Stay - 38. kapitola

Překlad: Clarissa

A máme tady to očekáváné setkání s rodiči, ani jsem nečekala, že by to mohlo dopadnout jinak. Někteří lidé se zkrátka nikdy nezmění …

Díky za komentáře :)

DAN

BYL PÁTEK, čtyři nesnesitelné dny od té doby, co jsem slyšel její hlas. Devadesát šest hodin od té doby, co jednoduše odhodila mé srdce do drtičky. Ne, že bych to počítal nebo tak něco. Opřel jsem lokty o svůj opotřebovaný dřevěný stůl.

„Pane Bradley, budete nás dneska učit?“ ozval se hlas mé nejpilnější studentky, Rebeccy.

Od pondělí se každý den postupně zhoršoval. V úterý a ve středu jsem přiměl třídu, aby sledovala video. Včera si tiše četli. Dneska, neměl jsem zatracený tušení, co učit nebo kde jsem byl se svými plány. Sakra, dokonce jsem si ani nepamatoval cestu do práce. Vzhlédl jsem; sledovalo mě třicet šest párů očí.

Ztěžka jsem vydechl. „Ano. Budu.“

Prohrábl jsem si své neupravené vlasy a vstal jsem od stolu.

„Vemte si své knihy. Kterou část jsme naposledy četli, Rebecco?“ Četli jsme Velkého Gatsbyho.

Poslouchal jsem, jak Rebecca vysvětlovala tu část, kde jsme byli: lež o Daisy, kterou Gatsby skrýval před Nickem Carrawayem. Moje mysl se zatočila. Já jsem lhář.

Já byl ten, kdo skrýval obrovské tajemství před Cassie, tak proč jsem byl na ni tak naštvaný? Bylo to jednoduché; já chtěl být její všechno. Já chtěl být její superhrdina. Nechtěl jsem, aby ten sráč v představě zabral moje místo jenom proto, že se jeho DNA shoduje s Jaseovou. O jakou kravinu sakra šlo?

Co jsem viděl v té kavárně – její oči vykulené, jako byste právě přistihli malé dítě, když seděla naproti tomu volovi. Když jsem ty dva viděl spolu, mával se mnou vztek. Ale, Bože, z jejích zpráv a vzkazů jsem byl připraven líbat jí nohy a omluvit se jí za to, že jsem reagoval tak, jak jsem reagoval. Ona žadonila a omlouvala se, ale všechno, nač jsem mohl myslet, jsem byl já a moje vlastní rozdrcená duše.

„Pane Bradley. Děláte to znovu.“ Rebecca začala být naštvaná a příliš pozorná na středoškolskou studentku. Můj pohled cestoval zbytkem třídy. Odfrkl jsem a klesl jsem na svou židli.

„Tak si prostě otevřete své vzorové testy a učte se zkoušku, která bude příští týden.“

Ve třídě vypukl hovor. Několik zvědavých očí se na mě kradmo podívalo, když jsem strnule zůstával za svým stolem. Celý zbytek dne jsem nestál za nic. Ani jsem si neudělal přestávku na oběd. Trénink šel toho odpoledne ještě hůř.

„Trenére. Co je to dneska s vámi? Ženské problémy?“ Utahoval si ze mě Jenkins, můj quarterback. Zamračil jsem se na něj. Mí hráči byli rozhodně více hlasitější s jejich obavami. Vrčíc jsem opustil lavičku. Poslední věc, kterou jsem chtěl, bylo dívat se na zastracený X nebo zasraný O. Podal jsem Jenkinsovi svůj plán hry a řekl mu, že to je na něm. Kráčel jsem přes hřiště, vzdalujíc se do své kanceláře, a zamkl jsem dveře. Popadl jsem svůj mobil a vytočil jsem mámino číslo. Možná by mohla mít nějaké pochopení.

***

CASSANDRA

Pět dní. Už to bylo pět dní od toho incidentu v kavárně. Pět dní, co jsem mluvila s Aidanem. Čím déle jsme spolu nemluvili, tím více jsem byla vzteklejší. Mé ruce pevně svíraly volant.

„On pořád ještě nezavolal, že ne?“ zeptala se Mel opatrně.

Můj periferní pohled zachytil ten její na místě spolujezdce. Stiskla jsem rty do pevné linky a zavrtěla hlavou.

