejby. Jdi najít Hope.“

Polknu, rozhlédnu se a cítím, jako kdybych byla mimo své tělo.

„Ellie, buď ještě chvilku silná a jdi najít naši holčičku.“

Upustím šuplík, který stále držím v ruce, kývnu a jeho oči chvilku zkoumají můj obličej, než se otočí a jde k Jules.

Skloní se nad ní, přitiskne ji prsty na krk a ruku na hrudník, kde červená prosakuje jejím tričkem. Klopýtám chodbou do kuchyně, vidím, že se Palačinka schovává v kuchyni pod pultem, takže ji vyzvednu a držím ji na hrudi, když projdu otevřenými zadními dveřmi, ve stejnou dobu jak tři policejní auta vjíždějí na příjezdovou cestu, se spuštěnými sirénami a majáky.

Rozhlížím se kolem po Hope, běžím kolem policejních aut a ignoruji, jak mi říkají, abych se zastavila a pak vidím Hope, stojící na vedlejším dvoře se starou ženou a mužem.

„Hope!“ zakřičím a ona otočí hlavu ke mně.

„Mami!“ vykřikne, rozeběhne se ke mně, když klesnu na kolena a nechám Palačinku padnout z mého sevření na trávu, když mi Hope tvrdě skočí do náruče a převalí mě dozadu.

„Ach, Bože, Anděli! Jsi okej? Nejsi někde zraněná?“ zeptám se a odtáhnu ji od sebe, abych ji mohla zkontrolovat.

„Madam, kdo je v domě?“ zeptá se důstojník, který se krčil vedle mě a Hope.

„Jax. Jeho matka byla postřelena; potřebuje sanitku,“ řeknu a on na někoho přes rameno zakřičí.

„Jsou útočníci ještě uvnitř?“ zeptá se.

„Oba jsou mrtví,“ řeknu mu a dívám se, jak se mu zjemní obličej předtím, než se odvrátí a pokyne muži za sebou. Pak ze země zvedne Palačinku a kývne k jednomu z vozů.

„Pojďte se se mnou očistit, pak můžete počkat ve hlídkovém voze, než budeme mít všechno vyřešené,“ říká jemně.

Pomáhá mi vstát s Hope v náručí, vede mě k jednomu z hlídkových vozů a dává mi nějaké ubrousky, které voní jako alkohol. Pálí to, když si otírám tvář a ruce. Pak otevírá zadní dveře a pomáhá mi dovnitř, dá Palačinku na sedadlo vedle nás a zavře dveře.

„Kde je Čokoládový Chip?“ vzlyká Hope a dá Palačinku mezi nás.

„Já nevím, Anděli,“ zamumlám, držím ji u sebe a dívám se na přední dveře domu, když dovnitř vcházejí policisté a záchranáři.

Pak vidím, jak Jax vystupuje z předních dveří a drží Chipa v rukou, když skenuje dvůr. Zabouchám na okno dveří a jeho pohled se přesune ke mně, skočí ze schodů a běží k nám.

Jakmile dorazí k autu, otevře dveře a vezme mě a Hope do náruče. „Je mi to zasraně líto… tak zasraně líto,“ opakuje znovu a znovu, když nás drtí proti sobě.

„Je to okej. Všichni jsme okej,“ pláču, odkloním se, abych mu viděla do očí. „Jsme okej,“ opakuji, když zavře oči a čelo opře o mé.

„Je mrtvá,“ zašeptá, pevně nás tiskne a mně se láme srdce.

***

„Potřebuješ ještě něco?“ zeptá se Lilly, stojící v otevřeném vchodu Jaxova starého pokoje s Cashovou paží kolem pasu.

Uložím Hope na postel, přikryju ji a políbím na hlavu. Poté, co jsem policii odpověděla na několik otázek a snažila se se vším vypořádat, věděla jsem, že v domě nemůžu zůstat. Ne dneska a pravděpodobně, na dlouho ne. Nemohla jsem se ani donutit, abych šla do domu, abych mohla sbalit oblečení a věci, které bychom mohli potřebovat na několik dní a nevím, co Jax zabalil.

