SL - 10. kapitola

Překlad: Cukýna

REN

„Co?“ řeknu a dívám se na rodiče. Oba na mě zírají od chvíle, co jsem dnes ráno sešel dolů, a neustále si vyměňují pohledy. Vím, kvůli čemu to je, ale ani jeden z nich nic neříká.

Když jsem přišel po škole domů, promluvil jsem si s taťkou o tom, že by dal Lily práci. Byl jsem překvapený tím, že se na nic neptal, prostě souhlasil. To byla úleva, ale věděl jsem, že je to jen dočasný odklad. Mamka měla včera dlouhou směnu v nemocnici, a za několik minut se chystá odjet. Čas se krátí, takže je jí jasné, že okno na rozhovor se mnou se uzavírá.

„Tak, Rene, tvůj otec mi sdělil, že máš přítelkyni.“

Tady to je.

„Ano,“ řeknu, dojídám snídani a beru svůj talíř do kuchyně.

Najednou mě mamka popadne za ruku, a zatlačí mě proti pultu. Je to hravé, ale jsem ohromený tím, jak silná je na ženu, která je tak malá. Je větší než Lily, ale ne o moc.

„Poslouchej mě, Rene Hendricksi. Nikdy jsem tě předtím neviděla ani mrknout směrem k děvčeti, takže se nemůžeš jen tak ukázat a říct, že máš přítelkyni a nedat mi detaily.“ Dloubne mě do břicha, což mě rozesměje. „Vyklop to, Sladký brambůrku, nebo vytáhnu větší zbraně.“

Nemůžu si pomoct, ale směju se té přezdívce, kterou mi dala, když jsem byl malý. Řekla mi, že jsem se narodil celý oranžový a měkký jako sladký brambor. Zvedne ruce a udělá pařáty, jakoby mě chtěla lechtat. Zvážním. Některým lidem to připadá zábavné a užívají si ten pocit. Smějí se a berou to jako zábavu. Já ne. Když mě někdo lechtá, šílím a ona to ví.

„Mami,“ varuji ji a snažím se od ní uniknout.

„Vyklop. To,“ řekne, zvedne obočí a vyzývá mě, abych ji otestoval.

Vypouštím povzdech a vzdávám se. Vím, že je to marné, když je taková. Podívám se přes její hlavu na taťku, který se opře o pult, popíjí kávu a vyčkává. Jsou v tom oba společně.

„Jmenuje se Lily. My, ehm, setkali jsme se včera.“ Vidím na její tváři šok, ale nezastaví mě. „Je ve škole nová, ale včera jsme měli stejné hodiny a odvezl jsem ji domů.“

„Ach.“ Mamka spustí ruce a vypadá, jakoby uvažovala o tom, co jsem řekl. „Takže je tvoje přítelkyně?“ Její tón je zmatený, ale nehrotí to.

„Mami.“ Dám ruce na její paže. Podívá se na mě a naše pohledy se uzamknou. „Je víc než jen moje přítelkyně. Vím, že to zní bláznivě, ale říkali jste mi, že jakmile jste viděli jeden druhého ve čtvrté třídě, okamžitě jste do sebe byli hotoví. Takhle to mám s Lily. Jen to potřebuje také vidět.“

„Ale, Rene…“

„Věř mi,“ pronesu a přeruším ji. „Přivedu ji sem hned, jak ji dokážu přesvědčit. Ale věř mi, mami, je ta pravá.“

Dívá se mi do očí, jakoby tam něco hledala. Po chvíli se zdá, že našla to, co hledala a usměje se na mě. „Vždycky jsi pochodoval do rytmu svého vlastního bubnu. Vím, že děláš věci, když uznáš, že nastal vhodný čas a svým vlastním způsobem. Věřím ti.“

Políbí mě na tvář, popadne svou tašku a rozloučí se s taťkou. Taťka se na mě usměje a vezme si svou termosku s kávou, načež také odejde do práce. Chvíli tam stojím a uvažuji o tom, co jsem jim řekl a o jejich reakci. Cítím, jak mi za rty tahá úsměv, když uvažuji o tom, co by se mohlo stát v porovnání s tím, co se stalo. Beru to. I přes to, že ji znám méně než den, pro mě znamená Lily víc, než bych si mohl myslet, že je možné. Ale raději se budu cítit pohlcován posedlostí, než vůbec nic necítit.