„Podělala jsi to, mámo. Ale pokud ti brzy nezavolá, půjdu k němu domů a zakroutím mu krkem.“

Trošku jsem se usmála, když jsem si to představila.

Mel a já jsme se už usmířily. Nebylo to růžové, to bylo jisté. Dostala jsem lekci s jejím prstem v mé tváři trvající přes dvě hodiny, když nadávala, křičela a pochodovala sem a tam před gaučem, na kterém jsem seděla. Říkajíc mi, že jsem neměla lhát nebo věřit Parkerovi. Vzala jsem si z toho ponaučení. Proč? Protože ona byla moje nejlepší kamarádka. Malá část mě ji chtěla poslechnout. Ta druhá věděla, že by toho ona nikdy nenechala, dokud by na to neřekla svůj názor. Nechala jsem ji mluvit a pak jsem jí s klidem řekla svůj názor. Konec konců, byl to můj život.

Mohla jsem si dělat, co jsem chtěla. Nemohla jsem pochopit, proč moje volba zranila dva lidi, kterým jsem nikdy ublížit nechtěla.

Nic z toho se díkybohu nedostalo k Mooseovi, protože by křičel, že jsem ho nenechala, aby mě taky ochránil.

Divil se, proč jsem nebyla ve své kůži a proč tu nebyl Aidan, když přišel na návštěvu. Zamluvila jsem to a nakonec jsem ho nechala samotného s Mel. Zdálo se, že tím byli více než potěšení, což jsem ocenila, ale zároveň jsem to nechápala. Přepokládala jsem, že by to bylo na delší povídání.

Zaparkovaly jsme před Trishiným a Bartovým domem. Trish mě požádala, jestli by nemohla jeden víkend hlídat Jase, a protože jsem se tenhle víkend měla setkat se svými rodiči, byla to perfektní příležitost. Mel čekala v autě a já vzala Jase s jeho věcmi dovnitř. Trish otevřela se širokým úsměvem a růžovými tvářemi. Vnitřně mě hřálo, když jsem ji viděla, jak je nadšená, že ho vidí. Odložila jsem Jaseovu přebalovací tašku dolu, a rozhlédla se po domě.

„Je tady Aidan?“

„Ne, není. Nechceš mi říct, co se děje?“ zeptala se, když zvedla jedno obočí.

Píchlo mě u srdce. Řekl jí o tom? „Víš, že mi můžeš říct všechno, Cassandro.“

S výdechem jsem jí vysypala svá slova. „Myslím, že jsem ho ztratila, Trish. Myslím, že jsem ho odstrčila tím nejhorším možným způsobem.“

Přeskočila jsem tu ostrou bolest ve své hrudi a řekla jsem jí, co jsem udělala Aidanovi. Jak jsem lhala a všem kolem sebe ublížila jenom proto, že jsem chtěla, aby měl Jase ve svém životě otce.

Hluboké linky se usadily kolem jejích úst, když se usmála. „Ze všech lidí by sis ty měla uvědomit, že nemusíš být pokrevně příbuzná, abys měla rodinu. My tebe a Jase milujeme, jako kdybyste byli naši vlastní.“

Můj krk se stáhl, svírajíc se kolem slov, které jsem potřebovala říct. „Ale Parker chtěl druhou šanci, Trish.“

„Druhé šance je těžké získat, není?“

Zpracovávajíc její slova, kývla jsem. Najednou získala jiný význam, a místo na Parkera jsem myslela na Aidana. Já jsem dostala druhou šanci na lásku. A mohla jsem ji zahodit. Všechno kvůli tomu, že jsem chtěla dát druhou šanci někomu, kdo si ji pravděpodobně nezasloužil.

„Aidan se snaží být zachránce. On si není jistý, jak pobrat to, že tu je pro tebe někdo další. Dej mu čas.“

Nakrčila jsem obličej a zeptala se na jedinou otázku, na kterou jsem potřebovala znát odpověď nejvíc. „Zničila jsem právě všechno, co jsme měli?“

Její rty zmlkly, když se na mě upřeně dívala. Její neexistující odpověď mi více než dost stačila k tomu, abych si uvědomila, že jsem zřejmě všechno zničila. Předala jsem kroutícího se Jase do její čekající náruče. A jak jsem to udělala, tak se její rty konečně rozevřely. „Lžeme, abychom ochránili ty, které milujeme. Je to v lidské povaze. Všichni to děláme,“ řekla se vzdáleným pohledem v jejích očích.

