PSNSS - 3. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Page

Zírala jsem na koš a svírala v ruce paruku, kterou jsem na sobě měla ještě před několika dny. Dlouho jsem přemýšlela, jestli P.G. pohřbít, ale nakonec jsem se rozhodla, že už je čas. Uvolnila jsem sevření a paruka spadla do koše.

„Sbohem, P.G.“ pošeptala jsem.

Byla jen prostředkem, který mě měl dostat blíž k Jamesovi, a svým způsobem splnila účel. I když jsem Jamese neviděla ode dne, kdy u nás přespával, tak jsem cítila, že se mezi námi něco změnilo. Jednou jsem mu psala v chatu a nejednalo se o pár vět, ale o pořádný sloh, který jsme spolu dohromady vytvořili. Pročítala jsem si ty zprávy pokaždé, když mi James chyběl. Připadala jsem si jako závislačka, ale nemohla jsem si pomoct. On sám mi nenapsal a já po druhé nechtěla – byla řada na něm. Snažila jsem se být trpělivá, protože jsem věděla, že je toho na něj hodně. Navíc se teď až moc spoléhal na alkohol, jako prostředek, který ho dočasně zbaví starostí. Na rozdíl od něj byla moje matka zatím čistá, ale věděla jsem, že s návratem otce bude mít větší nervy, takže to pro ní bude těžší a možná si najde cestu, jak se k alkoholu dostat.

S hořkou příchutí myšlenky na matčin návrat k pití, jsem se rozhodla zapnout počítač a podívat se jestli mi někdo nenapsal na Facebooku, pak jsem si plánovala přečíst konverzaci s Jamesem. Kromě obrázku od Amber, kde jsem byla vyfocená, jak na party odvádím Jamese. Netušila jsem, že nás přitom někdo vyfotil. Škoda, že byl na té fotce zezadu, i když se mi odjakživa líbil jeho zadek, preferovala jsem obličej. Chvíli jsem fotku pozorně studovala a potom jí odepsala, jestli nemá nějakou lepší, ale zrovna nebyla online, takže jsem namísto čekání na odpověď zabrouzdala do chatu s Jamesem.

21:10 Page: Ahoj, promiň, že se ptám tak opožděně, ale zvládl jsi ten den po party? Zapomněl sis vzít prášek na kocovinu.

21:20 James: Ahoj, všechno jsem zvládl. ;-) Bohužal, nemívám kocvinu. A ty jsi zvládla úklid?

21:20 James: *Bohužel

21:22 Page: Po vás nikdy nezbyde moc bordelu. Mimochodem, proč jsi nešťastný z toho, že nemíváš kocovinu, neměl bys být rád?

21:23 James: Možná, ale většinuu lidí kocovina odradí od pití.

21:26 Page: Máš teď s pitím problémy?

21:27 James: Nevím, asi ne. Před chvílí už jsem měl dvaj panáky, protože mě vyrazili z kurzu. Jsou to problémy? :D

21:31 Page: Trochu… můžu se zeptat, proč tě vyrazili?

21:33 James: Musel jsme místo kurzů chodit do rodinnýho podniku… ale asi víš, že nemám práci v módním průmyslu rád.

21:34 Page: Něco jsem zaslechla. I když jsme spolu nikdy moc nemluvili, tak mě mrzí, že máš teď tolik starostí, ale pití není řešení.

21:35 James: Já ví. Jenže když jsem opilej, je to jediná chvíle, kdy na problémy nemyslím a můžu lép fungovat.

21:39 Page: Jenže přijde chvíle, kdy se ti to vymkne z kontroly, a pak se ti všechno začne hroutit pod rukama, nic nebude důležitější než pití. V tu dobu už ti bude nejspíš úplně jedno, že kvůli tobě všichni tvoji blízcí trpí.

21:41 James: Píšeš, jako bys to sama zažila…

21:42 Page: Ne já, ale někdo blízký.

21:43 James: To mě mrzí. Ublížil ti ten člověk?

21:44 Page: Pořád tak trochu ubližuje. Nedovol, aby se to stalo tobě.