„Jsme v pořádku, mami,“ řekne jí Jax, objal ji a jeho otec objal je oba, jedno z mnoha z objetí, které jim dal, od té doby co zjistili, co se stalo.

Myslím, že Lilly a Cash jsou stále v šoku. Nikdo kromě mě nevěděl, že se Jax nedávno setkal s Jules a já nevěřím, že by si někdo z těch co znali jejich minulost, mysleli, že by ona dala svůj život za jeho.

„Ještě jednou děkuji, že tu můžem zůstat,“ řeknu tiše, posadím se na postel a otřu si oči.

„Jsme rodina,“ řekne Lilly a mé oči se zaplní slzami.

„Jste si jistí, že všichni chcete spát tady?“ zeptal se Cash.

„Potřebuji moje holky na blízku,“ vysvětluje tiše Jax a pohlédne na postel, kde Hope spí a pak ke mně.

„Cokoli potřebuješ, kámo,“ řekne Cash a tón jeho hlasu, způsobí, že se bolest v mém hrudníku rozšíří.

„Jděte se vyspat, uvidíme se ráno.“

„Dobrou noc,“ řeknu, když vstanu z postele, obejmu Cashe a Lilly a sleduju, jak Jax udělá to samé, než zavře dveře.

„Jsi unavená, bejby?“ zeptá se, když jdu do kufru v rohu místnosti a popadnu jedno z jeho triček.

„Ano, ale nevím, jestli budu schopna spát,“ odpovím, když si sundávám oblečení, které jsem si oblékla po sprše, kterou jsem si dala, když jsme sem přišli a oblékla si tričko.

„Dneska jsem to posral.“

„Ty za nic nemůžeš,“ zašeptám, sednu si na postel a dívám se, jak se převléká z džínů do tepláků.

„Ale ano, Ellie,“ tvrdí tiše, když přijde před mě a rukou přejede po modřině na mém krku.

„On byl šílený, Jaxi, a teď, když je pryč, jsou všechny ty ženy, které držel v zajetí, volné. Mají šanci začít znovu; jejich děti mají šanci na normální život,“ řeknu mu a cítím smutek, který mnou prochází pro ty ženy a jejich děti a čemu ještě budou muset čelit.

Poté, co lékaři vzali otisky mrtvých mužů, zjistili, že jméno chlapa, který to všechno vedl, bylo Tobias Benedict.

 Byl to syn prostitutky, který žil v horách Tennessee na šesti set akrovém pozemku, který proměnil v jakýsi uzavřený areál. Údajně měl říkat, že mluvil s Bohem a že mu Bůh řekl, že je jeho povinností přivést na svět čisté děti a jeho potomci budou vést válku proti zlu až do konce světa.

Měl harém žen, všechny je unesl nebo koupil a všechny byly panny, se kterými pak měl děti.

Byla jsem ohromená, když Jaxův strýc řekl, že má více než dvě stě stoupenců a všichni mu věřili. Ale vím, že žijeme ve světě, ve kterém někteří lidé chtějí věřit v něco, jedno v co, takže vím, že je to možné.

„Byly jste téměř uneseny z našeho domova. Mohl jsem tebe a Hope ztratit a já bych neměl způsob, jak tě najít,“ říká, když si přede mnou klekne, obalí mi ruce kolem pasu a položí mi hlavu do klína.

„Ty bys nás našel.“ zašeptám a přinutím ho, aby se mi podíval do očí, pak držím jeho tvář v mých rukou.

 „Nezastavil by ses, dokud bys nás nenašel,“ řeknu a pak klesnu čelem na jeho.

„Nechci si hrát na to, co by bylo, pokud ne, ne po tom, co se stalo,“ zašeptám, zavřu oči a cítím, jak mě objal.