Už jsem nedokázala snést více. Musela jsem odejít dřív, než bych padla na podlahu a už nikdy nevstala. „Radši půjdu, než bude příliš pozdě. Děkuju, že tenhle víkend pohlídáte Jase.“

Bude mi chybět. Mou hruď svírala bolest, že ho neuvidím uprostřed noci nebo ráno. Oba jsem je objala a odjížděla zpět do Denveru s Mel. Zítra jsem musela přežít brunch.

***

„Chceš, abych šla s tebou?“ nabídla mi Mel, když mi pomáhala vybrat oblečení z mého šatníku. Aidan stále nevolal. Pokusila jsem se naposledy napsat zprávu, ale nedostala jsem žádnou odpověď. Nebyla to ani myšlenka na to, že se mnou dnes nepůjde, co mě rozrušilo. Nebylo to to, že jsem neslyšela jeho hlas nebo jeho stisk, když si mě držel u jeho hrudi. Nebo jeho slova, když mi říkal věci, o kterých jsem jen snila, že je uslyším. Chyběl mi on, úplně celý.      

„Ne,“ řekla jsem jí, pokračujíc v přehrabování ve svém oblečení. „Musím čelit svým rodičům sama. Budu v pohodě.“

„Opravdu se s nimi chystáš sejít?“

Pohodila jsem svou hlavou, blýskajíc na ni smrtícím pohledem. „Už jsem se poučila.“ Můj hlas byl přehnaně jemný, slabý a smutný.

„Jak se má Jase?“ Jako kdyby to tušila, změnila Mel téma, díkybohu.

„Trish volala ráno. Říkala, že se má skvěle, ale zřejmě by to řekla, i kdyby probrečel celou noc.“

„Babičky!“ uchechtla se Mel, pak zvedla černé přiléhavé kalhoty a hedvábnou blůzu v krémové barvě. „Myslím, že by sis měla dneska vzít tohle.“

Poraženě jsem pokrčila rameny. Tohle oblečení se hodilo. Podzim se definitivně dostavil do Colorada. Ostrý, studený vzduch udržoval dny mrazivé. Převlékla jsem se, a pak jsem přidala jeden kousek o kterém ona nevěděla – svůj náhrdelník od Aidana. Vzala jsem si ho, aby byl mojí podporou, kterou jsem dneska tak zoufale potřebovala. Vklouzla jsem rukama do svého tmavě zeleného kabátu a řekla jsem Mel, že se vrátím později. Omluvně mi mávala, když jsem odcházela.

Zajela jsem k restauraci, podala jsem obsluze parkoviště své klíčky a než jsem vešla dovnitř, tak jsem se zhluboka nadechla.

„Ach, slečno Pierceová. Dlouho jste tu nebyla, drahoušku. Vaši rodiče se už usadili. Prosím, následujte mě tudy.“ Majitel, Douglas, mě pozdravil polibky na obě tváře. Kdo věděl, že mě po tom, co jsem tu přes rok nebyla, ještě pozná? Následovala jsem ho kolem elegantního baru k těm dvěma v rohu.

„Madam,“ řekl, ukazujíc na prázdné místo.

Rozložila jsem svůj ubrousek a položila si ho přes klín. Ještě jsem musela navázat oční kontakt s těmi hladovými vlky, kteří seděli naproti mně. Moje uhánějící srdce ještě nebylo připravené. Poděkovala jsem Douglasovi a klesla svým pohledem na otevřené menu. Počítala jsem do tří, přejíc si a chtějíc, aby tohle byl sen a někdo určitý seděl vedle mě, uklidňujíc mě jeho dotekem místo toho, aby mě nechal tomuhle čelit samotnou.

Když jsem napočítala do tří, zvedla jsem svůj pohled na dva páry zírajících očí. Polkla jsem.

„Děkuji, že jsi se vhodně oblékla, Cassandro.“ Vyplivla matka její odporný kompliment, když si mě zběžně prohlédla.

„Jistě, nejsem takový ignorant, jaký si myslíš, že jsem.“

Jejich pohledy se rozšířily a rty mého otce se nesouhlasně zkroutily. „Tenhle tón nebude nutný, Cassandro.“

Tón hlasu mého otce byl děsivě klidný se skrytým významem v jeho slovech.

„Co si budete přát k pití, madam?“ Zachráněná servírkou. Pohlédla jsem na své rodiče, kteří oba ve svých prstech svírali sklenici vína.

