Stay - 23. kapitola

Překlad: Clarissa

Bože, jak já toho Dana zbožňuju …

Moc Vám děkuju za komentáře, holky ;)

Clariss

CASSANDRA

KLESLA JSEM NA SVOU židli, moje ruce chytajíc mou hlavu, abych zírala do stolu.

„Prosím, řekni mi, že on není Jaseův otec?“ požadoval Aidan skrz sevřené zuby.

„Když jsme se poznali, tak takový nebyl. Určitě bych se s ním nevyspala, kdyby byl takový kretén.“

Zvedla jsem svůj pohled, akutně si vědoma toho, že jeho pohled už byl na mně.

Jeho tváře uvolnily obrovské množství vzduchu. „Vůbec nevím, co říct.“

Jeho prsty přejížděly přes strniště na jeho čelisti.

„Nedopadlo to tak, jak jsem si myslela, že by mělo, to- to je jistý.“ Moje slova zakopávala o sebe.

Zamračení na jeho čele povolilo a jeho hlas zněžněl. „Zůstaň tady; budu hned zpátky.“

Kývla jsem. Tak moc, jak jsem si přála, abych se mohla schovat pod stůl a mimo pohled kolemsedících, bylo mé tělo přilepené na místě.

Nesnášela jsem, co Parker řekl, ale ještě víc jsem nesnášela, že Aidan zahlédl, jaký byl Jaseův otec.

Moje tváře hořely a já se styděla. I přes ty rozpaky jsem si nemohla pomoct a smála se tomu, jak do toho Aidan vstoupil. Nebyla jsem si jistá, komu za to poděkovat. Sobě, že jsem vybrala místo, o kterém jsem věděla, že sem chodil? Nebo někomu jinému? Neměla jsem v úmyslu kolem něj hodit své paže. Moje tělo zareagovalo a já ho nechala. Chtělo jedinou věc a já jsem mu dopřála, aby ji mělo. A také jsem si nebyla jistá, co přinutilo mé srdce bít rychleji. Skutečnost, že byl tady, nebo že mě taky objal, když jsem skočila do jeho náruče.

Aidan se vrátil, pokládajíc na stůl dva ledové čaje. „Je mi líto, že jsi musela čelit takové hrůze.“

Uculila jsem se na ten čaj před sebou. „Děkuju ti.“

Jeho rty se rozevřely a pak znovu zavřely, jako kdyby zvažoval, že něco řekne. Konečně se jeho pusa otevřela a řekl. „Nerad tě vidím smutnou.“

Moje ruka chtěla zoufale sevřít mé srdce. Byl jako já. Nesnášela jsem, když byl kdokoliv kolem mě smutný nebo naštvaný. Chtěla jsem to napravit.

„Co tady děláš, Aidane?“

„Sleduju tě.“ Usmál se, v koutcích očí se mu utvořily vrásky.

Tak moc, jak jsem chtěla – modlila se – aby přestal se svým šarmem … tak moc to udržovalo moje srdce v chodu.

A zvlášť v těch dnech, jako jsem měla dnes. „Děkuju, že jsi takový stalker. Opravdu nevím, co bych dělala, kdybys tady nebyl.“

„Nepřemýšlejme o tom. Jak to jde v práci?“

Moje hlava se sklonila ke straně. „Já skoro brečím a ty se mě ptáš na práci?“

„Ano,“ odpověděl, vědoucí pohled roztahujíc se přes jeho obličej. „Můžem tady sedět a mluvit o tom, jaká je Parker, omluv můj výraz, kurva. Nebo můžeme mluvit o čemkoliv jiném z tvého života, protože nemůžeš změnit, co se stalo s tímhle sráčem. A … už nestojí za další tvoje nadechnutí.“

Odsunul naše čaje, dělajíc cestu k mým dlaním, a sevřel je mezi ty jeho. Moje tělo odpovědělo, uvolnilo se pod jeho dotykem.

„Takže ano, zeptám se na tvoji práci a pak na všechno ostatní. Pokud jde o mě, ať se Parker nachystá, že dostane papíry týkající se výživného na dítě. Dostaneš, co ti dluží a nad zbytkem si umyješ ruce. Není dost dobrý na to, aby byl součástí obou vašich životů.“

Zvedla jsem svůj pohled od našich dlaní, abych se střetla s jeho pohledem. Dávalo mu to dokonalý smysl a já to věděla. Ačkoliv to nepomáhalo té naději, které jsem se držela. Modlila jsem se, aby ten dnešní výsledek dopadl úplně jinak, než se stalo.

