Ryder - 8. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ryder

Život, který jsem žil v tomto centru, bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Protože jsem byl nejmladší, byl jsem cílem každého dalšího chlapce.

Nazývali mě děvkou a znásilnili mi zadek. Já ani nevěděl, co kluci můžou dělat se svými ptáky. Vždycky jsem si myslel, že mužům se líbí strkat ho jen do žen. Tak jak to bezpočet krát dělali Marianně.

Pánové, mýlil jsem se.

Můj život se stal živoucím peklem. Každým dnem se moje naděje, že Marianne přijde, zaručí se za mě a odveze z toho dle hrozného místa, mizela. Světlo v mých očích sláblo spolu s mým duchem. Jak to, že jí bylo jedno, co se mi stalo? Jak mě mohla nechat trpět v rukou těchto chlapců? Proč mě máma už nemiluje?

Věděl jsem, že jsem udělal něco špatného, ale také jsem věděl, že si tento život nezasloužím.

Ani o rok později se život v této pekelné díře nezlepšil. Ocitl jsem se ve sprše se skupinou tří kluků s jejich tvrdými ptáky a úšklebkem na jejích uhrovitých tvářích.

S každým zrnkem síly jsem bojoval, jen aby mi vystřelovacím nožem pořezali tvář a obočí. Padl jsem na kolena chytajíc si tvář a teplá krev prosakovala mezi prsty. Horká a lepkavá.

Krev se mi přelila do oka. Všechno bylo červené. Strach mi sevřel srdce. Stáhlo se mi hrdlo a začala se mi točit hlava.

Dnes zemřu.

Malý tlustý kluk s uhrovitým obličejem mě popadl za vlasy a přitáhl si mou hlavu k jeho rozkroku, strčil svýho ptáka do mých těžce oddechujících úst a přiměl mě, abych to sál. Praštil mě ze strany do hlavy zadní částí ruky. Hlava mi vybuchla bolestí, hvězdy se mi vznášely před očima. Zavřel jsem oči a zmlkl.

Moje mučení bylo nekonečné. Když jsem se téměř udusil, hustou teplou tekutinou, která mi naplnila ústa, vůdce bandy, Riccardo, nastavil svýho ptáka mezi moje půlky, snažil se mě zezadu ošukat a křičel, abych byl v klidu, nebo mi zlomí krk.

Studená tvrdá ocel se mi přitiskla na kůži. Zavřel jsem oči. Snažil jsem se v mé mysli jít pryč. Na lepší místo. Proboha, tohle byli moje dvanácté narozeniny.

Narozeniny by měly být šťastnými dny. Další lež. Zasraná Marianne.

Dveře se otevřely a bouchly do zdi. Někdo poslouchal a vyslyšel moje modlitby. Bohové se nakonec rozhodli, že se na mě usmějí.

Moje spása přišla ve formě Jessieho ‚Razora‘ Malonea a jeho staršího bratra Cobry.

Oba mladí muži byli právě přijati do střediska a potřebovali se vymočit. Následujíc Razora, Cobra vstoupil do konfrontace. Pěsti lítaly spolu s kopy do slabin a hlav, jak bratři ze všech tří útočníků vymlacovali jejich zasraný životy.

Razor byl naučen ulicí, jak bojovat. Používal žiletky, vložené do špiček bot, byla to jeho ne-tak-tajná zbraň. V ten den ty boty neměl, ale jeho pěsti způsobily více než dost škod.

Cobra byl známý pozoruhodnou rychlostí a nepředvídatelností. Jako expert bojových umění dokázal vzít život jedním rychlým otočením krku. Uhrovitý kluk neměl šanci, krk mu najednou křupnul a on sklouzl na podlahu na hromadu.

Jejich otec byl prezidentem motorkářského gangu a oba tady byli na několik týdnů kvůli jejich „ochraně“, zatímco ohrazený pozemek Scorpions MC byl v uzamčení.

Maloneovi chlapci byli prdel nakopávající. Slyšel jsem o nich historky, když byli ve vazebním centru předtím. Každý o nich mluvil se strachem v hlasu, protože zjevně nikdo nikdy nevyhrál boj proti bratrům. A když měli to štěstí, aby vyhráli bitvu pěstí, byli nalezeni mrtví ve svých postelích jen o pár dní později.

Motorkářský klub Scorpions vždy nějak našel způsob, jak skórovat. Postarali se o své vlastní.

Zašli hodně daleko, aby ochránili život bratra, dokonce byli ochotni vzdát se svých vlastních, aby tak učinili. Byl to ten druh loajality, kterou jsem mohl pochopit.

Zpočátku jsem těm historkám nevěřil. Znělo to jako městské legendy. Dokud Razor a Cobra nevstoupili do té koupelny, v neděli odpoledne a nerozsekali mé útočníky na kaši a nezanechali jednoho mrtvého.

Cobra měl sedmnáct a Razor šestnáct, oba byli tak mladí, že jen tak tak unikli dospělému vězení.

Bratři si mě okamžitě adoptovali. Do jisté míry jim vděčím za svůj život.

Útočníci mě nejen plánovali znásilnit, byli součástí satanského gangu a ten den později mě chtěli obětovat v rituálu. Zjevně proto, že to byl den mých narozenin, byl jsem dokonalá oběť. Měl jsem být rozřezán, nejdřív penis, pak jeden úd za druhým, dokud bych pomalu nekrvácel k smrti.

Řez na mé tváři potřeboval devět stehů a ten nad okem, pět. Jsem rád, že jsem naživu, ani jsem sebou netrhl, když jsem viděl jehlu, kterou mě zdravotní sestra šila.

Věděl jsem, že na tváři už budu mít jizvy navždy. Byl jsem s tím v pořádku, protože mi to vždy bude připomínat tento den, jak blízko jsem byl smrti. Bude mi to připomínat, abych žil každý den, jako kdyby byl můj poslední a nebral každé nadechnutí jako samozřejmost.

Během několika následujících týdnů mi Maloneovi bratři pomohli, abych se stal silným. Naučili mě, jak uplatnit své tělo jednoduchými pohyby pomocí své vlastní tělesné hmotnosti jako odpor. Pomohli mi nejen posílit mé tělo, ale i mysl.

Tak jsem se stal Cobrovým křídlovým mužem. Robin k jeho Batmanovi.

Byl jsem VP Scorpionů, a Motocyklový club, byl stejně smrtící jako náš název.