„Vodu s citronem, prosím. Děkuji.“ Servírka se zdvořile usmála a zmizela rychleji, než bych ráda.

Narovnala jsem se, jako kdybych byla zpátky doma, sedíc u jídelního stolu. Jako bych se ocitla v minulosti, kterou jsem nechtěla oživovat. Uvědomujíc si to, nahrbila jsem trochu svá záda a sledovala jsem, jak se rty mé matky napjaly.

„Řekni nám, dcero. Jak s tebou zacházejí na veřejné vysoké škole?“ Chlad mrazil z matčiných slov, měníc je v kusy ledu, když zasáhly mé uši. Projel mnou třes.

Zvedla jsem obočí, připravená hrát jejich hru. „Nádherně. Chodím na ty nejvíc vzrušující přednášky. Věděli jste, že tam mají i třídu Strippers 101?“ (pozn. to jsou kurzy, kde se učí tanec u tyče jako v Las Vegas). Jejich pusy se otevřely dokořán.

„Je to báječná třída. Ta instruktorka je poměrně ohebná. Měli byste ji vidět, jak se otáčí kolem tyče,“ dodala jsem, vyrovnávajíc ubrousek ve svém klíně. „Naučila jsem se nějaké skvělé pohyby.“

„Dost!“ Uhodil můj otec dlaní do stolu, způsobujíc, že sklenice s vínem nadskočily a svíčka uprostřed stolu se zatřásla.

Moje tělo se zachvělo, stiskla jsem rty k sobě a má záda se najednou narovnala, jako kdyby věděla, že zaujímala špatné držení těla. S tou třídou striptýzu jsem zašla moc daleko. Najednou jsem byla zpátky ve věku dvanáctileté holčičky. Mé vlasy byly stažené do francouzského copu, měla jsem na sobě uhlazené šaty, a mé ruce jsem měla jemně položené v klíně, jak jsem čekala, až mi bude naservírován můj brunch.

„Takhle s námi mluvit nebudeš. Rozumělas mi?“ zeptal se, jeho otázka nepřipouštějíc debatu, když mě jeho zlostný pohled přišpendil na místě.

„Ano, otče.“ Mluvila jsem jemně, naštvaná, že jsem mu dovolila, abych se změnila do svého mladšího a slabšího já.

Vrátila se servírka. Díkybohu, byla jsem omilostněna z jejich smrtících pohledů. Položila přede mě sklenici vody, ledový čaj a ubrousek. Mrkla na mě a byla pryč, než jsem se jí mohla zeptat na to pití navíc. Můj srdeční tep dosáhl maxima, když jsem se podíval na ten ledový čaj a potom na ten ubrousek.

Byl prázdný.

Vzdychla jsem, cítíc se poraženě. S mírně třesoucími se prsty jsem otočila ubrousek na druhou stranu a srdce mi vyskočilo do krku. Mé břišní svaly se pevně stáhly a moje kůže sršela žárem. Nikdy jsem si v celém svém životě nemyslela, že budu tak vděčná, že vidím škrabopis.

Je to místo vedle tebe obsazené? Jestli ne, zvedni palec nahoru.

Aidan

Každým vláknem ve svém těle, děkujíc Bohu nade mnou, jsem si setřela slzu z koutku mého oka a zvedla jsem svou paži do vzduchu, ukazujíc mu palec nahoru. O vteřinu později se teplá dlaň omotala kolem mého palce.

Moje oči se pevně zavřely a mé rty okamžitě vypustily dech, který zadržovaly. Nechala jsem teplo, aby procházelo mým tělem, jak mě zaplavil okamžitý klid. Pomalu jsem otevřela své oči a podívala se za sebe. Oříškové oči se okamžitě uzamkly s mými. Tohle bylo už hodně dávno. Tolik se mi po něm stýskalo. Natahovala jsem každý kousíček jeho tváře do sebe. Můj Aidan byl tady.  

Batman mě přišel zachránit.

Pustil můj palec a přesunul se ke straně našeho boxu. „Je mi to tak líto. Prosím, odpusť mi.“ Uchopil můj obličej do jeho dlaní. „Byl jsem idiot.“

„Ne,“ řekla jsem, vrtíc hlavou. „Já se omlouvám. Neměla jsem lhát.“

Jeho utrápené oči prohledávaly mé. „Cassie, není na mně, abych ti říkal, co máš dělat. Já jen … nechci být bez tebe ani bez Jase. Mýlil jsem se a choval se jako idiot.“

„Přinejmenším, ale já taky.“

„Tolik se omlouvám, Sweet Tea.“ Hlasitě si povzdechl.