„Máš pravdu,“ řekne tiše a krátce se přitiskne na mě.

Otevřu oči a setkám se s jeho, vidím v nich bolest a lítost, díky čemuž je téměř těžké dýchat. Nenávidím, že se cítí tak, jako by byl vinen za něco, co bylo zcela mimo jeho kontrolu.

„Miluji tě,“ zašeptám, když mi pomáhá dostat se do postele a uložit Hope mezi nás.

„Taky tě miluju, vás obě,“ řekne, vypne světlo a vrhá místnost do temnoty. Ležím tam, poslouchám jeho a Hopeino dýchání a snažím se usnout, ale můj mozek odmítá vypnout a já mohu říct, že má stejný problém, protože jeho prsty na mém pasu se nepřetržitě pohybují. Nakonec se světlo dostává do tmy a já jsem schopná usnout.

Když se probudím, podívám se po celé posteli a zpanikařím, když vidím, že Jax a Hope jsou oba pryč.

Posadím se, dám nohy na podlahu, pak úlevně vydechnu, když vidím, že Hope je v pokoji naproti, sedí na podlaze a hraje si se štěňaty a panenkou.

Popadnu tepláky, natáhnu si je, projdu chodbou a sednu si vedle ní na podlaze.

„Ahoj, Andílku,“ tiše ji pozdravím, když vidím, že není jako obvykle veselá, hyperaktivní a že mě vlastně ani nezaregistrovala.

„Jsou ti zlí muži pvyč, mami?“ ptá se a mně se láme srdce, když si ji vtáhnu do náruče a usadím na klíně.

„Ano,“ zašeptám jí do vlasů a vdechuju její vůni.

„Ublížili Čokoládovému Chipu,“ řekla mi a já stisknu rty, abych nezačala plakat.

„Já vím, Anděli, ale nezapomeň, že teta July řekla, že bude v pořádku,“ ujišťuji ji.

Čokoládový Chip má zlomenou jednu nohu a nyní má sportovní sádru, ale July říkala, že bude v pořádku; mělo by to trvat jen několik týdnů, než se vyléčí.

„Můžeme jít domů?“ zeptá se a zakloní hlavu, aby se na mě podívala.

„Za pár dní.“ Přikývnu, když si položí hlavu na mou hruď, hladím ji po vlasech, dokud se nakonec nezvedne a začne si hrát se štěňaty. Dlouho se na ni dívám, nechci vstát a odejít, dokud neuslyším její smích. Ten zvuk mi dovoluje vědět, že bude v pořádku.

„Proč jsi nám neřekl, že se chystáš mluvit s Jules?“ slyším Cashovu otázku, když vejdu zpoza rohu do kuchyně a vidím Jaxe a jeho rodiče společně s Ashlyn, jak sedí u stolu a pijou kávu.

„Nechtěl jsem ve vás vyvolávat ty starý sračky. Opravdu nevím, co jsem od ní chtěl,“ odpoví Jax a přejede si rukama po tváři.

„Když jsem se s ní viděl, nemluvila se mnou. Ani nevím, proč byla včera v mém domě,“ říká hlasem plným bolesti, podívá se na mě a natáhne ruku mým směrem. Vezmu ho za ní a on si mě přitáhne do klína, obejme mě, políbí na krk.

„Jsem ráda, že tam byla,“ řekla Lilly tiše a já souhlasně přikývnu, otočím se mu v klíně a prsty ho pohladím po čelisti.

Pokud by tam nebyla, věci by byly úplně jiné. Dokonce si ani nechci představit, jak špatně by to mohlo dopadnout.

***

„Jdu tam,“ vykřikne Jax ze schodů, když zazvoní zvonek.

„Dobře,“ vykřiknu a usměju se na Hope, která se směje. Jsou to tři týdny od toho incidentu a včera v noci jsme poprvé od té doby zůstali v domě.

