Ryder - 9. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Jade

Je smutné, že můj sexuální život spočíval hlavně v hraní si s BOBEM po přečtení žhavého sexy románu, při představě, že jsem hrdinkou, která byla se žhavým alfa samcem? Já si to nemyslím.

BOB by mě nikdy neopustil.

Zachvěla jsem se, když jsem pomyslela na všechny ty tělní tekutiny mísící se do mého krásného egyptského povlečení za tisíc dvěstě.

BOB nedělal nepořádek nebo se neotočil, aby následně usnul. BOB byl vždy připraven potěšit mě – všechno, co jsem potřebovala udělat, bylo zajistit, aby můj věrný vibrátor měl nové baterie.

BOB mě nikdy nezklamal, nebo se mě nesnažil ovládnout.

Ach ano, ve fikci jsem milovala žhavé dominující alfa muže.

Jen ne v reálném životě.

Nelíbila se mi ani panovačnost nebo nadutost. Být ovládána mužem, nebylo nic pro mě.

Pro mě jsou ti jemní a pečující.

Zjevně muži, kteří by se mi líbili, bylo stejné snadno najít jako jednorožce. Což byl důvod, proč mi sestřenice Lexi neustále připomínala, že zemřu jako stará panna.

Ne, jestli s tím bude mít táta co dočinění. Marcus Masterton byl chráněnec mého otce a právě z něj udělal juniorského partnera ve své advokátní kanceláři.

Byl to přesně ten typ muže, se kterým mí rodiče doufali, že skončím. Marcus byl dobře vychovaný z bohaté rodiny se starými penězi a mladý právník, který bude v příštích deseti letech stoupat nahoru a stane se plnoprávným partnerem, protože každého uchvátí svou brilantností.

Krom toho všeho je Marcus žhavý jako peklo.

Kdykoli jsem vpadla do tatínkovy kanceláře, vždycky si se mnou povídal. Mohl stejně dobře být modelem nebo elitním sportovcem s jeho vysokým, pružným tělem a hustými tmavými řasami, které ohraničovaly oslnivě modré oči.

Jeho televizně komerční úsměv, který zobrazoval dokonale perlově bílé zuby, způsobil, že mnoho dámských kalhotek v kancelářích Summers, Walker a Hedgewick, bylo vlhkých.

Ve skutečnosti jsem z mých zdrojů slyšela, že mnohé sekretářky si dělaly výlet do místnosti s kopírkou častěji, než potřebovaly, jen aby prošly kolem jeho kanceláře a ukradly pár pohledů na tohoto nádherného muže.

Byl to vtip po firmě, že Marcus měl více šálků kávy nebo čaje přinesených do své kanceláře, než jakýkoli jiní mladší nebo starší partneři po celá desetiletí.

Takže netřeba říkat, že jsem byla poněkud znepokojená, když mě otec informoval, že v pátek večer jdeme do prestižního klubu, který navštěvuje většina partnerů a pozval také Marcuse. Měla bych být takovým balíčkem doručeným rodiči, kteří touží po vnucích.

„Tati, chtěla bych, kdyby mě Marcus pozval na rande sám, než aby mě mu doručil můj tatínek. Pravděpodobně se cítí povinen přijít, protože jsi šéf. Chci říct, jak by mohl říct ne a nemít strach, že to ohrozí jeho kariéru?“

Můj otec se zasmál a potřásl hlavou.

„Nesmysl, zlato, je to jen otázka času, než se na to stejně zeptá. Viděl jsem, jak se na tebe dívá, když přijdeš do mé kanceláře. Nějak se vždycky motá kolem mé kanceláře v době oběda. Přesně, když ví, že bys mohla vstoupit dovnitř.“

Mamka si taky přisadila.

„Ano a z toho co jsem slyšela, dívky z kanceláří se na něj prakticky vrhají. Získání náskoku u startu, než se Marcus zavěsí na jednu z nich, je opravdu dobrý nápad, Jade.“

Překřížím si ruce a protočím oči.

„Oh. Můj. Bože. Oba dva se mnou zacházíte, jako kdybych byla obchodní smlouva, nebo nějaké akcie, které se mají koupit a prodávat. Jste si jistí, že se Marcuse nechcete zeptat, jestli nechce v pátek večer stanovit datum svatby?“

Moje matka vzhlédne od časopisu a usměje se.

„To je tu nápad. Víš, že bych to ráda organizovala.“

Ta ženská byla pravděpodobně zatraceně vážná. Nervózně jsem se zasmála.