„Je ti odpuštěno.“ Jako kdybych mohla nepřijmout jeho omluvu. Moje srdce by mě do příštího týdne roztrhlo, kdybych to neudělala.

„Tobě je také odpuštěno. Už přede mnou znovu nic neskrývej.“ Otřel svůj nos o můj.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala jsem, když jsem vdechla jeho vůni. Nikdy bych slovy dostatečně nevyjádřila to, jak moc mému srdci a mysli opravdu chyběl.

Zaklonil se a usmál se; jeho perleťově bílé zuby zářily, když jsem mu vedle sebe udělala místo. Sedl si na lavici, dávajíc si naše propletené ruce do klína.

„Chyběla jsi mi,“ zamumlal. Jeho smutné, vděčné oči vyjadřovaly hloubku jeho slov.

Hluboký hlas si odkašlal, vyrušujíc nás z našeho shledání. Opravdu jsem zapomněla, že mí rodiče byli ve stejné místnosti. Bylo to hezké. Vzteklý hlas mého otce si znovu odkašlal, dávajíc nám konečné varování. Začala jsem zlostně koukat, ale ta ruka, která svírala tu mou pod stolem, mě dostala do příliš dobré nálady.

„Matko, otče … tohle je Aidan Bradley, můj přítel.“ Moje nitro bzučelo, když jsem jim ho přestavila.

Oni seděli, zmatení mými slovy, jejich rty stisknuté do rovných linek.

„Je mi potěšením, že vás poznávám pane a paní Pierceovi.“ Aidanova čelist se napjala, když se natáhl a sevřel otcovu dlaň ve své, a pak matčinu.

Její našpulené rty a odsuzující výraz nezůstaly bez povšimnutí. Můj otec, na druhou stranu, vypadal uraženě. Přejížděl si po bradě ukazováčkem a palcem, zatímco zíral na Aidana.

„Čemu vděčíme za tuhle dotěrnou návštěvu?“ Slova mého otce byla naplněna nanávistí a podrážděním.

Cítila jsem se trapně, že Aidan musel na vlastní oči vidět tyhle lidi, jejíchž krev mi proudila v žilách. Nechtěla jsem být jako oni. Stiskla jsem jeho ruku. Hladil palcem mou kůži, uklidňujíc tak mé nervy.

„On jde tam, kam jdu já. Říkali jste, že si musíme o něčem promluvit. Tak začněme, můžeme?“

„Máš nějak naspěch, Cassandro?“ Má matka usrkla vína, jako kdyby se bavila sledováním toho, jak jsem se kroutila jako puberťák.

Servírka zdvořile přerušila náš nucený rozhovor. Zatímco mluvila s mými rodiči, kteří ji požádali o další lahev vína, chopila jsem se příležitosti, abych se podívala na Aidana. Jeho oči vypadaly normálně, jeho kolena už se netřásla, ale jeho čelist se svírala v rytmickém vzoru. Otočil hlavu a střetl se s mým pohledem.

Pustil mou ruku a mnou projel pocit prázdnoty, protože sevřel dolní část mého stehna.

Páni, bála jsem se, že odcházel.

„A pro vás, pane?“ zeptala se servírka Aidana.

„Voda bude fajn. Děkuju.“ Uvolnil se na svém místě. Rozhodně se nechystal nikam odejít.

„Kde jsme to byli?“ zeptala jsem se, jakmile servírka zmizela. „Oh, jasně. Můj osud.“

Mluvila jsem, jako kdyby mě to slovo neobtěžovalo, i když ve skutečnosti už mě z poloviny zhltlo. Ten rozzuřený chlap a žena, kteří seděli naproti mně, byli pro mě teď cizí.

„Pojďme se nejdříve najíst. Jsem hladová.“ Má matka našpulila rty a dala si další lok vína, dopíjejíc její sklenici.

Protočila jsem oči. „Pokud si tak přeješ.“

O hodinu později přišlo naše jídlo a já seděla, vrtajíc se ve špenátové frittatě na mém talíři. Rozhovor se skládal ze sarkatických, hrubých, jízlivých a krutých poznámek, samozřejmě pronesených s úsměvy. Chtěli, abych utíkala zpátky domů, aby mohli jásat nad tím, že měli pravdu. Že dokázali, že jejich dcera ve skutečnosti potřebovala je a jejich peníze, aby byla šťastná.

