Ryder - 14. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Ryder

„Hej, chlape,“ zavrčím. Hammer mě chytil za ruku a jeho těžké tělo narazilo do mého, když mě objal v prudkém medvědím objetí.

„Hej, bratře,“ zavrčel a úsměv se mu rozlil na obličeji. Znám Joea, známého jako Hammer, od té doby, co jsem poprvé přišel do Scorpions MC. V mém životě byl tak blízký skutečnému bratrovi, jak se jen člověk může dostat.

Přišel jsem se setkat s kluky z klubu, abych dohnal čas a udělal pár opatření. Setkali jsme se v parku, který byl jen dvě minuty od domu, který jsme si pronajali. Bylo to tu bezpečné a rychle se vrátím k Mii a dětem.

Ratbag mě poplácal po zádech a opakoval pozdrav. Kurva, tihle chlapi mi chyběli. V klubu byli prakticky mým stínem a neviděl jsem je pár týdnů, to bylo něco, na co jsem nebyl zvyklý.

„Tak co vy sráči vyvádíte? Způsobujete nějaký sračky?“ Otřásali se smíchem.

„Není to legrace, když nejsi součástí, chlape.“ Hammer se stále ještě usmíval – nenahradil si zub, který ztratil při měření sil. Hádám, že se stará tak málo o to jak vypadá, jako my ostatní.

Zvednu obočí. „Neříkejte mi vy pičky, že jsem vám chyběl? Kurva, vy mě rozpláčete.“

Ratbag se na mě podíval, jako bych byl blázen. „Co tě přimělo, aby sis něco takového myslel, kámo?“ Protáhl svým těžkým australským přízvukem.

Jo, já bych taky nikdy nepřiznal, že mi ti sráči chyběli. Nebo to, jak Ratbag nazýval bratry „bro“, jak tomu říkají u protinožců. Nikdy mě neobveselil historkou o své vlasti a jejich podivném způsobu mluvení.

Od té doby, co jsem před pěti lety našel Ratbaga na ulici s jeho zasranou ožralou hlavou, pasoval mě do postavení jako svého učitele. Jo, jako bych někdy mohl být něčí hrdina.

Byl okraden o pas a všechny peníze jedním ze členů našich soupeřících gangů a neměl kam jít. Protože v té době byl v zemi nelegálně, nebylo toho moc, co by mohl dělat, než bydlet na ulici. Přesto mu občas kvůli jeho bláznivému přízvuku, vždycky někdo dal peníze nebo jídlo.

Jídlo do sebe doslova házel, protože tenkrát se mu ho moc nedostávalo. Ratbag měl pořád hlad – mohl ujíst a upít jakéhokoli muže do odpadnutí. Měl chuť k jídlu, která ho nikdy neopouštěla, ale byl tak hubený, jak byl vysoký. Přestože mám přes metr osmdesát, musel jsem k němu ještě vzhlížet. A byl rychlý – dokázal by předstihnout kohokoli. Hammer vtipkoval, že jednou viděl jak se Ratbag vyhýbá kulce, v Matrix stylu.

Když si za ty dny, které ochuzoval své tělo o jídlo, dost našetřil, šel se bavit. Koupil si ‚bednu chcanek‘, tak říkali v Austrálii kartonu piva a všechny pohostil pivem nebo dvěma. Na noc byl okej, přijali ho do stáda bezdomovců a měl pár přátel.

Byla to jeho velkorysost, která mě dojala. I když neměl prakticky nic než oblečení co měl na sobě, podělil by se o všechno bohatství, co by mu přišlo do cesty. Na mě není snadné zapůsobit, a nikdy jsem to tomu sráčovy ani neřekl, protože jsem si nemohl dovolit, aby mu to vlezlo do hlavy. Ale důvěřuju mu svým životem. Pod těma všema zasranýma ožraleckýma sračkama, má dobré srdce. Byl to dobrý den, kdy jsem našel Brucea Williamse, našeho Ratbaga, chlapce z Austrálie.

„Hej, potřebuju, abyste přišli k domu a dohlídli na Miu a děti. Musím jít do nemocnice za Cobrou. Bratrovi se nedaří příliš dobře a potřebuju s ním prodiskutovat nějaké záležitosti. Vyhovuje vám to v devět večer?“

„Ano. Budeme tam.“

„Nemůžete vstoupit do domu. Mladý Jamie má noční můry kvůli tomu, co se stalo. Řeknu Mie, že jste venku, když budu pryč, aby se cítila v bezpečí. Nejsem si jistý, jak dlouho budu pryč, máme spoustu sraček k probrání.“

„Dej si na čas, nebudeme spěchat, abychom odešli.“ Ratbag mě poplácal po zádech. Věděl, že to pro mě bude těžké vidět Cobru na nemocničním lůžku, rozstříleného na zasrané kousky, upoutaného k přístrojům, aby ho udrželi naživu.

