Ryder - 18. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ryder

V průběhu let jsme s Maxem vedli velmi odlišné životy – a já jsem šťastný, že Max se svým životem, udělal něco skvělého.

Měl pravdu, jsem chytřejší než průměrný motorkář, ale se životem, který jsem si vybral, jsem spokojený. V Scorpions MC jsem někdo – moje smutky nám pomohly přežít proti konkurenčním klubům a náhodným gangům, znovu a znovu. Během let jsme s mými strategiemi, překonali několik pokusů o převzetí moci nepřáteli.

Můj tým mě potřeboval tolik, kolik jsem potřeboval já je. Dohlíželi jsme jeden na druhého, v džungli člověk-požírající-člověka nazývající život. Jo, chlapi si mě dobírali, že jsem filozof a stratég – bral jsem to všechno krok za krokem.

Proč plýtvat dobrým mozkem?

Přesto jsme si Max a já zvolili, používat naši chytrost různými způsoby. Nikdy bychom si to neřekli do očí, ale respektovali jsme rozhodnutí toho druhého. Žít a nechat žít.

Těsně předtím, než se Max rozhodl opustit budovu, v den jeho čtrnáctých narozenin, přišel do mého pokoje a posadil se na postel. Dokázal jsem mu to poznat na tváři, že ho tíží, že mě nechává za sebou. Rozhodl se, že přijme ve vnějším světě své šance a vydá se úřadům jako nezletilý. Obdivoval jsem ho, že si šel za lepším životem, a že udělal to, co udělal, než to, co pro nás Marianne v životě zanechala.

„Co se děje, bratře?“ zeptal jsem se a vzhlédl od časopisu, který jsem četl. Ne, žádné porno. Měl jsem dost toho skutečného, nemusel jsem číst ty sračky – měl jsem kundičky téměř dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu. Byl jsem mladý, silný a nadržený. Dokonce i starší dívky se na mě vrhali. Vzal jsem si to, co jsem chtěl a kdy jsem chtěl. Někdy i tři čubky najednou, což dokazuje, že jsem opravdu schopný uspokojit nenasytnou kundičku.

Četl jsem hudební časopis. Hudba byla v mé krvi od té doby, co jsem byl v děloze a tak jsem si dovolil udělat si jedno malé potěšení, které bylo jen pro mě – držet krok s tím, co se děje v hudebním průmyslu a sledovat mé oblíbené kapely.

Maxova tvář byla vážná. „Rydere, hodně jsem myslel na naše dětství. Jak jsi mi zachránil život…“

Věděl jsem, kam tímto rozhovorem mířil. Zasranej Tiny.

Vina útočila na Maxe, že jsem musel jít do vazebního centra a skoro jsem tam přišel o život – a to proto, že jsem zabil Tinyho – v sebeobraně a zachránil bratrovi život.

To, čemu Max stále nerozuměl, bylo to, že bych to udělal znovu, v úderu srdce. Nenáviděl jsem Tinyho. Mezi námi nebyla žádná spojitost. I kdyby mě skutečně zplodil, ve svých střevech jsem to tak necítil. Nenáviděl jsem toho hajzla za to, co udělal Marianně, Maxovi a mně. Vlastně jsem si přál, aby zemřel pomalejší a bolestivější smrtí za veškerou bolest a utrpení, které způsobil mé rodině. Ano, nenáviděl jsem Tinyho každým dechem v mém těle.

„Je to historie, Maxi. Nech to být.“

Nikdy jsem mu neřekl o tom krvavém dni v koupelně, ale ani na chvíli jsem nepochyboval o tom, že znal celou pravdu. Ostatní ho s tím obeznámili.

„No, než půjdu, chci, abychom něco udělali společně.“

Zvedl jsem obočí. Co má na mysli? Nechtěl do trojky, i když jsem ho pozval, aby se připojil několikrát.

Max se zasmál, lámajíc tak svůj vážný tón. „Vím, na co myslíš. Ne, nejde o kundičku. Je to o nás – bratrech.“

Teď měl mou plnou pozornost. Odložil jsem časopis a čekal.

„Víš, jak jsme se, dostali do pekla od té doby, co Marianna odešla?“

Neschopný mluvit, jsem tvrdě polkl, přikývl a zamrkal rychleji než obvykle.

„No, uvědomil jsem si, že jsme se zvedli z popela. Stejně jako fénix.“

Kam tímhle Max míří?

„Hammer mi pomohl provést vyhledávání na internetu. Je tu mýtický pták, nazývaný Firebird, který stejně jako fénix překonal velké obtíže a nad vším se povznesl.“

Nasál jsem dech. To znělo jako my. Přikývl jsem na znamení, že chápu, co tím myslel.

„Hammer také našel chlapa, který nám může udělat tetování Firebirdu – přes naše srdce.“

„Maxi. Kurva.“

„Chci, abychom měli stejné tetování, Rydere. Takže si vždy připomeneme, jeden druhého. Každý den, když se podíváme do zrcadla, bez ohledu na to, kde jsme, dokážeme si vzpomenout, odkud jsme přišli – a jak jsme překonali děsivé dětství, do kterého jsme byli vtaženi.“

Několikrát jsem zamrkal. Kurva, hrdlo jsem měl stažené a já se snažil dýchat.

Přikývl jsem. „Kurva jo. Pojďme na to.“

Max se usmál. „Je to vše, bratře. Ten chlápek čeká. Vhodnější čas než teď už nebude.“

To jsem musel Maxovi nechat – byl houževnatý. Bojovník. Můj bratr.

Miloval jsem tu pičku.