Bylo děsivé procházet předními dveřmi, ale Jax spolu se svými bratranci a strýci vymalovali a provedli nějaké změny, když jsme zůstávali u rodičů a také jsme upravili a aktualizovali poplašný systém. Snadnější řešení návratu domů.

„Jsi připravená jít na lov velikonočních vajíček, Anděli?“ zeptám se Hope, která sedí na toaletním stolku v koupelně a sleduje, jak si nanáším make-up.

„Jo.“ Zazubí se, načechrá si kolem sebe modré šaty ve tvaru vaječné skořápky a pak srazí dohromady své plastové, třpytivé boty ke kostýmu, které nebude mít na sobě, až opustíme dům.

„Můšu mít make-up?“

„Trochu.“ Usměju se, skrčím se na úroveň její tváře, přejedu ji přes oči štětcem a dám trochu lesku na rty.

„Vypadáš hezky, mami.“

„Ty taky.“ Usměju se na ni, zvednu ji a postavím na nohy.

„Ujisti se, že štěňátka jsou v pořádku a vyměň si boty, abychom mohli odjet.“

„Ale chci mít moje pvinceznovské boty.“ Zamračí se.

„Pokud chceš získat hodně vajec, musíš být schopná běžet rychle, takže potřebuješ jiné boty.“

„Okej,“ zabručí a opustí se mnou koupelnu.

Vejdu do šatníku, vklouznu do bot na podpatku, pak se ještě jednou podívám do zrcadla, než jdu dolů, kde Jax sedí v obývacím pokoji s lokty na kolenou a hlavou ve dlaních.

„Co se stalo? Kdo byl u dveří?“

Pomalu zvedne hlavu, podívá se mi do očí a podává mi složený papír.

„Co je to?“ zašeptám a on zavrtí hlavou. Vezmu si papír od něj, rozložím ho a pak se posadím na pohovku, když vidím, že je to dopis od jeho matky.

Milý Jaxi,

Kdybych řekla, že jsem byla překvapená, že tě vidím stát před mým domem, bylo by to podcenění století. Roky a roky jsem přemýšlela o tom, co bych ti řekla, kdybychom se někdy setkali tváří v tvář, ale být v tvé přítomnosti a vidět, jakou bolest jsem ti způsobila, bylo toho na mě příliš.

Mohla bych vymyslet milion výmluv a říct ti milion lží, ale pravda je, že jsem byla sobecký zbabělec.

Omlouvám se za bolest, kterou jsem způsobila tobě i tvé rodině a kdyby bylo možné vrátit se v čase, vím, že bych udělala spoustu věcí jinak. Všechno s výjimkou tvého narození.

Poprvé, když jsem viděla, jak tě tvůj otec drží, poznala jsem, jak má vypadat láska a přestože jsem v té době žárlila, teď jsem pochopila, jak špatné bylo se takhle cítit.

Měla jsem štěstí, že jsem na chvíli mohla vidět něco tak krásného a vědět, že jsem to pomohla přivést k životu.

Vím, že se nikdy nesblížíme a já jsem s tím smířená, ale přeji ti to nejlepší a doufám, že najdeš svůj vlastní kousek krásy.

XX Jules

„Oh, můj bože,“ vydechnu, jak mi slzy padají na třesoucí se papír v ruce.

„Proto byla tady; přinesla mi ten dopis. Její matka ho našla v jejích věcech, když je získala od patologa,“ řekne a zatíná čelist.

Zvednu se z pohovky, jdu k němu, usadím se mu na klíně a pak vezmu jeho tvář do dlaní.

„Je mi to líto, bejby,“ zašeptám a sleduju, jak na chvilku zavře oči, než se opět podívá do mých.

„Zachránila mi život a díky ní jste ty a Hope tady.“

„Já vím,“ souhlasím, přitisknu ústa na jeho, pak ho zatlačím dozadu, abych se mu podívala do tváře, zatímco moje ruka zůstává na jeho bradě, přes kterou přejíždím palcem.

