Ryder - 24. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Jade

Nakonec jsme opustili město a zastavili na Mulholland Drive.

V tomto okamžiku by mě mohl vzít kamkoliv a byla bych šťastná. Malý hlas v hlavě mi připomněl, že jsem za špatným motorkářem na jeho motorce. Zvláštní, že nemám strach.

Měla bych mít?

Byli to muži jako Marcus, kteří předstírali, že jsou to, co nebyli, to mě znepokojuje víc – vlci v rouše beránčím.

S Ryderem jsem přesně věděla, kde si stojím. Navzdory jeho drsnému a často divokému vzhledu, byl převážně upřímný. Když byl naštvaný, věděla jsem to. Když byl šťastný… ne, netuším, jak vypadá, když je šťastný.

Ale nevysvětlitelně jsem tomu muži věřila. Většinou.

Kromě případů, když se na mě podíval s chtíčem v očích. Viděla jsem chtíč – víc než jednou.

Ne, nemysli na to.

Ten tichý hlas se vrátil: Je ženatý, Jade.

Jak bych na to mohla zapomenout? Dokonce byť jen na okamžik?

Právě v tuto chvíli jsem chytrá, profesionální žena s dočasnou ztrátou paměti.

Srdce se mi kroutilo a měla jsem neklidný pocit, který mi uzloval střeva a stahoval krk. Neměla bych být tady, pryč od civilizace, takhle oblečená.

Sama s mužem jako Ryder.

A vůbec, jak to, že byl v té pravé chvíli na té ulici? Náhoda? To bylo velmi nepravděpodobné. Pronásledoval mě? O tom pochybuju. Ryder o mě neměl skutečný zájem.

Musela to být náhoda.

Uvolnila jsem ruce na jeho těle a posunula si zadek dozadu. Neměla bych se na něj takhle lepit; Bylo to prostě… špatné. Udělala jsem Marcusovi peklo kvůli tomu, že šukal jiný holky a tady jsem byl na zadní části motorky ženatého muže a nechávám ho, aby mě vzal kamkoli chce.

Nenáviděla jsem lidi s dvěma tvářemi. Přesto jsem se od nich v tomto okamžiku nelišila. Odtáhla jsem tvář z Ryderových zad, přestože to chtělo všechnu sílu to udělat.

Ryder ztuhl. Jeho svaly se napjaly, jako by věděl na, co myslím.

Dala bych cokoliv, abych si mohla právě teď přečíst jeho myšlenky.

Přemýšlel o Mie? O jeho dětech?

Pevně jsem zavřela oči, dlouze se nadechla a pomalu vydechla, snažila jsem se uklidnit mé divoké myšlenky a závodící srdce.

Právě v tu chvíli Ryder zastavil a vypl motor. Skopl stojan motorky. Co to sakra dělá?

Myslí si, že jsem snadný cíl.

Děvka. Dozrálá ke sklizni. Pane Bože.

Kdybych prostě mohla zmizet do vzduchu. Pustila jsem se ho a posunula se, co nejvíce to šlo, abych nespadla ze sedadla.

„Rydere?“ Můj neklidný hlas prořízl jasný noční vzduch.

„Jo?“

Seskočila jsem z motorky a stála na nestabilních nohách – už jsem u něho déle nechtěla být tak blízko.

Přehodil si nohu přes motorku, postavil se s rukama překříženýma na hrudi a oči zavrtal do mě. Stáhla jsem si šaty. To moc nepomáhalo – když mi obepínaly tělo. Díky bohu, že je tma.

„Neměla jsem tě žádat, abys mě odvezl. Omlouvám se. Zavolám si taxík.“ Popadla jsem telefon z kabelky.

„Co to do tebe do prdele vjelo? Nepustím tě z očí, takhle oblečenou. Nezvládla bys to domů živá.“

Oko nad jeho zjizvenou tváří mu cukalo.

Ryder byl naštvaný jako peklo.

Mnula jsem si ruce nahoru k ramenům. Byla mi zima a nemohla jsem potlačit třes. Bradavky tvrdé, vlasy rozcuchané. A byla jsem unavená do morku kostí – jen jsem chtěla jít domů.

„Je to chyba. Všechno. Neměla bych tady být. S tebou.“

„Co je na mě špatného, mrcho? Nejsem dost dobrý na otestování tvé fantazie?“ Ušklíbl se.

„Ne. Nic takového…“

„No a co teda?“ Jeho hlas byl nevrlý.

„Znáš ten důvod,“ vyhrknu a zvednu bradu.

„Nemám tušení, co se děje v tvé krásné malé hlavě. Řekni mi to.“

Krásné?

„Mia. A děti.“

Táhl obočí dohromady.

„Teď jsem víc zmatený, jak jsem kdy v životě byl. Co mají společného s tím, že jsme tady?“ zavrčel.

Překřížím si ruce na hrudi a snažím se zakrýt tvrdé bradavky.

„Do prdele, Rydere. Já nedělám do ženatých mužů.“

Zaklonil hlavu a rozesmál se. Zaburácel z plných plic a prořízl tak ticho kolem nás. Přesto to nebyl humorný smích. Byl plný… nebezpečí.

„To není vtipné. Myslím to vážně. Nejsem taková holka.“

O krok ke mně přistoupil a přejel mi klouby po tváři.