21:46 James: Budu se snaži. Jenže taky budu muset udělat spoustu věcí, který jsou sice správný, ale budu kvůli nim trpět. Na druhou stánku, kdybych je neudělal, tak by mě pak trápilo svědomí.

21:47 Page: Jde o Serenu?

21:48 James: Částečně. Ty asi Serenu nenávidíš, co?

21:51 Page: To se tak říct nedá. Ona má prostě takovou nepříjemnou povahu a chová se tak skoro ke všem, takže si to pak člověk nemůže brát osobně. :D

21:52 James: Ale na tebe je hnuná obzvlášť…

21:52 James: *hnusná

21:53 Page: Jen když se mnou mluví a to je dost málo.

21:54 James: Kdyby na teb byla někdy hnusná moc, tak mi to řekni… domluvím jí. ;-D

21:55 Page: Díky za nabídku. Budu si to pamatovat. Jsi hodný.

22:07 James: Víš, hodně mě zaujala tvoje kamaráda, i když mezi náma nemůžeme bejt nic víc, tak bych s ní alespoň rád kamarádil. Rozuměli jsme si. Btw je ti podobná.

22:09 Page: Myslíš P.G.?

22:10 James: Jo. I jméno máte vlastně podobný…

22:14 Page: Jsem ráda, že jste si rozuměli, ale ona teď odjela na delší dobu do zahraničí.

22:15 James: Aha, to je škoda. No, tak snad se mnou teď budeš kamarádit aspoň ty.

22:16 Page: My už kamarádi jsme ne?

22:18 James: To jo, ale zdá se mi, že se přede mnou občas schováváš a nerada se mnou mluvíš. Teda aspoň dřív to tak bylo.

22:28 Page: Asi jsem se trochu bála Sereny, ale už nebudu.

22:32 James: To je dobře. Rád bych si s tebou byl bližší…ale teď bych měl jít spát, tak dobrou noc.

22:32 Page: Dobrou :-)

Zkrátka jsem ten rozhovor milovala, i když jsem znejistěla, když začal psát o P. G., kterou už jsem nechtěla nikdy vytahovat. Doslova z koše.

James

Konečně nastal ten den, kdy mě navštívil Jess. Zrovna jsem se sprchoval, potom co jsme strávili velkou část dne hraním GTA. Po rozhovoru s ním jsem se najednou cítil mnohem lépe. Dal mi naději, že mají některé moje problémy i příjemnější řešení. Navíc u hraní s někým jsem se soustředil na hru a rozhovor, takže jsem nemohl přemýšlet nad ničím dalším, s čím jsem teď mýval problémy.

Po sprše jsem se cítil o hodně lépe. Potřeboval jsem ji, protože jsem už dneska stihl něco málo vypít z mé už podruhé doplněné karafy, kterou jsem dříve míval jen na ozdobu, ale poslední dobou jsem z ní i pil. Obmotal jsem si kolem pasu ručník, abych mohl za Jessem. Jakmile jsem otevřel dveře, uviděl jsem ho sedět na posteli s kusem pizzy.

„Koukám, pizza dorazila. Co jsem ti dlužnej?“ Zeptal jsem ho, mezitímco jsem si prohlížel jeho tvář, protože se mi zdálo, že na ní vidím otisk ruky, který tam předtím nebyl.

Jess se mi letmo podíval do očí a pověděl slova, která pro mě byla jako další sprcha, tentokrát studená: „Metál za to, že jsem poslal Serenu domů.“

„Byla tady?“ Potom, co začala porušovat naši dohodu, začala navíc dělat žárlivé scény. Stavovala se u mě často, i mi volala víc než dřív. Byl jsem na nervy pokaždé, když mi zazvonil telefon, protože jsem věděl, že tu bude buď ona, anebo táta.

„Jo.“ Přikývl a zakousl se do pizzy.

„Budu jim muset zavolat,“ poznamenal jsem nepřítomně, i když jsem cítil vděk, že to s ní vyřídil, byl jsem příliš přepadený na to, abych mu poděkoval. Vzal jsem karafu a nahnul do sebe minimálně tři panáky a málem se jimi zadusil. Sereniny rodiče byly sice hodní, ale bál jsem se, že budou za každých okolností na její straně. Možná, že když jim zavolám, tak si ještě pohorším.