„Mami, ty jsi blázen. Sotva toho muže znám a ty se snažíš, aby si mě vzal. Každopádně jsem příliš mladá, abych se teď mohla vázat. Stále toho je ještě hodně ze světa, co chci vidět, než se usadím.“

„Co tím myslíš, že jsi příliš mladá? Já byla vdaná ve dvaceti dvou a tvůj bratr byl už na cestě.“

Zvedla jsem obočí. „To proto, že si ho táta nedokázal udržet ve svých kalhotách a v těch dnech by ses nevyhnula skandálu.“

„Jade!“ Moje matka předstírá šok, ale v jejích očích jsem viděla dobrou náladu. Ona a otec vždy vyprávěli příběhy o tom, jak se setkali, zamilovali se a nemohli čekat, že budou spolu navždy. Bylo to tak sladké a ráda jsem to poslouchala. Ale bylo to pro mě také nepříjemné, protože pro mě chtěli to samé. Dřív než později.

Jade Summersová rozhodně nebyla „lehce-za milující se“ dívka. Nikdy jsem neucítila ty motýly, o kterých tvrdili, že cítili poprvé, když na sebe navzájem pohlédli.

Láska na první pohled byla něco, co dělali fiktivní postavy v mých románech. To nebylo nic pro chytrou ženu s titulem, jako jsem já. Vlastně jsem necítila skoro nic, natož motýly, když mě Greg a Brandon políbili, nebo když jsme měli sex. Opravdu jsem nevěděla, o čem to všechno bylo.

„Má pravdu,“ řekl tatínek, když zahýbal obočím, přitáhl si matku na hruď a vřele ji políbil.

Po všech těch letech jsou do sebe moji rodiče pořád blázni. Po celou dobu, co jsem vyrůstala, se pořád muchlovali, táta jí neustále chytal za zadek nebo prsa, když si mysleli, že je nevidím. Vždycky jsem věděla, co dělají, ale dělala jsem, jakože nic s úsměvem na tváři, protože se stále tak očividně zbožňovali, když mnoho rodičů mých přátel se rozvádělo. Mohla bych si představit daleko horší věci než je to, že vidím, jak se pokradmu líbají a osahávají.

Jednou věci jsem si byl jistá.

Den, kdy se konečně zamiluju, chci všechnu tu, všezahrnující, všestravující a bezpodmínečnou lásku. Ten druh, kdy se nemůžete nabažit navzájem. Ten druh, kdy ze sebe strháte navzájem oblečení a znovu a znovu jeden druhého uchvátíte. Stejně jako v mých románech. Ano, to je určitě to, na co čekám.

Vím, že dokonalý muž neexistuje. Takže na dokonalého muže nečekám.

Jen čekám na muže, který by byl dokonalý pro mě.

Takže mi nevadí, že nemám přítele, dokud nenajdu muže, který promění moje vnitřnosti v želé. Na to stojí si počkat a za nepořádek na mém povlečení. Protože jakmile si začnu s mužem, který bude ten pravý pro mě, vím, že budu nenasytná. Doufala jsem, že se tím mužem stane Marcus Masterton.

„Omlouvám se, že vám starým lidem oznamuju tu zprávu. Čas se změnil. Většina mých přítelkyň nemá v úmyslu vdát se pod jejich třicítkou. Kromě toho moje kariéra je mnohem důležitější. Muži a děti mohou čekat.“

Můj táta se zasmál.

„Vidíš, měli jsme mít víc dětí. Pak bychom možná měli vnoučata už teď.“ Mrkl na mne nad hlavou mé matky – věděla jsem, že je hrdý na mé úspěchy a nebude nic namítat.

Odfrknu si.

„Chvíli si počkáš, než budu připravená. Pokud chcete vnoučata, promluvte si o tom s Harrisonem.“

„To budeme čekat navždy, pokud se budeme spoléhat na tvého bratra. Víš, že je ženatý s jeho kariérou. Nevěří, že by zvláštní protiteroristický policista měl mít rodinu. Je to podle něj zbytečné rozptýlení.“ Maminčin hlas byl měkký a trochu smutný.

Harrison si vybral nebezpečnou kariéru, která by mohla vystavit jeho rodinu riziku, pokud by šlo něco špatně. To nebyl druh rizika, který by riskoval. Ne po incidentu co se mu stal, když mu bylo jen sedmnáct.

Popadnu jablko z kuchyňského pultu a jdu do svého pokoje, abych se převlékla a dočetla svůj román.

Ano. Chtěla jsem, co mají. Byla jsem odhodlána mít to taky.

A já budu.

Jednoho dne.