Zůstal jsem vzhůru pozdě do noci, ležel v posteli a v mysli si zpětně přehrával celý den, přičemž jsem uvažoval o každém pohybu, každé chvíli, kdy jsem se jí dotkl, a bolestně se jí toužil dotknout znovu.

Popadnu batoh, jdu ven a vlezu do džípu. Zamířím k Lilyinu domu. Odešel jsem dřív s myšlenkou na to, že bych mohl jít dovnitř a setkat se s jejími rodiči, nebo něco v tom duchu. Aby věděli, že nepojede s nějakým šílencem, a že se o ni postarám. Také bych se s nimi rád setkal, protože se mnou bude trávit hodně času. Těsně předtím, než se dostanu k jejímu domu, si všimnu, že už vyrazila po chodníku. Jsem naštvaný, když vidím, že je venku v chladu. Zastavím u krajnice a vyskočím ven.

„Ahoj,“ řeknu a dojdu před ní. Vylekaně se na mě podívá, jako by byla překvapená, že mě vidí. „Pokoušíš se mě zbavit?“

„Ne, prostě jsem si myslela, že možná zapomeneš.“ Pohlédne na zem a já si stoupnu před ní a položím ruku pod její bradu.

„Na tebe nikdy nezapomenu, Lily. Nikdy.“ Vidím, jak se jí v očích tvoří slzy a přitáhnu si ji do náruče. „Jsi v pořádku, zlato?“ Přikývne proti mně, ale nemůžu si pomoct a mám dojem, že je něco špatně. „Hej, pojďme tě dostat do džípu a ohřát tě. Vsadím se, že jsi nesnídala, co?“

Vezmu ji za ruku, otevřu dveře a zvednu ji dovnitř. Skloním se k podlaze a položím jí do klína sáček. Pořád je teplý.

„Moje maminka dělá ty nejlepší muffiny s čokoládovými kousky. Myslel jsem si, že bys možná jeden chtěla. Nebo tři.“

Mrknu na ni. Rozzáří se, a podívá se dolů na sáček. Zavřu dveře a přejdu na svou stranu. Ve chvíli, kdy se dostanu dovnitř, naplní kabinku vůně teplé čokolády.

„Tohle můj den vylepší,“ pronese Lily a ukousne si.

Sleduji ji, a vidím, jak se jí opět v očích objevuje světlo, když se na mě usměje a udělá můj svět celým. Má v koutku úst skvrnu od čokolády. Nemůžu to už vystát.

Nakloním se, položím ruku na její tvář a uchopím ji do dlaně. Vypadá trochu překvapeně, ale ne vyděšeně. „Hodlám tě políbit, Lily Parkerová. Protože jsi to nejsladší a nekrásnější děvče, s jakým jsem se kdy setkal, a jestli to neudělám, zemřu. Ale jakmile to udělám, budeš mi patřit.“

Olízla si rty a podívá se na mě. Když se její jasně modré oči zatřepotají, hoří v nich jen touha.

Dám svá ústa jemně na její, a cítím hedvábí rtů proti svým. Jsou plné a sladké, a když rozevře ústa, vklouznu dovnitř jazykem. Chutná po mátě a čokoládě. Chci ji pohltit. Ale tohle je teprve náš první polibek, první z mnoha, a snažím se s ní zpomalit.

Není to dostatečně dlouho, ale trochu se odtáhnu, opřu své čelo o její a inhaluji její vůni. Voní jako vánoce a domov stočený do jednoho. Vzrušení, klid a naprostý pocit správnosti usazený v mé hrudi.

Čekal jsem na ni celý svůj život.