„Nenáviděl jsem ji tak dlouho a teď nevím, co mám cítit.“

„Vím, že to není snadné po tom všem, co se stalo, ale myslím, že se budeš cítit lépe, jakmile najdeš způsob, jak ji odpustit,“ řeknu mu tiše a přejedu mu prsty přes rty.

„Jak to mám udělat?“ zeptá se a vypadá ztraceně.

„Nevím,“ přiznám se a cítím, že mi slzy naplňují oči. „Ale já ti pomůžu.“

„Taky ti pomůšu, tatínku Axi,“ řekne Hope, když vběhne do obývacího pokoje a vyleze na křeslo k nám.

„Co máme udělat?“

Usmívá se, Jax ji políbí na vlasy a pak se na ni usměje taky.

„Už to děláte, srdíčko. Ty i tvoje maminka.“

„Jsem dobvý pomocník.“ Usmívá se a nás to rozesměje.

„Jsi nejlepší pomocník, Andílku,“ řeknu, políbím ji na čelo, pak Jaxe, zvednu se z jeho klína a sleduju, jak ho Hope políbí na tvář, sleze z něj a začne ho tahat za ruku.

„Jsi připravená hledat velikonoční vajíčka?“ zeptá se jí.

„Ano, dostanu všechna vejce,“ řekne šťastně a běží k přední části domu. Chytnu ho za ruku dřív, než ji stačí následovat, přistoupím k němu, obalím mu ruce kolem krku a přitáhnu si jeho tvář blíž ke mně.

„Já bych to všechno klidně prožila znovu, dokonce i strašidelné části, dokud bych věděla, že na konci Hope a já budeme mít tebe. Klidně bych si tím prošla znovu,“ řeknu mu upřímně.

„Bejby.“ Potřese hlavou a opře si čelo o moje.

„Je to pravda,“ zašeptám a jeho ruce se kolem mě utáhnou, zatímco skloní hlavu a jemně mě políbí.

„No tak lidi, jdeme!“ zakřičí Hope, přerušujíc tak náš moment, což nás rozesměje.

***

„VEZMI SI MĚ.“

Otevřu oči, abych se podívala na Jaxe v pokoji osvětleném měsícem. Cítím, jak mi vyschla ústa. „Co?“

„Měl jsem celou tuhle zasranou záležitost jak tě požádat o ruku naplánovanou, ale už nechci čekat. Vezmi si mě, Ellie,“ řekne, zvedne mou ruku a nasadí mi na prst něco studeného a těžkého.

„Jaxi.“

„Pojedeme příští víkend do Vegas.“

„Oh, můj Bože.“ Potřesu hlavou a cítím, jak se mi stahuje hrdlo.

„Můžeme vzít nějakí lidi sebou, nebo uspořádat párty, ale už nechci počkat.“

„Okej,“ zašeptám, přitisknu se k němu a dám ruku do pěsti, protože se obávám, že když to neudělám, prsten zmizí.

„Co?“ ptá se proti mému čelu, kde přistály jeho rty.

„Když jsem byla mladší, viděla jsem reklamu, kde si pár pronajal kabriolet a vzali se v něm za jízdy. Doopravdy to dělají?“ zeptám se a jeho tvář se sklání směrem k mé.

„Zjistím to.“

„Okej,“ zamumlám a pak mu zastrčím hlavu pod bradu.

„Nechceš vidět tvůj prsten?“ zeptá se s úsměvem v tónu a obejme mě.

„Už teď vím, že je perfektní,“ zašeptám, když mi slzy naplní oči.

Vím, že to bude chvíli trvat, než se všichni vyléčíme, ale vím, že časem bude každodenně o trochu lépe a nakonec, pokud budeme mít, jeden druhého na ničem jiném nezáleží.