„Nemůžete přijet na motorkách. Je to špatné pro okolí. Nechte motorky v obchodním centru a vemte si k domu taxík. A ujistěte se, že vás nikdo nesleduje.“

„Jasně, šéfe.“

„Neříkej mi tak. Cobra stále dýchá. Dokud bude naživu, on je šéf. Máš to?“

Ratbag přikývl.

„Něco jiného co bych měl vědět?“

„Jo. Razor říkal, že tě hledá zasranej policajt. Ptal se na tebe podle jména. Zvláštní protiteroristický tým.“ Zaslechl jsem v Ratbagově hlase obavy.

„Dostali se k nim žvásty o obchodě se zbraněmi. Čenichají kolem budovy. Razor řekl, že se odtamtud budem držet. Setkání jsou v obchodních centrech nebo parcích, kdykoli je to nutné.“

Kurva. Věděl jsem, že se tyhle sračky vrátí, aby mě pronásledovali. Cobra a já potřebujeme plán. Nemůžu zůstat pryč od zasranýho pozemku navždy. Já bych se zbláznil. Suburbia je pro mě příliš tichá, a z ticha v noci jsem zasraně šílel. Od té doby, co jsem byl dítě, jsem nemohl spát, pokud kolem mě nebyl nějaký hluk.

„Kdo je ten polda? Známe ho?“ zavrčel jsem. Další sračky v mém životě nepotřebuju. Vypořádání se s naším rivalským klubem MC, LA Demon Skulls, stačí.

Ratbag protáhl obličej. „Průměrně vypadající hajzl s vendetou proti motorkářům. Velký jako dům. Kdyby nebyl v týmu policajtů, byl by to dobrý bratr. Má tolik hněvu, že se z něj vylévá.“

Přesně to, co jsem potřeboval – rozzlobený policajt s problémy pomsty. Kurva. „Máš jeho jméno?“

Hammer na moment udělal ustaraný škleb. „Ahh, má to něco společného s počasím. Winter, Summer…“

„Zjisti mi o něm všechny informace. Měl bych nakopat tvou zasranou prdel, že jsi to už neudělal?“ zavrčel jsem.

Zavrtím hlavou. Jsem snad jediný, kdo dokáže myslet logicky? Když jsme já i Cobra pryč, je na všechno jen Razor, začal jsem se obávat o to, co se děje v klubu. Rád bych měl už tyhle sračky vyřešené, rychle.

„Hammere,“ vyštěknu, „nenech mě tápat, chlape, chci o tom zmrdovi vědět všechno. Je to jasné?“

Hammer byl náš IT muž. Mohl by se hacknout do nějakého zasranýho počítače a získat všechny informace, které potřebujeme. Dokázal také vytvořit dokumenty tak, že by nikdo nepoznal rozdíl. A přesto, že udělal Ratbagovi nový australský a americký cestovní pas, Ratbag by nikdy svou nově přijatou zemi neopustil.

Znal jsem Hammera od té doby, co jsem byl dítě. Pomohl mi, abych našel Maxe s jeho geniální hakerskou dovedností poté, co jsme byli rozděleni. Jakmile jsem se dostal z té díry záchytného střediska, šel jsem do sloučeniny s Maloneovými chlapci a od té doby to nazývám domovem. Přesto jsem potřeboval vědět, co se stalo s mým bratrem. Sakra, nebyl jsem si jistý, jestli přežil Tinyho brutální útok.

Hammer Maxwella našel. Stále žil s kapelou a čekal, až se Marianna vrátí. Přesvědčil jsem Maxe, že se nikdy nevrátí, a několik let byl se mnou ve Scorpions MC. Ale Maxwell nezapadl. Byl příliš chytrý. Chtěl číst a studovat, ne hrát kulečník, šipky a chlastat do odpadnutí. Odmítl se zapojit do špinavého podnikání a stále mi říkal, že jsem příliš chytrý, než abych takhle po zbytek svého života žil. To, co nechápal, bylo, že tito chlapi jsou teď moji bratři. Dlužil jsem jim svůj život a svou oddanost.

Po celou tu dobu, jediný člověk, se kterým si Max rozuměl, byl Hammer, protože byl opravdu chytrý a dokázali spolu mluvit celé hodiny. Hammer Maxe naučil, jak jezdit na motorce, a Max se kvůli mně snažil, jak nejvíce to bylo možné. Ale můj bratr má velké ambice – touží změnit celý zasraný svět. Udělat něco dobrého a užitečného. Hodně zasranýho štěstí.