Otec pro Jase. Žádala jsem toho příliš? Otce, který by chtěl být v jeho životě, bral ho na zápasy, a učil ho sportovat. Otce, který by vůbec nebyl takový, jako byl můj vlastní, to bylo všechno, co jsem chtěla. Život měl zřejmě jiné plány. Vždycky měl.

„Dobrá, ty přemýšlíš. Přestaň s tím. Vstávej.“ Moje dlaně byly během vteřiny na stole samotné.

„Pojď, Sweet Tea.“ Vstal, ukazujíc mi, abych si stoupla před něj. „Neboj se.“

Nebála jsem se. Ve skutečnosti jsem byla vděčná za jeho rozptýlení a příjemné překvapení. S úsměvěm roztaženým přes mé rty jsem vstala od stolu. „A kam?“

„To uvidíš.“

***

DAN

O pár bloků dál, stáli jsme před mou oblíbenou pekárnou. Jasně, byla to ta jediná pekárna, kterou jsem znal, ale byla pořád tak zatraceně skvělá.

„Co tady děláme?“

„Jsme tady kvůli tomu malému kousku Německého čokoládového nebe,“ řekl jsem. Moje dlaň se dotýkala jejích zad, vedouc ji dovnitř, když jsem držel otevřené dveře.

„Já teď nemám chuť na dort, Aidane.“

„Nevěřím ti.“ Kdo by sakra neměl chuť na dort?

Zavedl jsem ji k malému stolku a odešel, ale zahlédl jsem ji, jak kontrolovala to místo, když jsem stál ve frontě.

Nebyla to velká pekárna, ale byla rozhodně oblíbená, soudíc podle provozu u dveří. Když jsem přišel na řadu, předal jsem pokladíkovi jeho hotovost, popadl jsem z pultu mamutí kus dortu, a zapíchl jsem do kokosové polevy dvě vidličky.

Cassiein pohled se rozzářil, měníc se v ten zlatý odstín, který jsem miloval, když jsem položil talíř na stůl mezi nás. Usedl jsem na židli naproti ní a musel si vzít chvilku pro sebe. Tohle bylo sakra poprvé, kdy bych se raději vzdal toho dortu před sebou, abych místo toho ochutnal Cassie. Posunul jsem se na svém místě a vzkázal svému penisu, aby vychladnul.

„Tenhle dort změní tvůj život.“

„To je tak dobrý?“ zeptala se s jejím pohledem přilepeným k tomu cukrovému komatu na stole.

„No, napadá mě něco jiného, co rozhodně změní tvůj život … ale tohle je v těsném závěsu.“

Úsměv z její tváře zmizel tak rychle, jak se objevil. „Aidane. Musíme si promluvit.“

Zavrtěl jsem svou hlavou zepředu dozadu. „Já už vím, co se mi chystáš říct. Neříkej to. Ne teď. Pojďme si to prostě užít.“

Nebyl jsem připravený mluvit o tom, co se skoro stalo v Keatonu. Ani náhodou. Řekla by mi, že to byla chyba, a že jsme jenom přátelé. Ten povzbuzující rozhovor, co jsem měl s Carterem, by byl vyhozen do koše. Nebyl jsem připravený to vzdát. A věděl jsem, že něco cítila. To, jak na mě skočila v té kavárně, myslel jsem, že ji nikdy nedovolím odejít.

Seděla tiše na židli, její pohled na mě zúžený.

„Nenuť mě, abych tohle všechno snědl sám. Ty víš, že chceš kousek,“ škádlil jsem ji, ukrajujíc vidličkou kousek dortu a letíc s ní před její pusu.

Ona bojovala s úsměvem, když jsem se jí snažil dát dort do pusy.

„Nechtěj, abych udělal zvuk letadla, protože to rozhodně udělám,“ řekl jsem, nechávajíc hravý úsměv roztáhnout po mé tváři. „Otevři pusu.“

Její rty se rozdělily, dělajíc více 'o' než cokoliv jiného. Do prdele. Můj penis se nechoval slušně, vůbec. Moje kalhoty se napnuly, dělajíc sezení více než nepohodlné. Posunul jsem se ke straně, upravujíc se, ale bylo to zbytečné. Neexistovalo, že bych se díval na její rty ve tvaru 'o' a neztvrdl.