„Jo a taky bys měl přestat pít,“ dodal Jess s pohledem, který mě zasáhl víc než jeho slova. „Chlastem ničemu nepomáháš, akorát jí tím dáváš možnost pomluvit tě u rodičů.“

„Já vím, jenže… Sakra. Chci se probudit a dozvědět se, že… Ksakru!“ Nevěděl jsem, jestli se mám Jessovi přiznat ke „vztahu“ s Page. Nebo spíš s její vymyšlenou kamarádkou. Nechtěl jsem o tom příliš mluvit, protože by se to nějakým způsobem mohlo dostat k Sereně a připustil bych, že na Page od rozhovoru, co jsme měli v chatu, myslím. Cítil jsem, že neznám její pravou tvář, že s jejím pravým já bych měl spoustu společného, že by mě možná přitahovalo. „Potkal jsem skvělou holku. Neřekl jsem o ní ani tobě.“ To byla z části pravda. Možná, že z určitého úhlu pohledu úplná pravda. „Serena se to dozvěděla a poštvala ji proti mně.“ To jsem si víceméně vymyslel. Částečně by to mohla být pravda, kdyby se Page začala převlékat za P.G., kvůli pomstě Sereně, ale nebyl jsem si jistý, proč se za ni ve skutečnosti převlékala. A ten večer, co Serena otěhotněla, bylo všechno mnohem složitější. „Byli jsme na sebe se Serenou nasraný. Já se poprvé v životě zhulil. Nevím, co mě to popadlo. Byl jsem mimo a šukal se Serenou. Teda v půlce jsem nechtěl, ale ona mě donutila to dotáhnout do konce.“

„Měl jsi pravdu. Udělala to schválně,“ oznámil mi Jess, nejdřív jsem si neuvědomil, o čem mluví, ale pak mi došlo, že o Serenině otěhotnění. „Povedlo se mi to z ní dostat.“

„Jsem kus vola. Měl bych zůstat se Serenou a dítětem. Patří mi to,“ prohlásil jsem s myšlenkami pořád u té noci, kdy jsem všechno pokazil. Zíral jsem do země, aniž bych vnímal, že můj kamarád vstal.

Poklepal mě po rameni. „Kecy! Zavolej jejím rodičům, pak si dáme pizzu a zahrajem si nějakou hru. Uvidíš, že všechno dobře dopadne.“

„Raději jim zavolám, až odejdeš. Musím ještě trochu vystřízlivět a zítra ti dám vědět, jak ten telefonát šel,“ pověděl jsem, protože jsem si chtěl užít ještě pár hodin klidu. Navíc Serenina máma měla přes den vždycky hodně práce a nechtěl jsem ji otravovat.

„Jak chceš,“ odpověděl s nenápadným pokrčením ramen.

***

S Jessem jsme se v rámci možností bavili ještě další dvě hodiny, pak šel domů. A mě bohužel čekal rozhovor se Sereninou mámou. Převracel jsem mobil v ruce několik minut, než jsem zmáčkl vytáčení.

Jakmile jsem uslyšel, že mi to zvedla, tak jsem se zhluboka nadechl a spustil: „Dobrý den, paní Hillová. Chtěl bych s vámi o něčem mluvit.“

„Jamesi, tak nějak jsem tvůj telefonát čekala, Serena už mi dnes pověděla, co se děje a tu velkou novinku,“ vyhrkla paní Hillová. Já čekal všechno, ale tohle ne.

„Opravdu?“ Zeptal jsem se zaraženě.

Paní Hillová se pousmála. „Ano. I když budeš možná překvapený, tak nejsem až tak slepá. Došlo mi, že vám to v poslední době neklape, a když mi řekla, že čeká tvoje dítě. No, je to sice dobrá zpráva, ale znám svoji dceru a vím, že alespoň prozatím není nejlepší materiál na matku, když jí nejvíc ze všeho záleží jen na sobě.“ Na chvíli se odmlčela a pak konečně nasadila vyčítavý tón. „To nic nemění na tom, že spolu to dítě čekáte a že jsi na něj zadělal, i když jste se hádali.“

