Stay - 29. kapitola

Překlad: Clarissa

Ještě že má tu Mel ;)

Děkuju za komentáře.

CASSANDRA

SEDĚLA JSEM V NAŠEM BYTĚ u kuchyňského stolu z tmavého třešňového dřeva a zírala jsem na zeď před sebou. Moje prsty lehce ťukaly do klávesnice. Moje mysl se vracela zpátky k Aidanovi a našemu polibku. Byl to pouhý den, ale stále jsem na to nemohla přestat myslet.

Nebylo jednoduché, abych se ponořila do svého domácího úkolu s tím otřesem z polibku, ale musela jsem to dnes dodělat; protože jsem neměla na vybranou. Odpojila jsem se. Když jsem psala poslední slova své krátké povídky, nemohla jsem si pomoct a zářila jsem. Hotovo!

Jase pořád ještě spinkal, když jsem letmo pohlédla na dětský monitor. Klikla jsem a uložila svůj úkol, a rovnou se vrhla na svůj úkol do práce.

Vibrace se rozšířily po stole, přerušujíc moje soustředění. Jméno Parker svítilo na displeji, způsobujíc, že můj žaludek klesl. Bezvýrazně jsem zírala na svůj mobil. Tak moc, jak jsem to chtěla zvednout a poslat ho do hajzlu, tak moc byla moje druhá část slabá, raněná, a neměla náladu s ním vyjednávat.

Během minuty můj mobil umlkl a displej zčernal, skoro jako by se to nikdy nestalo – dokud nezavibroval ještě dvakrát. Ten hajzl mi nechal vzkaz v hlasovce. Sklouzla jsem rukou na svůj mobil a posunula jsem ho za svůj laptop. Sejde z očí, sejde z mysli.

Měla jsem dokončenou půlku svého úkolu, když se dveře prudce otevřely a dovnitř dupala nadávající Mel.

Otočila jsem krk, abych ji zahlédla. „Jsi v pohodě?“ Hlasité žuchnutí její tašky na podlahu odpovědělo na mou vlastní otázku. „Co se děje?“

Ona obešla roh s nespokojeným výrazem a unaveným pohledem. „Zasranej den. Přísahám, že tam končím.“ Odtáhla židli vedle mě a padla na ni. „Makala jsem celej víkend a pak po mně Greg chtěl, abych zůstala dlouho do noci. Řekla jsem mu, ať si trhne.“

Moje čelist klesla k podlaze. „Cos mu řekla?“

„Slyšelas mě. Řekla jsem mu, ať si trhne nohou,“ řekla, užaslá nad jejím postojem. „Pojďme změnit téma. Jak bylo v Keatonu?“

Pokrčila jsem nenuceně rameny.

„Co je to s tebou?“ zeptala se Mel s uštěpačným úsměvem.

Moje rty nedokázaly skrýt své štěstí.

Uhodila do stolu svými dlaněmi. „Oh můj Bože! Ty ses s ním vyspala, že jo?“

Zčervenaly mi tváře. „Ne! Tak daleko to nedošlo. Jenom jsme se líbali.“ Vypnula jsem laptop a zavřela ho.

„Jenom líbali. No tak, je to Pan Ťuk-ťuk na ptáka, který ti šeptal do ucha sladké hlouposti. Není to jenom pusa. Řekni mi, že to bylo velkolepý. Potřebuju znát všechny detaily. Jaké byly jeho rty?“ Mel se na jejím místě pohodlně usadila, opírajíc si hlavu o její ruku.

Přejela jsem si obrys svých rtů, když jsem zírala na zeď před sebou. „Myslela jsem, že mě klepne, když jsem čekala, až mě políbí, ale když se naše rty spojily, oh Bože, Mel. A pak jeho ruce, nechtěly mě pustit, držely mě s takovou intenzitou, že mě to nutilo, abych se ho držela ještě pevněji.“

Dívala jsem se na Mel, jak měla zavřené oči a rty zvlněné nahoru. „Jako ve snu, viď?“ zeptala jsem se jí, přerušujíc její snění.

Otevřela oči a ovívala se. „Naprosto velkolepý. Říkala jsem ti to. Věděla jsem, že bude úžasně líbat.“

S úsměvem jsem odšoupla svou židli dozadu a vstala od stolu, dávajíc svůj laptop do mé pracovní tašky. Mel šla za mnou do obýváku, zírajíc na mě, až dokud jsem si nesedla na gauč vedle ní. „Ale dál už to nezašlo?“

„Zníš zklamaně.“

Její ramena klesla. „Se vším tím sexuálním napětím mezi vámi, těžko věřím tomu, že jste měli tak silnou vůli, abyste to stopnuli.“

„Jo.“ Nebyla v tom žádná silná vůle. To byl ten problém. Nevěděla jsem, jak daleko by to zašlo, pokud by Trish nevešla dovnitř. Otočila jsem se ke svojí kamarádce. „Hele, Mel?“ Můj hlas byl váhavý.

„Jo, zlato.“

„Myslíš, že je tohle všechno v pořádku?“

Starostlivé vrásky zmačkaly její jinak hladké čelo. „Kam tímhle míříš?“

Přitáhla jsem si kolena k hrudi a položila na ně svou bradu. „Nepřijde ti to divný? Nevypadám kvůli tomu jako holka, která se nemůže rozhodnout?“

Už jsem to udělala v tom okamžiku, kdy jsem řekla Aidanovi, aby překročil tu čáru, ale pořád nezmizelo to, že jeho příjmení bylo stejné jako Jasonovo.

„Proč je pro tebe tak těžký uvěřit tomu, že tě má někdo rád? Nemůžeš zůstat v Jasonově la la landu po zbytek tvého života. Pokud tam zůstaneš, přijdeš o svůj život a žití s někým, kdo je skutečně tady, aby s tebou mluvil. Nejsem v tvé situaci, takže nevím, jaké to je ztratit někoho, koho jsi milovala, ale sama za sebe vidím holku, která potřebuje začít žít život, který tak hrozně moc chce. Dovol těm jiskrám mezi tebou a Aidanem, aby rozechvěly tvoji kůži, jak víš, že to dělají. Je v pořádku znovu milovat, Cass. A je v pořádku říct Jasonovi sbohem. Neříkám ti, abys nechala odejít ty vzpomínky, ale musíš zase žít. A Aidan … a to, co s ním máš, Cass, se zdá být nádherné. Vypadáš tak jinak. Šťastně. Pokaždé, když tě vidím, jak se usmíváš, vím, že to není kvůli něčemu, co jsem udělala já. Je to kvůli Aidanovi, a ty to víš.“

Můj pohled přejel k mé dlani, kam mi Aidan nakreslil to imaginární X. Moje srdce se rozbušilo, když jsem si vzpomněla, jak něco tak prostého jako neviditelné písmeno, mě tu noc přimělo chtít ho držet navždycky. Potřebovala jsem ho. „Mel?“

Přes její obličej přejel vědoucí pohled, společně se samolibým úsměvem. „Jdi. Pohlídám Jase. On a tetička Mel spolu můžou strávit dnešní večer.“ 

Spustila jsem svá kolena a hodila kolem ní svoje ruce. „Nebudu tam dlouho.“

„Jasně, že budeš,“ zazpívala, když jsme se objaly. Políbila jsem Jase na rozloučenou a vylétla jsem ze dveří.