To se mýlili.

„Zkontrolovala jsi Jase?“ zeptal se Aidan, když servírka odnesla naše talíře.

Kývla jsem.

„Koho?“ zeptala se má matka hlasitě.

„Mé dítě, Jase.“ Řekla jsem věcně.

Odkašlala si, znechucená nad mou odpovědí. „Ano, to je pravda. Já na to zapomněla.“ (pozn. tím 'to' myslí její matka Jase)

Aidanův dech zrychlil a jeho ruka se kolem mého stehna upevnila. Přejela jsem svou dlaní přes tu jeho ve snaze ho uklidnit. Popichovali mě, a zatímco já jsem věděla, že to byla jejich hra, on to nevěděl. Naštvali Batmana.

Moje matka odložila vidličku a znovu si odkašlala, tentokrát aby si vynutila mou pozornost.

„Tvůj otec a já máme pro tebe nabídku. Tvůj život nikam nesměřuje.“ Dýky v očích mé matky pohlédly na Aidana a pak zpět na mě. „Chodíš na veřejnou vysokou školu. Nemáš teď vůbec nic. Musíš si přestat hrát na rodinu. Čeho je moc, toho je příliš, Cassandro. S tímhle klukem nemáš žádnou budoucnost a musíme si promluvit o tvém spratkovi.“

Cože?

Matka naklonila hlavu ke straně, jak čekala na mou odpověď. Můj otec kýval všemu, co ona právě řekla. Slzy ohrožovaly mé štípající oči. Spratek? Takhle ona nazvala mého syna!

Aidanova ruka pustila mou nohu a uhodila do stolu, lekajíc mě. Objala jsem své tělo rukama a slzy pomalu tekly z koutků mých očí. Moje páteř zmizela. Nemyslela jsem si, že jsem měla odvahu promluvit po tom, co řekla; o tom, jak nazvala mého syna. Můj drahý chlapeček si to nezasloužil.

Vše, co jsem chtěla, bylo ho obejmout a děkovat Trish za to, že se k němu a ke mně chovala tak, jak se nikdy moji rodiče chovat nebudou. Konečně jsem to pochopila. Krev neznamená nic.

„Vy jste tak strašně odporná ženská.“ Aidanův pohled byl ledově chladný, když přeskakoval  mezi mými rodiči. Zatřásl hlavou a opřel se o stůl. „Takhle o Cassie mluvit nebudete. Nikdy. Slyšíte mě?“

U stolu bylo ticho.

„Řekl jsem … Slyšeli. Jste. Mě. Kurva?“

Má matka polkla a pohled mého otce klesl, když na něj oba hleděli se zlostným pohledem.

Aidan je propichoval ledově chladným pohledem tak hluboko, až bylo hmatatelné to napětí, které rostlo na obou stranách stolu.

Se znechucením v jeho hlase odfrkl. „Už nikdy takhle Jaseovi neříkejte. Nebo, Bůh mi pomoz, paní Pierceová, budete první žena, kterou kdy uhodím.“

Málem jí vypadly oči z důlků, když ji jeho slova tvrdě zasáhla. Můj otec na svém místě ztuhnul a zúžil na Aidana pohled.

„Poslouchej, mladý muži. Nevím, kdo si myslíš, že jsi, ale nevíš nic, nic o téhle rodině.“

Moje tělo vůbec nevědělo, co dělat. Chtělo se schovat. Chtělo utéct.

Aidan se sadisticky uchechtl. „Vím toho mnohem víc, než si myslíte. Vlastně, věděli jste, že vaše dcera napsala knihu?“ zeptal se klidně, až příliš klidně.

Počkat? Cože? On to věděl. Můj srdeční tep dosáhl maxima. Otočila jsem se, abych mu viděla do tváře. Ačkoli, jeho pohled se od mých rodičů vůbec nehnul.

„Nic na to neřeknete? To je špatný. Já ji četl několikrát. Cassie má opravdový talent. Byli byste šťastní, kdybyste něco od ní přečetli. Ta odvaha, která byla potřeba, aby to vydala, to je něco, čemu vy nikdy nebudete rozumět. Opravdu je mi vás obou líto. Měli byste se stydět za to, že jste tak povrchní a chamtiví.“

Moje mysl se točila z jeho čerstvého přiznání. To znamená, že věděl všechno o mně a o Jasonovi, o mém vztahu s rodiči, všechno.

