Ryder - 10. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Evička, Viki

Jade

Táta se široce usměje, když vede mámu do klubu vybraných členů. Marcus je nejmladší v historii firmy, který se stane junior partnerem, pouze jeden jediný člověk za dva roky a dnes tu příležitost slavíme s ním.

„Kráska na každé ruce,“ řekne pyšně táta, když vede „své holky“ po schodech. Zdvořile přikývl, když jsme procházeli kolem známých a vedl nás k našemu stolu.

Marcus se široce usmíval, když jsme se přiblížili ke stolu a snažil se, aby se mi nedíval před mým otcem na výhled ve výstřihu. Chytrý muž. Natáhl ruku a potřásl si taťkovou, než políbil ruku matce.

Ztělesnění džentlmena, když skládal kompliment mému otci za jeho štěstí, že ho doprovází dvě krásné ženy. Horko mi zalilo tvář, když držel mou ruku v jeho, mnohem déle, než bylo nutné.

Dneska jsem se oblékala se zvláštní péčí. Kombinace svůdné sofistikovanosti nikdy neztratí svou značku. Smaragdové šaty mi objímají postavu přesýpacích hodin na všech správných místech a já si záměrně vybrala šaty s hlubokým výstřihem, abych ukázala svou nejlepší přednost: bujná Céčková prsa, sto procentně přírodní a všechno moje.

Správné využití mých předností mi pomůže ulovit, vhodného muže.

Mám velké potěšení z toho, když sleduju Marcusovu reakci – tenká vrstva potu mu pokryla čelo, jak si strčil ruce do kapes jako prevenci, aby se nenatáhl a nedotkl se dívky, na kterou uznale se zábleskem pokradmu pokukuje, když si myslí, že ho nevidím.

Ano, Marcusi Mastertonovi se líbí, co vidí.

Vynikající chuť bublinek Dom Pérignon na mém jazyku mě připravuje na nádherný večer. Podívám se na Marcuse zpod svých řas.

Je dokonalý.

Elegantně oblečen, vyřazuje z něj sebejistota, tak jako u lidí, kteří od života očekávají jen to nejlepší. Nic pro něj není příliš dobré, nebo mimo jeho dosah; Pracoval tvrdě a věděl, že odměna přichází jeho směrem.

Samozřejmě, že vedle sebe potřebuje stejně dobře vychovanou a bezvadně upravenou ženu. Nahodila jsem udičku dokonale. Měli bychom být mocenským párem, přičemž vezmeme podnikatelský svět útokem.

Marcus a já budeme manželé v právnickém nebi.

Snědli jsme našich pět chodů jídla, mezi klábosením a smíchem. Bylo jasné, že moji rodiče jsou Marcusovou společností uneseni.

Můj táta není někdo, kdo by se jen tak nechal uchvátit a díky chvále, kterou udělil jeho chráněnci, jsem věděla, že Marcus musí být extra speciální a měl jeho souhlas.

To mě nakonec těší, nejsem typ dívky, která by měla vztah – natož, aby se vdala – za muže, kterého by rodiče stoprocentně neschvalovali. Jsme úzkoprsá rodina; rozdrtilo by mě, kdyby nenáviděli můj výběr životního partnera.

Dokonce i Harrison by schválil mou volbu. Poté, co by udělal policejní kontrolu, pana Mastertona, samozřejmě. Usměju se; můj velký bratr je rozhodně přehnaně ochranářský, ale já ho zbožňuju, a tak jsem ocenila, že mu na mě tolik záleží.

Jsem zde na spolehlivém území. Marcus je pro mě dokonalý muž, splňuje každou z mých podmínek. Zatím je bezchybný.

„Zatančíš si se mnou?“ Marcus podržel ke mně ruku a připomněl mi Lea diCapria jako elegantního Jaye Gatsbyho – jasný úsměv, světlo v očích, překypující šarmem.

Všechny oči byly na nás. Byla jsem terčem závisti každé ženy v této místnosti, vdaná nebo ne.

Marcus Masterton byl úlovek století a právě teď chtěl mě. Usměju se, když vložím ruku do jeho a ostýchavě zatřepotám řasami.