„Trochu víc, krásko.“ Zcela jasně jsem chtěl, aby se měl můj penis tak nepohodlně, jak jen to bylo v těchhle džínách možné.

Její pohled se rozšířil. Nedbale jsem pokrčil rameny.

„Je to velký kus.“ Na svou obhajobu, byl to obrovský kus.

„Mluvíme o tom dortu?“ zeptala se více odvážně, než kdy byla.

„O čem jiném bysme mluvili?“ Zvednutí mého obočí jí poskytlo veškerou odpověď, kterou potřebovala. Rozhodně jsme už nemluvili o tom dortu.

Znovu otevřela své rty, rozevírajíc je více pro můj obrovský kus dortu. Čokoláda vstoupila do její pusy v jednom plynulém pohybu. Zavřela svou pusu, jakmile jsem proklouzl vidličkou skrz její zavřené rty.

Krmit ji bylo zábavnější, než jsem si představoval. Nestaral jsem se, že bych z toho mohl vytéct do mých kalhot. Konečně by se to uvolnilo. Měl jsem modré koule, a pak se o to postarám později. Stálo to za to. Všechno s ní stálo za to.

„Nemáš slov, viď?“

Kývla hlavou, když dožvýkala a pak polkla. Opřel jsem se do židle tolik, kolik mi volné místo v rozkroku mých džínů dovolovalo.

Tuhle vidličku nedostane zpátky. Ta byla moje. Ona to věděla také, protože její prsty sevřely tu volnou vidličku.

„To byl ten nejlahodnější dort, který jsem kdy měla.“

„Zdá se, že jsme o krok blíž k dokončení naší dezertové bitvy. Teď mi jen dlužíš kousek tvé buchty.“ A sakra. Opravdu jsi právě řekl takovouhle kravinu, D?

Vykulila na mě oči tak, že jí málem vypadly z důlků.

To nebylo dobrý, kámo. „Cassie, to vyznělo úplně špatně.“ (pozn.: pie – koláč, ale taky expresivní výraz pro ženské genitálie, např. právě ‚buchta‘)

Pokud by tu byl Carter, Moose, sakra, dokonce i Jase, tak bychom se tomu všichni smály, až bychom brečeli. Ale s Cassie, to nebylo dobrý.

Odložila svojí vidličku na talíř a já jsem se připravil na operaci ‚Padni na kolena a pros o odpuštění‘. Místo toho se u našeho stolu ozval velmi energický smích. Držela se za břicho a se zavřenýma očima se smála dál, hodně. Slzy jí padaly z koutků očí, jak se snažila přestat. „Já se … nemůžu … přestat … smát …“

„Omlouvám se.“

„Ne, neomlouvej se,“ řekla, umlčujíc mě. „Vím přesně, co jsi myslel, a chtěla jsem ti říct, že ti dlužím svůj koláč, ale tys mě předběhl. Ačkoliv, když jsem to slyšela, jsem ráda, že jsi to řekl ty a ne já.“

Přidal jsem se k jejímu smíchu. „Zřejmě by to znělo ještě hůř, kdybys mi nabídla kousek své buchty,“ řekl jsem, nadhazujíc ještě poslední vtípek.

Otřela si koutky jejích očí. „Potřebovala jsem se zasmát. Hrozně moc.“

Miloval jsem být v její blízkosti. Donutila mě smát se, těšit se na něco, a znovu si užívat chození ven. „Co máš v plánu na tenhle víkend?“

„Budu u tebe doma,“ odpověděla, jako kdybych to měl vědět.

„Můj dort byl až tak dobrý, jo? Takže už plánuješ, že ke mně přijdeš na návštěvu.“ Roztáhl jsem drzý úsměv po své tváři.

Ona zakroutila jejíma úžasnýma očima. „Tvůj dům v Denveru ne, ale dům tvých rodičů v Keatonu. Ale abych řekla pravdu,“ ukázala svou vidličkou na dort. „Zatraceně skvělý dort.“

„Já to věděl.“

Začervenala se, její pohled klesajíc dolů na talíř. „Co Keaton tenhle víkend?“ Její hlas se zdál být nejistý, když se podívala nahoru.

„Uvidíme. Mám fotbalový zápas.“ Říct tohle bylo víc bolestivé, než jsem si kdy představoval.

„Možná tě uvidím?“

„Možná.“ Oh, uvidí mě. O tom nebylo pochyb.