Moje matka se chystala promluvit, ale Aidan ji svou zvednutou rukou zastavil. „Ještě jsem s vámi dvěma neskončil. Její syn, Jase – je neuvěřitelný. Je to ranní ptáče, to proto se vždycky usmívá. Když vidí svou maminku, jeho očíčka se prozáří jako Cassieiny, když je šťastná. Také má na hlavičce tu nejroztomilejší vlnku. A mezi námi, nejvíc miluje, když mu já zpívám Sviť mi, sviť mi hvězdičko.“

Otočil se a jeho zářící oči vyhledaly mé. Setřela jsem si slzy, když jsem popotáhla. On tohle všechno věděl?

Oh můj Bože. On tolik miloval Jase, jako to, že jsem nikdy nebrala jeho city v úvahu? Nezasloužila jsem si tohoto muže. Mrkl a obrátil svůj pohled zpátky na mé rodiče, jeho profil nemilosrdně pohledný v jeho vášni. Myslím, že jsem do tohoto muže zamilovaná. Tohle poznání mě uklidnilo, ale i vyděsilo.

Moje matka zírala na Aidana s otevřenou pusou. „Pokud se nepletu, zní to, jako by sis myslel, že jsi zamilovaný do naší dcery,“ vyplivla hodně naštvaně.

On se drze uculil. „Jak byste to mohla vědět? Vy ani nevíte, co láska je, ale já ano.“

Otočil se ke mně čelem. Jeho rty vzrostly do širokého úsměvu, když mi přejel klouby po tváři. „Je to tahle žena vedle mě. Ona je přesná definice slova láska. Ona je všechno, co by láska měla být, a já nevím, co bych dělal, kdybych ji nikdy nepotkal. Byl bych prázdný a ztracený.“ Jeho pohled blýsknul na mé rodiče. „Ona je moje všechno a já … já se s ní jednoho dne ožením.“

Mí rodiče seděli naprosto šokovaní, společně se mnou, které ta slova, která vyklouzla z jeho úst, právě došla. Moje oči se zaplnily slzami lásky.

„Pojďme, lásko. Myslím, že tady jsme skončili.“

Sebrala jsem svou čelist z podlahy a vložila jsem svou dlaň do jeho.

„Ať už byla vaše nabídka jakákoliv, moje odpověď je ne. A dokud mě nepřijmete a nebudete respektovat mého syna a tohoto nádherného muže v mém životě, nebudete v něm mít žádné místo.“

Nedala jsem jim šanci, aby cokoliv dalšího řekli. Následovala jsem Aidana ven z restaurace do chladného, podzimního vzduchu. Uvolnila jsem hluboký, dlouho očekáváný výdech. Jak jsme tam stáli, uchopil Aidan můj obličej do dlaní.

„Myslel jsi vážně všechno, co jsi tam řekl?“ zeptala jsem se.

Jeho intenzivní, sálající pohled držel můj, když s námi zacouval k cihlové zdi vedle vchodu.

„Všechno.“

Jeho rty se vznášely nad mými jen chviličku před tím, než si je nárokoval. Moje ruce se kolem něj omotaly a cestovaly nahoru k jeho krku, popadajíc jeho vlasy, když jsem si jeho ústa tvrději přitiskla k mým. Rozevřela jsem své rty, chtějíc od něj víc. Jeho jazyk se mazlil s mým, když mě nepřestával líbat s vášnivou touhou.

O chvilku později odtáhl své rty pryč a přitiskl své čelo k mému. Jeho prsty mě zašimraly na krku, když se dotkl náhrdelníku, který mi dal. Na jeho rtech se objevil úsměv. Nemusela jsem nic říkat. Věděl, že jsem ho milovala.

„Tys četl mou knihu?“ zeptala jsem se, skoro bez dechu.

On se uculil. „Tys to slyšela, že?“

„Opravdu jsi ji četl?“

Tiše se zasmál. „Ano. Proč mi nevěříš?“

„A co jsi na ni říkal?“

„Moc se mi líbila.“

Měkce jsem se po jeho slovech nadechla.

„Zůstaň dnes večer se mnou.“

Kývla jsem. „Nikde jinde bych ani být nechtěla.“