Vede mě na taneční parket, chytne mě do náruče a usměje se na mě. Klouzali jsme, jako kdybychom to už dělali tisíckrát, naše těla byla v naprostém souladu. Rukou mi majetnicky tiskl záda a já si mu opřela hlavu o rameno a nechala tohoto muže a hudbu, aby mě pohltily.

To bylo přesně to, jak to vyprávějí pohádky.

Čistá dokonalost.

Mé sny se stávají skutečností.

Spokojeně si povzdechnu a on na mě políbí na obnažené rameno. Nemohla jsem žádat o nic víc.

„Jsi tak překrásná. Rád tě znovu uvidím. Velmi brzy. Jen my dva?“ zeptal se.

Uchváceně jsem přikývla. „To bych ráda. Velice,“ zašeptám mu do krku.

Rukou mi sklouzne na zadek a přitiskne si mě k tělu. Sakra. Jeho erekce je nepochybně jako Adonisova.

Tvrdý a silný, zapulsoval mi na břiše předtím, než zasténal a odtáhl se. Jednalo se o tanec svádění, přizpůsobené pro diváky a slušnosti.

„Bože, podívej se, co mi děláš. Čekal jsem na tuhle šanci věky,“ vydechl, hlas nakřáplý a zhrublý.

Podívám se mu do očí a jsem ohromená jeho přiznáním.

 „Proč jsi mě nepožádal o rande dřív?“

„Nebylo by to správné. Tvůj otec je můj šéf, musel jsem počkat, až skončím s praxí a dosáhnu tohoto cíle. Abych měl co nabídnout, když o tebe budu usilovat. A chci o tebe usilovat. Jsem trpělivý muž. Vím, co chci. A já chci tebe, Jade.“ Jeho rty se zkřivily do úsměvu a oči se mu leskly, jako by právě získal první cenu.

Jeho slova mě potěšila, to bylo přesně to, co jsem chtěla slyšet.

„Zníš velmi sebejistě.“ Pozvednu na něj obočí.

„Nemáš ani tušení, miláčku. Ani představu. Ty jsi součástí mého mistrovského plánu.“

„Jsem?“ Zadrhl se mi dech.

„Ano. Myslím, že spolu uděláme krásné děti. Koupím ti ten největší dům, jaký si budu moct dovolit, až se stanu junior partnerem. Všechno to skvěle vychází.“

Na chvilku se odtáhnu.

„Vydrž minutku. Nemám do tvého mistrovského plánu co mluvit? Co kdybych řekla, ne?“

„Haha. Můžeš si vymazat to zamračení ze své malé krásné tvářičky. Už jsem s tvým tátou o nás mluvil. Prakticky mi dal požehnání, abych tě chytil za tlapku a vzal si tě. Tvoje máma už vybírá místo.“

Oči se mi rozšířily. To pro mě bylo trochu příliš rychlé.

„Wow, neztrácíš čas, že ne, pane Junior-Partnere?“

„Jade Masterton. Zní to pěkně.“ Musím přiznat, že má pravdu. Líbilo se mi, jak říkal mé jméno, jako kdybych už byla jeho. Sebejistí muži byli moje slabost.

Zvlášť, když si za něčím jdou s takovou houževnatostí, jako to, co dělá pan Masterton. Vzrušoval mě. Nikdy bych nemohla respektovat muže, který nevěděl jasně, co chce.

Ale nechtěla jsem, aby to pro něj bylo tak snadné. Pokud mě někdo chce, opravdu chce, musí na tom zapracovat. To byl jediný způsob, jak skutečně ocenit cokoliv v životě. Pokud byly věci dány příliš snadno, snížilo by to jejích hodnotu.

„Marcusi, stěží jeden druhého známe. Proč ten spěch?“ Chtěla jsem to skutečně vědět, a tak jsem držela dech a čekala na jeho odpověď.

„Tvoje máma slintá při myšlence, že bude babičkou. Tvůj otec vidí logiku v tom, že převede firmu na svého zetě. Prakticky chtějí, abych se s tebou oženil a okamžitě tě přivedl do jiného stavu.“ Uchechtnul se a zahýbal obočím.