„Já vím, že musím převzít zodpovědnost za to.“ Odkašlal jsem si. V mém krku se tvořil čím dál větší knedlík. „To, co jsem udělal. Měl bych poskytnout dítěti zázemí. Na druhou stránku, nikdo se rodičem nerodí. I Serena se může stát dobrou mámou.“

„Jamesi, znám tě už spoustu let a jsi jako můj vlastní syn. Vím, že jsi dobrý kluk. Vždyť i teď o ní mluvíš hezky, i když jsem od Andreiny mámy slyšela, že Serena v tu noc tak trochu využila tvého stavu.“ Bože, všichni už věděli, jak se to stalo. Dokonce i starší generace. „Z mé strany stačí jenom slib, že se budeš snažit. Ale chtěla bych se s tebou sejít osobně i s mým manželem,“ vysvětlila mi urychleně, protože se zdálo, že spěchá, a já si znovu za ty roky uvědomil, jaké má Serena štěstí, že má takovou mámu. Bylo pochopitelné, že bychom se měli sejít všichni. Možná by se k nám příště měla připojit i Serena.

„Rozumím. To není problém, paní Hillová.“ Souhlasil jsem pokorně, aniž bych cokoliv dodával. Přece jen jsem byl pořád mile překvapený.

„Tak se sejdeme zítra u nás, co říkáš?“ Zeptala se, mezitímco na ni někdo v pozadí mluvil. Protože chtěla náš hovor urychlit, aby se mohla věnovat tomu druhému člověku, tak dodala, „Serena jde dopoledne na nákupy s kamarádkou, tak se o půl desáté stav.“

„Dobře, budu u vás.“ Souhlasil jsem s časem, protože jsem výjimečně nemusel do práce ani jsem nechodil na kurz, jelikož mě vyrazili. „ Zatím na shledanou.“

„Uvidíme se,“ rozloučila se paní Hillová úsečně. Vypadalo to, že nemá něco na práci a přerušila ji, ale že je zrovna uprostřed té práce. Ona byla vždycky hodně zaměstnaná žena, hlavně v dobročinnosti. Spolupracovala s různými organizacemi, které pomáhaly nemocným nebo chudým. Skoro všichni ji měli rádi, což byl přesný opak Sereny a moc mi to nikdy nedávalo smysl.

            Byl jsem rád, že jsem měl hovor za sebou a byl jsem přesto všechno šokovaný, že je paní Hillová na mojí straně víc než na straně vlastní dcery. Litoval jsem, že jsem jí nezavolal už mnohem dřív. Na druhou stránku, ještě mě čekal rozhovor s panem Hillem, který se Serenou trávil víc času než paní Hillová, alespoň poslední roky.

            Před spaním jsem se rozhodl ještě jít na facebook a když jsem uviděl, že je Page online zkrátka jsem ji musel napsat, protože o mně hodně věděla a hlavně ohledně pití alkoholu to byla její slova, co na mě opravdu zapůsobila. Nemyslím tím, že bych nebral Jessův názor, ale Page ho měla podpořený vlastní zkušeností. Navíc jsem byl pořád tak trochu zvědavý, proč se mnou začala mluvit jako P.G.. Chtěl jsem, aby se mi přiznala.

20:20 James: Ahoj, jak se máš?

20:22 Page: Ahoj, jde to. Co ty?

20:23 James: V rámci možností jsem se měl fajn. Dneska jsem byl s Jessem. Nejspíš se dostaví na příští party. Co kdybychom se spolu sešli ještě před ní, abych ti poděkoval za to přenocování? Andy je teď s rodiči na dovolené, tak nemám žádnou holku na vylévání srdíčka.

20:24 James: Tím nechci říct, že je to jen kvůli vylévání srdce. Mohl bych na tebe vylít třeba kafe. :D

20:26 Page: Narážíš snad na náš rozhovor o kávě a roztomilosti?

20:27 James: Samozřejmě… chci tím vlastně jen říct, že jsi roztomilá ;-) :D Půjdeš se mnou na kávu?

20:31 Page: Dobře, ještě si napíšeme. Zrovna přišla moje máma a chce se mnou mluvit. Takže zatím ahoj.

20:33 James: Měj se hezky. :-)