Ricochet - 42.kapitola

Překlad: Jilyan

Nick

Nad městem svítalo. Slunce vrhalo paprsky na tmavé věže, které jsem pozoroval z vyhlídkové plošiny budovy Penobscot. Shlížející na město z výšky sedmnácti metrů, čekal jsem až dorazí Alec na naše staré místo, přístupné ze schodiště, které vedlo na parapet, kde přede mnou blikal slavný červený maják. Všechny velké pamětihodnosti města pyšně a krásně stály kolem mě, graffiti a rozbitá okna nebyla z téhle výšky vidět.

Celý svůj život jsem neměl nic proti místu, kde jsem vyrostl. Detroitská krev mi pumpovala v žilách, byl ve mně pevně zakořeněný. Bez ohledu na to, kde jsem žil, tady jsem měl vždy domov.

Penobscotská budova byla skvělým místem pro naše schůzky a Alec a já jsme často sedávali a balancovali na úzkém parapetu, zatímco jsme popíjeli pivo a kuli pikle. Ten výhled nám připomínal, že naše pomsta nebyla jen o tom, co se stalo mé rodině. Byla o bytí hlasem němých.

Nezvykle, jak jsem tu stál, z té výšky se mi dělalo mdlo.

"Pořád si myslíš, že máš koule na to skočit?"

Otočil jsem se a našel Aleca stát za mnou, cigáro mu viselo z pusy, ale obrátil jsem pozornost zpátky k okraji budovy a podíval se na střechy pode mnou. Asi bych ani nedopadl na ulici. "Možná."

"To se mi nelíbí."

"Záleží na tom? Pokud nebude mít Culling tu čest první, stejně mně nakonec zabiješ. Taková je dohoda, pamatuješ?"

"Jak bych mohl zapomenout?" řekl, ale všiml jsem si, jak odvrátil zrak.

"Samozřejmě, pokud se rozhodneš mně shodit z této budovy, alespoň mně nech předtím vybrat stranu." Podíval jsem se přes zábradlí. "Na východní straně by to byl hnusný pád."

"Takže do toho pořád chceš jít? Až do konce."

Otočil jsem se k němu. "Musím."

"Mám předpokládat, že jsi strávil dva týdny se ženou a ani jednou ji neojel?"

Při té otázce jsem se usmál, i přes jeho vážný výraz se zkrabatělým obočím. "Předpokládáš špatně."

S cigárem chyceným mezi rty, chytil si ruce za zády a začal popocházet. "A když jste to dělali, jaké to bylo?"

I když jsem se poškrábal na tváři, nemohl jsem zakrýt ten široký úsměv, a tak jsem se otočil čelem k tomu úžasnému výhledu na město. "Dobré. Vážně dobré." Propletl jsem si prsty a opřel si je o stěnu.

"A i přesto netoužíš prozkoumat její tělo? Zjistit, jak zkažená a nemravná je ochotná být na tvůj rozkaz? Místo toho preferuješ smrt."

"Na můj rozkaz? Možná se tváří sladce a podřízeně, ale ta žena si dělá, co chce." Naklánějící hlavu na stranu, Alecova ztuhlá postava se přesunula do mé periferie a úsměv na mé tváři se svraštil. "Je manželkou mého nepřítele, Alecu. Její muž zničil všechno, co pro mě něco znamenalo. Zničil muže, který mohl milovat ženu, jako je ona. Nic nezbylo. Proč do toho pořád šťouráš? Co ode mě sakra chceš?"

"Pravdu, Nicku. Nikdo tě nezná líp než já. A já věřím, že si se do ní zamiloval."

Zavrtěl jsem hlavou nad tím odvážným tvrzením. "Láska je příliš silné slovo pro to, co cítím. Je pěkným rozptýlením, to přiznávám. Ale to je"-

Bolest vybuchla v mém zátylku, když jsem se s ním praštil o zeď za mnou a chytil jsem rovnováhu, zatímco Alec stál, s cigárem v puse a prsty obtočenýma kolem mého krku.

"Co sakra?"

"Tvrdohlavý zmrde! Dochází mi trpělivost." Pustil mně a mně se téměř podlomila kolena, když jsem se nadechl, zoufale toužící po vzduchu.

Třel jsem si zátylek, řev se mi formoval v hrudi spolu s nutkáním ho praštit. "Máme důležitější témata k probrání, nemyslíš? Jako třeba naplánovat smrt starosty tohoto města? Koho zajímá nějaká ženská?"

Vrhl se na mně, svírající límec mého trika, pěst měl napřaženou, ale já ho přetočil a oba jsme se postavili.

Máchl jsem pěstí, ale on uhnul a má ruka prorazila sklo dveří za ním. "Kurva!" Sklo mi pořezalo jemnou kůži a po ruce mi stékaly pramínky krve.

Podtrhl mi nohy a já spadl na štěrk, který se mi zaryl do páteře. Na chvíli jsem měl rozmazané před očima, než se můj zrak vrátil do normálu. Alec se nade mnou rozkročil, to zkurvené cigáro mu viselo z pusy, jako by ho tam měl přilepené.

Zachytil jsem na půli cesty jeho pěst a pevně ho držel za zápěstí, připravený zastavit další ránu. "Co to do tebe sakra vjelo? Proč na tom záleží?" Když mlčel, pokračoval jsem. "A to jsem si myslel, že budeš naštvaný, že jsem si k ní vytvořil city, a ty se chováš, jako bys byl připravený mně zabít, kdyby se tak nestalo."

"Takže k ní opravdu něco cítíš."

"Jo. Cítím." Vydechl jsem. "Přivádí mně k šílenství a mé tělo je na ní závislé. Ale mé city se nedostanou do cesty našemu plánu, takže se kurva uklidni."

Sklonil pěst a pustil mé triko, jako by ho ta odpověď uspokojila.

"Pověz mi něco, Alecu. Unést Aubree Culling nikdy nebylo součástí původního plánu. Co tě přimělo to změnit?"

Se zaskřípáním štěrku se postavil na nohy a oprášil si špínu z kalhot. "To není důležité." Natáhl ke mně ruku. "Pojďme probrat, jak zakončíme náš plán."