„A jaká holka jsi? Taková, která dělá muže divoké s těmito – ošukej mě šaty?“ Cítila jsem jeho teplý dech na tváři. Přejel mi palcem přes ret.

„Jsi taková holka, která dostane chlapa, který touží po těchto rtech kolem svého ptáka…“

Zadrhl se mi dech.

„Řekni mi, princezno, jakou holkou jsi?“

Zalapala jsem po dech. „Jdi do prdele, Rydere.“

Popadl mě za obličej a stiskl tváře – tvrdě. Oči se mu ve tmě leskly.

„Jo, mrcho, právě nyní po tom toužím. Způsob, jakým se na mě díváš…“ Popadl hrst mých vlasů u pokožky hlavy, zatáhl mi ji dozadu a přinutil mě, abych se mu podívala do očí.

„Ošukám tě tady, na zadní straně motocyklu. Ochutnám tvou pokožku. Budu ti sát bradavky a vrazím ptáka do té tvé teplé, mokré kundičky. A pak tě budu šukat do bezvědomí – a ty mě budeš prosit o víc. Jo, mrcho, to je přesně to, co udělám.“

„Neodvažuj se…“

„Nebo co? Jsme tu úplně sami. Uprostřed zasranýho ničeho.“

Dobrý bože. Nemám proti tomuto obrovskému muži žádnou šanci. V hrudi se mi zvedla panika.

„Nebojím se tě. Půjdu na silnici a někoho si stopnu.“ Budu se muset z této katastrofy vyblafovat. Stáhla jsem si šaty dolů; zadek mi stále celý vyčuhoval ven.

Zkřížil si ruce na prsou a hleděl na mě.

„V těchto ošukej-mě podpatcích, moc dlouho oblečená nezůstaneš,“ zasyčel mezi zuby.

„Zkusím své šance.“ Klopýtala jsem kolem něj, štěrk a tma způsobily, že jsem se po cestě špatně pohybovala. Slyšela jsem, jak se blíží auto. Možná bych si ho mohla stopnout a dostat se zpátky do města. Tohle všechno bylo to, před čím mě máma kdy varovala. Proč jsem ji neposlechla?

Zrychlila jsem tempo a doufala, že se dostanu na silnici včas. Uslyšela jsem za sebou štěrk. Hovno, jde za mnou. Musím se dostat pryč.

„Kurva. Mrcho. Neříkal jsem ti předtím, že tě nespustím z očí? Neposloucháš?“

Ocelová ruka mi chytila paži a otočila mě. Zřítila jsem se do tvrdého hrudníku – teplé hrudi, která byla cítit tak dobře. Jediné, co jsem opravdu chtěla, bylo přitisknout se k jeho teplu. Ale nemohla jsem.

Mlátila jsem do něj pěstmi.

„Nech mě jít.“

„Nikdy. Ať se ti to líbí nebo ne, já tě udělám svou.“

Ohromeně jsem trhla hlavou nahoru a dívala se na něj s pusou dokořán.

„Proč tohle říkáš? Jsi ještě větší kretén než Marcus. Ten alespoň není ženatý.“

Pustil mě, jako by ho moje kůže popálila.

Zaťal čelist a na jeho silném krku mu vyběhla žíla. Zúžil oči. Vypadal nebezpečně. A děsivě.

„Ani já, bejby.“

„Mia? Tvoje děti? Příhodně na ně zapomínáš? Nezapomeň, že jsem je viděla. V domě. Nemůžeš mi lhát.“

Jeho hlas zaduněl.

„Mia není moje manželka. A ty děti nejsou moje.“ Stál před mnou, nohy rozkročené a ruce překřížené na hrudi.

„Přestaň lhát. Je to k ničemu. Nebudu s tebou šukat, bez ohledu na to, co říkáš,“ zasyčela jsem a kopírovala jeho postoj.

Chytil mě na pažích a přitáhl si mě blíž.

„Jo. Budeš. Ty se mnou budeš šukat. Vidím ten chtíč v tvých očích. Vím, že chceš, abych byl pohřben hluboko uvnitř tvé kundičky. A věř mi, i když mě doháníš k šílenství tak, jako žádná jiná mrcha, chci tě. Všechno z tebe. Od tvých chytrých úst až po špičky těch červených bot. A všechno mezi tím. Jo. Takže si na tuto myšlenku zvykni.“

„Nedělej…“

Přitiskl ústa na moje. Bojovala jsem proti němu, ale brzy jsem si uvědomila, že je to marné. Z koho si tu dělám srandu? Po celém těle se mi rozlila touha, když mě obklopilo jeho teplo a sevřela se mi kundička. Měl pravdu. Chci ho. Chci šukat dlouho a tvrdě s tímto velkolepým mužem, jako je Ryder.

Víc než cokoli jiného.

Jeho špinavá ústa a všechno, co řekl, že mi chce udělat – chtěla jsem to všechno.

Jak mě může moje tělo takhle zradit? Bylo to proti všemu, čemu jsem věřila.

Moje ruce ho samy od sebe chytly kolem krku. Nemohla jsem si pomoct.

Chci Rydera.

Jsem navždy zatracená.

Půjdu přímo do pekla.

Chci muže jiné ženy.