„Správně,“ vydechla jsem potichu a vzpomněla si na rozhovor v kuchyni a na to, jak jsou moji rodiče dychtiví. Začala se mi točit hlava. Ano, chtěla jsem ulovit vhodného muže, ale tohle bylo směšné. „A co tvý rodiče?“ odvážila jsem se zeptat. Nevěřila jsem, že to všechno probíhá tak příliš hladce.

„Nemohli by být šťastnější. Jsi v tomto městě prakticky královská výsost. My oba pocházíme z dlouhé řady starých peněz. Jsi dobře vychována. Perfektně se k sobě hodíme. Také máme jejich požehnání. Aspoň vědí, že nejsi zlatokopka.“ Zasmál se, pobaven svým vtipem.

„No páni. Vypadám jako pěšák v obchodní dohodě. Nevím, Marcusi…“

„Nepřemýšlej nad tím. Prostě jdi s proudem. Je tvůj osud být se mnou. Jako moje žena. Dobře se o tebe postarám. Dám ti vše, co budeš chtít.“

Vzdychla jsem. „Ale co láska? Nemilujeme se navzájem.“

Vzal mě za ruku a vedl ji mezi nás a přiložil si ji na svou pevnou délku. „Budeme se milovat, miláčku. Věř mi. Nemůžu se dočkat, až tě budu mít pro sebe. Budu milovat tvé krásné tělo. Budeš moje, ta prsa, která mě celý večer trápí, ta úchvatná ústa… chci tě těhotnou, jakmile se vezmeme. Co říkáš, neměli bychom začít cvičit hned?“

Povzdechnu si. „Marcus, musím si to promyslet. Je toho moc a příliš brzy.“

„Podívej se po místnosti, miláčku. Vidíš všechny ostatní dívky? Přejí si, aby právě teď byly tebou. Chtějí tvůj pohádkový život. Řekli by ano, v jednom úderu srdce. Proč ne ty?“

Zúžím oči, když posuzuju jeho namyšlený úsměv.

„Možná proto, že jsem chytrá žena? A možná proto, že bych ráda, aby ses o mě nejdříve ucházel a zamiloval se, než začneme mluvit o sexu, manželství a dětech.“

Vezme mě za ruku a vyvede mě ven na balkon. Pohlédnu na rodiče a nemohla jsem si všimnout potěšených výrazů na tvářích. Moje máma mi dala trochu povzbuzení.

Ježíši, jsem snad na aukci nebo co?

Marcus se opřel o zábradlí, vzal mě do náruče a pevně si mě přitáhl k hrudi. Usmál se na mě.

„Tvoje máma mě varovala, že čteš příliš mnoho romantických románů. Řekla, že někdy máš hlavu v oblacích. Ukážu ti romantiku, jestli je to, co chceš. Pro tebe všechno, miláčku. Jen řekni ano.“

Zatlačila jsem mu obě dlaně na hruď, takže nemusím šilhat, abych se podívala do jeho nádherných modrých očí.

„Myslím, že nerozumíš. Romantika není něco, co děláte. Je to něco, co cítíš. Děláš to proto, protože to dělat chceš. Ne proto, že je to na seznamu přání někoho jiného.“

Zasmál se a jeho ocelové ruce si mě přitáhly pevněji.

„Jade, uvolni se. Jen mi dej šanci ukázat ti, že mohu být tak romantický, jak potřebuješ, abych byl. Chci tě teď políbit. Chtěl jsem to od té doby, co jste prošli dveřmi.“

Sklonil své nádherné rty a přitiskl je k mým a mírně jemně se o mě otíral, dokud jsem se mu neuvolnila v náručí. Po několika okamžicích prohloubil polibek a vzdychl do mých úst. Cítím, že se jeho erekce stále zuřivě tlačí do mého břicha. Jazykem klouzal podél mého dolního rtu a žádal tím o povolení vstoupit.

Zavřu oči a nechám to jít. Vždycky jsem věřila, že tento okamžik přijde. Rozdělím rty a políbím ho zpátky, naše jazyky hladí jeden druhého. Rukama mi hladí obě půlky zadku a já se k němu přitisknu prsy.

A čekám.

Na motýly.

Na cokoliv, co se ve mně probudí.

Nic.

Žádní motýly. Žádný oheň.

Prostě nic.

Dobrý Bože, jsem snad frigidní?

Projel mnou alarm. Co je se mnou sakra špatně?